Běsnění trestance v Hradci dopadlo fatálně. Útoků ve věznicích jsou ročně stovky

Vězeňská služba se vyjádřila k vraždě ve vazební věznici v Hradci Králové. Její psychologové s vězni intenzivně pracují. Podobným případům ale prý nelze úplně zabránit. Redakce Krimi zpráv se ptala odborníků, proč se vězni mezi sebou v chráněném prostředí napadají.

Dvě běsnění vězňů za posledních několik dní řešila vězeňská služba. První je pokus o vraždu, kdy měl po bitce ve společenské místnosti valdické věznice skončit jeden odsouzený na zádech. Druhý mu ale přesto skočil koleny na hlavu.

Další případ, který se odehrál v královéhradecké vazební věznici, už skončil fatálně. Vězeň měl škrtit druhého ručníkem. Podle informací Krimi zpráv pak jeho život ukončil madlem od kbelíku.

Vězeňská služba ročně řeší stovky případů různých napadení a šikany. „Během roku jich prošetřujeme zhruba 250. Číslo je velmi podobné jako za všechny předchozí roky. Případ, který se stal 3. května v Hradci Králové, je jediný za poslední dva roky,“ sdělila mluvčí Vězeňské služby ČR Markéta Prunerová.

„Musíte si představit vězeňskou populaci úplně jinak než populaci běžnou. Jsou to velmi často narušení lidé a psychologové a pedagogové rozhodně nejsou kouzelníci,“ vysvětlil hlavní psycholog Vězeňské služby ČR Václav Jiřička.

Při vstupu do vězení je každý vězeň posouzen. Zkoumá se, jestli může mít například sklony k sebevraždě, abstinenční příznaky nebo sklony napadat ostatní. Problematické vězně ale například není možné poslat na samotku. Je to i nezákonné. Jediné, co Vězeňská služba může, je pracovat s problémovými vězni prostřednictvím pedagogů a psychologů. Nejúčinnější je prý skupinová terapie.

Realita versus film

Stejné je to s vězni a jejich opakováním trestných činů – právě ostatní vězni musí odsouzenému vysvětlit, že to, jak se člověk chová, není správné. „Velmi podrobně rozebírají své životy, říkají si navzájem zpětné vazby: ,Ty nám tady něco vyprávíš, ale podívej se na sebe, jak žiješ.‘ Když to řekne terapeut, tak to moc neplatí, ale když to řekne jiný vězeň, má to úplně jinou účinnost,“ popsal Jiřička.

Podle psychologů ale na rozdíl od filmů nebo seriálů vězni neútočí proto, aby se domohli lepšího postavení mezi jinými odsouzenými. V drtivé většině případů prostě nezvládnou situaci a svůj hněv a „vybouchnou“.