Zalézt do sklepa a tiše zemřít. Přeživší obránci Azovstalu přinesli mrazivá svědectví

Dvacetiletý voják s pseudonymem Buffalo už rehabilituje v kyjevské nemocnici. Při obraně Mariupolu přišel o nohu.

Putin hrozí jadernými zbraněmi Satan 2

Střely z minometu mu roztrhaly nohu a být po jeho, zemřel by. Agentura AP zveřejnila svědectví 20letého obránce oceláren Azovstal, kterému život zachránili odvážní kolegové a lékaři. Aby nezapomněl, že ve válce přišel o dolní končetinu, nechá si na pravé předloktí vytetovat právě střelu z minometu, která ho zasáhla. Mezi hrdiny bojů v Mariupolu a Azovstalu ale patří také piloti, kteří za plného ostřelování dodávali do oceláren jídlo a evakuovali zraněné.

Před rokem oslavil 50. narozeniny. Veterán ukrajinské armády Oleksandr před každým letem přejel rukou po trupu svého vrtulníku Mi-8 a pohladil kovový plášť stroje, aby sobě i posádce přinesl štěstí. To piloti zejména v probíhající válce potřebují. Jejich cíl – obléhaná ocelárna v Mariupolu – byla smrtící pastí. Ukrajina informovala o mnoha posádkách, které se už živé nevrátily.

Jenže „sebevražedné“ mise byly potřebné. Ukrajinské jednotky byly sevřené v ruských kleštích, docházely jim zásoby a mrtví nebo zranění obránci i civilisté se hromadili. Jejich poslední boj u Azovstalského mlýna byl stále větším symbolem ukrajinského vzdoru. Nesměli zahynout. „Oleksandr letěl do Mariupolu jen jednou a považoval to za nejtěžší misi své třicetileté kariéry. Riziko podstoupil, protože nechtěl, aby se stíhači Azovstalu cítili zapomenutí,“ píší novináři agentury AP, kteří s Oleksandrem mluvili.

V ohořelé krajině závodu, v podzemním bunkru přeměněném na zdravotnickou stanici, která poskytovala úkryt před smrtí a zkázou nahoře, se ke zraněným začaly dostávat zprávy, že by se mohl stát zázrak. Mezi těmi, kteří byli na seznamu pro evakuaci, se ocitl i mladší seržant s pseudonymem „Buffalo“. Minometné střely mu 23. března při pouličních bojích roztrhaly levou nohu, poranily pravou a prošpikovaly záda šrapnely.

Levou dolní končetinu nakonec museli 20letému vojákovu amputovat. Jenže kdyby bylo po jeho, zemřel by co nejdříve. Chtěl být ušetřen dlouhé a strastiplné agónie. Během pronásledování ruského tanku, který se snažil zničit raketou NLAW odpalovanou z ramene, skončil po zásahu střelou z minometu vedle vraku hořícího auta. Doslova dolezl do úkrytu v nedaleké budově. „Rozhodl se, že bude lepší zalézt do sklepa a tam tiše zemřít,“ cituje vojáka AP.

Lékaři měli naštěstí ještě anestetika

Přátelé ho však evakuovali do železáren Iljič, které v polovině dubna nakonec padly. Od Buffalova přesunu uplynuly tři dny, než se zdravotníkům podařilo ve sklepním protiatomovém krytu zasaženou nohu amputovat. „Když na mě přišla řada, lékaři měli naštěstí ještě anestetika, abych mohl vůbec jít pod nůž,“ svěřil se mladík.

To, že nemá nohu, zjistil až ve chvíli, kdy se po operaci probral. Zdravotní sestru to prý moc mrzelo, ale končetinu už nešlo zachránit. „Vrátí vám peníze za deset tetování?“ chtěla odlehčit situaci. „Ano,“ odpověděl Buffalo. „Měl jsem na noze spoustu tetování. Zůstala jen lidská postava, jejíž noha už je také pryč,“ litoval voják, že přišel o drahé a pro něj symbolické kresby.

Po operaci byl převezen do závodu Azovstal. Pevnost o rozloze téměř 11 kilometrů čtverečních s 24kilometrovým labyrintem podzemních tunelů a bunkrů byla prakticky nedobytná. „Neustále nás ostřelovali,“ řekl agentuře AP 22letý desátník Vladislav Zahorodnij, který byl rovněž během pouličních bojů v Mariupolu postřelen do pánve a přetrhl si nerv.

Po přesunu do Azovstalu se opět setkal s Buffalem. Znali se už z dřívější doby, oba pochází z Černigova na severu Ukrajiny. Když Zahorodnij viděl chybějící nohu, zeptal se kolegy, jak se mu daří. „Všechno je v pořádku, brzy půjdeme do klubu,“ odvětil s nutnou dávku optimismu Buffalo.

Vojáci zapomněli Buffala v náklaďáku

Zahorodnij se z oceláren dostal na konci března, po třech neúspěšných pokusech byl evakuován vrtulníkem. Stroj Mi-8 se sice při odletu vznítil a jeden z jeho motorů byl zničený, přesto ten druhý udržel vrtulník ve vzduchu po zbytek hodinu a půl dlouhého letu do města Dnipro.

Buffalo přišel na řadu o týden později. Z evakuace měl rozporuplné pocity. Na jedné straně se mu ulevilo, že jeho podíl na ubývajících potravinách a vodě dostanou ostatní, kteří jsou ještě schopni bojovat, na druhé straně se necítil dobře, že jiní obránci zůstávají a on je „dobrovolně opouští“. Vysvobozování ale málem dopadlo hůře, než čekal.

Vojáci ho na nosítkách a zabaleného v bundě vytáhli z hlubokého bunkru a naložili na nákladní auto, které přepravovalo raněné k předem připravené přistávací zóně. Tam nejprve vyložili z vrtulníku náklad, poté začali na palubu vyzdvihovat raněné. Všechny, až na Buffala. Toho vojáci jednoduše přehlédli a nechali ho v zadním rohu náklaďáku.

Buffalo nemohl volat o pomoc, protože mu výbuchy minometů poranily hrdlo a stále příliš chraptil, než aby ho bylo slyšet přes hluk rotoru vrtulníku. „A najednou někdo zakřičel: ‚Zapomněl jsi na chlapa v náklaďáku!‘“ vzpomínal 20letý muž. Jeden z členů posádky ho vzal za ruku a řekl mu, aby se nebál, že se v pořádku dostanou domů.

Zde se kruh příběhů uzavírá. V kokpitu vrtulníku s největší pravděpodobností seděl Oleksandr. Čekání na vojáky bylo nekonečné, každá minuta se vlekla a připadala mu jako hodina. „Bylo to děsivé. Kolem sebe slyšíte a vidíte výbuchy. Nevíte, jestli další granát neskončí u vás,“ líčil pilot.

220 km/h a místy jen tři metry nad zemí

S ohledem na to, že se teprve rýsují úplné obrazy tajných misí, není možné s naprostou jistotou potvrdit, že Buffalo a Oleksandr byli na palubě stejného letu. Detaily jejich výpovědí se však shodují, oba navíc datují let na noc ze 4. na 5. dubna 2022. „Oleksandr si vzpomněl, že když přelétali nad vodami u Mariupolu, střílela na ně loď. Výbuchová vlna s vrtulníkem házela jako s hračkou,“ cituje pilota AP. Buffalo si prý také vzpomíná na výbuch krátce po vzletu. Později se evakuovaní dozvěděli, že se vrtulník vyhnul raketě.

S helikoptérou letěl Oleksandr rychlostí 220 km/h a místy se pohyboval jen tři metry nad zemí. Stroj zvedal ve chvíli, kdy se vyhýbal elektrickému vedení. Druhý vrtulník, který se účastnil stejné mise, se z jihu Ukrajiny nevrátil. Pilot rádiem oznámil, že mu dochází palivo. To bylo naposledy, co Oleksandr svého kolegu slyšel.

Po přistání v Dnipru Oleksandr slyšel, jak evakuovaní volají na piloty. Čekal, že mu vynadají za to, jak s nimi při letu házel. Jenže opak byl pravdou „Děkujeme,“ zaznělo podle něj ve chvíli, kdy otevřel dveře. „Všichni tleskali,“ vzpomínal Buffalo. On a desátník Zahorodnij momentálně společně rehabilitují na jedné kyjevské klinice. „Řekli jsme pilotům, že dokázali nemožné,“ ocenil Buffalo.

Některé mise skončily katastrofou, piloti umírali

Série tajných misí, při kterých se v březnu, dubnu a květnu proti nepřízni osudu, v terénu a ve vysoké rychlosti vrtulníky dostaly k obráncům Azovstalu, je na Ukrajině oslavována jako jeden z nejhrdinštějších vojenských činů už čtyři měsíce probíhající války. Některé z misí skončily katastrofou. Každá další v pořadí byla stále riskantnější, protože ruské baterie protivzdušné obrany se dostávaly blíže na dostřel.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj poskytl první informace o utajených a nebezpečných misích teprve poté, co se přes 2 500 ukrajinských obránců, kteří zůstávali v ruinách Azovstalu, začalo v květnu vzdávat ruským invazním silám. Výše popsaná mise byla jednou z posledních, než Mariupol definitivně skončil v rukou okupantů.

Houževnatost obránců Azovstalu zmařila cíl Moskvy dobýt Mariupol rychle a zabránila přesunu tamních ruských jednotek na jiné místo Ukrajiny. Zelenskyj podotkl v ukrajinské televizní stanici ICTV, že „odvážní piloti létali za nepřátelskou linii, aby ukrajinským bojovníkům dopravili potraviny, vodu, léky, zbraně a na zpáteční cestě odvezli zraněné“.

Operace v ostřelovaném Azovstalu byla téměř nemožná

Vojenský zpravodajský důstojník upřesnil, že jeden vrtulník byl sestřelen a dva další se již nevrátily. Stroje i členy posádky prohlásili Ukrajinci za nezvěstné. Důstojník prozradil, že se na svůj let oblékl do civilního oblečení. Pokud by havaroval a přežil, existovala naděje, že ho Rusové budou považovat za civilistu.

„Byli jsme si vědomi, že mohlo jít o jednosměrnou letenku,“ přiznal důstojník. „Jsou to naprostí hrdinové, kteří věděli, že mise v ostřelovaném a obklíčeném Azovstalu je téměř nemožná,“ poděkoval Zelenskyj a dodal, že Ukrajina během těchto operací „ztratila mnoho pilotů“.

Osud stovek bojovníků zajatých ruskými silami v květnu po několikaměsíčním obléhání Mariupolu stále provází nejistota. V posledních dnech dorazila zpráva, že dva velitelé ukrajinských bojovníků byli převezeni do Ruska k vyšetřování. Má se jednat o zástupce velitele pluku Azov Svjatoslava Palamara a velitele 36. brigády námořní pěchoty Serhije Volynského.

Agentura TASS později napsala, že na území Ruska bylo převezeno přes tisíc ukrajinských vojáků, kteří se podíleli na obraně komplexu. Kyjev usiluje o to, aby obránci – mezi nimiž jsou podle dřívějších informací ukrajinských úřadů kromě členů pluku Azov také příslušníci národní gardy, námořní pěchoty, teritoriální obrany, pohraničníci, policisté a dobrovolníci – byli vyměněni za ruské vojáky zajaté na Ukrajině.

Jenže ruští poslanci požadují, aby někteří z ukrajinských bojovníků z Mariupolu byli postaveni před soud. Totéž chtějí představitelé DNR, Ukrajince viní z porušování lidských práv.

Tagy: