I když s tím nemusím souhlasit, Ukrajina minimálně na nějaký čas přijde o území, které aktuálně kontroluje Rusko. V obsáhlém rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl europoslanec a člen předsednictva hnutí ANO Jaroslav Bžoch. Kromě ruské agrese na Ukrajině a politiky amerického prezidenta Donalda Trumpa zmiňuje Bžoch i to, kdo by mohl být koaličním partnerem pro ANO, pokud bude po volbách sestavovat vládu.
Je resort zahraničí pro ANO důležitý? Budete o něj stát v případě, že vyhrajete parlamentní volby a budete skládat vládu? Nebo se může stát, že zůstane koaličnímu partnerovi?
Určitě je to důležité ministerstvo, ale bude záležet na tom, jak volby dopadnou. Jestli budeme v koalici a jaký bude koaliční partner. Pokud by to bylo na mě osobně, já to beru jako velmi důležité ministerstvo. V posledních letech, včetně období této vlády, ministerstvo většinou spíše trpělo na výběr ministrů, takže pro mě to priorita je.
DÁLE ČTĚTE: Stanjura: Jsem připravený, že s Babišem prohraji. Lipavský nám přitáhne pirátské voliče
Jste ve stínové vládě ANO ministr zahraničí. Měl byste o tuto funkci zájem, kdyby ANO skládalo vládu a resort mu zůstal?
Já se zahraničí věnuji dlouhodobě. I teď v europarlamentu. Takže pokud by ta nabídka přišla, tak by pro mě byla samozřejmě čest být ministrem zahraničí České republiky. Ale vrátil bych se zase k té první odpovědi. Je na to moc brzo.
O tom, kdo by za ANO mohl usednout do Černínského paláce, se dnes jenom spekuluje. Mezi možnými jmény se objevuje i váš kolega Radek Vondráček nebo exministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Mohl byste zhodnotit svoje šance? Je reálné, že to budete vy?
To netuším. My nějaké personálie samozřejmě dopředu připravujeme a víme, které lidi máme, ale zatím jsme to nějak extra neřešili. Zase bude záležet na tom, jak volby dopadnou. A vzhledem k tomu, že jsem celou dobu stínovým ministrem zahraničních věcí, tak věřím tomu, že ta šance je. A na druhou stranu já jsem teď naplno v Evropském parlamentu, i to asi bude hrát nějakou roli.
Mohlo vám uškodit loňské vyjádření o nově vznikající frakci Patrioti pro Evropu, že vám úplně nevoní?
Já jsem se vyjádřil, jak jsem si vyjádřil. Pro mě byl ten začátek v Evropském parlamentu náročnější a nemyslím si, že by na to někdo u nás takto nahlížel. Spoustu věcí jsme si vyříkali. Takže jedno nešťastné vyjádření, tedy já jsem ho řekl za plného vědomí, nebyl jsem nějak mimo, ale věřím, že nebude hrát roli, pokud by se opravdu jednalo o tom, že bych mohl být ministr.
Motoristé jako koaliční partner ANO?
Už se diskutuje o tom, kdo by mohl být koaliční partner pro ANO a už dávno se přihlásili Motoristé Sobě. Dovedete si jako ministra zahraničí představit europoslance Filipa Turka?
Motoristé Sobě by asi byli nejschůdnější řešení v tom smyslu, že by byli nový partner, se kterým nejsou žádné animozity. Ale je brzo, do voleb se může stát ještě spousta věcí. A pokud by Filip Turek chtěl být ministrem zahraničních věcí, tak je to pouze o tom, jak by se dohodla ta koalice a záleželo by, jestli by to ministerstvo měli, nebo ne.
Z europarlamentu se znáte, takže byl by podle vás dobrý ministr zahraničí?
Potkávám se s Filipem Turkem v rámci své práce, nicméně neznám ho nějak dopodrobna. Neznám jeho minulost, nikdy jsem se tím nezabýval. Je to na každém člověku, že si musí zvážit, jestli na to má správné kompetence, jestli ví, o čem bude mluvit a jestli je svým způsobem také diplomat. Zahraniční politika je hlavně o diplomacii. Každé vyjádření ministra zahraničí i poslanců má dopad na mezinárodní vztahy. Spousta lidí si to neuvědomuje.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Bobošíková: Stačilo! by doporučilo z NATO vystoupit. S Konečnou na sebe narážet nebudeme
Na podzim budou Češi v zahraničí volit poprvé korespondenčně. Odhad ministerstva zahraničí je, že tam žije až 600 000 Čechů. V minulých volbách od krajanů dostalo ANO jen pět procent hlasů. Co uděláte, abyste tuto skupinu více zaujali?
Volební účast ze zahraničí byla vždy malá. Budeme dělat nějakou osvětu k tomu, že tu bude možnost korespondenční volby, aby i naši voliči v zahraničí věděli, že mohou takto volit. A budeme se snažit oslovovat je tak, aby náš program znali stejně, jako ho budou znát lidé tady u nás.
Vládu se Stačilo! bych těžko překousával
Stačilo! i SPD mluví o referendu k účasti Česka v NATO a EU. Je to něco, co byste podpořili?
Ne. Je to pro nás červená linie. My jsme proevropské hnutí, vždy jsme se hlásili k naší práci a zodpovědnosti v NATO. A pokud by mělo vznikat nějaké koaliční jednání s partnerem, který by od začátku říkal, že chce dělat referendum k vystoupení z EU, tak nemá vůbec smysl se dál bavit. Pokud to dnes někdo žádá a myslí si, že by nám bylo lépe mimo EU, tak si myslím, že nerozumí systému, ve kterém žije.
Vy jste řekl červená linie, je to tedy důvod vyškrtnout Stačilo! a SPD ze seznamu potenciálních partnerů pro vládu?
Teď nemůžu mluvit za hnutí ANO. Když bych mluvil sám za sebe, tak já si jen těžko dokážu představit spolupráci s hnutím SPD kvůli tomu, co se dneska poskládalo dohromady. SPD už samotné by pro mě kvůli tomu, že chce vystupovat z EU a z NATO, nedávalo smysl. A tím, že se spojilo ještě s Trikolórou, PRO a Svobodnými, tak je to pro mě ještě větší nesourodý slepenec.
Co se týče Stačilo!, je to podobné. Mně by se horko těžko překousávalo, že bychom měli do vlády, nedej bože, vracet komunisty. A zase bych se vrátil k tomu, že program k vystupování z NATO a z EU je prostě úplně opačný, než máme my.
Dovedete si ale naopak představit situaci, kdy by tady byla menšinová vláda ANO s podporou SPD nebo Stačilo!? Takový precedens už tady je (menšinovou vládu ANO a ČSSD tolerovala KSČM v letech 2018 až 2021).
Takový precedens tady je. Ale když tu byla první naše menšinová vláda s podporou komunistů, byly jasně dané mantinely, bylo jasně řečeno, co je schůdné a co ne. Ale i během menšinové vlády jsme se často museli obracet na jiné politické strany. Nemohli jsme být závislí na tom, co nám schválí komunisté. Nikdo nechtěl, abychom byli nějakým způsobem vydíratelní, protože program byl odlišný.
Takže ten precedens tady je, ale koalice Stačilo! i SPD jsou tak různorodé, že by se horko těžko hledal nějaký průsečík.
Předvolební strašení Andrejem Babišem
Nedávno jsme měli rozhovor s ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestr.). Ten v něm mimo jiné řekl, že zahraniční politika Česka v rukách ANO, respektive Patriotů pro Evropu, by nás „vyloučila z centra západní Evropy, z čehož pro naši zemi nekouká nic dobrého“. Mimo to zkritizoval vašeho předsedu Andreje Babiše, že nechce odsouhlasit výdaje na obranu nebo že nechodí na společné schůzky koalice s opozicí k bezpečnosti. Co na slova Lipavského říkate?
Kdybych byl hodně kritický, tak si myslím, že pan ministr by se měl věnovat hlavně svojí agendě a ministerstvu. Naše zahraniční politika, i když jsme byli ve vládě dvě období za sebou, nikdy nikam neuhnula a nikdy se nezaměřila směrem na východ, jak je nám dost často předhazováno.
Myslím, že i pan ministr si je vědom toho, kdo z Prahy vyhostil nejvíce ruských diplomatů, o čemž se těm předchozím vládám jenom zdálo. Naše politika by se určitě nezměnila. Že Babiš nesmí být znovu u moci, protože by se stalo něco šíleného či hrozného – to je prostě jen předvolební strašení a vůbec se nezakládá na pravdě.
Proč se tedy neúčastnil oněch schůzek?
Pokud s vámi vláda tři roky nechce o ničem jednat, pak dá tiskový brífink, že se o něčem rozhodla a až pak se s vámi o tom chce bavit, tak to není úplně podaná ruka k diskusi. Mělo to být obráceně.
Chybí ekonomická diplomacie.
Diplomacii již ANO v rukách mělo. Částečně to zmiňujete, ale v případě, že byste resort zahraničí měli znovu, v čem by se zahraniční politika lišila oproti současné vládě?
Byla by více pragmatická a zaměřená na větší okruh věcí, které dnes ministerstvo neřeší. Například nám za poslední roky úplně chybí ekonomická diplomacie, ta je dnes dá se říci nulová. Chybí mi i větší strategie a zaměření se na nějaké regiony, které pro nás mají význam.
Za poslední roky mi přišlo, že cesty nejen ministra zahraničních věcí, ale i jiných, nebyly koordinované. Jednou jsme poslali tři delegace do Jižní Koreje, pak do Afriky. Myslím, že je to tak rozkročené, že na zemi našeho rozměru chybí jasná strategie, co z těch regionů vlastně chceme dostat. To souvisí právě s ekonomickou diplomacií, ale samozřejmě i s bezpečností.
ČTĚTE DÁLE: Vláda schválila brzký podpis s Korejci ohledně Dukovan. Rozhodla i o podobě financování
Nyní k válce na Ukrajině. Aktuálně je velmi ožehavým tématem jednání o příměří. Myslíte, že jsme mu nyní blíže, nebo ne? A je stále na místě obezřetnost před Ruskem?
Na 100 procent je pořád na místě obezřetnost. Už jsme viděli několik porušených dohod ze strany Ruska a obezřetní musíme být, protože přece jen Rusko zahájilo válku a zaútočilo na svého souseda. Chtěl bych věřit, že se blížíme k tomu, že se přestane střílet a útočit na civilní infrastrukturu a že v nejbližších dnech dospějeme k nějakému příměří. Pořád si ale myslím, že je to velmi složité, protože podmínky z ruské strany budou jen těžko uchopitelné pro Ukrajinu.
Zároveň, pokud bych to bral pragmaticky, pokud se chceme dostat do nějakého bodu příměří, tak Ukrajina minimálně dočasně přijde o to území, které dnes ovládá Rusko. Už to připustil i starosta Kyjeva Vitalij Kličko. Pak bude otázka dalších vyjednávání, jestli to Rusům zůstane, nebo ne. Pokud chceme, aby se přestalo střílet, tak si myslím, že tohle bude z pragmatického a geopolitického hlediska bohužel jedna z nevyhnutelných podmínek. I když s tím nemusím souhlasit.
Když tedy vezmeme v potaz pragmatické a geopolitické hledisko, co by měla Evropa v případě příměří dále dělat? Je načase zbrojit?
Nedával bych to zbrojení do kontextu války na Ukrajině. Myslím, že Evropa poslední roky v tomto hodně zaspala. Když se podíváme i na předchozí prezidenty USA, tak například už Barack Obama nám říkal, že se máme více věnovat obraně, ale my jsme jaksi usínali na vavřínech. Banky nechtěly podporovat zbrojní průmysl a tady v Evropě to byl takový špinavý byznys. Dnes chceme všechno dohnat během krátkého časového období.
Evropská komise připravila svůj plán, i když já nevím, jestli se to dá plánem nazvat. Spíš to je soubor nějakých možných věcí, které by se mohly stát, kdyby všechno fungovalo. Na obranu ale máme vydávat finance a to nejen na ni, ale i na infrastrukturu, kyberbezpečnost a na vše, co s tím souvisí. I když je trošku pozdě a uvědomili jsme si to jen díky válce na Ukrajině. Když se ale podíváme, co se dnes děje v Indii nebo na Blízkém východě, tak je jasné, že je důležité mít soběstačnou obranu.
Členství Ukrajiny v NATO není na pořadu dne
V souvislosti se zbrojením se rovněž řeší bezpečnostní garance pro Ukrajinu. Před časem jste v rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekl, že Ukrajina bude v NATO „až tady vy už možná nebudete“, přičemž dnes z USA zní podobné vzkazy, že členství v NATO není na stole. Je tu však nová koalice ochotných, jejíž součástí jsme i my. Je tohle možná cesta záruk pro Ukrajinu?
Je dobře, že jsou státy, které se do toho snaží více vstoupit a připravit nějaké plány. Těžko se bavit o tom, jaké mohou být bezpečnostní záruky z toho vzešlé, protože přece jen pořád na nich musí být oboustranná dohoda – ať už mezi Ukrajinou a Ruskem, tak i mezi těmi státy. Kvitoval jsem i možnou dohodu, že by USA vstoupily do byznysu s Ukrajinou a měly vlastní podniky umístěné na Ukrajině, protože si myslím, že to je jistá forma nějaké bezpečnostní záruky. Přece jen by pro Vladimira Putina bylo těžší útočit na podniky vlastněné Američany.
Narážíte na dohodu o těžbě nerostů a americkou správu Záporožské jaderné elektrárny?
Přesně tak. To je zajímavá myšlenka, která by mohla být nějakou zárukou. Bohužel, členství v NATO není na pořadu dne. I od toho, že se Ukrajina jednou možná stane členskou zemí EU, jsme bohužel daleko. Kdo slibuje něco jiného, tak prostě staví vzdušné zámky.
Zde navážu, protože váš předseda loni prohlásil, že „Ukrajina není v EU a doufá, že tam nikdy nebude“. Jak to v ANO máte dnes, souhlasili byste s Ukrajinou v EU?
Není to jednoduchá otázka. Kdybych to vzal přímo podle našich smluv, tak samozřejmě dveře EU a stejně tak do NATO jsou otevřené. Politika pořád funguje, ale podmínky, které státy musí splnit, jsou velmi náročné. Hodně se snaží i Černá hora a Albánie, které na členství čekají velmi dlouho a jsou v jiných podmínkách než dnes Ukrajina. Otázku členství beru prostě jako předčasnou.
V našem zájmu je, aby se Ukrajina co nejdříve znovu postavila.
Nabízí se ještě otázka rekonstrukce Ukrajiny, které Česko dlouhodobě pomáhá. V případě, že bude ANO ve vládě, je vaším záměrem pokračovat ve snahách o obnovu Ukrajiny?
Myslím, že ano, protože přece jen se musíme dostat do bodu, kdy vůbec bude možné na Ukrajině rekonstruovat a pomáhat ji dávat zpátky dohromady. V Evropě jsme si blízko a pokud ta možnost bude, tak jsem přesvědčen, že i české podniky se na tom budou chtít podílet. V našem zájmu samozřejmě je, aby se Ukrajina co nejdříve znovu postavila.
Evropa pro Trumpa není prioritou
Pojďme nyní k americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a jeho celní politice. Jak by za vás nyní měla reagovat Evropa? Silnou odezvou, nebo střet naopak co nejvíce uhladit a jednat?
Vezmu to zeširoka, protože my se poslední dobou často soustředíme na vyjádření, která všichni hodnotí a reagují na ně. Myslím, že nám občas chybí chladná hlava. Vždy by pro nás mělo být základem zaprvé vyjednávání a zadruhé zjistit záměr, co druhá strana vůbec chce. Pokud Trump vypustí, že na nás uvalí 20procentní cla, byť je na 90 dní zmrazil, tak evropští lídři mají vyjednávat. Ale bohužel jsem dlouhodobě přesvědčen a v minulém volebním období to šlo vidět, že Evropská komise jako taková lídry prostě nemá.
Navíc by neměli jen řešit celní politiku USA, ale také to, co Trump chce. Myslím, že má jasné cíle vůči Číně i Íránu, zajímá ho Indo-Pacifik. Za nás je důležité pochopit, jakým způsobem se do toho můžeme zapojit, abychom uklidnili možnou celní válku a možné zhoršení obchodní výměny.
MOHLO BY VÁS ZAUJMOUT: Omezený mandát soudců? Nebezpečné, říká o návrhu Stačilo! exministr spravedlnosti Pospíšil
Ještě před Trumpovým návratem jsme měli rozhovor s vaší kolegyní z europarlamentu Markétou Gregorovou (Piráti). Zmiňovala, že jako EU bychom mohli s Trumpem zobchodovat podporu Ukrajiny právě za pomoc s Čínou. Myslíte, že i nyní v souvislosti se cly, by toto mohl být žeton pro vyjednávání, který ho bude zajímat?
Myslím, že ano. Evropa pro Trumpa dnes není úplnou prioritou. Tak to bohužel je a jako konkurenta bere Čínu. Samozřejmě má vztahy s evropskými lídry, někdy lepší a jindy horší. Ale když nás má navenek zastupovat EK, ať do USA jede eurokomisař pro obchod Maroš Šefčovič, nebo přímo šéfka komise Ursula von der Leyenová, tak je Trump nebere jako lidi, kteří mají mandát za státy.
Nebylo tedy za ANO krátkozraké Trumpa na podzim, kdy se konaly prezidentské volby v USA, podporovat? Museli jste už vědět, co si o Evropě myslí.
Já byl dalek od toho vstupovat do voleb v USA. Stejně se musíme vždy vypořádat s tím, kdo vyhraje volby. Spíš si myslím, že když už bylo zřejmé, že Trump vyhraje, tak Evropa se na to měla dávno připravovat a měla reagovat mnohem rychleji, protože to, jak Trump fungoval v prvním období, bylo všem zřejmé. Už má zkušenosti, proto měl na druhé období tým připravený na velmi rychlý začátek. Pro nás z hlediska zahraniční politiky je důležité s kýmkoliv, kdo tam bude, navázat vztahy a řešit, co můžeme nabídnout jak my, tak EU.
To nerozporujeme. Nicméně v listopadu panovalo v ANO nadšení, že Trump byl zvolen. Po inauguraci začaly jeho kontroverzní kroky a výroky, a váš předseda dokonce říkal: „Na Trumpa se mě neptejte“. Jak je to dnes? Pořád si stojíte za tím, že Trump je dobrým prezidentem USA a měl se jím stát?
Já se k tomu před volbami nikdy nevyjadřoval, ale osobně si myslím, že Trump je něco, co EU potřebovala. Protože politika Joea Bidena poslední roky Evropu spíš ujišťovala v tom, že dělá všechno správně a byli jsme ukolébáni, což je dnes vidět například při zbrojní iniciativě.
Čili Trump zafungoval jako takový budíček?
Rozhodně a myslím, že nejen pro EU. Jeho politika je nám v ANO bližší, než ta Bidenova nebo Kamaly Harrisové. Myslím, že bychom se u Harrisové míjeli úplně stejně jako u Bidena. Neznamená to, že jsme slepě podporující Trumpa za každou cenu. Z globálního hlediska je to dobře, ale na druhou stranu nás nemůže nechat chladnými, kdyby nás to, co dělá, mělo ohrožovat.
Ještě k vašemu předsedovi. Andrej Babiš před časem hlásal, že je „trumpista“, nosil jeho typické červené kšiltovky a podobně. Nyní jeho cla označil za „šílená“, Trumpovo chování s Elonem Muskem popsal slovy „jako v blázinci“ a v jednom rozhovoru rovněž řekl, že v USA to dnes „rozhodně nevypadá jako v demokracii“. Co na takové názorové otočky říkáte?
Nemyslím si, že to byly názorové otočky. Pokud se vrátíme do prvního Trumpova období, byli jsme ke clům a tarifům úplně stejně kritičtí jako dnes. Trump se orientuje na bezpečnost a migraci. V tom se shodneme a ta politika je nám velmi podobná. Na druhou stranu, určitě nebudeme schvalovat politiku, která by mohla vyvolat celní válku. Doufám, že nenastane.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Farský: USA mají obrovskou možnost škodit. Západ nepomáhá Ukrajině dost, aby vytlačila Rusko
