Pot šetří krev. To je heslo chrudimských výsadkářů, které se dá přeložit jako: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Zkrátka na tréninku musíte nechat všechno, abyste v boji neztratili nic a nikoho. To platí i pro výběrové řízení k 5. komandu aktivních záloh. Při něm si mnozí uchazeči sáhnou na dno svých sil. Někteří neuspějí a není jich málo, stejně jako v zatím posledním turnusu.
V sobotu ráno se na start postavilo 22 uchazečů a mezi nimi i jedna žena. „Mám ráda výzvy a toto vypadalo velmi dobře, mám ráda něco akčnějšího,“ prozradila dobrovolná hasička Eliška Paulíčková jeden z důvodů, proč se do výběrového řízení k „paragánům“ přihlásila. Všichni uchazeči se po nezbytné administrativě a obdržení startovních čísel vydali do posilovny, kde začalo silové přezkoušení.
Tam na ně čekaly sedy-lehy, kliky a shyby. Už tady někteří měli problémy – nejen s potřebným počtem opakování, ale i s precizním provedením cviků. „Na prvotních disciplínách odpadává pár lidí a postupem času se to vytřibuje k tomu, co chceme najít,“ popisuje náčelník skupiny přípravy 43. výsadkového pluku Chrudim Pavel Kinc.
Nutná je fyzička i týmovost
A koho chce vedení výsadkového pluku najít? Jedince, kteří mají předpoklady k tomu stát se výsadkářem. „Potřebujeme uchazeče, kteří jsou nadprůměrně fyzicky zdatní a jsou schopní fungovat v kolektivu. Jsou schopní týmové práce,“ vysvětluje zástupce velitele 43. výsadkového pluku Chrudim Ivo Zelinka.
Kromě jiného musí být fyzicky skvěle připravení, ale také psychicky odolní. A proto po dvanáctiminutovém běhu a vodních disciplínách, jako je plavání na 300 metrů, plavání pod vodou a podobně následují ty pravé výsadkářské „lahůdky“.
Tou první je běh na pět kilometrů s kládou v týmu. V jejím nesení se členové družstva střídají a navíc musí předepsaným způsobem nést i maketu zbraně. Přitom jsou všichni vystaveni psychickému tlaku a když někdo udělá chybu, jeho družstvo dostane trest – většinou v podobě kliků nebo jiné „odměny“. Zde odpadá hned několik adeptů, včetně jediné přihlášené ženy. Dál jich pokračuje 14.
„Bylo to nesmírně náročné. Vážně se to nezdá, ale bylo to hrozně těžký. Ze začátku jsem si myslel, že kláda je velmi jednoduchá, ale pronese se,“ přiznává po běhu s kládou jeden z uchazečů a jeho týmový kolega přidává: „Když byl veprostřed někdo, kdo byl vyšší, tak pak kláda skáče. Navíc tě bije do hlavy.“ Je to ale jen začátek toho nejhoršího, co přihlášené čeká.
Večer přichází psychotesty
„Bez fyzičky není možné zvládnout zbytek výběrového řízení. Pro nás je však velmi důležité, aby člověk dokázal fungovat právě při fyzické zátěži v týmu,“ podotýká Ivo Zelinka. Ještě v tentýž den musí účastníci zvládnout pod stejným stresem týmový běh na deset kilometrů s desetikilovou zátěží nebo překážkovou dráhu výsadkáře. Večer je ještě čekají psychotesty, psaní eseje a týmový úkol.
Následně si mohou krátce oddechnout a uložit se ke spánku. Toho je ale naprostý nedostatek. I to je samozřejmě účel. Ještě za tmy totiž vnitřek letištního hangáru, ve kterém uchazeči spí, prudce osvětlí silná světla a rozezní se ohlušující sirény. Všichni musí během několika minut venku nastoupit před budovou a mít na zádech batohy se zátěží 25 kilogramů. S nimi vyrážejí každý sám podle jednoduchých map na pětadvacetikilometrový pochod, kdy musí projít všemi kontrolními stanovišti.
Po celou dobu je bedlivě sledují velitelé i příslušníci 5. komanda. Výběrové řízení totiž testuje i osobnosti přihlášených. „Jestli se například dokážou orientovat v neznámých situacích, jestli dokážou jednat samostatně. To všechno jsou pro výsadkáře důležité vlastnosti,“ zdůvodňuje zástupce velitele Zelinka.
Po návratu, kdy už uchazeče všechno bolí, však ještě není konec. Čeká je totiž ještě závěrečná disciplína, kterou je běh se zraněným na nosítkách. Na nich se střídají postupně všichni členové družstva a musí se při běhu udržet za plukovním praporem, který před nimi nese jeden z výsadkářů zpět do hangáru. Až sem se dostalo jedenáct zájemců o službu v 5. komandu.
