Izrael po urážkách od Lavrova mění postoj. Jaké zbraně by mohl dodat Ukrajině?

Sergej Lavrov v rozhovoru s italskou televizí v neděli mimo jiné prohlásil, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj má stejně jako Adolf Hitler v sobě židovskou krev a že největší antisemité jsou Židé. Reakce Jeruzalému na sebe nenechala dlouho čekat.

Lavrovův izraelský protějšek Jair Lapid si kvůli tomu předvolal ruského velvyslance a rovněž sdělil, že Izrael od Ruska očekává omluvu. Ta však několik dnů nepřicházela a Kreml naopak Izraelce provokoval dál.

Ruská diplomacie vyjádření izraelského ministerstva zahraničí nejdříve označila za „antihistorická“ a izraelskou vládu obvinila z „podpory neonacistického režimu v Kyjevě“. Poslední vývoj ukazuje, že Izrael nenechá vyjádření Moskvy bez odezvy.

Stále více izraelských politiků a vojenských představitelů je nakloněno myšlence výrazně zvýšit Ukrajině vojenskou pomoc. Za pouhou náhodu se také nedá považovat prohlášení estonské ministryně zahraničí Evy-Marie Liimetsové, která v rozhovoru pro The Jerusalem Post popřela, že by někdy Jeruzalém zakazoval pobaltským státům posílat na Ukrajinu zbraně izraelské výroby.

Právě pobaltské země disponují poměrně velkým počtem izraelských zbraní, které by teoreticky v nejbližších dnech mohl obdržet Kyjev. Až po tomto vývoji událostí se Vladimir Putin rozhodl, že se Izraelcům omluví. Učinil tak během telefonického hovoru s Naftalim Benettem. Ten omluvu přijal. Otázkou však je, jestli to něco na izraelském postoji změní.

Spike

Obávané rakety Spike se řadí mezi přenosné řízené protitankové střely čtvrté generace. Disponují mnoha užitečnými funkcemi, díky čemuž se dají považovat za křížence amerického raketometu Javelin a ukrajinského raketometu Stugna-P.

Podobně jako munice z Javelinu i Spike disponuje režimem automatického zaměřování známého jako „vystřel a zapomeň“. V případě tanků střela zasahuje vršek, aby obrněnci co nejvíce uškodila. Po Javelinu by tak Ukrajinci mohli disponovat další zbraní, která je schopná odpalovat věže ruských tanků do vzdálenosti desítek metrů.

Existují však i verze střely Spike s dlouhým dostřelem, které připomínají spíš ukrajinské systémy Stugna-P. Disponují totiž i manuálním režimem dodatečné korekce střely ještě během letu, což kromě ničení nepřátelských cílů může sloužit i k průzkumu bojových oblastí.

Verze Spike s ultradlouhým dosahem dokáže zasáhnout cíl až na vzdálenost 25 kilometrů. Pro srovnání – maximální dostřel u systému Stugna-P je 5 kilometrů, u obávaného tureckého dronu Bayraktar pak 14 kilometrů.

Postrachem pro nepřátelskou těžkou techniku je Spike i z toho důvodu, že je jeho výbušná nálož rozdělena na dvě specifické části. Ta první (menší) umožňuje neutralizovat reaktivní pancíř a druhá (hlavní) pak proniká do struktury pancíře.

Jen za poslední rok Estonsko nakoupilo od Izraele nejméně 500 takových střel. Další kusy by na Ukrajinu mohl teoreticky dodat i samotný židovský stát. Nutno podotknout, že jako pravděpodobnější se jeví dodání izraelských raket s kratším a středním doletem než s delším.

Blue Spear

V roce 2021 vzbudil značný ohlas také estonský nákup izraelsko-singapurských protilodních střel dlouhého dosahu s názvem Blue Spear. „Modrý oštěp“ je považován za nejmodernější protilodní střelu současnosti. Jde o vylepšenou verzi izraelské střely Gabriel V.

Raketa má dosah 290 kilometrů. Pohání ji malý proudový motor a potřebné zrychlení zajišťuje odhazovací raketový blok. Během letu se střela řídí mimo jiné pomocí satelitní navigace, má prý ale schopnost fungovat i v případě rušení signálu navigačních satelitů.

Blue Spear má schopnost automatického vyhledávání a klasifikace cílů za pomoci prvků umělé inteligence, která dokáže zasahovat konkrétní místo lodi na základě známých vlastností protivzdušné obrany cíle. Střela navíc funguje i za nepříznivého počasí. Dodávky Modrého oštěpu by jistě uvítali ukrajinští obránci na jihu země, kteří dennodenně čelí ostřelování kvůli černomořské ruské flotile.

Iron Dome

Teoretickou možností je též ikonický Iron Dome neboli Železná kopule, o kterou jeví Kyjev dlouhodobě enormní zájem. Jde o izraelský mobilní systém protivzdušné obrany, který je vyvinutý tak, aby zneškodnil nepřátelské rakety krátkého doletu či dělostřelecké granáty o dostřelu až 70 kilometrů.

Systém ve své podstatě zahrnuje tři složky – radar, který dokáže zachytit příchozí rakety, kontrolní počítač, který informaci vyhodnotí, a komponent, jenž vyšle další raketu, která zničí tu nepřátelskou.

Izraelci technologii používají od roku 2011. Od té doby Železná kopule v rámci izraelsko-palestinského konfliktu zneškodnila tisíce raket, které na Izrael vypálilo radikální hnutí Hamás z Pásma Gazy. Úspěšnost Iron Domu se prý blíží 90 procentům.

I proto by chtěla Zelenského administrativa mít tento systém na svém území. To však Izrael již několikrát rezolutně odmítl. Ve své argumentaci poukazoval na obrovské náklady pro provoz systému i na rozdíly mezi válkou na Ukrajině a izraelsko-palestinskými konflikty. Konkrétně má jít o to, že ruská armáda podniká promyšlenější útoky než Hamás. Ukrajina má také mnohonásobně větší rozlohu než Izrael, čímž panují obavy, zda by mohla Iron Dome v praxi plně využít.

Chladný postoj kvůli Sýrii

Podle mnoha expertů se ale hlavní důvod odmítavého izraelského postoje ukrýval spíš v geopolitických vztazích. Dodáváním zbraní na Ukrajinu totiž Izrael riskuje, že by Rusko uzavřelo vzdušný prostor nad Sýrií, což by mělo pro Izraelce fatální důsledky.

Izrael totiž v Sýrii často podniká letecké útoky za účelem ničení vojenského materiálu, který přes tuto zemi posílá Írán radikálnímu hnutí Hizballáh do Libanonu.

Jeruzalém dosud na Ukrajinu poslal polní nemocnici a 100 tun humanitárního materiálu včetně systému na čištění vody, zdravotnického vybavení, přikrývek či plášťů. Z vojenské materiálu pak „pouze“ dodávku ochranných vest a helem. Jak moc změní izraelský přístup skandální výroky ruské diplomacie, by mohly ukázat nejbližší dny.