Jiří Dvořák při výrobě čepele nože zapomíná na strasti běžného života

Největší štěstí člověk nalezne ve chvíli, kdy se jeho nejtajnější dětské sny promění ve skutečnost. Když se skloubí profesní život s tím soukromým. Jiřího Dvořáka takový osud potkal. Léta strávená studiem na vysoké škole vyměnil za krásné řemeslné umění. Výroba nožů je pro Jiřího spíše poslání a při jejich výrobě zapomíná na starosti obyčejného života. Své volné chvíle tráví četbou knih, které v něm vyvolávají stejný pocit jako milované nožířské řemeslo.

Řemeslo a umění jdou ruku v ruce

Jiří Dvořák je mladý, cílevědomí a úspěšný muž, který má svou budoucnost plně ve svých rukách. Léta strávená studem na vysoké škole zastínila úcty a respekt ke krásnému řemeslu, které mladého umělce zcela naplňuje. Výrobu nožů obdivuje již od útlého dětství. Při práci v kovárně, když pracuje s rozžhavenou ocelí, vnímá pouze kleště, kladivo, vůni uhlí a žár výhně. Při výrobě čepele nože zapomíná na okolní svět. Vše nepodstatné přestává v tu chvíli existovat

Jiří byl ke své budoucnosti vždy zodpovědný. Vystudoval vysokou školu, ale i po jejím úspěšném dokončení neměl stále jasno, jaké zaměstnání bude pro jeho život klíčové. I když je vzdělání zásadní pro získání dobrého zaměstnání, pana Jiřího stále častěji lákala práce rukama. Touha něco zajímavého tvořit, vyrábět a vidět za svým snažením okamžitý výsledek.

Po ukončení studií nastoupil Jiří do rodinné firmy, kde pracoval jako podlahář. Bolavá záda a vyhřezlé plotýnky však donutily mladého muže ke změně. Vzhledem k věku, s kterým přichází i rozum, věděl, že práce, kterou hledá, jej musí nejen bavit, ale hlavně ho i uživit. Stát se nožířem bylo pro něj splněním chlapeckého snu. S výrobou nožů již měl jisté zkušenosti, neboť to byl koníček, kterému věnoval převážnou část svého volného času.

První pokusy byly v podobě nožů vyrobených z pilníku, pilového plátu či pružiny. Jiřího však stále více lákala kovařina. Začal proto externě navštěvovat uměleckoprůmyslovou školu v Turnově. Tam si osvojil základní techniky výroby nožů a výrobu svářkového damašku, což je vlastně mistrovská disciplína v nožířství i kovářství. Právě v tuto dobu naprosto propadl výrobě nožů a okamžitě věděl, jakým směrem se bude jeho budoucnost ubírat.

Každý nožíř musí ovládat více řemesel. Při výrobě nožů se z něj postupně stává kovář, brusič, řezbář, a pokud vyrábí i vlastní pouzdra, musí ovládat i řemeslo brašnářské.  Všechny tyto profese na sebe navazují, aby na jejich konci mohl, světlo světa spatřil unikátní výrobek. Práci si Jiří organizuje zcela sám.

Tím, že má mladík zálibu v četbě a studiu, došel ve svém nožířském umění podstatně daleko. Dělat řemeslo s láskou je přesně ta pravá cesta, po které se Jiří vydal.

Příběh nože začíná v kovárně. Čepele nože se vyrábí z nejrůznější nástrojové oceli různých formátů. Vznikají dvěma základními způsoby. V prvním případě se používá plochá nástrojová ocel, ze které se čepel pouze vyřízne a vybrousí. Druhá metoda je klasická kovářská. K tomu slouží větší formáty ocelí, jež se ohřívají v kovářské výhni a dále se zpracovávají tradičním kovářským postupem. Při této výrobě se používá pár základních typů kladiv, sekáč, sedlík a kleště, které slouží k držení materiálu. Jestliže potřebujeme opracovat větší formát materiálu, báječně k tomu poslouží buchar.

Ve chvíli, kdy je tato část výroby dokončena, přechází se k vytvarování nově vznikající čepele a doladění jejího tvaru na pásové brusce. Po vybroušení hrubého tvaru se pokračuje tepelným zpracováním v kalící výhni, po které následuje popouštění. Zbylé pracovní úkony se provádí v dílně zařízené na lehkou jemnější práci. Zde se dodělávají rukojeti a pouzdra.

V Čechách je velké množství fanoušků, kteří ocení kvalitní nůž. Lidé, jež se věnují výrobě oblíbeného produktu není zrovna málo, ale vše se odehrává spíše v rovině zájmové. Nožířů, kteří se výrobě nožů věnují opravdu naplno, je pouze pár.

Jiří Dvořák se nebojí práce rukama. Řemeslo miluje a největším uspokojením je pro něj výsledek, který okamžitě vidí po dokončení všech dílčích činností. Nože vyrobené jeho rukou jsou unikátní a jedinečné. Na výsledky svého snažení může být právem patřičně hrdý.

Největší výhrou v životě je najít práci, která se stane zároveň koníčkem i zálibou. Právě taková práce dává opravdový smysl. Kromě vyrobených nožů Jiřího naplňuje a zároveň i velmi povzbuzuje vědomí, že se jeho výrobky stávají stále častěji vyhledávaným artiklem. Zákazníci si ho váží a na nože vyrobené jeho rukama si velice rádi počkají.

Tagy: