Drulák o Rusku
Od 24. února, kdy začala ruská invaze, se k ukrajinským ozbrojeným silám připojily desítky Čechů. Jak vypadá příjezd do válkou zmítané země? Jaké jsou podmínky výcviku? A jak opravdu vypadají tvrdé boje na frontové linii? Redakce CNN Prima NEWS získala zpověď muže, který si všemi těmito procesy prošel a aktivně zasáhl do války. Totožnost českého dobrovolníka redakce zná, po vzájemné dohodě ale nebude zveřejňovat jeho pravé jméno. Říkejme mu třeba Ondřej. Tady jsou jeho autentické zážitky z války. Třetí díl se věnuje zkušenostem z ostrých bojů.
Po několikatýdenním výcviku končí „zábava“ a naše jednotka je dislokována na frontu. Nejprve jsme převeleni do Kyjevské oblasti, kde působíme v lokalitě kolem Irpině, provozujeme strážní činnost, pomáháme civilistům podle aktuální situace, eskortujeme konvoje humanitárních organizací a opět zažíváme spoustu vděčnosti ze strany místního obyvatelstva. To je zhruba období, kdy se ruská armáda začala stahovat od Kyjeva, veškeré lokality je potřeba vyčistit a prověřit, na území donedávna obsazeném nepřítelem se totiž nachází spousta pastí, takže nám předchozí výcvik přichází dost k duhu. Jakýkoliv náš další pohyb může být ten poslední.
Po nějaké době této psychicky značně náročné činnosti (naše míra stresu a strachu je permanentně na maximu) jsme převeleni do Charkovské oblasti – aby se ukázalo, že může být ještě mnohem hůř. V oblasti Charkov-Sumy se tehdy nachází vlastní frontová linie a tady už jsme v přímém kontaktu a konfrontaci s nepřítelem. Pravidelné raketové útoky, na které jsme byli dosud zvyklí, jsou obohaceny o nepříjemně časté ostřelování nepřátelským dělostřelectvem, ať už se jedná o minomety SOV ráže 120 mm nebo různé rakety typu Grad, S300 a další. Poprvé se zde setkáváme i s nepřátelskými tanky, řada spolubojovníků trpí otřesy mozku (ukrajinsky se to řekne „kontúzia“) a krvácením z uší a nosu. To vše je způsobeno vysokou hlasitostí a silnými tlakovými vlnami z explozí raket a granátů. Běžná střelecká sluchátka vás proti těmto problémům neochrání, ono ani poslouchat celé dny kulometnou palbu a odpalování „erpégéček“ není úplně nejzdravější pro sluch a nervovou soustavu.
Tady už jsme ve skutečné válce. Zraněné máme na denní bázi, nicméně se nám daří plus minus držet linii, pohyby tam či zpět jsou minimální. Vesměs naše působení vypadá tak, že sedíme celé dny v zákopech či jsme poschovávaní v domech a snažíme se přestát ruské dělostřelecké útoky, po kterých nezřídka následují útoky jejich pěchoty doprovázené tanky a další obrněnou technikou, se kterou se přestřelujeme (zejména po nocích) a snažíme se držet linii a neustupovat. Strach, který po celou dobu cítíme, se nedá slovy popsat.
Naše dny i noci se slévají do jednolitého „bezčasí“. Ponětí o aktuálním datu si udržujeme pouze rozumově, jen malými částmi našich myslí. Pocitově se jedná o nonstop kolotoč ostřelování, ukrývání se a dalších bojů. Z neurologicko-psychologického hlediska jde o zvláštní, specifický stav mysli, kdy naše mozky „jedou na autopilota“ a fungují na čistě reflexivním principu. Času na odpočinek je pramálo. Celkově na frontě v Charkovsko-sumské oblasti strávíme několik týdnů, čas nikdo z nás přesně nepočítá. Následně je naše jednotka převelena na Donbas, působíme v oblasti Slovjansk-Kramatorsk-Severodoněck-Lysyčansk a okolí.
Když jsme hájili pozice v jedné z vesniček poblíž Siversku, na břehu řeky Severní Doněc – jako vždy zalezlí v zákopech jako krtci – v jednom okamžiku během nepřátelské minometné palby jsme kromě obvyklého smradu z explozí najednou ucítili i něco jiného. Jiný druh chemického zápachu, nevím, o jakou látku se přesně jednalo. Najednou se nám dýchalo těžce. Strašně těžce... Jako kdyby nám někdo šlapal na plíce nebo jsme měli plicní sklípky zalepené lepidlem. Tento útok chemicky obohacenými granáty jsme nějak přestáli, ale následně polovina naší roty skončila ve vojenské nemocnici v Dnipru s diagnózou akutní bronchitida.
A opět funguji jako tlumočník mezi zahraničními vojáky, kteří neumějí ukrajinsky a místním nemocničním personálem, který pro změnu nevládne angličtinou. Sestřičky i lékařky mě volají ke každému vyšetření apod. Na nudu si rozhodně stěžovat nemohu, ale zase je zde příležitost promluvit si s Ukrajinci, ať už se jedná o zaměstnance nemocnice, nebo o vojáky-pacienty. Ještě hlouběji pronikám do duše ukrajinského národa, vyslechnu si zde spoustu historek, většinou dost smutných a tak nějak mimochodem se nechávám společně s ostatními léčit. Nemám zdravotnické vzdělání, netuším, co jsme to v rámci léčby inhalovali (páchlo to jako celé peklo), polykali a jaké infuze nám tam dávali, nicméně vždy se počítá výsledek a faktem je, že po nějaké době jsme uzdravení.
Ukrajinský voják na frontové linii u Kupjansku Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajinští vojáci plavící se na člunu přes řeku Dněpr nedaleko frontové linie Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci z útočné brigády Burevij během cvičení na severu země Zdroj: AP
Cvičení vojáků 128. zakarpatské brigády, léto 2023 Zdroj: Se svolením Vasyla Kapusteje / 128. tankové brigády
Ukrajinští vojáci sedí v krytu u frontové linie nedaleko Charkova Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajinští vojáci na frontové linii u Kupjansku Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajinský voják zaměřuje pozice Rusů pro minometnou palbu u Kupjansku Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajinský voják se svým psem v zákopu nedaleko Horlivky v Doněcké oblasti Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajinský voják z 10. samostatné horské útočné brigády „Edelweiss“ drží speciální protidronové dělo nedaleko Bachmutu Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci z 10. samostatné horské útočné brigády „Edelweiss“ míjí u Bachmutu hořící vozidlo, které zasáhl ruský dron Zdroj: AP
Seržant ukrajinské armády Oleksandr Nazarenko stojí v zákopu zhruba tři kilometry od ruských pozic v Sumské oblasti. Ostřelování zde probíhá každý den Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci na kontrolní obchůzce v Sumské oblasti Zdroj: AP
Ukrajinci ostřelují ruské pozice u Bachmutu Zdroj: Profimedia.cz
Lékaři ošetřují zraněného ukrajinského vojáka u Doněcku Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajinští vojáci u Kupjansku pálí z minometu ráže 120mm na ruské pozice Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajinští vojáci v pásovém bojovém vozidle CV90 švédské výroby poblíž Bachmutu Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajinský voják natočil průběh tvrdých bojů u Avdijivky Zdroj: CNN
Ukrajinští vojáci na frontové linii u řeky Dněpr v Chersonské oblasti Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci na frontové linii u řeky Dněpr v Chersonské oblasti Zdroj: AP
Elitní odstřelovači jsou noční můrou ruských vojáků. Zdroj: profimedia.cz
Ukrajinští vojáci z útočné brigády Burevij během cvičení na severu země Zdroj: AP
Cvičení vojáků 128. zakarpatské brigády, léto 2023 Zdroj: Se svolením Vasyla Kapusteje / 128. tankové brigády
Ukrajinský voják z 10. samostatné horské útočné brigády „Edelweiss“ drží speciální protidronové dělo nedaleko Bachmutu Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci z 10. samostatné horské útočné brigády „Edelweiss“ míjí u Bachmutu hořící vozidlo, které zasáhl ruský dron Zdroj: AP
Seržant ukrajinské armády Oleksandr Nazarenko stojí v zákopu zhruba tři kilometry od ruských pozic v Sumské oblasti. Ostřelování zde probíhá každý den Zdroj: AP
Naše dýchací funkce se vrátily do normálu a jeden večer si pro nás přijedou z naší jednotky a vracíme se zpět na frontu. Vyjíždíme pozdě večer, už je tma, když tu se najednou ozve další z nekonečné řady poplachů („TRIVOHA!!!, TRIVOHA!!!“) a my vidíme a pozorujeme bílý déšť vypadající jako ohňostroj dopadající v obrovské míře na město. Bílý fosfor. Způsobuje těžké popáleniny a skoro se nedá uhasit. Zakázaná chemická zbraň, alespoň co se týče použití proti civilnímu obyvatelstvu. Dopadá na školy a školky, dětská hřiště i obytné domy. Dopadá na zahrady s úrodou ovoce a zeleniny (je zrovna letní sezóna) i na auta naplněná benzínem či naftou. Atmosféru kolem nás nelze slovy vylíčit.
Válka na Ukrajině
Nicméně rozkaz je rozkaz, hašení zvládnou místní sami, my máme před sebou jiné úkoly. Odjíždíme z Dnipra zpět na frontu pokusit se zastavit tohle Zlo.
Náš opětovný pobyt na frontě je, upřímně řečeno, stejná rutina jako předtím. Ruské útoky na denní bázi, nejdříve raketově-dělostřelecké, posléze někdy následované útoky pěchoty za podpory tanků a bojových vozidel pěchoty. Jejich tanky jsou tak blízko, že můžeme jasně číst jejich číselná označení. A opět se nacházíme v tom prazvláštním psychickém rozpoložení, kdy uvažujeme a jednáme čistě reflexivně a veškeré ostatní myšlenky na cokoliv jiného jdou stranou. Granáty vybuchují jen pár metrů od nás, někteří z nás opět utrpí otřesy mozku a jsou odvezeni do nemocnice. Snad jediné pozitivum toho všeho (tedy kromě toho, že děláme něco, co má přesah a vyšší smysl) spočívá v zažívání pozitivity (chcete-li: „pozitivní energie“) z týmového ducha naší jednotky. Chlapi z nejrůznějších částí světa se spojili, aby společně čelili velikému zlu – navzájem se kryjeme a celkově si různě pomáháme.
Jakožto Čechovi a znalci dějin naší státnosti se mi vybavuje známý výrok našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka: „Není nic mocnějšího než srdce dobrovolcovo.“ A výše uvedené je přesně to, co psychicky drží nad vodou nejen mě, ale dovolím si předpokládat, že i všechny ostatní. A to nejen konkrétně z naší jednotky. Mozek už mi uvažuje v ukrajinsko-anglickém módu, dny se opět slévají do beztvarého toku, denně máme zraněné, občas bohužel i mrtvé. To je pak obzvláště těžké psychicky zvládnout, když zemře někdo, koho jste znali, s kým jste se ještě včera dělili o kávu a munici. Musíme bojovat dál, ti kluci by přece neměli zemřít zbytečně.
Nechci zabíhat do naturalistických detailů, ale zjišťujeme, že ruské velení proti nám posílá vesměs muže z východní části Ruska, tedy ne etnické Rusy. Řada z nich jsou mladí chlapi, kteří by správně měli být doma s rodinami a žít s nimi mírumilovnými životy. Stále stejný kolotoč ukrývání se, útoků a protiútoků – prosycený zápachem střelného prachu, ohlušujícími zvuky explozí apod. Šílený až bizarní kolotoč ústupů i zpětného obsazování pozic, kontrolování a čištění území do té doby ovládaných nepřítelem, zaznamenávání dalších ztrát i na naší straně...
Na frontě jsem celkem strávil několik měsíců – od jara do konce léta. V určitém momentu byla naše jednotka (bohužel po utrpení ztrát i na životech) vystřídána čerstvými posilami a my se vracíme do relativně „bezpečné“ části Ukrajiny si odpočinout. Ty uvozovky jsou použity záměrně, raketovým útokům jsou téměř denně vystavovány právě i nefrontové části Ukrajiny, některé z nich vzdálené dlouhé stovky kilometrů od přední linie. Rakety dál dopadají na civilní zástavby, školy, obytné domy a podobně. Během těchto útoků umírají další a další civilisté včetně dětí.
Přestože vojáci, jsme stále jen lidé a potřebujeme si prostě odpočinout, doplnit síly. Lidově řečeno: „dobít baterky“. Je nám udělen čas na zotavenou. Někteří z nás odjíždějí do svých domovin, aby strávili nějaký čas se svými rodinami a přáteli, jiní zůstávají na Ukrajině a poznávají její neválečnou stránku. A že je co objevovat, ukrajinská pohostinnost je vyhlášená.
Nejsem profesionální vojenský stratég, takže následující výrok je čistě můj osobní soukromý odhad: Tahle válka potrvá ještě dlouho. A bude stát spoustu dalších obětí, mimo jiné i z řad ukrajinských civilistů včetně dětí. Chtěl bych tímto apelovat na čtenáře: Pokud můžete JAKÝMKOLIV způsobem tomuto těžce zkoušenému národu pomoci, prosím, učiňte tak.
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP