Historik Boris Moskovič vyprávěl o vzniku samostatného československého státu. Zdroj: CNN Prima NEWS
Tuzemsko slaví 28. října státní svátek díky událostem, které vyvrcholily před 103 lety. Den vzniku samostatného československého státu se odehrával úplně jinak v Praze – centru dění – a jiných částech nově vznikající republiky, připomněl ve speciálním vysílání CNN Prima NEWS historik Boris Moskovič.
Pokud byste se 28. října roku 1918 od ranních hodin nacházeli v Praze, hned by vám bylo jasné, že to není normální den. „Pokud byste se vzbudili 28. října, postřehli byste zprávu, kterou zveřejnily noviny – že Rakousko-Uhersko přijímá podmínky pro mírová jednání. Toto přijetí podmínek de facto znamená kapitulaci a uznání autonomie. Pochopili byste, že se děje něco významného,“ podotkl na CNN Prima NEWS historik Boris Moskovič.
Uvedl, že zpráva se mezi občany metropole šířila rychlým tempem a lid oslavoval, kde se dalo. Třeba i na Václavském náměstí, kde u sochy sv. Václava jeden z organizátorů převratu a člen Národního výboru československého Isidor Zahradník prohlásil: „Jste svobodní.“
O velké změně ale napřed věděla prakticky jen Praha, zbytek území žil v přesvědčení, že stále vládnou Habsburkové. „28. říjen byl zprvu jen pražskou záležitostí. To, že se během několika hodin a dnů šířila zpráva dál do dalších měst a obcí v republice, je pochopitelné. Tam už vše bylo koordinovanější. Když to vyhlásil pražský Národní výbor, převzaly to ostatní výbory. To, co vzniklo jako pražská záležitost, byla později celonárodní záležitost,“ řekl Moskovič.
Komunisté chtěli vznik Československa slavit už 14. října. Kvůli demonstraci a stávce
Je nepopiratelnou skutečností, že pracující vyhlásili u nás republiku o 14 dní dříve, než se k tomu odhodlala česká buržoazie, uvádí se v knize Dokumenty moderní doby, kterou připravil Státní ústřední archiv v Praze roku 1978. Touto argumentací se komunisté několikrát pokusili přesunout oslavy vzniku Československa z 28. října na 14. října.
Na „scéně“ tehdy ještě nebyl pozdější prezident Tomáš Garrigue Masaryk ani třeba Karel Kramář, první předseda vlády samostatného Československa. Oba přijeli do nového státu až později. „Kramář jednal v Ženevě za odboj se zahraničními představiteli. Masaryk byl ve Spojených státech amerických, což byla jedna ze zastávek na jeho zahraniční cestě,“ podotkl Moskovič.
I přesto, že nová vláda začala fungovat až 14. listopadu, historik podtrhl, že v mezidobí nepanoval zmatek. „Určitě to nebylo úplné bezvládí, ve vedení se ocitl Národní výbor. Ten převzal politickou iniciativu a moc, jeho předsednictvo vyhlásilo vznik samostatného státu. Nepanoval chaos, Národní výbor vyzýval ke klidu.“
Moskovič připomněl, že politická scéna byla zformována z osob, které se v politice vyznaly. „Zkušenost s působením v předchozím systému, který se hroutil, byla zásadní. Většina mužů 28. října byli zkušení političtí matadoři. Zkušenosti – pozitivní i negativní – si přenášeli do nové republiky. Zejména to platí o Antonínu Švehlovi, představiteli agrárníků.“
Převrat nezpůsobil radost úplně všude. Řeč je zejména o pohraničí. „Reakce se lišily. Němečtí politici deklarovali snahu připojit se k Německému Rakousku,“ uvedl Moskovič. Rebelie těchto oblastí však brzy skončila poklidným obsazením.
A proč bylo do státu zahrnuto Slovensko? „Předáci zahraničního odboje měli o této záležitosti jasno více než domácí politici. Mohli si toho více dovolit. Když Masaryk odjel do emigrace a vypracovával koncept, zahrnoval do něj i slovenské oblasti. Pracoval s tím, že národy jsou si blízké, jsou jednotné a byla to logická volba,“ uzavřel Moskovič.
