Ilustrační snímek Zdroj: Getty Images
Před válkou na Ukrajině uprchly do Česka tisíce lidí. Mezi nimi byla také učitelka Stefania, která do Prahy přijela v březnu společně se svou dcerou Irynou a třemi vnučkami. Ihned po svém příjezdu si našla práci na Základní škole Praha 7, kde působí jako adaptační koordinátorka. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsala, v čem její práce spočívá, a přiblížila, s čím mají žáci z Ukrajiny největší problémy.
Ještě před odjezdem z Ukrajiny pracovala Stefania jako učitelka na umělecké škole. Když přijela do Prahy, netušila, že ve své profesi bude pokračovat. „Shodou okolností jsme se ubytovaly v hostelu poblíž školy, ve které teď s dcerou učíme. Na cizinecké policii jsme vyplňovaly anketu, ve které jsme uvedly i naši profesi. Poté jsme dostaly od úřadu Prahy 7 dopis, abychom se dostavily na pohovor,“ popsala Stefania.
Do Prahy přijela společně s dcerou a vnučkami. Jejich manželé zůstali bojovat na Ukrajině. „Když začala válka, nikdo nečekal, až jim přijde předvolání. Do armády se tehdy všichni hlásili dobrovolně,“ vysvětlila s tím, že od svých partnerů dostávají jen málo informací. „Neříkají nám, jaká je tam situace. Jen víme, že se nachází na jihu poblíž Chersonu. Víc informací nám nesdělují,“ pokračovala Stefania.
Společně s dcerou Irynou už několik měsíců pracuje na Základní škole Praha 7 jako adaptační koordinátorka. „Pokud má žák ve třídě nějaké problémy, odmítá plnit úkoly nebo komunikovat s učitelem, povolají si nás pedagogové do třídy, abychom pomohli situaci vyřešit,“ nastínila Stefania smysl své práce. Problémy, které děti z Ukrajiny mají, jsou podle ní různé. I proto si každý z nich zaslouží individuální přístup.
„Jsou děti, které nerozumí česky. Jiní se učili špatně na Ukrajině, tady přišli do sedmé nebo osmé třídě a nerozumí učebnímu materiálu. Na Ukrajině se například matematika vysvětluje úplně jinak,“ řekla Stefania s tím, že někoho mohl poznamenat i odjezd z rodné země nebo nekončící válka. „Jsou děti, které se kvůli stresu odmítají učit, a neposlouchají. Je to takový protest z jejich strany,“ doplnila.
Důležité jsou i mimoškolní aktivity
I proto Stefania s dcerou udržují kontakt s rodiči žáků. „Na Telegramu jsme vytvořili skupinu, ve které každý den komunikujeme s rodiči, řešíme problémy a hledáme nejlepší možné cesty, aby se děti co nejrychleji adaptovaly. Rodičům pomáháme hledat i různé kroužky,“ popsala Stefania. Podle ní jsou právě mimoškolní aktivity velice důležité. „Je dobré, když se děti mimo školu pohybují v české komunitě, mluví a socializují se,“ doplnila.
Některým dětem podle ní tohle stačí, většina ale potřebuje více pozornosti. „Většina děti bydlí poblíž školy a já také, proto se jim věnujeme s Irynou více. Provádíme s nimi individuální lekce, vodíme je na kroužky, procházky a snažíme se, aby mluvili a neuzavírali se do sebe. Jejich rodiče musí chodit do práce a kolikrát dítě po škole sedí samo doma,“ popsala koordinátorka.
Od začátku školního roku podle dat ministerstva školství nastoupilo do pražských základních škol 4 117 dětí z Ukrajiny. Z toho více než 40 na Základní školu Praha 7. „Začátek školního roku byl náročnější. Do první třídy přišli chlapci, kteří do Česka teprve přijeli. Vůbec nerozuměli češtině a měli problémy s chováním. Mysleli si, že přišli do školky, nechtěli se učit, a dokonce se prali i s českými hochy. Teď už si ale pomalu zvykají. Máme individuální lekce a navštěvuji je také pravidelně ve třídě. Pracujeme na tom,“ uvedla Stefania.
Ke starším žákům má pak trochu jinačí přístup. „S menšími dětmi se učíme individuálně – píšeme, čteme, počítáme. Je to tak jednodušší. Nedávno jsem navštívila devátou třídu, kde učitelka zrovna mluvila o známých umělcích. Vedle mě seděl žák, který jí nerozuměl. Poradila jsem mu, ať si nejdřív látku přeloží do ruštiny a až poté zkusí vytvořit několik vět v češtině. To samé jsem zažila na dějepisu, kde učitel hovořil o třicetileté válce. Studentce jsem poradila, aby si nejdříve o válce přečetla v ruštině, aby věděla, o čem učitel vůbec mluví,“ dodala Stefania.
Nejméně problémů je podle ní s dětmi, které minulý školní rok absolvovaly adaptační kurzy. „Znají jazyk a už si zvykly i na samotný systém. Ve třídách, kde jsou tyto děti, nejsou žádné problémy. S nováčky je to různé. Jsou tu také děti, které se chystaly už o prázdninách a navštěvovaly kurzy,“ doplnila.
Na otázku, zda se s dcerou a vnučkami chystají v nebližší době vrátit domů, odpovědět zatím nedokázala. „Tuhle otázku necháváme otevřenou. Ale moc bychom si přály jet domů. Stýská se nám,“ uzavřela Stefania.
