Ilustrační snímek Zdroj: Getty Images
Před válkou na Ukrajině uprchly do Česka tisíce lidí. Mezi nimi byla také učitelka Stefania, která do Prahy přijela v březnu společně se svou dcerou Irynou a třemi vnučkami. Ihned po svém příjezdu si našla práci na Základní škole Praha 7, kde působí jako adaptační koordinátorka. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsala, v čem její práce spočívá, a přiblížila, s čím mají žáci z Ukrajiny největší problémy.
Ještě před odjezdem z Ukrajiny pracovala Stefania jako učitelka na umělecké škole. Když přijela do Prahy, netušila, že ve své profesi bude pokračovat. „Shodou okolností jsme se ubytovaly v hostelu poblíž školy, ve které teď s dcerou učíme. Na cizinecké policii jsme vyplňovaly anketu, ve které jsme uvedly i naši profesi. Poté jsme dostaly od úřadu Prahy 7 dopis, abychom se dostavily na pohovor,“ popsala Stefania.
Učitel potrestal studentku za zapomenutý úbor. Fackou jí vykloubil čelist, kopal ji do hýždí
K nepochopitelné míře násilného chování se uchýlil učitel jedné střední školy v západním Japonsku. Když si jedna z jeho studentek zapomněla cvičební úbor, potrestal ji ve vzteku tak silnou fackou, až jí vykloubil čelist. Podle svědků to nebylo zdaleka poprvé, co dívka čelila fyzickým útokům. Vedení školy se za chování svého pedagoga omluvilo a slíbilo, že celý případ řádně prošetří s disciplinární komisí.
Do Prahy přijela společně s dcerou a vnučkami. Jejich manželé zůstali bojovat na Ukrajině. „Když začala válka, nikdo nečekal, až jim přijde předvolání. Do armády se tehdy všichni hlásili dobrovolně,“ vysvětlila s tím, že od svých partnerů dostávají jen málo informací. „Neříkají nám, jaká je tam situace. Jen víme, že se nachází na jihu poblíž Chersonu. Víc informací nám nesdělují,“ pokračovala Stefania.
Společně s dcerou Irynou už několik měsíců pracuje na Základní škole Praha 7 jako adaptační koordinátorka. „Pokud má žák ve třídě nějaké problémy, odmítá plnit úkoly nebo komunikovat s učitelem, povolají si nás pedagogové do třídy, abychom pomohli situaci vyřešit,“ nastínila Stefania smysl své práce. Problémy, které děti z Ukrajiny mají, jsou podle ní různé. I proto si každý z nich zaslouží individuální přístup.
„Jsou děti, které nerozumí česky. Jiní se učili špatně na Ukrajině, tady přišli do sedmé nebo osmé třídě a nerozumí učebnímu materiálu. Na Ukrajině se například matematika vysvětluje úplně jinak,“ řekla Stefania s tím, že někoho mohl poznamenat i odjezd z rodné země nebo nekončící válka. „Jsou děti, které se kvůli stresu odmítají učit, a neposlouchají. Je to takový protest z jejich strany,“ doplnila.
Důležité jsou i mimoškolní aktivity
I proto Stefania s dcerou udržují kontakt s rodiči žáků. „Na Telegramu jsme vytvořili skupinu, ve které každý den komunikujeme s rodiči, řešíme problémy a hledáme nejlepší možné cesty, aby se děti co nejrychleji adaptovaly. Rodičům pomáháme hledat i různé kroužky,“ popsala Stefania. Podle ní jsou právě mimoškolní aktivity velice důležité. „Je dobré, když se děti mimo školu pohybují v české komunitě, mluví a socializují se,“ doplnila.
Některým dětem podle ní tohle stačí, většina ale potřebuje více pozornosti. „Většina děti bydlí poblíž školy a já také, proto se jim věnujeme s Irynou více. Provádíme s nimi individuální lekce, vodíme je na kroužky, procházky a snažíme se, aby mluvili a neuzavírali se do sebe. Jejich rodiče musí chodit do práce a kolikrát dítě po škole sedí samo doma,“ popsala koordinátorka.
Od začátku školního roku podle dat ministerstva školství nastoupilo do pražských základních škol 4 117 dětí z Ukrajiny. Z toho více než 40 na Základní školu Praha 7. „Začátek školního roku byl náročnější. Do první třídy přišli chlapci, kteří do Česka teprve přijeli. Vůbec nerozuměli češtině a měli problémy s chováním. Mysleli si, že přišli do školky, nechtěli se učit, a dokonce se prali i s českými hochy. Teď už si ale pomalu zvykají. Máme individuální lekce a navštěvuji je také pravidelně ve třídě. Pracujeme na tom,“ uvedla Stefania.
Ke starším žákům má pak trochu jinačí přístup. „S menšími dětmi se učíme individuálně – píšeme, čteme, počítáme. Je to tak jednodušší. Nedávno jsem navštívila devátou třídu, kde učitelka zrovna mluvila o známých umělcích. Vedle mě seděl žák, který jí nerozuměl. Poradila jsem mu, ať si nejdřív látku přeloží do ruštiny a až poté zkusí vytvořit několik vět v češtině. To samé jsem zažila na dějepisu, kde učitel hovořil o třicetileté válce. Studentce jsem poradila, aby si nejdříve o válce přečetla v ruštině, aby věděla, o čem učitel vůbec mluví,“ dodala Stefania.
Nejméně problémů je podle ní s dětmi, které minulý školní rok absolvovaly adaptační kurzy. „Znají jazyk a už si zvykly i na samotný systém. Ve třídách, kde jsou tyto děti, nejsou žádné problémy. S nováčky je to různé. Jsou tu také děti, které se chystaly už o prázdninách a navštěvovaly kurzy,“ doplnila.
Na otázku, zda se s dcerou a vnučkami chystají v nebližší době vrátit domů, odpovědět zatím nedokázala. „Tuhle otázku necháváme otevřenou. Ale moc bychom si přály jet domů. Stýská se nám,“ uzavřela Stefania.
