V Chebu stoupá počet obětí (Zdroj: CNN Prima NEWS)
Čirá hrůza. Tak vypadá současná situace na Chebsku, kde v posledních dnech naplno udeřila britská mutace koronaviru. Chebská nemocnice hlásí, že z deseti pacientů na ventilátorech jich devět zemře. Virus se šíří neskutečnou rychlostí, bere si obrovské množství životů. Uznávaný datový vědec Petr Ludwig na Facebooku varuje: „Cheb již zažívá to, co brzy pozná i zbytek ČR.“
Pokud někdo tvrdí, že covid je vlastně „jen chřipečka“, má možnost se v Chebu přesvědčit o opaku. Chebský okres se v posledních dnech proměnil v místo plné děsu, bolesti a beznaděje. Britská mutace viru tady bere životy šíleným tempem, pacienty velmi často sužuje těžký průběh.
„Neznám rodinu, kde by na to někdo nezemřel. Je to dokonce tak, že ti, kteří v posledních třech měsících přišli pouze o jednoho blízkého, jsou z těch veselejších,“ říká pro CNN Prima NEWS Kateřina Scholzová z pohřebního ústavu Excelent.
Učitel chebského gymnázia Miroslav Stulák se s kolegy sem tam v bezpečném, radši až třímetrovém rozestupu baví o dvou zoufalých otázkách: Proč právě my? Proč je zrovna náš kraj nejpostiženější? Vždyť na Chebsku a Sokolovsku denně zemře kolem patnácti nakažených; to už je šílené číslo. Tyhle končiny se přitom na chvostu českých statistik drží snad až na jediný týden po celý koronavirový rok.
Vážně – proč?
Stulák slyšel názor, že to může být sociální skladbou regionu, větším podílem nevzdělaných. Takovému vysvětlení nevěří. Vlastní však nemá.
„Asi jsme zkrátka zakletý kraj,“ krčí pedagog rameny.
Když jde přes chebské náměstí domů z práce, jeho cesta vede kolem vývěsky s parte. V běžných časech tu visí dvě, tři, možná čtyři. Teď se jich za sklem tísní dvanáct. A to jen na den, protože s novým ránem je vystřídá další početná várka.
Neznám rodinu, kde by na to někdo nezemřel. Je to dokonce tak, že ti, kteří v posledních třech měsících přišli pouze o jednoho blízkého, jsou z těch veselejších.
„Tolik jich tu nikdy nebylo. To je hrozně deprimující,“ popisuje Stulák pro CNN Prima NEWS. „Z toho hned poznáte, že jde o obrovský průšvih. Lidi se u té vývěsky scházejí, míří sem cíleně, aby zkontrolovali jména zesnulých. Dočkali jsme se fakt smutných časů.“
Jeho slova by měla vystrašit i někoho, kdo bydlí na druhé straně republiky. Podle datového vědce Petra Ludwiga a dalších uznávaných expertů totiž stejnou podobu brzy dozná situace i v ostatních oblastech země.
„Obávám se scénáře, že za dva až čtyři týdny by to mohlo v ostatních krajích vypadat jako v Chebu nebo na Trutnovsku,“ potvrzuje biochemik Václav Navrátil.
A to bez ohledu na fakt, že Chebsko a další dva nejvíce postižené okresy zůstávají na příkaz vlády neprodyšně uzavřeny.
„Zoufale volám, aby se vláda o region v kritické situaci postarala, a kromě tupé uzávěry předvedla aktivní kroky směřující k účinné pomoci. Po ničem jiném netoužím. Bude-li pomoc fungovat, budu mlčet a uznale pokyvovat,“ řekl pro web iDnes.cz starosta Chebu Antonín Jalovec.
Není divu, že místní snáší pandemickou krizi těžce. Třeba Scholzová kolem sebe pozoruje nervozitu, vztek, podráždění. Panuje prý obrovská bezmoc. Nechuť ke všemu. A samozřejmě strach.
„Počet pohřbů v posledních měsících stoupnul o 40 až 50 procent,“ tvrdí Scholzová z pohřební služby Excelent. „Navíc evidujeme výrazný nárůst zesnulých v mladším věku. To se třeba s první vlnou pandemie nedá vůbec srovnávat.“
S tím souhlasí i Stulák. Jeho kamarádka pracuje na ARO zdejší nemocnice, takže učitel má spoustu informací z první ruky. Dostalo se k němu tedy nejen to, že pro pacienty s koronavirem už ve špitále není jediné volné lůžko. Ale i že lékaři a sestřičky už opravdu nemají z čeho brát, jsou na pokraji absolutního vysílení.
„Když u nich umírá devadesátiletý člověk, tak je to samozřejmě smutné, ale dá se svým způsobem říct, že má život za sebou. Jenže když stejně do tří dnů odejde padesátiletý chlap plný síly, sportovec? Něco takového je strašné i pro zdravotnický personál,“ uvažuje Stulák.
Sám prodělal covid už v listopadu. Pár dnů ho bolela hlava, měl horečky, oproti jiným případům to však ještě šlo. Když se tenhle oblíbený dějepisář dívá kolem sebe, nechce se mu věřit celostátním statistikám – ty tvrdí, že covid měl dosud každý desátý Čech.
„U nás je to spíš každý pátý,“ tvrdí.
I on se upíná k návratu lepších časů. K vakcíně.
„To je jediná cesta. Proto mě překvapuje, že snad až polovina osob si ji nechce dát. To vážně nechápu. Na lidi bohužel odevšud míří rozporuplné zprávy, ztrácí důvěru v odborný pohled. Jako kdyby tady nebyla osobnost, která by je dokázala strhnout. Zodpovědní asi dělají něco špatně.“
Minimálně nad jedním konkrétním přešlapem Stulák kroutí hlavou, ostatně stejně jako všichni obyvatelé Chebu.
„Nikdo z nás nepochopil, když vláda nedávno odmítla nabízenou německou pomoc. Vždyť do německé nemocnice to odsud máme deset, patnáct minut, a nemocní se místo toho vozí tři hodiny po rozbité dálnici někam na Vysočinu! To je špatně. Ono by to bylo skvělé i z dalších důvodů – u starší generace pořád přetrvává, že česko-německé vztahy jsou citlivé. Zmíněná německá pomoc v těžkých časech by mohla hodně změnit. I proto zamítnutí jednoznačně považuju za chybu,“ vysvětluje.
Není to s ním veselé povídání, nemůže být. Stulák je družný patron, každý rok pořádal vyhlášenou dějepisnou soutěž, na níž mířili studenti z Česka i Slovenska. Byl neustále mezi lidmi. I proto je pro něj dnešní doba tak těžká.
„V předstihu raději připravuji otázky pro další ročníky naší soutěže. Nemůžu jen tak civět do zdi, to bych se zbláznil,“ popisuje. „Nedivím se, že stále víc lidí teď propadá alkoholu a sebevražedným myšlenkám. Musíte mít nějaký cíl, je potřeba se zabavit. Jinak to s vámi klidně může skončit špatně.“
