Hrdinové, zrádci, trojití agenti. Známá herečka riskovala v odboji, český voják pomáhal katovi
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
K českému protinacistickému odboji patří i pozapomenuté příběhy.
Publicista Pavel Černý o nich napsal knihu Škpt. Václav Morávek a lidé kolem něj.
Postupem času se zapomnělo i na některé důležité kolaboranty.
K odboji měla blízko i herečka Marie Rosůlková.
Hrdinství Tří králů nebo parašutistů Gabčíka s Kubišem si připomínáme často, k odboji za druhé světové války ale patří i spousta pozapomenutých, rovněž fascinujících příběhů. Publicista Pavel Černý o nich napsal novou knihu nazvanou Škpt. Václav Morávek a lidé kolem něj. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, že v archivech našel i osudy, u nichž byla hranice mezi obdivuhodnou statečností a kolaborací s nacismem jen velmi tenká.
Ve své nové knize píšete o lidech, na jejichž protektorátní roli jsme pozapomněli. Mě zaskočilo jedno jméno: Marie Rosůlková. Nikdy jsem neslyšel, že tahle slavná herečka pomáhala odboji!
Zaskočilo to i mě. Příběhům o protinacistickém odboji se věnuji už dlouho. Mnohokrát jsem slyšel, že těžko můžu najít něco nového. Jenže když je člověk vytrvalý, může dostat dar shůry. Odněkud na něj něco vypadne, až najednou třeští oči. A právě tak to bylo s herečkou Rosůlkovou, kterou dnes známe jako roztomilou babičku ze seriálu Taková normální rodinka. Zamlada to byla velmi hezká žena, během války za ní osobně chodil štábní kapitán Václav Morávek, tedy jeden ze slavné odbojářské skupiny Tři králové. Zprostředkoval pro ni kontakt s jedním ze zpravodajců působících tehdy v Británii, s Janem Krčkem, se kterým pak asi – jak lze číst mezi řádky – měla i jiný styk než jen písemný.
Čtěte také
Jak jste na její neznámý příběh přišel?
Na jméno Rosůlkové jsme narazili v poválečných spisech StB. Komunistický režim se totiž snažil Krčka na něčem „utavit“, něco na něj najít, proto se estébáci dostali i k ní. Díváte se na tehdejší vyšetřovací spisy, a najednou se před vámi otevírá něco, o čem se vůbec neví. Těžko říct, jak moc Rosůlková za války pomáhala odboji. Každopádně se osobně znala s Morávkem. A už tím hrozně moc riskovala. To je velká věc!
Herečka Marie Rosůlková Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Píšete i o další filmové hvězdě – herci Jaroslavu Sadílkovi, který v „Kristianovi“ hrál číšníka.
Za války patřil k větvi doktora Müllera, soudního lékaře, který „Třem králům“ předával důležité zpravodajské informace. Müllera jednoho dne našli za zajímavých okolností otráveného. Podle policejních protokolů byl nalezen mrtvý u nějaké hospodské, kauza byla předána gestapu, v odboji se pak dokonce tvrdilo, že to udělal Josef Mašín. Prý proto, že Müller se začal bát a byl již nespolehlivým, takže nastala obava, jestli není slabým článkem a Němcům nepustí důležité informace. Nikdy se to nepotvrdilo.
Čtěte také
Sadílek každopádně v odboji pracoval právě pro tohoto Müllera, a určitě nebylo náhodou, že ve Vinohradském divadle hrál zrovna s Rosůlkovou, ve filmu Přítelkyně pana ministra dokonce ztvárnili manželskou dvojici. Vinohradské divadlo ostatně stálo jen pár desítek metrů od krejčovského salonu paní Rezkové, kde se tak často schovávali Morávek s Mašínem, odkud vysílal jejich parťák, radiotelegrafista František Peltán.
Asi bychom měli dodat, že Sadílek na rozdíl od Rosůlkové válku nepřežil.
Bohužel. Byl nacisty týrán, brutálně vyslýchán, roku 1943 skončil na německém popravišti.
Čtěte také
Kde se v hlavě vzala druhá střela
Zmínil jste Peltána, který je vlastně také pozapomenutý. Tři krále – Morávka s Mašínem a Balabánem – všichni známe. Jenže oni byli ve skutečnosti čtyři.
Však ho také v knize nazývám čtvrtým králem. Jsem si jist, že právem. O Ferry Peltánovi toho dlouho nebylo moc známo, přestože měl za sebou úžasné věci – coby radista patřil k organizaci Obrana národa, od roku 1941 dělal se Třemi králi. Spolu s Morávkem utíkal v ulici Pod Terebkou před gestapem ze třetího patra po ocelovém lanku antény. Přesto trochu zapadnul. Jeho další příběhy nejsou moc známé. Donedávna existovaly pouze dvě, tři jeho průkazové fotografie.
Došlo ale na další dar z nebes – narazil jsem totiž na člověka, který se o Peltána dlouhodobě zajímal, hodně toho k němu posbíral, jen prý neměl čas na publikování. Naprosto nezištně mi své poklady předal. Takže jsem měl zničehonic úžasné fotky věrného Morávkova druha. Toho, který se Třemi králi sdílel jak spousty fantastických úniků a přestřelek, tak i podobný konec. I Peltánova smrt byla totiž trochu záhadná, jako u Morávka. Zastřelil se v obklíčení gestapem sám, nebo byl během přestřelky zabit německou střelou? I tuhle otázku jsme se kriminalistickým způsobem, tedy s pomocí též náhodně nalezeného Peltánova pitevního protokolu, snažili rozebrat.
Čtěte také
V podobných momentech se snad trochu hodí má policejní minulost. Dokážu zjistit, co se asi stalo. A hlavně, co se určitě nestalo.
Takových svých detektivních pátrání zmiňujete v knize víc.
Ano. Vedle Peltánova osudu se v knize podobně řeší i záhada smrti velitele výsadkové operace Silver A Alfreda Bartoše. Když se při pronásledování gestapem sám zastřelil, jak je možné, že mu v hlavě našli dvě střely? Nebo případ Cerhovice. Jak doopravdy skončil Čeněk Šillinger, jehož nenápadný pivovar mezi Berounem a Zbirohem byl důležitým centrem odboje? U Šillingera se skrývali odbojáři i parašutisté. Byl klíčovou spojkou. Přechovával spoustu zbraní i vysílačky. V červnu 1942 však k budově dorazilo přepadové komando gestapa. Ferry Peltán tu v divoké přestřelce zneškodňuje jednoho z gestapáků. Spolu se Šillingerem pak zadem utíkají. Peltánovi se uniknout podaří, Šillingerovi ne. Umírá v nedalekých polích; traduje se, že po zásahu kulometem. My jsme podle pitevní zprávy zjistili, že kulometem to určitě nebylo.
Čtěte také
Seznamy zrádců s Lídou Baarovou
Válka neměla jen mužskou tvář, i to ve své knize zdůrazňujete. Vybavuje se mi, co při loučení se synem říkala matka odbojáře Mašína: „Pepo, ať tě živého nedostanou.“ Z toho je zřejmé, že nepředstavitelné situace za války nepodstupovali pouze muži.
Souhlasím. A vůbec nešlo jen o pasivní přihlížení z pozice manželky či matky. Německá strana se za odbojovou činnost často mstila na celých rodinách. Pokud je v Mauthausenu rovnou nevyvraždila, přinejmenším je věznila, posílala do koncentráků. Některé ženy hrají v mé knize ještě docela jinou roli. Třeba ve známých Morávkových seznamech zrádců byste našli i herečku Lídu Baarovou. V knize prochází hned několika příběhy. Zejména je jednou z hlavních aktérek dění kolem vyzvědače A-54, vlastním jménem Paula Thümmela, nositele zlatého stranického odznaku NSDAP a osobního přítele Heinricha Himmlera, příslušníka německé výzvědné služby Abwehr a současně špiona, který za nemalé peníze donášel Morávkovi zásadní informace.
Thümmel měl pro ženy velkou slabost, pohybovalo se jich kolem něj hodně. Nebyly to jen filmové hvězdy jako Baarová či Adina Mandlová, také všelijaké tajemné dámy, jakou byla například Lydia Langenhaunová. Neprozradím o ní víc, než že se v průběhu let zmítala mezi asi pěti či šesti zpravodajskými službami. O ní by se měl natočit film! Akční a až sotva uvěřitelný.
Čtěte také
Když už jsme u filmu – v knize píšete o rodině Linhartových, jejíž osud přirovnáváte k oscarovému snímku Zachraňte vojína Ryana. I oni jsou přitom pozapomenutí.
Stejně jako ve filmu jde i zde o čtyři bratry. I tady přežije válku jen jeden. Ottovi Linhartovi se to povede jen proto, že byl od roku 1942 až do konce schováván několika statečnými rodinami. Představte si, tak dlouhou dobu! Příběh Linhartových je pozoruhodný mimo jiné tím, že ukazuje, jak někdy naprosté náhody rozhodnou o tom, zda přežijete. Otto Linhart ve dvojici s radistou Jindřichem Klečkou ilegálně vysílal do Británie. A Klečka si při jednom takovém vysílání pohrával se svou zbraní, omylem z ní vyšel výstřel, který Linharta zasáhnul do nohy. Průšvih? Jak se to vezme. Zakrátko totiž gestapo podnikne osudnou razii, při které se Klečka v bezvýchodné situaci zastřelí, Otto u toho není – nemůže chodit, léčí si zranění. Měl tedy kliku. Příběh jeho bratra Bedřicha bohužel tak šťastný není.
O co v něm jde?
Bedřich Linhart byl kriminální policista, jehož osud není jednoznačně kladný, hrdinský, čítankový. Bezprostředně po okupaci byl totiž gestapem vyslán do Švýcarska a Francie, aby donášel na Čechoslováky, kteří se tam šikovali v zahraničním kontingentu. Zřejmě se osvědčil, dostal od Němců velkou odměnu. Jenže následně čím dál víc spolupracuje s odbojem, dokonce v jistý moment Morávkovi zachraňuje život. Nakonec je nacisty od policie coby bývalý legionář vyhozen. A pak jeho život končí v pankrácké sekyrárně.
Čtěte také
Jak Morávkovi zachránil život?
Bylo to den po už zmíněném legendárním útěku ze třetího patra. Morávek se objevuje v Kateřinkách, které jsou záhy cílem obrovské německé razie. Ocitá se v bezvýchodné situaci obklíčen spoustou vojska, SS a gestapa. Linhart jej však spolu s kolegou Jaroslavem Panenkou pozná, Němcům nic neprozradí. Naopak Morávkovi pomohou a zachraňují jej - označí ho za svého kolegu kriminalistu, dostanou jej přes uzávěru ven. A pozor: když už jsme u toho, za zmínku stojí i onen Panenka. Před zřízením Protektorátu bojoval v pohraničí proti Freikorpsu, pak pomáhal Morávkovi a obecně odboji, následně se ovšem čím dál víc propadal do spolupráce s temnou stranou. Byl přidělen přímo ke gestapu, nezdráhal se mnohokrát střílet po odbojářích. Po osvobození skončil v rámci retribučních procesů na popravišti coby kolaborant. Paradox, ne? Oba zmínění policisté pomohli zachránit život Morávkovi, oba výrazně přispěli odboji, oba jsou popraveni. Každý však na jiném popravišti. Jeden na německém, druhého po válce pověsí jako válečného zločince.
Dá se z jejich osudů něco odvodit?
Že to policisté za Protektorátu rozhodně neměli snadné. I ten nejobyčejnější četník se automaticky proměnil v pomahače okupační moci. I Linhart s Panenkou přitom byli jakožto jazykově vybavení jedinci ke gestapu rozkazem přiděleni, neměli tedy ani moc na výběr. Nebyli sami. Někteří takoví pak v té situaci získávali velmi cenné informace pro odboj, jiní si plnili kariérní ambice, případně se propadali stále hlouběji do kolaborace. A už pro ně nebylo úniku. Shrnuto, být policistou za války rozhodně nebyla žádná výhra. Má kniha nese podtitul: Odboj a hrdinové, gestapo a kolaboranti - a ti někde uprostřed. Těch posledních nebylo málo. Nelze na ně nahlížet dnešní optikou, kolikrát si svou cestu vůbec nevybrali.
Čtěte také
Místo odboje pomocník gestapáckého kata
Vedle nich ale píšete i o několika nepochybných darebácích.
Ano. Kupříkladu tím snad nejhorším byl Antonín Nerad. To byl bývalý příslušník prvorepublikové armády, který se dal k odboji. Byl však zatčen gestapem a vykoupil se spoluprací. Tím by nebyl zas tak výjimečný. On se pak ale stal dobrovolným pomocníkem u gilotiny v pankrácké sekyrárně, kde asistoval popravčímu Weissovi. Odpusťte mi ten výraz – větší svini byste asi v našich příbězích nenašel.
Víte, obecně jsem hodně opatrný s tím někomu zpětně vyčítat, že na gestapu mluvil. Zadržení odbojáři byli vystaveni takové hrůze, že šlo o jedinou věc: nemluvit pokud možno hned, dát ostatním čas zmizet; několik hodin, třeba i dnů. Vypovídat pokud možno tak, abyste nikoho neohrozil. Někteří to dokázali. Popisuji příběh plukovníka Churavého, který se s Němci začal bavit až po několika měsících neuvěřitelně brutálního mučení.
Čtěte také
Gestapáci věděli, že koho nerozmluví nejhorším mučením, toho dostanou týráním jeho rodiny. A to nemůže vydržet snad nikdo. Proto když dnes slyším někoho, jak v bezpečí a klidu soudí lidi, kteří tenkrát promluvili, je mi z toho zle. Napadá mě: „Jak na tebe koukám, chlapečku, ty bys vypovídal už v autě do Pečkárny…“
Vedle Nerada píšete i o dalším kolaborantovi – Jaroslavu Nachtmannovi.
Vidíte – to jsou paradoxy… Nerad alespoň končí po válce na šibenici, Nachtmann za své hrůzné činy nezaplatí - a nakonec ještě dělá pro StB. Přitom kvůli němu byly za Němců popraveny a mučeny stovky českých vlastenců. Nachtmann byl původně dopravní policista, velmi dobrý boxer. Byl hodně ambiciózní, marně se před válkou snažil dostat ke kriminálce - tak přijal německé občanství a přidal se ke gestapu. Stal se dokonce esesákem, což znamenalo splnit náročné požadavky a projít výběrem. Z gestapáků to rozhodně nedokázal každý. Nachtmannovi pomohla jeho spolehlivost a projevená aktivita, ale i znamenitá fyzická kondice. Za první republiky trénoval pod legendárním boxerem Hoyerem.
Před lékárnou, sídlící v tomto domě ve Velvarské ulici (dnes Evropská), byl gestapem zadržen jeden ze Tří králů Josef Balabán (foto 2). Na jeho zatčení se podílel konfident Jaroslav Nachtmann (foto 3). Gestapo ho na schůzku vylákalo přes dalšího ze svých konfidentů #protektorat pic.twitter.com/jYDRTNhL9U
— Daniel Horáček (@DanyHorys) August 26, 2018
Jako gestapák se brzy projeví coby jeden z vůbec nejvýkonnějších. Měl na starost tzv. volavčí sítě. Zakládal fiktivní odbojové organizace, na něž se lepili skuteční čeští vlastenci, tím okupantům rozkrýval odboj. Byl to on, kdo svou boxerskou pěstí srazil při zatýkání Balabána, později i docenta Krajinu, důležitou postavu odboje. Nachtmann na konci války dostal za mříže i svého kamaráda a velmi rozporuplnou osobu, dr. Jaroslava Ženatého, spojku mezi gestapem a protektorátní policií. Ženatý měl ambici stát se policejním prezidentem, svou kooperaci s gestapem si sám vybral. Jakmile se ale válka začala Němcům sypat pod rukama, zintenzivnil styky s odbojem.
Nachtmann se o tom dozvěděl, takže byl Ženatý během návštěvy v kině Lucerna unesen. Gestapáci nejdřív předstírali, že ho unesli partyzáni a parašutisté, snažili se z něj dostat jakékoli informace. Ženatý jim na to ale neskočil, spolu se svým zástupcem Novotným pak skončil ve vazbě v Terezíně. Válku přežil vlastně zázrakem, jelikož Novotný pracoval v terezínské kanceláři a když přišel příkaz k jejich zastřelení, prostě lejstro zničil. Ženatý je mimochodem jedním z posledních, kdo vidí naživu Thümmela, jehož v Terezíně němečtí strážní vzápětí odvádějí a zastřelí. Tedy – asi…
Čtěte také
Asi?
Je to trochu s otazníkem. Ve finále knihy řešíme, že je až s podivem, kolikrát se v průběhu let pochybovalo, zda byl Thümmel v Terezíně skutečně popraven. StB jeho případ několikrát otevřela, s pátráním po něm skončila vlastně až v roce 1970. Nevěnovala tomu tolik úsilí bez příčiny. I tady mi při psaní pomohl dar shůry. Thümmelův případ je totiž nerozlučně spjatý s onou Lydií Langhaunovou, o které jsem už mluvil. Langhaunová byla jednou z Thümmelových milenek, snad to byla dokonce právě ona, kdo inicioval jeho styk s našimi zpravodajci. Mimochodem, nedávno mi zničehonic spadl do klína kontakt na její vnučku, která je s největší pravděpodobností potomkem legendárního vyzvědače A-54. Jisté to není, ale… Poskytla mi unikátní fotky svého otce. A když je porovnáte s Thümmelovou podobou, uděláte si obrázek rychle.
Mluvil tak moc, až to gestapo zaskočilo
Říkal jste, že Langhaunová pracovala pro několik zpravodajských služeb. A dvojitým či trojitým agentům jste v knize také věnoval dost prostoru.
K tomuto tématu patří třeba příběh majora Jedličky, u kterého je mimo jiné zajímavé i zapojení světoběžníka Otakara Batličky.
Čtěte také
Jeho knihy o putování dalekou cizinou jsem jako malý miloval!
Batlička byl fascinující osobností. V šestnácti letech utekl z domova, toulal se po celé planetě, plavil se na zaoceánských lodích, probíjel se džunglí. Pak o tom psal romány; částečně reálné, částečně přimyšlené. Byl to všeuměl. Vynikající střelec, boxer, závodník na motocyklu, excelentní radista. Coby propagátor bezdrátového spojení se stal za protektorátu jedním z klíčových radistů odboje. Asi netušil, že byl využíván sovětskou zpravodajskou službou GRU, jejíž síť zde vedl právě major Jedlička.
Právě on má na svědomí nejen radistu Batličku, ale desítky odbojářů. A to nejen své sítě, vlastně stojí i na začátku konce velké části celého prozápadního odboje. Jakmile byl Jedlička při jisté gestapácké razii celkem náhodou odhalen, začal hned Němcům vypovídat. Sami byli překvapeni, jak ochotně. Pro odboj to byla katastrofa - a nejen pro síť ovládanou Sověty. Předtím Jedlička spolupracoval s činiteli Obrany národa, především se skupinou Tří králů. Svými výpověďmi způsobil mnoho bolesti a problémů - gestapu poskytl celé seznamy jmen, kódy vysílání. Odbojová síť se pak hroutila jak domino.
Čtěte také
Jedlička potom byl v Kobylisích bez ohledu na své výpovědi zastřelen ve stejný den, jako Mašín a většina spolupracovníků Tří králů. Avšak... I u něj, stejně jako u Thümmela, nalézáme určité indicie, že to ve skutečnosti mohlo být trochu jinak. I o Jedličkově smrti jsou po válce pochyby. Že by ho Němci nezabili? Mělo by to logiku. Hlavy rozvědky se ve světě tajných služeb nepopravují, spíš využívají ve svůj prospěch…
V knize píšete ještě o něčem, na co se pozapomnělo: že některé podoby odboje měly za války až mafiánskou tvář.
To je velmi fascinující! A pro někoho to bude story jistě velmi překvapivá. Pokud se někdy dostanete na kobyliskou střelnici, na zdi uvidíte dlouhou zeď se jmény všech, kteří tam byli zastřeleni. U mnoha jmen ze dne 3. července 1942 najdete věk od 18 do 20 let. A zajímavé je, že patří jedincům, kteří byli ve skutečnosti gangsteři.
Čtěte také
Jak to?
Ano, zpočátku působí v odboji. Postupně se to však u nich zvrhlo v ryze kriminální činnost. Začínali napojením na Mašína a Morávka, posléze je víc než odboj začnou bavit bujaré večírky, na kterých alkohol teče proudem, kde se vedle kokainu objevuje třeba i Lída Baarová. Mladíci na své dýchánky po čase nemají peníze. Obstarávají si je loupežemi, které už s odbojem nemají nic společného. Poprvé na sebe pozornost gestapa zaměřili ve chvíli, kdy nedaleko Chotkových sadů odstraní pistolí s tlumičem jednoho ze svého středu. Morávkovi s Mašínem to zdůvodní tím, že šlo o zrádce. Ve skutečnosti za tím však byly spory o uloupené peníze.
Skupina, která si říká Pátá kolona, se pouští do opravdu neuvěřitelných akcí. Přepadají peněžní ústavy, jezdí v Němcům ukradeném silném Fordu; shodou okolností ve stejné značce, kterou pár let předtím používali v době americké prohibice i Bonnie a Clyde nebo známý gangster Dillinger. Praha je svědkem šílených honiček, policisté ale nemohou silnému fáru mladých zločinců konkurovat, nikdy ho nedostihnou. Gestapo o tom autu píše ve svých zprávách neskutečné věci: mělo prý v sobě zabudované i jakési dýmotvorné zařízení, které dokázalo znemožnit pronásledování.
Čtěte také
Výtečníci se oblékali typicky německy, do kožených kabátů. Někam s pistolemi v rukou vtrhli a křičeli, že patří ke gestapu. Vystrašení zaměstnanci bank jim tedy všechno ochotně vydávali. Pro Němce je to hrozně zamotaný případ, kriminálníci i na místě činu mluvili výhradně německy, hodně tím vyšetřovatele mátli. Pátrání po nich později vedl známý gestapák Heinz Pannwitz, tedy stejný muž, který následně vyšetřoval útok na Reinharda Heydricha. Pannwitz později prozradil, že to byl pro něj do útoku proti zastupujícímu říšskému protektoru jeho největší případ.
Jak byli členové Páté kolony dopadeni?
Nakonec udělají v Praze velkou ránu - pokladnu v budově celního úřadu na Denisově nádraží. Ukradené peníze jsou opálené od jejich autogenu, přesto je začnou ve velkém utrácet. Vymstí se jim to; tím spíš, že už jsou tou dobou infiltrováni nasazeným informátorem. Gestapo je brzo posbírá, tím ovšem jejich příběh nekončí. Jeden z nich si vykupuje život spoluprací s gestapem. Němci jej vycvičí, následně vyšlou na Balkán kvůli speciální misi: zabít hlavu jugoslávského odboje, maršála Tita. Jak to dopadlo? Přečtěte si v knize. (úsměv) I tímhle příběhem jsem každopádně chtěl naznačit, že život není černobílý. I takto zamotaně mohl vypadat odboj.
Čtěte také
V drtivé většině však do něj lidé vstupovali přece jen s ušlechtilejší motivací.
Bezpochyby. A já právě jim chci svými knihami splácet vděk, který nikdy dostatečně nesplatíme. Má kniha si klade za cíl dávat jména a obličeje těm méně známým, někdy i bezejmenným, bez nichž by Morávek, Mašín, Balabán, ale ani Kubiš a Gabčík nemohli svou činnost vykonávat. Bez pomoci stovek a tisíců takových lidí, kteří určitě nebyli méně stateční, by to nešlo. I oni riskovali život jak svůj, tak i svých rodin. Končili na popravištích a v mučírnách. Takže kdo tvrdí, že jsme národem švejkovským, nebojujícím, plete se. Není tomu tak. Hrdinů jsme jen za druhé světové války měli desetitisíce. V přepočtu na počet obyvatel jsme byli jedním z nejpopravovanějších národů, a to nepočítaje oběti holokaustu. Neplivejme na památku svých hrdinů tím, že budeme Čechy označovat za zbabělce.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Kritika sjezdu sudetských Němců? Okamurovi „kámoši“ se hlásí k odkazu wehrmachtu, řekl Bartoš
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS. V médiích začal pracovat v roce 2000. Postupně prošel redakcemi Nedělních novin, Večerníku Praha, Zemských novin, MF Dnes a Deníku Sport. (Lukas.Hron@iprima.cz)
