Ambice jdou stranou, přichází čas zažít především životní dobrodružství a často výdělek, na který může hráč v Česku jen těžko dosáhnout. Poslední úprk do fotbalové exotiky má na svědomí teď už exslávista Ondřej Kúdela, který zvolil Indonésii. A jaké destinace si vybrali jeho předchůdci prahnoucí po netradičním angažmá?
Cestu za nezvyklým fotbalovým dobrodružstvím dříve hatil Čechům komunistický režim. Ten už Ondřej Kúdela řešit nemusel. Ve středu byl oficiálně představen v indonéské Persiji Jakatra coby nová akvizice.
Poté, co ve Slavii Praha oslavil tři mistrovské tituly, zahrál si Ligu mistrů a v Evropské lize doputoval až do čtvrtfinále, jde z hlediska ambic o pořádný sešup. Ale těžkých bitev už odehrál přespříliš. A když se naskytne možnost vydělávat si větší peníze než v Česku tím, čemu se věnuje celý život, nečelit neustálému tlaku, strávit čas v jiné kultuře a užívat si dovolenkové podnebí, odolává se těžko.
European Tiger 🐯 🇨🇿#WelcomeKudela #BelieveIn12 #PersijaJakarta pic.twitter.com/xAOwceXyS7
— Persija Jakarta (@Persija_Jkt) June 8, 2022
A zdaleka není prvním, kdo vyslyšel volání ze vzdálených krajů. Průkopníkem byl ruku v ruce s koncem totality bývalý gólman a dvojnásobný mistr československé ligy s Duklou Praha Karel Stromšík, který zamířil v roce 1989 za exotickým angažmá do Malajsie, konkrétně do týmu Selangor. I když hráčskou kariérou zakončil v Česku, coby trenérovi se mu pak znovu zachtělo po nevšedním zážitku, a tak koučoval v Indii, Kuvajtu a vrátil se i do Malajsie.
Jméno Pavel Karoch znají dnešní fotbaloví fanoušci především díky tomu, že dělá experta v televizi. Ale na této pozici by nefiguroval, kdyby za sebou neměl poměrně zdařilou hráčskou kapitolu. V tuzemsku hrával především za Duklu, ale třeba i za České Budějovice. Když se Čechoslovákům otevřely nové možnosti, neváhal. A užil si rok v celku Alajuelense z Kostariky, na kterou dodnes nedá dopustit.
A teď zase na jiný kout planety. Obránce Robert Caha v české lize hrál v dresu Ostravy, Olomouce nebo Jihlavy. Pak se v něm probudil cestovatelský duch a po angažmá v Bulharsku odešel do Íránu. Tam v rozmezí let 2005 až 2008 vyzkoušel dva kluby. Persepolis Teherán a Shahin Bushehr. Tamní fotbal okusil i brankář Martin Pařízek v týmu Saba Battery. Cahův životopis je však o něco pestřejší díky tomu, že už na začátku tisíciletí strávil několik měsíců v čínském klubu Čchang-ša Ginde.
Peněz hodně, emocí méně
Nejlidnatější stát světa poznal rovněž Bořek Dočkal. Pro kreativního záložníka bylo angažmá v týmu Che-nan Ťi-na-jie vyloženě cestou, jak se zaopatřit na zbytek života. Odešel ze Sparty Praha a podepsal smlouvu na tři roky, která mu každou sezonou měla vynést kolem 80 milionů korun. Jak sám ale později přiznal, peníze nejsou všechno. „Zjistil jsem, že chci hrát někde, kde mi na tom bude záležet a budu prožívat opravdové emoce, které k zápasu patří,“ uvedl. Už po dvou letech byl zpátky na Letné. Ale nevrátil se přímou cestou, ještě předtím obohatil svoji kariéru o hostování v americké Philadelphii.
MS ve fotbale 2022
Za nejexotičtější období v historii českého fotbalu lze označit konec roku 2014. Tehdy hned osm tuzemských hráčů naskočilo do nově vzniklého projektu Super League. Místo dění? Indie. Do Kalkaty zamířil Jakub Podaný, v mančaftu Goa působil Miroslav Slepička s Janem Šedou, v Dillí Marek Čech s Pavlem Eliášem, v North East United Tomáš Josl, v Bombaji dvojice Pavel Čmovš a Jan Štohanzl.
Do čerstvého odchodu Kúdely do Indonésie byl posledním Čechem, který se vydal za fotbalem na místo, kde kopaná nemá velkou tradici, odchovanec Baníku Ostrava Jakub Šašinka. Nebyl to tedy přímý přestup, útočník to do Spojených arabských emirátů a klubu Al-Dhaid vzal přes Řecko. Taková zahřívací stanice před pořádnou exotickou.
Šašinka, Karoch, Caha, Dočkal, Stromšík a další si stěhováním tisíce kilometrů daleko po fotbalové stránce oproti české lize příliš nepomohli. Trochu jiným případem je Josef Němec, bývalý záložník Sparty, Blšan nebo Plzně, jenž se v roce 1998 vydal do mexického Cruz Azul. Hrál na mýtickém stadionu Azteca pro takřka 90 000 fanoušků, podíval se i do finále latinskoamerické obdoby Ligy mistrů – Poháru osvoboditelů. Fotbal na tomto místě představuje daleko větší šílenství než v České republice.
Kúdela ale spadá do skupiny fotbalistů, kteří poznají zcela odlišné prostředí a vydělají si na úkor kvality, prestiže či emocí.
