Zimní svátky jsou pro mnohé jedním z nejoblíbenějších období v roce. S Vánocemi se pojí řada tradic, ale také rodinná pohoda a odpočinek. Někteří českoslovenští prezidenti však ani na Štědrý den neopouštěli pracovní povinnosti. Už v dobách první republiky se tradicí stal vánoční projev prezidenta k národu. Jak ale konec roku trávily hlavy státu v soukromí?
První Vánoce po první světové válce prožívali Čechoslováci s velkou úlevou. Svou roli v tom hrál návrat Tomáše Garrigue Masaryka ze zahraničního exilu. „A ke všem pohádkám, co jich máme a můžeme vyprávět dětem, přibyla nám ještě jedna, předstihující fantazii nad vše pomyšlení, a přec ve všem nejryzejší pravda: O tatíčku Masarykovi,“ psaly například v roce 1918 Lidové noviny.
ČTĚTE TAKÉ: Zastřelený horník, Den znárodnění i mladistvé živly v ulicích aneb 28. říjen v dobovém tisku
Jak ale trávil Vánoce sám Masaryk? Nejpříjemněji se cítil na zámečku v Lánech, proto se oslavy zimních svátků pořádaly tam. Historici Petr a Pavlína Kourovi v knize České Vánoce: od vzniku republiky do sametové revoluce připomínají, že „Prezident Osvoboditel“ svátky trávil v rodinném kruhu.
Na zámek se za prezidentským párem sjely jejich děti, později poté, co Masarykova žena Charlotta v roce 1923 zemřela, se k vánočním tradicím připojila i návštěva jejího hrobu.
„Vánoce na Lánech – to je samý ruch a shon,“ shrnula dlouholetá Masarykova písařka Jarmila Kaloušová v knize S prezidentem v Lánech. Vzpomněla také na to, jak velké množství darů hlava státu dostávala – nejen od svých blízkých, ale také od obyčejných lidí.
„Pan prezident dostává dary ze všech končin republiky, od lidí jemu známých i neznámých. Jsou tu dary květinové, knižní, umělecké, ale také praktické, třeba bačkory,“ popsala Kaloušová.
Oblíbeným darem, který dával sám Masaryk, byla zřejmě kolínská. Dávat ji měl své rodině i známým. Všem dával stejnou značku, přičemž nerozlišoval, zda je obdarovaný mužem, či ženou.
Kolínskou prezident daroval v krabici převázané červeno-modro-bílou stuhou a jedlovou větvičkou. „Kromě toho dostávám koledu, v níž je mezi jiným krabice s čokoládovými bonbony a s připojeným lístečkem: Vánoční pozdrav od rodiny Masarykovy,“ dodala Kaloušová.
Beneš začal s tradicí vánočních projevů
S Masarykem trávil část vánočních svátků i jeho nástupce v prezidentské funkci Edvard Beneš. Ještě jako ministr zahraničí jezdil do Lán s manželkou Hanou na Boží hod vánoční či na Štěpána.
První prezidentské Vánoce v roce 1935 druhý československý prezident strávil v Černínském paláci (sídle ministerstva zahraničních věcí). Hned druhý den však zamířil za Masarykem do Lán.
ČTĚTE TAKÉ: První slovenský prezident byl dosazen Hitlerem, první demokraticky zvolený čelil únosu syna
K Benešovým vánočním tradicím patřila mimo jiné procházka ke stromu na Staroměstském náměstí. Zde s chotí vložil peněžní dar do pokladničky pod stromem. První dáma navíc přijala záštitu nad řadou vánočních charitativních akcí.
Beneš také založil tradici pravidelných vánočních projevů k národu (Masaryk takto promluvil pouze jednou v roce 1933). Proslov vysílal rozhlas na Štědrý den o půl šesté večer. „Není vhodnější chvíle nežli právě ta dnešní štědrovečerní nálada, abychom si řekli s radostí, že jsme v roce 1936 pracovali dobře,“ řekl například ve svém druhém vánočním projevu.
Také po vypuknutí druhé světové války Beneš tradici vánočních projevů zachoval. Tentokrát je však vysílal z londýnského exilu. K jeho vánočním zvykům patřila také návštěva československých vojáků v Anglii.
Hana Benešová se z pozice předsedkyně Československého Červeného kříže snažila o to, aby občané v exilu posílali šatstvo či hygienické potřeby, ze kterých se tvořily vánoční balíčky pro vojáky.
Až o Vánocích 1945 pronesl Beneš první projev za posledních šest let, ve kterém nemusel zmiňovat aktuální nacistickou okupaci. „Přistupuji dnes k mikrofonu s jistým pohnutím, maje k vám mluviti o prvních svátcích vánočních opět v osvobozené vlasti,“ pronesl opět jako prezident Československa.
Háchovy svátky za okupace
Po okleštění republiky Mnichovskou dohodou se prezidentem stal bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Emil Hácha.
Ten o Vánocích na Beneše navázal návštěvou stromu na Staroměstském náměstí a projevem k národu. Vzpomněl v něm například na statisíce uprchlíků, kteří museli opustit své domovy v Německem zabraných Sudetech.
„Ale jsou také světla v tomto našem národním soumraku. […] Máme i nadále svůj vlastní stát, jejž jsme ještě před necelým čtvrtstoletím neměli,“ pronesl v roce 1938.
O Vánocích 1939 však již Hácha ke stromu na Staroměstské náměstí nemohl. V Praze, stejně jako v mnoha dalších městech Protektorátu Čechy a Morava, jeho vztyčení nacisté zakázali. Akce přitom souvisela s charitativní sbírkou pro děti.
V roce 1942 se Hácha zúčastnil slavnostní večeře pro více než tisícovku chudých dětí, která se uskutečnila v sále Lucerna a prezidenta doprovodili další vrcholní představitelé protektorátní vlády. Jednalo se zřejmě o největší vánoční charitativní akci tohoto druhu za celou existenci protektorátu.
Právě návštěva charitativních a sociálních zařízení zaměřených na děti je pro Háchovy Vánoce typická. Kromě toho je z jeho některých kroků cítit dvojsmyslnost.
Například v roce 1939 položil na Olšanském hřbitově věnec k pietnímu místu s názvem „Hrob v dáli“. Někteří si to vykládali tak, že Hácha tím složil úctu Čechoslovákům padlým ve válce. Sváteční dny pak strávil v Lánech.
Ve svých projevech se často odkazoval k mírovému poselství Vánoc či jejich křesťanským hodnotám. Z jeho slov byla opět patrná jistá dvojsmyslnost.
Ve 40. letech se však Háchův zdravotní stav začal rapidně zhoršovat, s čímž také klesala jeho aktivita směrem k veřejnosti. Vánoční poselství prezidenta sice nadále pronášel, větší popularitě se však u veřejnosti těšily projevy ze zahraničí.
Komunistické Vánoce
Poté, co se moci v Československu chopili komunisté, došly oslavy Vánoc značných proměn. Podle nové ideologie musela být veškerá jejich spojitost s křesťanstvím vymazána.
Místo toho se využívalo faktu, že pouhé tři dny před Štědrým večerem slavil narozeniny vůdce Sovětského svazu Josif Stalin. Ceremonie se tak vždy pojila i s vánočními svátky.
Klement Gottwald se tak jako prezident 20. prosince 1949 zúčastnil slavnostního zasedání Národního shromáždění, které Stalinovi jednomyslně vyjádřilo „svůj vděk“. O den později byly v Praze na Letné položeny základní kameny Stalinova pomníku, na které Gottwald poklepal zlatým kladívkem.
Gottwald nechtěl být nijak spojován s „tmářskými“ vánočními svátky. Tradici projevů na Štědrý den proto zrušil a k lidu hovořil na Nový rok (u toho zůstali i jeho nástupci, včetně polistopadových prezidentů Václava Havla a Václava Klause). Vánoce prvního komunistického prezidenta tedy byly velmi silně spojeny s ideologií.
Na Vánoce 1948 však k lidu promluvil budoucí Gottwaldův nástupce Antonín Zápotocký, tehdy ještě jako předseda vlády. V proslovu, který vyšel v novinách pod názvem „Naše dílo se daří“, obhajoval komunistický režim a útočil na ideové odpůrce KSČ v Československu i za hranicemi.
ČTĚTE TAKÉ: Komunisté v listopadu 89 padali jak umrzlí ptáci, řekl Pithart. Zpátky jim pomohla šikovná dáma
„Nebyli u nás jen ti, kteří si mír přáli, klid a pokoj chránili a budovali. Byli i ti, kteří si přáli bouři, kuli pikle a spekulovali s válkou. Byla jich, chválabohu, jen malá hrstka a národ je ve velké většině ve slavných únorových dnech rázně zakřiknul a odmítnul,“ sdělil s odkazem na únorový komunistický puč Zápotocký.
Jeho „vánoční“ projev se tak zcela lišil od těch, které přednášeli jeho předchůdci, již vyzdvihovali spíše křesťanské tradice, pokoj či štěstí než ideologii.
Zápotocký byl také tváří pokusu o definitivní vymazání postavy Ježíška z české kultury a jeho nahrazení dědou Mrázem.
„Doby se ale změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz,“ řečnil Zápotocký v projevu z roku 1952. Pokus o Ježíškův „výmaz“ však jemu ani nikomu z komunistických pohlavárů nikdy zcela nevyšel.
Havel s kaviárem
Poslední prezident společného státu Čechů a Slováků Václav Havel strávil několik Vánoc v komunistickém vězení. O svých zážitcích ze Štědrého dne za mřížemi psal své první ženě Olze.
„Na Štědrý den jsme si udělali velkou tabuli, zeď nad stolkem byla vyzdobena jmelím, stolek byl celý zaplněn hezky naservírovanými lahůdkami (tácky s kaviárem, cukroví, pomeranče, svěs z ořechů, čokolády a rozinek, doutníky atd.), příprava slavnostních tabulí je, jak víš, moje hobby,“ napsal v roce 1979 manželce.
O 10 let později je Havel mohl slavit již jako lídr Občanského fóra a tvář sametové revoluce, která zbavila Československo komunistického režimu. Výlohy v obchodech zdobily vedle zboží a vánočních dekorací také revoluční plakáty.
Na některých z nich byl vyveden například nápis „Havel na Hrad“. Devětadvacátého prosince 1989 se tak skutečně stalo a Havel byl zvolen prezidentem Československa. A na Nový rok pak mohl začít svůj první novoroční projev slavným rčením „Naše země nevzkvétá“.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Idea československého národa byla lež. Komunistů jsem si trochu vážil jen v roce 68
