Nejhorší chvíle pro Alžbětu II.: Kdy poprvé plakala na veřejnosti a čeho nejvíc litovala?

Britská královna Alžběta II.

Alžběta II. a moderní technologie

Během své 70leté vlády byla královna Alžběta II. svědkem nespočtu tragédií po celém světě. Na jednu z nich však nikdy nezapomněla. Ta se udála 21. října 1966 ve vesnici Aberfan v jižním Walesu, kde došlo k sesuvu půdy, která zasypala místní školu. Bilance byla hrůzostrašná – zahynulo 144 lidí, z toho 116 dětí.

Bylo kolem čtvrt na deset ráno, když se na velšské městečko Aberfan severně od Cardiffu řítila lavina 150 tisíc tun zeminy, bahna a důlního odpadu. Lavina se přiblížila rychle a tiše, bez jakéhokoli předchozího varování či předchozích otřesů. Zavalila základní školu Pantglas a několik obytných domů. Ze školy se tehdy nevrátilo 116 dětí a pět učitelů. Dalších 23 lidí zahynulo v ostatních budovách.

Hned druhý den na místo tragédie dorazil královnin manžel princ Philip. Britská panovice do Aberfanu přijela až osm dní po katastrofě. S cestou otálela, údajně nechtěla, aby její návštěva odváděla jakoukoliv pozornost od záchranných prací.

Když panovncie dorazila na místo, promluvila s pozůstalými. Bylo to také snad poprvé, co Alžběta plakala na veřejnosti. „Když vešla do domu, byla opravdu rozrušená a musela se uklidnit, než se vydala na setkání s příbuznými a rodinami, které ztratily děti,“ řekl webu BBC tehdy osmiletý Jeff Edwards, poslední přeživší, který byl vytažen zpod sutin. Královna o něm vždy mluvila jako o „malém chlapci s blonďatými vlasy“.

Alžběta II. v roce 2002 podle některých zdrojů uvedla, že rozhodnutí nejet do Aberfanu okamžitě, ale až se zpožděním, lituje z celého období své vlády nejvíce.

Katastrofě se dalo zabránit

Podle Edwardse bylo královnino rozhodnutí přijet později správné. Prvních několik dní totiž stále probíhaly záchranné práce a její příjezd by mohl odvádět pozornost. „Přijet do Aberfanu by nebylo vhodné,“ vysvětlil Edwards. „Problémem každé královské návštěvy je, že vás naprosto pohltí a záchranné práce stále probíhaly. Kdyby přijela o něco dříve, přispělo by to akorát k naprostému zmatku,“ dodal přeživší.

To nejhorší na celém neštěstí bylo, že se mu nejspíše dalo zabránit. Okolní doly na černé uhlí patřily společnosti National Coal Board, na kterou se už tři roky před tragédií obraceli různí důlní odborníci s obavami, že výsypky nejsou stabilní, a že si společnost neuvědomuje nebezpečí, pokud by dorazily četné deště nebo po tuhé zimě přišlo prudké oteplení. V lednu 1965 dokonce vznikla petice matek dětí, které do místní školy chodily. Vše bylo marné.

Tagy: