Americké děti s rouškou v roce 1918 během pandemie Španělské chřipky.
Pandemie koronaviru způsobila po celém světě mnoho problémů. Má za následek nejen smrt tisíců lidí, ale také uzavření klíčových míst a infrastruktury. Jednou z postižených oblastí je i školství. Země řeší, zda nechat školy otevřené či zavřené. Svět přitom podobnou situaci už jednou zažil, konkrétně v letech 1918–1920, kdy řádila chřipková pandemie viru H1N1. Dodnes ji známe jako španělskou chřipku, která měla na svědomí životy až 50 milionu lidí z celého světa.
I před sto lety přišly vlády s kroky, které ztížily tehdejší běžný život. Bylo například povinné v některých státech či městech nosit roušky ve veřejné dopravě či ve vnitřních prostorách. Podobně jako dnes také během španělské chřipky panovaly dohady, zda nechat školy otevřené, nebo je uzavřít.
V USA se nakonec drtivá většina měst rozhodla nechat školy zavřené. Objevily se ale nejméně tři výjimky – New York, Chicago a New Haven se odhodlaly nechat své školy otevřené, byť za ztížených podmínek.
Například New York měl tehdy až milion dětí školou povinných, přičemž většina z nich žila v přeplněných činžovních domech, které rozhodně nepatřily k nejčistším. Školy naopak nabízely čisté a ventilované prostředí, kde navíc lékaři, jiní zdravotníci nebo i učitelé prováděli zdravotní prohlídky.
Školy zůstaly otevřené, přestože New York byl jedním z pandemií nejvíce postižených amerických měst. „Děti opouštějí své často špinavé domovy a míří do velkých, čistých a provzdušněných školních budov, kde neustále funguje systém prohlídek,“ prohlásil tehdy městský radní pro zdraví Royal S. Copeland pro deník The New York Times. V textu dále uvedl, že děti se nesměly shromažďovat mimo školu, učitelé de facto simulovali práci zdravotníků, jelikož museli studenty kontrolovat, zda nejsou nakažení, a žáci, kteří skutečně měli nějaké příznaky španělské chřipky byli ihned izolováni.
Děti opouštějí své často špinavé domovy a míří do velkých, čistých a provzdušněných školních budov
Copeland tehdy pro The New York Times řekl: „Je mnohem lepší mít děti pod neustálým dohledem kvalifikovaných osob, než nechat školy zavřené.“
Chicago: Otevřené školy, ale děti doma
Podobně jako New York na tom bylo Chicago. To nechalo své školy otevřené s tvrzením, že alespoň udrží žáky uvnitř, takže se nebudou potulovat po městě, což je mělo chránit před nakažením se od dospělých.
Lékařský historik Howard Markel ale tvrdí, že otevřené školy v Chicagu příliš velký význam neměly. Mnoho dětí totiž i tak zůstalo doma, neboť se jejich rodiče báli možné nákazy.
Jedním z kroků, jak v chicagských školách zamezit nákaze, bylo i neustále větrání. Okna zůstávala otevřená dokořán, a to dokonce i v zimě, přičemž se ve školách neustále topilo. Dle tehdejších představitelů zdravotnictví bylo rozhodnutí nechat školy v provozu oprávněné.
Podle Markela však rozhodnutí těchto měst příliš nepomohlo. Dle jeho výzkumu si totiž nejlépe proti pandemii španělské chřipky vedla ta města, která přistoupila na politiku izolace a uzavřených míst, včetně škol.
Jak na koronavirus?
Historik lékařství Markel se také pro CNN vyjádřil k nynější pandemii koronaviru. Nemoc COVID-19 je dle něj jiným typem nemoci než španělská chřipka, ale za nejlepší řešení nyní taktéž považuje uzavření škol.
Epidemie španělské chřipky měla za následek smrt až 50 milionů lidí po celém světě. Některé zdroje hovoří až o 100 milionech mrtvých. Virem se dle historiků mohlo nakazit až půl miliardy lidí, což činilo třetinu tehdejší světové populace.
Přesto, že je epidemie pojmenována po Španělsku, nepatřila tato země mezi nejvíce postižené, ani nebyla místem původu. Název získala kvůli tomu, že v počátcích pandemie stále probíhala první světová válka a státy do ní zapojené nechtěly informovat o tom, jak u nich epidemie postupuje. Výjimkou bylo právě Španělsko, které se války neúčastnilo, takže informace zveřejňovalo. Působilo tedy dojmem, že ho pandemie zasáhla nejvíce.
