Romské běžence z Ukrajiny soustředí stát v bývalém uprchlickém táboře v beskydských Vyšních Lhotách. „Z Kyjeva jsme utekli, když vedle našeho paneláku spadla bomba. Děkujeme České republice, že nás přijala, cítíme se tu bezpečně. A chceme ve vaší zemi zůstat navždy,“ říká 23letý Jura Andrej, jediný muž v 25členné rodině na útěku z Kyjeva. Kontroverzní rozhodnutí úřadů svážet Romy na jedno místo kritizují starousedlíci i lidskoprávní organizace.
Ukrajinské uprchlíky romského původu v České republice nikde nevítají. Válka se jich přitom dotkla se stejnou brutalitou jako většinové komunity. „Bydleli jsme v devátém poschodí paneláku v kyjevské čtvrti Solomenskyj,“ vypráví 23letý romský běženec Jura Andrej. Potkáváme se v centru beskydské obce Vyšní Lhoty, které vládne hluboký mír, ačkoliv se mnohým domorodcům nelíbí právě příchod Romů. Ministerstvo vnitra je ubytovává v bývalém uprchlickém táboře na okraji obce.
Podle ukrajinských médií zasáhly ruské rakety paneláky v kyjevské čtvrti Solomenskyj už 26. února. A posléze ještě mnohokrát. „Seděli jsme třeba doma, když bomba prolétla kolem oken a vybuchla nám za barákem. Pak jsme vzali děti a utekli,“ vypráví jediný chlap ve 25členné romské rodině. Muži, kteří se starají o tři a více dětí, mohou Ukrajinu stále opouštět, umožňuje to výjimka v zákoně o všeobecné mobilizaci. „A další dítě už je na cestě,“ ukazuje 23letý Jura Andrej na těhotenské bříško své ženy Esmeraldy. „Jsem v devátém měsíci, porodit mohu každým dnem. Mám tady u vás perfektní zdravotní péči,“ pochvaluje si.
Nikdo je nechce pod střechu
Esmeralda bude rodit v nedaleké frýdecko-místecké nemocnici, v Kyjevě by to byl domácí porod. Za přijetí na porodnické oddělení tam prý lékaři požadují obálku s úplatkem. „V Česku je to úplně jiný život, všichni nám pomáhají. V táboře dostáváme jídlo, úřady nám vyplatily stejné peníze, jaké teď od vás dostávají Ukrajinci,“ pochvalují si Jura s Esmeraldou. V Kyjevě se prý rodina musela obejít bez sociálních dávek. „Neměli jsme nárok na žádnou z dávek ani na jinou pomoc,“ vysvětluje muž.
Válka na Ukrajině
Vztahy v pětadvacetičlenné rodině jsou propletené. Některé ženy jsou sestrami Jury Andreje, jejich muži ale museli zůstat v Kyjevě, protože nezplodili víc než dvě děti. Ve skupině je také Jurova švagrová, je to soudržný klan, který se nikým nedá rozdělit. Solidarita, kterou jim mohou famílie z většinové společnosti závidět, je ale problémem pro úřady. Romský pár s jediným dítětem by možná i někdo ubytoval, dva tucty cikánů pod střechu nechce nikdo.
„Bohužel, opět se ukazuje, jak silné jsou protiromské nálady v Česku. Nechci být sprostý, ale je to rasismus,“ říká pro CNN Prima NEWS romský předák Josef Stojka z Ostravy, přední vajda mezi tuzemskými olašskými Romy, předseda Unie olašských Romů a člen vládní Rady pro národnostní menšiny. „Ten Rakušan to nezvládl, hasiči, policajti a úředníci dělí uprchlíky podle barvy pleti. Jeden hasič mi říkal, že dostali rozkaz vozit ukrajinské Romy rovnou k německým hranicím, protože tady v Česku je nikdo nepřijme,“ kritizuje Stojka ministra vnitra.
Škatule hejbejte se
Podle odhadu komisařky ukrajinského parlamentu pro lidská práva Ludmily Denisové žilo na Ukrajině před válkou 200 až 400 tisíc Romů. Desetitisíce už válka vyhnala do zahraničí. Počátek exodu jsem sledoval 25. února na ukrajinsko-slovenském přechodu ve Velkých Slemencích. Za jediný den tudy odešla z vlasti nejméně tisícovka Romů. „Bojím se války, z Ukrajiny odejde většina našich žen i s dětmi,“ odhadovala tehdy Eva Adamová z Užhorodu.
Přesun romských uprchlíků po České republice připomíná hru „škatule hejbejte se“. Všude je odmítají. Cílem se tak proto v tuto chvíli stává beskydská obec Vyšní Lhoty s areálem ministerstva vnitra, který je obehnán ostnatým drátem. Napřed to byla kasárna socialistické armády, po revoluci se vojenský objekt změnil v jeden z prvních uprchlických táborů. A až do vypuknutí války na Ukrajině to bylo detenční zařízení, místo pro zajištění cizinců, kteří porušili české zákony. Ministerstvo uvádí, že kapacita areálu je 198 lůžek, kterou lze snadno zvýšit na 300. Romové však mohou tábor opouštět, kdykoliv se jim zachce.
Bojí se je ubytovat i kněží
Nejen romský předák Stojka, ale i řada lidskoprávních organizací anebo neziskovek v humanitárním sektoru teď protestují proti organizovanému svozu Romů na jedno místo. Navíc „kdesi do hor“ u slovenských hranic, je to prý zoufalé řešení. Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák (ANO) akci zdůvodnil tak, že v táboře se lustrují běženci, kteří neměli žádné doklady. Podle ukrajinské proromské organizace Chirikli až 30 % z odhadovaného počtu 400 tisíc Romů nevlastní občanský průkaz. Stát ignoruje Romy a Romové na oplátku stát.
„Správa uprchlických zařízení, které tábor patří, se snaží. Jenže tohle zařízení není vůbec připraveno na dlouhodobý pobyt uprchlíků. Rodiny si tam například nemohou samy vařit, to je pro Romy velký problém,“ kritizuje výběr Vyšních Lhot i nejznámější ostravský proromský aktivista Kumar Vishwanathan. Ani jemu se nelíbí soustředění etnika do jednoho areálu. „Zároveň si uvědomuji, jak je u nás těžké sehnat ukrajinským Romům vůbec nějaké bydlení. Jedna rodina proto žila nějaký čas přímo v mé kanceláři, až teď našla dočasný příbytek v klášteře salesiánů,“ vypráví pro CNN Prima NEWS.
Vishwanathan nerad používá pojmy jako latentní rasismus, teď se s ním nicméně potkává v praxi. Antipatiím či netoleranci majority ustupují i lidé, kteří by této skupině válečných běženců rádi pomohli. „Potkávám hodně osvícených lidí, třeba mezi kněžími katolické církve, kteří by Romy rádi přijali i na své fary. Jenže věřící v obci jsou většinou proti,“ říká aktivista. A dělat něco v přímém rozporu s názory farníků, to si dovolí jen málokterý farář.
Hospodská: Jde z nich takový mráz
Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) na koncentrování Romů ve Vyšních Lhotách reagoval ostře a odmítl jakékoliv rozlišování uprchlíků podle barvy pleti. Vzápětí ale dodal, že tohle etnikum má specifické potřeby. Romský předák Stojka nesouhlasí a žádá pro romské uprchlíky stejnou péči, jakou dostali Ukrajinci: „Specifické potřeby, co je to za nesmysl? Že může Rakušan s Vondrákem držet ukrajinské Romy na jednom místě někde v Beskydech? To se mi vůbec nelíbí.“ Válku na Ukrajině Stojka přirovnává k následkům divokého rozvodu, se zbraní v ruce se rozešli dříve blízcí Rusové a Ukrajinci. „Některé děti z tohoto manželství jsou teď ale v Česku vítány více, jiné méně.“
Vyšní Lhoty leží zčásti v Chráněné krajinné oblasti Beskydy, přímo nad obcí se nachází malebný vrchol Prašivá (843 m) s dřevěným kostelem. Hostinec uprostřed vsi nese název Maryčka, po Maryčce Magdonové ze slavné balady Petra Bezruče. Básník Beskydy miloval, v hospodě zase mají rádi turisty. „Zatím tu nic neukradli, ale jsou nepříjemní. Jde z nich takový mráz,“ říká o nevítaných běžencích paní hospodská Anna. Dáma na hraně starobního důchodu. „Někteří si u nás dali i pivo, chtějí ho bez pěny. Zaplatili, což o to, mají přece dávky. Ale řekněte mi, proč jim stát dává peníze? To je hnus.“
Obavy ženy na radnici
Hostinská Anna nerada vzpomíná na počátek devadesátých let, kdy v uprchlickém táboře vládl volný režim a po vesnici se toulali lidé mnoha národností. Posléze už tu migranti mohli žít jen za ostnatým drátem. „To byl klid, teď už jsem ale od hostů slyšela, že Romové někomu vlezli na zahradu. Žebrají a kradou v obchodě.“ Čtveřice mladých obyvatel Vyšních Lhot před chvíli sledovala, jak si snědí běženci kupují u výčepu kolu. A hospodské hned hlásí: „Asi vám chtěli sebrat peněženku, ale hlídali jsme to. Neodvážili se. Dejte si pozor.“
„Máme z nich obavy,“ doplní hlas hospody o půl hodiny později místostarostka Vyšních Lhot Kamila Kurková. Zvolena byla za sdružení Za fungující obec, ale teď má strach, že cikáni utíkající z války něco pokazí. „Jsou jich tady davy a správa zařízení nám nedává informace, kolik jich vlastně je. Dělají nepořádek, hlavně kolem autobusové zastávky. Z jediného místního obchodu si mi stěžují, že se jim ztrácí zboží.“ Oficiálně ale žádnou krádež anebo jiný trestný čin běženci nespáchali. „Pokud vím, tak policie nic takového zatím nemusela řešit,“ potvrzuje místostarostka. „Proti Romům vlastně nic nemám, ale kdyby tu měli zůstat několik měsíců, tak to nevidím dobře.“
Ve Vyšních Lhotách je doma asi 850 lidí. „Není normální, aby tu žilo dalších 300 anebo 400 Romů,“ dodá ještě místostarostka. A navrhuje, aby ministerstvo rozprostřelo romské běžence po celé republice. Zároveň věří, že uprchlíci časem sami odejdou do velkých měst, nejblíže leží Frýdek-Místek a Ostrava: „Myslím, že se jim u nás ani nebude líbit, jsme malá vesnice, tady nic není.“
Jura Andrej, který „velí“ 25členné rodině v bývalém uprchlickém táboře ale říká, že rodina je ve Vyšních Lhotách nesmírně spokojená. „Nic nám tady nechybí, chceme už v Česku zůstat napořád,“ říká 23letý Andrej. „Nemáme tu žádné problémy, tady se lidé chovají k Romům mnohem lépe než v Kyjevě,“ tvrdí.
Je fakt, že podle Rady Evropy trpí Romové na Ukrajině systémovou diskriminací v přístupu ke vzdělání, bydlení, lékařské péči i zaměstnání. Největší romská komunita žije v Zakarpatské oblasti, odkud mnoho členů komunity odchází do hlavního města. Ani tam se nemají šanci příliš integrovat, přesto už několik Romů studuje univerzity.
Vypalování osad na Ukrajině
Nejlépe zdokumentovány jsou ataky extremistů v hlavním ukrajinském městě. Ukrajinské vysílání Radia Svoboda upozornilo třeba na bojůvky nacionalistické organizace C14, která v dubnu 2018 vypálila romskou osadu na Lysé hoře v Kyjevě. Podle stanice se policie k vyšetření případu postavila liknavě, načež romské stany hořely v Kyjevě i v dubnu 2020. Etnikum prý v hlavním městě Ukrajiny jen těžko získává oficiální zaměstnání, Romové většinou žijí z náhodných fušek, sběru surovin a drobných krádeží, hlavně kapesních. V metropoli se jim přesto žije lépe než na Zakarpatí či jinde na Ukrajině, kde téměř nemají šanci získat práci, takže prý občas trpí hladem.
Teď utíkají z války, zároveň ale poznávají i vstřícnější tvář světa, pokud jde o rasové předsudky. Žádné narážky kvůli barvě pleti zatím nezaznamenala ani rodina Jury Andreje, která našla azyl v beskydských Vyšních Lhotách. „V téhle zemi se asi nemusíme bát rasismu, ten vypadá jinak,“ říká. Pak mě požádá o telefonní číslo. „Jestli bude nějaký problém, tak se vám určitě ozvu,“ slibuje. Zatím mi nezavolal.
