Prigožinovo osiřelé panství. O Afriku se přetahuje Putin s Čínou, umírají vojáci i domorodci

Ještě nedávno na názor Afriky nikdo příliš nedbal, dnes se Rusko s Čínou přetahují o její přízeň, v Putinově případě skoro až nedůstojně. Proč je tenhle kontinent najednou tak důležitý?
Důležitý byl už delší dobu, jen jsme si to možná tolik neuvědomovali. Začněme Čínou. Do Afriky se ekonomicky pouští dobrých patnáct let. V několika zemích vybudovala infrastrukturu, jednotlivé režimy si tím postupně zavazuje. Netroškaří. Dnes i díky tomu celá Afrika funguje na mobilech Huawei. Číňani přitom spoustu digitální infrastruktury používají k odposlechům, což se potvrdilo třeba v sídle Africké unie, kde pět let stahovali bez kontroly veškerá data. V Pekingu zkrátka brzy pochopili, že Afriku se nevyplatí přehlížet. I díky řadě vzácných minerálů, které dnes Čína ve velkém vyváží například z Demokratické republiky Kongo.

ČTĚTE TAKÉ: Prigožinův letoun před cestou absolvoval nejasnou opravu, popsala letuška. Pak zemřela

Kdy začala být Afrika důležitá pro Kreml?
Po roce 2014, kdy se Západ snažil o diplomatickou izolaci Ruska. Rusové hledali nové partnery na půdě OSN. A jelikož v Africe existuje přes padesát států, mohli se směrem k Západu prsit: „Jakápak izolace? Svět se s námi pořád baví. I bez vás na Západě…“ Že se jim to úplně nepovedlo, to už je jiná věc.

Nepovedlo?
Při prvním hlasování k ukrajinským událostem se Ruska na Valném shromáždění OSN zastal jediný africký stát: Eritrea. Režimy, které jsou na Rusku plně závislé – například Středoafrická republika – se při hlasování o odsouzení agrese zdržely. Většina Afriky tedy stejně hlasovala se Západem.

Takže Putin se svým africkým dobrodružstvím neuspěl?
Záleží, jak to sám čte. Jsou Afričané, které si přece jen získal.

Čím?
Třeba mnohými ekonomickými sliby, které jsou však prázdné, protože Rusko na ně v reálu už nemá sílu. Putin hodně využívá bývalé vazby na SSSR: „Poslyšte, my jsme tenkrát v Moskvě hodně podporovali vaše národně osvobozenecké hnutí, díky nám jste u moci. Jsme vaši historičtí kamarádi a spolubojovníci proti kolonialismu. Tak nás podpořte.“ Zvykl si Afričany zavazovat i prodejem zbraní. To ale teď padá.

Proč?
Jelikož Rusku zbraně docházejí. Což třeba v případě Alžírska může být velký problém, jelikož je na nich asi z 90 procent závislé. Rusko si jinak samozřejmě získávalo některé africké režimy i tím, že se jim staralo o fyzickou ochranu. Poslalo do Mali, Burkiny Faso, Středoafrické republiky, částečně i Súdánu a Libye vagnerovce, kteří sice nejsou schopní zemi stabilizovat, ale dokážou zajistit hlavní město, těžební oblasti, případně podpořit rebely. V tu chvíli jsou dané režimy či polní velitelé Moskvě zavázaní. Bez ní by nebyli u moci.

Co přesně vagnerovci na místě dělají?
Řeknu vám to takhle: Od té doby, co přišli do Mali a Burkiny Faso, nastal obrovský nárůst ztrát u civilního obyvatelstva. Meziročně je to ve stovkách procent. Třeba Středoafrická republika měla loni z celé planety největší procento zemřelých k počtu obyvatel. Zahynulo zde přes pět procent celkové populace.

Takže pověst vagnerovců je krvavá i mezi Afričany?
Jak kde. Například v Bangui, hlavním městě Středoafrické republiky, uslyšíte: „Zachránili nás před rebely.“ Kdekoliv jinde se však dostanete k obrovskému množství zdokumentovaných násilností. Putina hrozně láká zlato v Burkině Faso a Mali, uran v Nigeru, chrom na Madagaskaru. A i pro tuhle práci má své vagnerovce, kteří při těžbě využívají otrocké práce místních. K Afričanům se chovají opravdu brutálně, vraždí, znásilňují. Co se děje na Ukrajině, to od vagnerovců poznali i v Africe. Ne náhodou – jde o ruský model protipovstalecké strategie, který používali už v Čečensku. Dá se nazvat jednoduše: spálená země.

Funguje to v Africe?
Zase: jak kde. Když tohle zkoušíte v Mali, akorát konflikt vygradujete. Mali se rozpadá, tamní povstání je příliš silné, než aby to vagnerovci udrželi. Třeba ve Středoafrické republice však situaci zajištěnou mají, naposledy se jim podařilo v referendu prosadit změnu ústavy spočívající v tom, že u moci i nadále zůstane proruský prezident. Co na tom, že se referenda zúčastnilo jen asi deset procent populace…

Jsou experti, kteří tvrdí, že šéf vagnerovců Prigožin zemřel právě kvůli Africe. Že si tak dlouho chtěl udržet kontrolu nad tamními operacemi, až Putinovi přerůstal přes hlavu. Věříte, že mohlo jít o jeden z důvodů jeho konce?
Mohlo jít o jeden z dílů mozaiky, ale rozhodně ne nijak podstatný. Afrika byla doménou vagnerovců z rozhodnutí Kremlu, který využíval příležitosti předstírat, že za páchané zločiny vlastně nemůže. To, že jsme v poslední době sledovali snahy GRU převzít kontrolu nad operacemi, je nejspíše primárně způsobeno reakcí na tažení na Moskvu než obavou o nárůst Prigožinova vlivu.

Prigožin už v Africe Putinovi lézt do zelí nebude. Čína ale možná ano. Už se někdy zájmy těchto dvou velmocí na kontinentu střetly?
Střetly, a dost. Je to vidět hlavně v destabilizovaných oblastech. Kde jsou zapojení vagnerovci, tam Čína nemá šanci. Peking totiž není ani tak bezpečnostní aktér, jako spíš ekonomický. V jeho zájmu je stabilita. Třeba v Súdánu měla Čína podepsanou smlouvu na dlouhodobou těžbu ropy. Přidali k tomu kontrakt na vybudování železniční infrastruktury. Jenže vypukla občanská válka, do níž se zapojili i vagnerovci. A Čína se stáhla. Její plány se súdánskou ropou šly do háje. K jasnému střetu Ruska s Čínou došlo i ve Středoafrické republice.

Co se stalo?
V únoru letošního roku došlo těsně před návštěvou Si Ťin-Pchinga v Moskvě k dosti drsnému incidentu. Čína dostala koncese na těžbu v jednom ze středoafrických dolů, kdosi ale do objektu vpadl, postřílel všechny Číňany až na jednoho a stáhl se. Centrální vláda Středoafrické republiky prohlásila, že šlo o rebely. Jenže rebelové v dané oblasti dle vlastních slov vůbec neoperují. A najednou se začaly kupit důkazy, že na vině jsou ve skutečnosti vagnerovci. Měli tím Číňanům nepřímo vzkázat: „Ruce pryč od našich zájmů.“ Si Ťin-Pching měl stejné informace i od svých tajných služeb, významně to prý ovlivnilo, jak se pak na oficiální návštěvě Ruska choval. Vztahy Ruska s Čínou to samozřejmě poznamenalo, zase však ne tak, jak bychom třeba čekali.

Jak to?
Prý proto, že osobní vztah Si Ťin-Pchinga s Putinem je na velmi dobré úrovni. Jsou zkrátka schopni si to sami vyřešit. Africké problémy mezi oběma velmocemi se navíc týkají jen destabilizovaných míst. Tam, kde je situace stabilní, Rusko na žádné strašení nemá. Uvědomte si, že například vývoz Jihoafrické republiky do Ruska byl menší než do Česka. Podle toho poznáte, jak je pro ně Rusko ekonomicky minoritní aktér. Jistě, můžeme se bavit o už zmíněné Středoafrické republice, kterou Rusko ovládlo. Jenže i tam jde o velmi křehkou konstrukci, která snadno padne. Na jiných místech, třeba v Mali a Burkině Faso, Rusko nedělá nic jiného než destabilizaci. Ekonomicky nemá co nabídnout.

Takže z dlouhodobého hlediska bude africkým vítězem Čína.
U ní je jiný problém. Před chvílí jsem popisoval, že mnohde vybudovala rozsáhlou infrastrukturu. Jenže často hodně nekvalitně. Čínské dílo se po pár letech začíná rozpadat, bortit, nefunguje. Platí to třeba o klíčové železnici z Addis Abeby do Džibuti – její provoz brzdí ohromné množství poruch. I čínské silnice se v Africe hrozně rychle rozpadají, budovy nejsou přizpůsobené tamním klimatickým podmínkám. Proto reputace Číny na spoustě afrických míst hodně utrpěla.

Afričané si taky začínají uvědomovat, jak nevýhodné smlouvy jim Peking dává k podepsání. U některých přístavů se třeba stalo, že africký či asijský stát přestal být schopen splácet jejich vybudování. A Číňani bez okolků aktivovali dosud přehlíženou klauzuli o tom, že přístavy na sto let dopředu zabírají. Vede to k situacím, kdy africké delegace jezdí poníženě prosit do Pekingu o restrukturalizaci dluhu. Prostě zjišťují, jak byli naivní, když si mysleli, že Čína je lepší než Západ.

Without Prigozhin, there is no Wagner in Africa:

“Maybe Wagner will turn into murderers working for dictators in Africa, like the Nazi officers who escaped after the death of Hitler.”, said one source directly involved with Wagner

By @leventkemaI https://t.co/9VrZWokdaJ

— Ragıp Soylu (@ragipsoylu) August 25, 2023

Není to šance pro Západ?
Velká! Evropané mají obrovskou šanci do Afriky přijít a říct: „Jasně, Číňané vám to udělají levně, ale naše stavby vám vydrží. Jen tak nespadnou. Navíc vás zaměstnáme v humánních podmínkách, ne jako Peking, v jehož očích nemá lidský život žádnou cenu.“ Na to mohou Afričani slyšet. Třeba v Demokratické republice Kongo využívá Čína tamní kobaltová naleziště velmi nevybíravě. A tak je to i jinde.

Nikdo přitom nechce umírat ve třiceti na rakovinu. Ztratit své děti v závalech načerno postavených dolů. Proto dává logiku upřednostnit Západ před Čínou. Měli bychom své přednosti zúročit. Afrika představuje z mezinárodně politického hlediska hodně důležité hřiště, které jsme dlouho přehlíželi. Neuvědomovali jsme si její potenciál, tím jsme otevřeli dveře Rusku s Čínou. Jejich pozice však naštěstí není ani po letech tamního působení tak silná, jak by se zdálo.

Z důvodů, které jste již naznačoval?
Rusko je v úpadku. Putin už dneska nemá africkým lídrům co nabídnout. Nanejvýš poplácání po zádech. Jeho pověst je navíc zbabranou invazí na Ukrajinu hodně pošramocená. I Afričané pochopili, že jeho řeči o ruské globální velmoci byly plané chvástání. Rusko se mimoto předvedlo i jako nezodpovědný aktér, co se týká dovozu obilnin. Pořád sice jede propagandu, že za zavřené Černé moře může Západ, jenže to mu i v Africe věří stále méně lidí. Čína se Afričanům také zásluhou ruského fiaska na Ukrajině jeví jako schopnější aktér.

Jenže ano – i její možnosti jsou omezené. V poslední době pumpuje do Afriky méně peněz, zjistila totiž, že jich už tolik nemá. Není schopna ufinancovat všechno, musí současně ukočírovat i své aktivity v jihovýchodní Asii. Opakuji – pro Evropu a Západ je to šance. Jen bychom se měli svou přítomnost v Africe naučit lépe prodávat.

Jak to myslíte?
V ovládání informačního prostoru jsou Čína i Rusko výrazně lepší. Evropská unie sice do afrických zemí lije obrovské peníze na vzdělávání elit, na zdravotnictví, jenže Čína pak postaví jeden obří stadion a okázale ho otevře před zraky celého světa. Ohromí tím cizinu i místní. Musíme přitlačit, aby místní pochopili, že Západ dělá v Africe výrazně pozitivnější věci. Je to ale těžké…

Když jsme přejížděli z Jihoafrické republiky do Eswatini, země strašně sužované HIV, viděli jsme na hranicích obrovské nádoby s kondomy zdarma. Financoval to samozřejmě Západ. Jenže taková pomoc se bohužel prodává hůř, než když Rusové a Číňané cynicky křičí: „Kolonialisty neposlouchejte. Přece nemají právo vám říkat, co máte dělat.“ To, že Rusové k svému fungování na kontinentu využívají právě koloniální model, už není tak zjevné.

To asi opravdu není. Jinak by na pouličních záběrech z nigerského puče nebyly vidět ruské vlajky.
Pozor, podobné věci bývají v Africe často prokazatelně placené. V Nigeru to nemám jak dokázat, dobře se to ale ví o Mali, Madagaskaru. Přišli tam ruští operativci, zaplatili pár novinářů, aby pouliční protest patřičně zdokumentovali. Rozdali ruské vlajky. Pak už to stačilo jen ukázat světu: „Podívejte, lid povstal, odmítá kolonialisty, miluje Rusko.“ Když byly po převratu protesty v Ouagadougou, hlavním městě Burkiny Faso, ulice se taky najednou zaplnily ruskými vlajkami. Bylo naprosto evidentní, že by je běžní lidé neměli kde vzít. Uprostřed Sahelu? Zničehonic? Muselo to být koordinované.

Ale jistě, připouštím – Afričané často Rusko vnímají jako symbol. Neřekli by vám mnoho o ruských politicích, vnímají je však jako vítanou opozici vůči Francii, kterou tam jako arogantního bývalého kolonialistu mnohdy stále nesnášejí.

Proto je Afrika obecně shovívavější i vůči ruským zločinům na Ukrajině?
Proč myslíte, že je shovívavější?

A není?
Já bych to rozhodně netvrdil. Zrovna nedávno proběhl velký průzkum. A v Africe rok po zahájení invaze pokleslo pozitivní vnímání Ruska o 25 až 50 procent; v závislosti na konkrétním státě. To je hrozně moc. Taková Jihoafrická republika se sice pořád tváří jako kvazispojenec Ruska, přesto až 70 procent jeho obyvatelstva invazi odsuzuje. Nesmíme opomíjet, že Afrika začala být v posledních letech nezávislejší. Sebevědomější. Asertivnější. Uvědomuje si, že má svou váhu. Tamní režimy přišly na to, že pro ně není výhodné se připojit jednoznačně na ruskou nebo západní stranu. Snaží se z aktuální situace vytěžit co nejvíc.

To se povedlo třeba Džibutsku, které Číně povolilo postavit na svém území námořní základnu.
Džibutsko je snad jediný stát v Africe, kde si Rusové nemohli postavit námořní základnu, protože na místní vládu zatlačili Američané. Vybudování čínské základny se však už Washingtonu zastavit nepovedlo, protože Peking Džibutsku nabídl hodně velké peníze. V Džibutsku je těch námořních základen víc, mají ji tam i Japonci, Italové, Francouzi, Britové, Němci. Jedna z nejmenších afrických zemí se tedy proměnila v naprosto klíčovou oblast.

Když procházíte přístavem, ve vzduchu cítíte napětí. Nad hlavou hřmí letadla, všude chodí vojáci v rozličných uniformách. Italové, Japonci, Britové sedí pospolu v restauraci, jen Číňané se nedruží a berou si jídlo s sebou. Říká se, že jejich zdejší základna může být jednou rozbuškou většího konfliktu. Pamatuju si jistý bonmot: „Jestli někdy vypukne světová válka, pak to bude v Džibutsku.“ Dává to smysl.

V Africe nemusí vypuknout zrovna třetí světová válka, hodně Evropanů se bojí i masivních migračních vln. Je pravda, že je přímo v Sahelu Rusové podněcují, aby Západu přitížily?
Kdyby to uměli, už dávno by to udělali. Není to v jejich silách. Oni mohou africké státy destabilizovat, žádnou masivní vlnu 20 milionů hladových migrantů do Evropy to však nepřinese. Na to Kreml nemá kapacitu. Tam, kde působí vagnerovci, je většina populace strašně chudá. Na přesun ze Sahelu do Evropy přitom potřebujete dost peněz. Uprchlíci se spíše stáhnou do měst, jinak budou země typu Mali, Burkina Faso či Niger tak akorát přestupnou stanicí pro stěhující se bohatší obyvatele států Guinejského zálivu, na jejichž pohnutky k migraci ovšem nemají Rusové žádný přímý vliv.

I v roce 2015 byli během velké migrační vlny z Afriky jednou z nejpočetnějších národností Eritrejci. Vůbec ne kvůli Rusům, ale proto, že jejich stát je extrémně represivní; například u nich funguje forma neomezené povinné vojenské služby.

Zapadá tedy do ruských her alespoň současný puč v Nigeru?
V Nigeru šlo o personální spor, kdy prezident zvolený v roce 2021 chtěl stát modernizovat. Součástí armádních reforem měla být i restrukturalizace prezidentské gardy, odvolání jejího velitele. Ten se ale vzepřel, nechal prezidenta zatknout. Ano, Rusko se tohoto boje nigerských elit snaží využít. Je to tak, že Západu by se hodil návrat dosavadního prezidenta. U junty je naopak riziko, že se přikloní k Rusku. Jde o hodně: Francie má strach, že dojde k přerušení dodávek uranu. USA tam mají svou základnu. Přes zemi je navíc plánováno vybudování ropovodu na sever. Junta tohle všechno ví, takže na jedné straně rozjíždí ruskou kartu, na druhé si uvědomuje, že vagnerovci nejsou úplně výhra. Nechtějí přijít o Západ, zároveň však nechtějí vrátit do funkce sesazeného prezidenta. Hraje se zajímavá hra.

Jak aktivní v ní je Rusko?
Okamžitě začalo být činné v informačním prostoru, vagnerovci nabídli pomoc. Jsou jí ale doopravdy schopni dodat? K dispozici mají pouze 1 500 příslušníků v Mali. Kdyby jich část poslali do Nigeru, asi nic moc nezmůžou.

Jaká je tedy budoucnost Ruska v Africe?
Dynamiky kontinentu nedokáže využít, ekonomicky už nemá co nabídnout. Konfliktem na Ukrajině je vyčerpané, stáhne se. Ekonomický nástup naopak očekávám od jiných, třeba od Indie. Nepochybně budou aktivní i blízkovýchodní státy, Turecko. Také mohou vzniknout vnitřní hegemoni, vedle Jihoafrické republiky například Etiopie, Nigérie. Taková Čína si v Africe samozřejmě jistý vliv udrží, bude to ale zejména v chudších a autoritářštějších regionech. A Západ? Svou příležitost by neměl propásnout. Musí se zaměřit nejen na vzdělávání mladých Afričanů, taky na jejich následné adekvátní pracovní uplatnění. Tím nejenže zvýšíme kvalitu života v regionu, rovněž snížíme konfliktní potenciál. Pokud tohle Západ alespoň v některých částech Afriky podchytí, může z toho vyjít jako velký vítěz.