Stres i pocity úzkosti, mobilizace se podepisuje na psychice Rusů. Je to zlý sen, říkají

Manželky, dcery a matky se musí kvůli mobilizaci v Rusku rozloučit se svými manžely, otci či syny.

Válka na Ukrajině (20.10.2022 10:00)

Nekončící boje, tisíce mrtvých a strach, že se válečný konflikt přeleje dále na Západ. Tyto obavy mohly u mnohých obyvatel v Evropě vyvolat stres. Stejné pocity ale mají i Rusové. U nich se však tyto obavy ve většině případů objevily až poté, co byla v zemi vyhlášena „částečná“ mobilizace. Vyplývá to z průzkumu, který má k dispozici ruskojazyčný web BBC.

Krátce po vyhlášení částečné mobilizace se míra znepokojení mezi Rusy zdvojnásobila. Vyplývá to z průzkumu, který podle ruskojazyčné verze BBC provedla Nadace veřejného mínění. Na otázku, jaká nálada převládá u vašich blízkých a přátel, odpovědělo na konci září až 69 procent dotázaných slovy úzkostná. O týden dříve, tedy před vyhlášením částečné mobilizace, o úzkostech hovořilo pouze 35 procent respondentů.

S podobnými výsledky přišla také analytická organizace Levada Center, kterou ruské úřady zařadily mezi „zahraniční agenty“. Až 47 procent dotázaných pociťovalo v souvislosti s vyhlášením mobilizace strach, úzkost a hrůzu. 23 procent lidí utrpělo šok a 13 procent pocítilo hněv. Pouze 23 procent dotázaných uvedlo pozitivní emoci – „hrdost na Rusko“. Až 66 procent respondentů uvedlo, že se obává vyhlášení všeobecné mobilizace. Ta už totiž v některých regionech fakticky nastala.

Více těch, kteří si stěžují na úzkostlivé stavy, zaznamenala v posledních měsících také internetová služba Yasno, která lidem pomáhá s vyhledáváním psychologické pomoci. „Od začátku války jsou nejčastějším důvodem, proč lidé navštěvují terapeuta, úzkostlivé stavy. V dotazníku to uvedlo až 63 procent dotázaných,“ řekli pro ruskojazyčný web BBC pracovníci organizace Yasno.

„Tento trend se udržel až do dubna, poté postupně klesl na 57 procent. Po vyhlášení částečné mobilizace opět vyskočil na 62 procent,“ doplnili pracovníci s tím, že před válkou lidé nejčastěji vyhledávali psychoterapeuta kvůli vztahovým problémům.

Úzkostlivé stavy nejsou jediné, co Rusy trápí

Úzkost není to jediné, co teď Rusy trápí. Druhým nejčastějším problémem je stres. „Od začátku ruské invaze na Ukrajinu počet žádostí, uvádějících tento důvod, vyskočil na 51 procent. V létě klesl o sedm procentních bodů a po vyhlášení částečné mobilizace vzrostl na 48 procent,“ uvedl terapeut z on-line služby Yasno Anton Savin.

Podle něj si mnozí Rusové až teď uvědomili, že se válečný konflikt na Ukrajině může napřímo dotknout i jejich blízkých. „S některými obavami jsem se setkal už v únoru a březnu. Pro většinu lidí ale tato nová realita nastala až s vyhlášením mobilizace,“ upozornil Savin. Mnozí teď podle něj odmítají tuto skutečnost přijmout. „Říkají, že je to něco, k čemu nemělo nikdy dojít. Co se jim nikdy nemělo stát,“ doplnil psychoterapeut s tím, že pro mnohé je mobilizace zlým snem, ze kterého by se nejraději probudili.

Že válka skutečně vstoupila do života obyčejných Rusů, ukazuje hned na několika příkladech. „Domluvil jsem se s klientem, že se sejdeme za týden, a on mi pak napsal, že odjíždí ze země. Jiný klient se mi svěřil, že jeho syn odjel do Kazachstánu a není si vůbec jistý, zda ho ještě uvidí. Studenti, kteří dochází na moje kurzy, jsou zase znejistěni, zda si mají kurz vůbec dělat a věnovat se psychoterapii, když nevědí, kde budou za měsíc,“ popsal Savin.

Podle sociologa Stepana Gončarova si Rusové zřejmě neuvědomovali, jak moc se svět vlivem ruské invaze na Ukrajinu změnil. Tamní úřady podle něj do této chvíle od veřejnosti nevyžadovaly, aby se do konfliktu aktivně zapojili. „Dokonce i provládní občanské akce v podobě vylepování symbolu Z byly zastaveny poté, co získaly ohlas. Myslím si, že úřady byly opatrné a spokojily se s tím, že většina lidí sledovala dění zpovzdálí,“ uvedl Gončarov. Situaci v zemi podle něj změnila až mobilizace.

Ukázalo se, že lidé nebyli na přímou účast ve válce připraveni. I proto někteří z nich prchali ze země. BBC dokonce podotýká, že byly zaznamenány případy, kdy si povolaní muži pokusili vzít život. Jeden Moskvan se po předvolání pokusil o sebevraždu. Média poté informovala, že se ho podařilo zachránit.

Další dva branci spáchali sebevraždu v armádních výcvikových střediscích. V Krasnodaru spáchal sebevraždu 27letý Ivan Petunin, známý jako rapper Walkie. V dopise na rozloučenou napsal, že neměl jiné východisko: „Jít do války znamená zabíjet a umírat. Protestovat znamená být umučen ve vězení.“

Psychoterapeut Savin má pro takové jednání jasné vysvětlení. „Nejtěžší je, když se člověk nemůže cítit jako svéprávná osoba. Ztrácí to pro něj smysl,“ uvedl Savin s tím, že někteří lidé se snaží získat pod kontrolu svůj život alespoň tím, že utečou ze země nebo odjedou do jiného regionu, aby se ukryli před povoláním do armády. I pokus o sebevraždu lze považovat za snahu alespoň něco zvrátit.

„Pocit nejistoty a neschopnost předvídat vlastní budoucnost je děsivý a trýznivý. Všechny varianty, které si člověk v hlavě v tu chvíli nakreslí, vedou v každém případě ke smrti nebo zabíjení druhých. A to se pro ně stává nesnesitelným,“ uvedl psychoterapeut.

Putin má plán a my akorát neznáme detaily

Jiní naopak volí cestu nejmenšího odporu. „Když nic neumím, raději se přidám k většině a udělám, co mi řeknou,“ uvedl Savin s tím, že tento způsob vyrovnání se s realitou zaznamenal na začátku války u svého okolí. „Lidé tehdy říkali: ‚Putin má plán, jak jednat a my akorát neznáme detaily.‘ Je to klasický způsob, jak se vyrovnat s vlastní hrůzou, zmatkem a ztrátou půdy pod nohama. Lidé se snaží hledat nový pilíř, oporu. V takové situaci se myšlenka jít do války nezdá být o nic horší než se skrývat. Stále je potřeba najít nějakou strukturu, o kterou se lze opřít,“ vysvětlil psychoterapeut.

Sociolog Gončarov pak porovnal ty, kteří uprchli ze země a ty, kteří šli bojovat na Ukrajinu. „Rusové, kteří opustili zemi, nejsou nejmladší ale ani nejstarší. Jejich průměrný věk je kolem 30. Jsou nejdůležitějším kapitálem pro ruskou ekonomiku: dobře situovaní lidé z velkých měst, s finančními možnostmi a kritickým přístupem k realitě, kteří si navíc svého života velmi váží,“ uvedl s tím, že naopak přimknout ke státu je typické spíše pro ty, kteří se neuplatnili v profesním životě, mají nízký plat a cítí se být zranitelní.

„Možnost jít na frontu se pro ně zdá být něčím smysluplným v jejich neuspořádaném životě. Mnozí se domnívají, že jde o jasný a dobrý úkol. Věří, že mohou začít odznova a stát se součástí historické události,“ uzavřel Gončarov.

Tagy: