reklama

Vůbec necítíte, že se rouška sama sterilizuje, říká česká výzkumnice Lucie Filipová

Lucie Filipová nalévá roztok při elektrozvláknování. (Zdroj: ZHAW / Hannes Heinzer)

Lucie Filipová, česká výzkumná laborantka, se ve Švýcarsku podílí na vývoji unikátní roušky, která se sama sterilizuje pouhým stisknutím tlačítka. „Vůbec nepoznáte, že je rouška aktivní, že v ní proudí napětí,“ popisuje jedinečný objev, který by mohl nahradit obyčejné či látkové roušky.

reklama

Třicetiletá rodačka z Benešova ve Středočeském kraji vystudovala obor netkané textilie a nanomateriály na Technické univerzitě v Liberci. Ještě během studia zamířila na stáž do Curyšské vysoké školy aplikované vědy. Místo tří měsíců tam zůstala rok a půl, kdy už pracovala jako výzkumná laborantka. Po dvou letech strávených v Česku se do Švýcarska vrátila. Jak sama říká, na stejné místo, jen o stůl vedle. Zařadila se do týmu, který vyvinul nový typ roušky z nanovláken a s baterií, připravuje ale i další „vychytávky“ pro osobní bezpečnost v době pandemie koronaviru. Nejen o tom mluvila Lucie Filipová v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

K tématu

Odkdy pracujete jako výzkumná laborantka v Curyšské vysoké škole aplikované vědy?
Poprvé jsem se na Curyšskou vysokou školu aplikované vědy (ZHAW) dostala v roce 2016. Hledala jsem zahraniční instituci pro svoji studijní stáž v rámci doktorského studia. Studijní stáž se z původních tří měsíců protáhla na šest. Během té doby mi nabídli pracovní pozici, a tak jsem si to tu celé prodloužila ještě o další rok. Na dva roky jsem se pak vrátila do Česka. V roce 2020 jsem odjela zpátky do Švýcarska a nastoupila opět na ZHAW na stejné místo, jen o jeden stůl vedle. (smích)

V jakém oddělení jste a co je hlavní náplní vaší práce?
Jsem v oddělení pro funkční materiály a nanotechnologie, tedy v oboru, který jsem vystudovala na Technické univerzitě v Liberci. Moje práce a zodpovědnost se liší podle toho, na jakém typu projektu pracuji. Každý vyžaduje jiné pracovní operace a postupy. Nejčastěji se ale zabývám tvorbou nanovlákenných membrán metodou elektrostatického zvláknění, jejich analýzou a dalším zpracováním. Například jejich funkcí či zpracováním do nanovlákenných třídimenzionálních „hub“.

Jak jste se dostala k vývoji textilií nebo membrán pro nový typ roušky?
Do týmu mě přibrali kolegové, protože pracuji v týmu profesora Christiana Adlharta, který je jedním z výzkumníků zodpovědných za vývoj materiálu pro tuto roušku.

Studijní stáž se z původních tří měsíců protáhla na šest. Během té doby mi nabídli pracovní pozici, a tak jsem si to tu celé prodloužila ještě o další rok.

Je toto vaše specializace?
Co se týče samotného textilního či membránového materiálu pro roušku, troufám si říct, že ano. Na vývoji masky se ale podílela velká část odborníků z různých oblastí – z biologie, elektrochemie, chemie.

Nebo se v současné době pandemie koronaviru musíte podílet na nejrůznějších výzkumech, aby se rychleji došlo k cíli?
V současné době pracuji ještě na jiném projektu, který se situací kolem koronaviru úzce souvisí. Pracujeme na vývoji vzduchového filtru pro osobní bezpečnost.

Lucie Filipová s novou rouškou, která se sama sterilizuje (Zdroj: ZHAW / Hannes Heinzer)
Lucie Filipová s novou rouškou, která se sama sterilizuje (Zdroj: ZHAW / Hannes Heinzer)

Jak dlouho jste na vývoji textilií pro nový typ roušky pracovali?
Moje činnost na projektu se pohybuje v řádu měsíců, ale vývoj začal ještě před mým působením v týmu. Každopádně náš vývoj ještě nekončí. V plánu je vývoj a zlepšení vlastností současných materiálů a další aplikace, které budou vyžadovat úpravu použitých materiálů.

V čem jsou textilie a membrány nové roušky unikátní? Případně v čem je jejich největší přínos pro roušku?
O materiálech nemohu mluvit do hloubky, protože jsou patentované. (smích) Ale jednotlivé vrstvy samy o sobě samočisticí efekt nemají. Rouška se skládá z vícevrstvého materiálu a zdroje napětí. Aplikováním elektrických pulzů se maska aktivuje a generuje reaktivní formy kyslíku.

Vy už sama tuto roušku nosíte? Jak se „chová“ při sterilizaci, když ji máte na obličeji? Jsou cítit nějaké „výboje“?
Ano, nosím. Vůbec nepoznáte, že je rouška nějak aktivní. Proudí v ní velmi nízké napětí, takže skutečně nic necítíte.

Lidem připadá rouška masivní, ale při samotném nošení nepřekáží. A co všechno umí, vysvětluji pouze zvídavým novinářům.

Jak se lidé na vaši roušku dívají? Případně, jak často musíte vysvětlovat, co všechno umí?
Lidem připadá masivní, ale při samotném nošení nepřekáží. A co všechno umí, vysvětluji pouze zvídavým novinářům. (smích)

V Česku, ale i Německu nebo Rakousku sílí tlak na povinné nošení respirátorů FFP2. Je nová nanorouška účinnější?
Jedná se o výrobky s rozdílnými vlastnostmi a srovnávat je by bylo, jako bychom porovnávali jablka s hruškami.

V tiskové zprávě Curyšské vysoké školy aplikované vědy se píše také o dalším využití této technologie pro dopravní prostředky, nemocnice apod. V čem je tedy největší přínos?
Ano, uvažuje se o dalších aplikacích, jako jsou potahy sedadel a interiéry v dopravních prostředcích či kontaktní plochy ve veřejných prostorách. Zajímavé může být také využití pro osobní hygienu a potřebu, například v osobních taštičkách či kabelkách, do kterých vložíte „špinavý“ mobil a klíče a ony se v nich sterilizují. Sedadla, povrchy a jiné by se pak nemusely ošetřovat doposud používanými prostředky, jako jsou různé chemické postřiky, UV dezinfekční lampy a další.

K tématu

Studovala jste na Curyšské vysoké škole aplikované vědy a pak tu zůstala na další odborné zkoumání?
Nestudovala, veškeré vzdělání jsem získala z Česku. Na ZHAW jsem se dostala díky studijní stáži.

Technická univerzita v Liberci je vyhlášená svým oborem nanotechnologie. Pomohlo vám to k získání místa na ZHAW?
Ano, studium v Liberci mi dalo skvělý základ pro nynější činnost. A jelikož jsem už tenkrát měla osobní motivaci hledat stáž ve Švýcarsku a v podobnou dobu se konala konference, které se vedoucí našeho institutu zúčastnil, oslovila jsem ho s nabídkou spolupráce.

Jak dobře vás v Liberci připravili na specializovanou práci v zahraničí?
A Libe a Libe a Liberec!!! (Vyhlášený pokřik fotbalových fanoušků Slovanu Liberec, pozn. red.) Vždy to bylo o týmové práci mezi spolužáky a vyučujícími, kteří nás motivovali. Důkazem toho jsou například i úspěchy mého spolužáka Jakuba Erbena, který získal stáž na Harvardu, ale i mnoha dalších studentů pracujících ve výzkumu, v akademické sféře či v průmyslu.

Jak moc se liší studium v Česku od toho ve Švýcarsku? Tamní technické vysoké školy patří mezi nejlepší na světě.
Není namístě se podceňovat. Studium technického směru v ČR je na vysoké úrovni. Samozřejmě existují rozdíly mezi českým a švýcarským vzdělávacím systémem, ale většinou to bývá o osobním přístupu.

Není namístě se podceňovat. Studium technického směru v ČR je na vysoké úrovni.

V čem je vaše současná práce nejpřínosnější? Že se pohybujete v týmu odborníků, od kterých se denně stále učíte?
Ano, díky projektům a lidem, se kterými spolupracuji, se neustále profesně vyvíjím. Shodou okolností jsem se v novém projektu, který nesouvisí s tím současným kolem roušek, dostala do situace, kdy kombinuji zálibu s profesí. Z pozice výzkumnice se díky podpoře nadřízených a kolegů mohu dostat do pozice vedoucího projektu v oblasti filtrační techniky.

Jakou vlastně máte ambici v tomto oboru? Kam byste to chtěla dotáhnout?
To, kam se člověk dostane, bývá souhra řady náhod a okolností. Samozřejmě jsem vděčná za nové příležitosti, ale nevím, co přijde.

Jak v mezinárodním týmu komunikujete? Jak „bojujete“ se švýcarskou němčinou?
V týmu mluvíme většinou anglicky. S němčinou bojuji a švýcarskou němčinu si nechám až do příštího života.

K tématu

Budete dále pokračovat v kariéře ve Švýcarsku, nebo uvažujete o návratu do Česka?
Zatím máme v plánu zůstat. Ale tím, že jsme s manželem oba Češi, jednou se rádi vrátíme zpět do ČR.

Myslíte, že byste se v Česku mohla věnovat takovým projektům, na kterých nyní pracujete ve Švýcarsku?
Ne, myslím, že ne. Jelikož systém financování výzkumu je v obou zemích rozdílný. Co se mi ve Švýcarsku líbí, je přímá spolupráce firem s univerzitami za finanční podpory státu. Jsem toho názoru, že v Česku není tento druh spolupráce tolik rozvinutý.

Jak se ve Švýcarsku žije v době pandemie koronaviru?
Každý kanton (územní správní jednotka odpovídající českým krajům, pozn. red.) má jiná nařízení, ale nijak extrémně nás to v každodenním životě neomezuje. Co nás omezuje, je cestování do ČR, kdy po návratu musíme do karantény.

Jaký je největší rozdíl mezi Českem a Švýcarskem? Jsou tam lidé disciplinovanější?
Myslím si, že Švýcaři jsou disciplinovanější, co se týká dodržování vládních nařízení.

Jak tamní vláda a úřady zvládají boj s pandemií? A jakou podporu dávají podnikatelům či jednotlivým osobám?
Stát podporuje tzv. kurzarbeit a obchodníkům se snaží kompenzovat ztráty.

Lucie Filipová (30 let)

Pracuje jako výzkumná laborantka na Curyšské vysoké škole aplikované vědy ve švýcarském Wädenswilu. Narodila se v Benešově, v Česku vystudovala Technickou univerzitu v Liberci, obor netkané textilie a nanomateriály. Během doktorského studia absolvovala stáž právě v Curyšské vysoké škole aplikované vědy, kde jí opakovaně nabídli pracovní místo ve výzkumném týmu. Zajímá se o vinaření a cestování. Je vdaná a bezdětná.

Tagy: Švýcarsko rouška Česko Lucie Filipová rouška se sterilizátorem laborantka Curyšská vysoká škola aplikované vědy
reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Rozhovor

Pandemický zákon je potlačení demokracie, tvrdí exministryně spravedlnosti Kovářová

Pandemický zákon je potlačení demokracie, tvrdí exministryně spravedlnosti Kovářová

Sněmovna předává své pravomoci vládě a vzdává se kontroly, hodnotí pandemický zákon bývalá ministryně spravedlnosti a současná prezidentka Unie rodinných advokátů Daniela Kovářová. Varuje také, že norma obsahuje řadu problematických ustanovení, například likvidační sankce. Jsou lidé, kteří poruší vládní nařízení, trestáni protiústavně? Může být jednou očkování povinné pro všechny občany? Také o tom promluvila v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Praha

Lidé v opatřeních tápou. Co dělat, když žijete v Praze a nemáte tam trvalé bydliště

Lidé v opatřeních tápou. Co dělat, když žijete v Praze a nemáte tam trvalé bydliště

Obyvatelé Prahy, kteří v hlavním městě nemají trvalé bydliště, si musí již několik dní lámat hlavu nad tím, jakým způsobem by případné policejní hlídce prokázali, že v něm skutečně žijí. Často proto improvizují a po Praze s sebou vozí různá čestná prohlášení. Ministerstvo vnitra však radí, aby se lidé prokazovali pomocí smluv či vyúčtování. Problém se týká přibližně 240 tisíc osob, které žijí v Praze bez trvalého bydliště.

Hygienička Svrčinová se omluvila Romům. Příspěvek neměl znevážit menšinu, napsala
Vondra: Schvalování vakcín v EU strašně trvá. Ve válce s virem musíme jít do rizika
reklama
reklama
Zvířata v ZOO Plasy mrzla, některá uhynula. Odstřihli ji od plynu, majitelé nezaplatili

Plzeňský kraj

Domácí zpravodajství

Studenti do boje proti covidu. Vláda schválila pracovní povinnost zdravotnických škol
Letadlo rozprašuje koronavirus nad Brnem, sdílel poslanec Volný dezinformaci
Lék na covid ivermektin je bezpečný. S ním přežilo dvakrát více pacientů, tvrdí primář
Další články
reklama
reklama