Vývoj války na Ukrajině (23.3.2022)
Rusko vpadlo na Ukrajinu už téměř před měsícem, ale nic nenaznačuje, že by se válka blížila ke svému konci. Kam konflikt směřuje? Experti americké CNN upozornili na pět aspektů, které mohou v nadcházejících týdnech hrát klíčovou roli ve vývoji i konečném výsledku války.
Podle analýzy CNN může v následujících dnech a týdnech dojít ve vývoji války k následujícím scénářům:
1) Rusko by mohlo zintenzivnit svou bombardovací kampaň
Působení ruských pozemních vojsk na Ukrajině zatím Kremlu může připomínat spíše noční můru. Postup je pomalý, ukrajinská obrana houževnatá, konvoje více stojí, než jedou a část ruského vojska se jeví být demoralizovaná. A mnozí experti varují, že čím méně se bude Rusku dařit na zemi, tím je pravděpodobnější, že zintenzivní leteckou bombardovací kampaň a využívání dalších typů zbraní, které ruské vojáky vystavují menšímu nebezpečí.
Ruskou armádu mohl vyděsit i únik informace o počtu ruských obětí na Ukrajině, který se krátce objevil na webu listu Komsomolskaja Pravda. Článek o ztrátách ruské armády od začátku války na Ukrajině, který patrně omylem vyšel v pondělí, informoval o 9 861 mrtvých a 16 153 zraněných vojácích a odkazoval na ruské ministerstvo obrany. Poté, co se informace začala šířit na sociálních sítích, byl text smazán. Tato čísla sice nelze ověřit, byla ovšem podobná těm, která uváděly americké zpravodajské služby.
Takové ztráty – pokud se prokáže, že jsou údaje pravdivé – by vysvětlovaly zastavení pozemních přesunů armády, stahování ruských vojáků i žoldáků ze Sýrie a i regionů z celého Ruska, ale i nárůst leteckého bombardování klíčových měst a další útoky v záloze.
2) Oči světa hledí na Kyjev, Rusové ale mohou obklíčit ukrajinská vojska na východě
Většina expertů a médií se shoduje, že ruská válečná mašina na Ukrajině vykolejila a invazní armáda se dostala do téměř bezvýchodné situace. To sice pravda být může, ale nemusí. Záleží totiž na tom, jaké cíle si Moskva pro svou „vojenskou operaci“ vybrala jako prioritní.
Ty se dají odhalit jen stěží, ostatně jako obecné důvody k napadení sousedního státu. Ruská propaganda stále omílá snahu o „denacifikaci Ukrajiny“. Je pravděpodobné, že se Rusko ve skutečnosti snaží pohltit části východní Ukrajiny, oblasti jako Doněck a Luhansk, které tvoří region Donbas. A i když ruské ambice mohou sahat i mimo Donbas, je pravděpodobné, že je tato oblast stále v centru ruské pozornosti, myslí si odborníci.
A proto – zatímco je velká mediální pozornost věnována ruskému postupu směrem ke Kyjevu – zůstává většina ukrajinské armády poblíž Doněcka a Luhanska. Pohyb ruských vojsk naznačuje, že se snaží oblast obklíčit po třech osách, a to bude pravděpodobně hlavní cíl ruské vojenské snahy. „Je to zřejmé i při pohledu na sofistikovanost druhu vojsk, která jsou tam vysílána,“ upozorňuje britský vojenský analytik Sam Cranny-Evans.
„Jižní vojenský okruh – Doněck, Luhansk, Mariupol, Berďansk, Melitopol – to jsou nejlepší jednotky ruské armády. A vždycky fungují. Jsou vycvičeny k boji proti NATO,“ řekl také Cranny-Evans pro americkou CNN. A dodal, že západní média se natolik soustředí na ruské ztráty a ukrajinský odpor, že vytvářejí falešný dojem o dynamice války.
„Pokud se podíváme na vojenské mapy, je jasné, že ruské síly postoupily o velký kus do velmi velké země. Obsadily docela dost měst, takže pod ruskou nadvládou nyní žije mnohem více ukrajinských občanů než před třemi týdny. Bez ohledu na to, kolik Ukrajinci vyhodili do vzduchu ruských vozidel nebo kolik zabili ruských vojáků, je pravděpodobné, že podobný osud postihl i velmi vysoký počet Ukrajinců,“ dodal Cranny-Evans.
3) Stále větším tématem budou mírové rozhovory
Jedním ze scénářů možného vývoje je, že by se válka na Ukrajině mohla stát dlouhotrvajícím střetem. Zdá se už téměř jisté, že Rusko ve válce ztratilo značný počet vojáků, zbraní a vybavení, a nebude proto chtít z konfliktu odejít se zcela zničenou armádou.
Válka na Ukrajině
„Mírová jednání jsou jedinou oblastí, ve které to vypadá aspoň trochu nadějně, protože se Rusko i Ukrajina v minulém týdnu shodly, že směřují k opravdu věcné diskusi, místo toho, aby Rusko pouze pokládalo ultimáta,“ řekl americké CNN Keir Giles, expert na Rusko z britského think-tanku Chatham House.
Rusko v současné fázi vyjednávání po Ukrajině požaduje, aby se vzdala své snahy o vstup do NATO, aby přijala neutralitu po vzoru Švédska nebo Rakouska a aby „se demilitarizovala“. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov v úterním rozhovoru pro CNN řekl, že Rusko také chce, aby Ukrajina uznala, že Krym je oficiálně součástí Ruska a že separatistické státečky Luhansk a Doněck jsou „nezávislými státy“. Podle mnohých expertů ale bude Rusko krom toho reálně usilovat také o odtržení dalších částí východní Ukrajiny.
Američtí představitelé nejsou ohledně vývoje mírových jednání mezi Ruskem a Ukrajinou příliš optimističtí. Ministr zahraničí USA Antony Blinken si myslí, že diplomatické řešení války je nepravděpodobné, a uvedl, že jednání Ruska „je v naprostém rozporu s jakoukoli seriózní diplomatickou snahou o ukončení války“.
4) Hrozí plošné „deportace“ Ukrajinců do Ruska
Ruská armáda v posledních dnech vyzývá obyvatele Mariupolu, aby opustili město, které je v důsledku agresivního leteckého bombardování rozmetáno na kusy. Rusové kvůli tomu otevřeli takzvané „humanitární koridory“, které mají umožnit civilistům ze zničeného města uprchnout. Desítky tisíc obyvatel Mariupolu ale byly převezeny do Ruska, někteří proti své vůli.
Ruská státní mediální organizace RIA Novosti uvedla, že „v naprostém bezpečí“ vstoupilo do Ruska téměř 60 tisíc obyvatel Mariupolu. Představitelé města ale obvinili Rusko, že nutí jeho obyvatele prchat do Ruska proti jejich vůli. „Za poslední týden bylo několik tisíc obyvatel Mariupolu odvezeno na ruské území,“ uvedla mariupolská radnice. Tamní starosta Vadym Bojčenko v sobotu prohlásil, že „to, co dnes dělají okupanti, zná starší generace, která viděla děsivé události druhé světové války, v níž nacisté násilím zajímali lidi“.
Co se s lidmi, kteří byli nedobrovolně transportováni do Ruska, stane, není jasné, ale experti se obávají černých scénářů. Především na základě historických zkušeností. „Rusko má za sebou historii krutých a divokých represí proti civilistům ve všech oblastech, v nichž probíhala jakákoli hnutí odporu. Že přistoupilo k deportaci lidí z Mariupolu do odlehlých částí Ruska, je přímo učebnicový příklad ruského scénáře 20. století pro řešení těchto problémů,“ říká Keir Giles, který vidí podobnost událostí posledních dní s „deportacemi“ statisíců lidí z pobaltských států, které Rusko na začátku druhé světové války připojilo k Sovětskému svazu.
„Výraz deportace je eufemismus. Používá se jako poměrně nevinný výraz pro to, co se těmto lidem skutečně stalo, což bylo reálně zotročení a vyhladovění. Jde o odvoz žen, dětí, lidí, které chcete odstranit ze společností, abyste je neutralizovali. Většinou tyhle lidi čekal strašlivý osud. Pokud vůbec přežili, nevrátili se do své vlasti po celá léta nebo dokonce desetiletí,“ varuje Giles.
5) Uprchnout mohou další miliony Ukrajinců, což zanechá národ v troskách
Jak dopadne válka je jedna otázka, ale je tu i otázka druhá, neméně důležitá – jaký bude osud Ukrajiny a ukrajinského národa. Části Ukrajiny totiž začínají vypadat jako před lety syrská města po masivním bombardování ruským letectvem. Z Ukrajiny už před válkou uprchlo více než 3,5 milionu lidí. Většinu z nich tvoří ženy a děti, což pochopitelně znamená, že se rozdělují rodiny a trpí rodinné vazby.
Válka vyvolala největší pohyb uprchlíků, jaký Evropa zažila od druhé světové války. Jejich počet navíc roste o dalších zhruba 100 tisíc každý den. Včetně vnitřně vysídlených lidí (těch, kteří uprchli z válkou nejzasaženějších oblastí do jiných částí Ukrajiny, pozn. autora), opustilo své domovy již 10 milionů Ukrajinců. A to je téměř čtvrtina obyvatel země.
Zkušenosti z historie ukazují, že se mnozí váleční uprchlíci do svých domovských zemí často nikdy nevrátí. Často i kvůli hrozbě další války. Na to budou muset myslet i míroví vyjednavači. I když se totiž podaří najít diplomatické řešení, které konflikt ukončí, otázkou zůstane, zda to bude stačit k tomu, aby se zabránilo válce nové.
„Pokud se podíváme z historického hlediska na autoritářské režimy, které si ve vojenském prostředí vedou špatně, nemají tendenci měnit své chování pozitivním směrem,“ myslí si analytik Sam Cranny-Evans. Podle něj teď sice může Ukrajina na neutralitu a vzdání se části území přistoupit, Rusku to ale brzy může být málo.
„Co když třeba za deset let Ukrajina pokročí ve významné modernizaci armády? Nebo bude chtít příští ruský prezident předvést svou sílu a vést další válku? Na stole je hodně scénářů, které je třeba promyslet, pokud jde o to, k čemu by ukončení této války mohlo vést,“ upozorňuje Cranny-Evans.
