Od premiéry propagandistického seriálu Třicet případů majora Zemana uplynulo 50 let. Historik Michal Stehlík v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, co bylo tohle dílo zač. Jak se na jeho podobě podílelo ministerstvo vnitra. A jak nám dodnes pokřivuje pohled na některé historické postavy a události.
Nakolik seriál o majoru Zemanovi ovlivňuje, jak Češi dodnes vnímají některé historické postavy a události?
Záleží, o jaké generaci se bavíme. U té, která majora Zemana sledovala v několika reprízách od 70. let až do roku 1990, šlo o zásadní ovlivnění. Seriál si vybral různé poválečné události, načež nasadil jednoznačný půdorys, jak na ně nahlížet.
Nejvíce to fungovalo u postav a událostí, které se týkaly těsně poválečných let. Jakmile došlo na díly s aktuálnější tématikou, lidé byli přece jen skeptičtější – realita předkládaná v Zemanovi se totiž skutečnosti příliš nepodobala. Diváci určitě brali s rezervou díly o osmašedesátém, o undergroundu, o máničkách. Ale zkreslení týkající se roků 1945, 1948 a 50. let se v českých hlavách úspěšně uhnízdila. Mnohdy tam zůstala dodnes.
Historik Michal Stehlík Zdroj: Václav Toman
Co konkrétního máte na mysli?
Třeba Banderovce, nebo bratry Mašíny. Major Zeman byl z propagandistického hlediska nejúspěšnější v tom, co se současně učilo na zdejších školách při dějepisu. Rok 1968 tam v sedmdesátých letech ještě nebyl, konec druhé světové války nebo Únor 1948 už ano. A seriál dal tomu, co jsme znali ze škol, jakési historické razítko. Propagandisticky hodně úspěšné bylo třeba to, jak se seriálu povedlo vykreslit údajné propojení církve s nacisty. To se do mentální paměti společnosti zapsalo velmi silně.
Nebo si vezměte seriálového agenta Bláhu. Skrze něj se ukazovalo, že někdo se sice může tvářit jako válečný odbojář, jenže jakmile se spojí s buržoazními imperialisty, bude ochotný spolupracovat i s nacisty. Nacistická linka se v majoru Zemanovi používala vůbec často. Předkládalo se nám, že Západ jde bývalým nacistům na ruku. A jelikož trauma z druhé světové války bylo v Češích stále ještě živé, měla tahle taktika úspěch.
První porevoluční repríza majora Zemana vzbudila poprask. Dnes už se seriál vysílá bez větší pozornosti. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Scénář podle vnitra: Místo hrdinů záporáci
Co je podle vás na majoru Zemanovi nejzvrácenější?
Že některé konkrétní případy úplně otočil a vyrobil pravý opak dějin. Z kladných aktérů učinil zločince. Zvrácená je samozřejmě i samotná propagandistická linka. Z hlavy si vybavuji tzv. babický případ, popsaný v díle Vrah se skrývá v poli. Jde přesně o věc, jejíž výklad se seriálu povedlo mnoha lidem dostat do hlav. Přitom jde o strašnou lež. Zemanova parta tam na vrahy přijde proto, že prý za války měli práskat gestapu. Jenže ve skutečnosti tihle lidé za války působili v odboji, pomáhali partyzánům, nasazovali své životy. Takže to komunisté naprosto otočili.
Měli major Zeman, agent Bláha a další seriálové postavy alespoň vzdálené reálné předobrazy?
Třeba v případě agenta Bláhy se mluví o Václavu Knotkovi, členovi nekomunistického válečného odboje, který po Únoru 48 odešel na Západ, načež byl britskou tajnou službou poslán k plnění úkolů zpátky do vlasti. Že by však byl inspirací pro seriálového agenta Bláhu se nedá zcela potvrdit.
My jsme tu neměli žádného konkrétního legendárního agenta chodce s velkým příběhem, který by byl zároveň hlavou špionážní sítě. Ve skutečnosti šlo o jednotlivce, kteří byli buď brzy podchyceni, nebo odešli na Západ a do republiky se už nevrátili. I Knotek byl ostatně záhy po svém návratu do republiky v červnu 1948 zatčen, ve vězení pak spáchal sebevraždu.
Jiří Sequens, režisér seriálu o majoru Zemanovi, při podepisování Anticharty. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Takže o konkrétní předobrazy spíš nešlo. A to ani u Zemana. Ten se mimochodem měl jmenovat Herych, to ale podle náměstkyně ředitele ČST znělo příliš německy… Bavit se o možném Zemanově předobrazu je zapeklité už jen proto, že my vlastně celou dobu nevíme, koho přesně sledujeme. Příslušníky StB? Kriminalisty? Rozvědku? Nebo kontrarozvědku, když kapitán Hradec působí někde v Hamburku a pak běhá po Kubě? Z téhle motanice je patrné, že Zemanův příběh byl spíše fiktivní.
S těmi německými jmény máte pravdu. V seriálu je často mají jaksi podprahově vždy padouši.
Ano – jako profesor Braun. On znázorňuje zlo, takže tam to „němectví“ musí být nějak přítomno. Ať už otevřeně, nebo skrytě. Zrovna v tomto případě přitom jisté předobrazy skutečně najdeme; právě v profesoru Braunovi se vnitráci pokusili znázornit filozofa Václava Černého. Na tom mimochodem vidíte, jak záludně si s tím scénáristé pohráli – Černý, Hnědý, ve smyslu Braun…
A když už jsme u těch předobrazů, v básníku Pavlu Danešovi ztvárněném Petrem Štěpánkem zase můžeme spatřit Pavla Kohouta. U zlé, manipulující televizní redaktorky zase Otku Bednářovou, ve skutečnosti velmi zásadovou ženu, která si jen dovolila dělat režimu nepohodlné reportáže.
Scéna ze seriálu o majoru Zemanovi Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Mně v seriálu přišly zákeřné i určité zdánlivé detaily. Jako že měl Zeman v kanceláři stejný obraz jako rada Vacátko v Hříšných lidech města pražského.
To jistě nebyla náhoda. Mělo nám to podprahově dát najevo, že v seriálu nejde o politiku. Podobně chytře manipulativní prvky podsouvaly, že se tady prostě jen vypráví kriminální příběhy. Že hoši z pražské kriminálky nahánějí padouchy stejně jako před nimi Vacátko s pány Boušem a Brůžkem. Ideologie se někdy v jednotlivých dílech schovávala úplně, jindy vykoukla jen tak napůl. Kolega Jan Fingerland před časem dobře poukázal na jiný podprahový prvek – v Zemanovi se nezřídka objevují i antisemitské stereotypy. Když se na to zaměříte, zřetelně to tam probleskuje. Pakliže se ukáže šmelinář, patří k židovské komunitě.
Zeman musel bojovat s novým nepřítelem
S kým vším si tedy tvůrci v seriálu vyřizovali účty?
Předně samozřejmě s nacisty. Pokračovat můžeme přes církev, politické odpůrce komunistů v osmačtyřicátém, buržoazii, průmyslníky až k velkým sedlákům během kolektivizace. Pak to byly ozvuky konkrétních případů, například Babic nebo Mašínů. Účty si potřebovali vyřídit i s osmašedesátým, proto tomu věnovali hned dva díly. Posunuli se k tomu, jak mladá generace může zvlčit a skončit třeba u undergroundu a Biče božího. Tam se projevilo, jak se změnila doba: staří nepřátelé zmizeli, s těmi si major Zeman poradil. Najednou se ale musí vypořádat s vlastní mladou generací. Vyrostli noví nepřátelé, kteří jsou schopní unášet letadla, prchat na Západ; a přitom jde o „naše mladé“.
Případ bratrů Mašínových byl jedním z těch, na jejichž náležitém výkladu režimu obzvlášť záleželo. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Jak přesně se tvůrci vypořádali s rokem 1968?
Ukazovali, že šlo o dobu, kdy se kolísaví jedinci vydali na špatnou stranu dějin. V daný moment se k nim dokonce zařadí i jeden ze Zemanových nejbližších, jeho mladý učedník Stejskal ztvárněný Ladislavem Mrkvičkou. Rok 1968 byl podle seriálu zpochybnění. Ani ne toho, co se zvládlo, ale celého socialismu.
Major Zeman hrozil, že se k moci mohly znovu dostat neznámé síly, pravděpodobně ze Západu. V osmašedesátém se konkrétním nepřítelem stane inteligence. Dělníci a rolníci jsou základem zdravých sil, inteligence však zradí a kolísá. Týká se to novinářů, intelektuálů, divadelníků, filmařů… Zvýrazňuje se, o jak nejistou skupinu ve společnosti jde.
V dalším sledu se pozornost obrací k rehabilitacím, děj se znovu vrací k Babicím, vyrovnává se s tím. Dává najevo: „Vidíte – v osmašedesátém jste chtěli rehabilitovat odsouzené z 50. let. My jsme vám ale teď dokázali, že šlo o skutečné zločince.“
Podle některých pamětníků schvaloval obsah dílů majora Zemana osobně i člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ Vasil Biak. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Zeman se natáčel i podle spisů StB
Autorem ideologického základu seriálu byl nevyučený zámečník Jan Kovář, náčelník tiskového odboru ministerstva vnitra. Jaké další lidi kolem vzniku díla byste zmínil?
Zcela jistě režiséra Jiřího Sequense, autora knižní předlohy a dramaturga Jiřího Procházku. Samozřejmě bychom mohli mluvit i o dalších, tady ale bylo důležité něco jiného: v případě majora Zemana mělo přímý dosah na podobu díla samotné vnitro. Tam se modelovalo, jak se bude k tématům přistupovat. Nebylo to tak, že scénárista položil na stůl třicet dílů a podle nich se točilo. Ne, ve skutečnosti se výsledek velmi hlídal, hodně přepracovával, někdy z gruntu předělával. Vnitro tady nejen připomínkovalo, ale sedělo přímo u modelování příběhů.
Asi zpětně není na místě tahat za uši nějakého konkrétního majora nebo kapitána. Jistě, vámi zmíněný Kovář si možná tehdy řekl, že má v rukou námět, který je zrovna potřeba. Že se nabízí ohlédnout za posledními třiceti roky a ukázat: „Ano, zvládli jsme to.“ Ale je naprosto zjevné, že to bylo vnitro, které určovalo, co v seriálu bude a nebude.
Poradci z řad estébáků byli přece při natáčení i přímo na place.
Jasně. A nešlo jen o to. Já se zpětně hodně věnoval třeba dílům o babických vraždách – jmenovaly se Vrah se skrývá v poli a Štvanice. Podařilo se mi dokázat, že scénáristé měli k dispozici i skutečný svazek StB z 50. let. Podle něho pak dokonce maskéři upravovali podobu herců, aby co nejvíce odpovídali předloze: kdo měl fousy v reálu, měl je i ve filmu. Kdo byl mladý, musel být mladý…
V době premiéry majora Zemana se odhalovaly pomníkům i lidem, jakým byl Antonín Zápotocký. Uvolnění z roku 1968 bylo dávno pryč. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Umíte si představit, že by si režisér Sequens někdy dokázal dupnout? Že by se před vnitráky či StB ohradil: „Tohle už tam mít nechci?“
Zrovna u něj si to příliš představit neumím. Byl to tvůrce fungující velice pragmaticky. Chtěl vytvořit velké dílo. Sice měl za sebou Atentát, film i dnes velmi uznávaný, natočil oblíbené Hříšné lidi města pražského. Zároveň si však v 70. letech hrozně stěžoval, že není pouštěn k pořádné práci, přestože straně dává mnohé. Takže si skutečně nemyslím, že by si teď chtěl příliš dovolovat. Naopak vycházel velmi vstříc. Bral to tak, že je naprosto v pořádku, když zrovna on točí tak zásadní sérii.
Primář Blažej byl lidem blíž než Zeman
Seriál byl poprvé vysílán přesně před padesáti lety. Jaký ohlas měl ve společnosti?
Musíme to chápat v celé linii tehdejšího seriálového zahlcení. Byla to naprosto jiná doba – když běžela Nemocnice na kraji města, lidé po celé republice byli přilepeni u televizorů. A seděli u ní jistě i ve chvíli, jakmile dávali majora Zemana. Takže ohlas to mělo bezpochyby veliký. Nevíme o žádné tehdejší rozšířené kritice ve smyslu: „Takhle to nebylo.“
Režim pochopil, že prostřednictvím seriálů může ledacos dokázat. Že je to pro něj komunikačně skvělé. Zmíněná Nemocnice byla pochopitelně vnitřně úspěšnější, protože z majora Zemana přece jen politika dost lezla, u některých dílů to bylo přímo rozpačité. Ale i na tohle se lidi opakovaně dívali. Nepanovalo absolutní nadšení, ale působilo to. Fakt si musíme uvědomit, že lidé žili v odlišném mediálním prostoru než dnes.
Byť to bylo tak, jak jsem říkal zkraje – diváci mnohem spíš přijímali díly věnující se 40. a 50. letům než své současnosti. Jakmile díl Mimikry ukazoval mladé, jak jsou strašní a jak si píchají drogy, tak se tomu generace dvacátníků a třicátníků smála. Obecně je samozřejmé, že lidé žili spíše problémy primáře Blažeje než majora Zemana.
Proč se takovým symbolem stal právě major Zeman, a ne třeba jiné propagandistické seriály Rodáci či Gottwald?
Rodáci měli smůlu, protože vznikli až na konci 80. let, nepůsobili na diváky tak dlouho. Nedostali dostatečný prostor k tomu, aby se z nich stal mýtus. A pak – šlo o příběh straníka, který se přidal k partyzánům. Jenže to už bylo v osmdesátkách vyčpělé téma. Na rozdíl od Zemana, který mohl být lákavý, protože šlo svým způsobem o kriminálku. A Gottwald? To byla prostě agitka, kterou nikdo nebral vážně. Obrovská úlitba, přehlídka mluvících hlav. Budování Gottwaldova kultu, které nemohlo normálního člověka zaujmout.
Asi jako Okres na severu. Ze všeho nejvíc bezbřehá nuda.
Hrozná! Okres na radnici, Muž na radnici, Zákony pohybu… Když vás to poslední zkouší vtáhnout do příběhu o fabrice na radiátory, tak to prostě nemůže fungovat. U Zemana nešlo jen o to, že běžel už od půlky 70. let, že měl navíc třicet dílů. On si taky občas hrál na to, že v něm o ideologii vlastně ani nejde. A jako kriminálka to pak měl v očích diváků lehčí. Vytvořil typizovaného hrdinu, kterému se možná můžete chvílemi smát, přesto vás dostane k obrazovce i podruhé, potřetí. I dnes, kdy se na to někdo podívá třeba jen z nostalgie.
Je v roce 2025 nebezpečné pouštět majora Zemana v televizi?
Myslím, že už ne. Dnes už nikdo nebude číst historii skrze majora Zemana. Běží to ostatně na mnoha různých stanicích a nic se kvůli tomu nestalo. Seriál sice má své fanoušky, to ale nejsou žádní oddaní komunisté, kteří by na prsou nosili rudou hvězdu. Spíš to berou jako něco mezi nostalgickou procházkou do minulosti a směšným bizárem. A že by to mohlo nějak „zkazit“ mladou generaci? Ta už se stejně na televizi nedívá. To by někdo musel z majora Zemana udělat patnáctivteřinový tiktokový klip, protože možná i pětiminutovka na YouTube by pro ně byla pomalá a dlouhá…
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Předvolební průzkumy? Ještě se asi budeme divit. Je možné, že se hranice prolomí, tvrdí Šídlo
