Její jméno stále vyvolává velké emoce, byla tak silným vůdcem, jakého dnes Evropa nemá. To tvrdí v rozhovoru pro CNN Prima NEWS o Angele Merkelové historik Martin Kovář. Bývalé německé kancléřce nedávno vyšly memoáry, okamžitě se staly bestsellerem. A to navzdory faktu, že spoustě lidí velmi vadí její někdejší vstřícná politika jak k imigrantům, tak k Vladimiru Putinovi. Jaký odkaz po ní zůstane v dějinách?
Když se před devíti roky vzedmula velká migrační vlna, Angela Merkelová vstoupila do dějin památnou větou „Zvládneme to.“ Viděno s odstupem – co Merkelová zvládla a co ne?
Optikou roku 2024 se to jeví jinak než optikou roku 2015. To je moje první poznámka. A druhá: vezmeme-li v potaz, kolik lidí do Německa přišlo, pak ačkoliv to není moderní říkat, tak země uprchlickou krizi svým způsobem zvládla.
Velké rozhovory
Legendě NHL v Izraeli létají nad hlavou rakety. Gretzkého nenáviděl, Jágra měl za spratka
Pelta a Růžička v base? Náraz, hegeš a loterie. Šikana tam číhá všude, říká bývalý vězeň
Bestiální vražda, řekl lékař u Masarykova těla. Nové důkazy mohou objasnit smrt syna TGM
Český pilot: Tragédie v Jaroslavli? Do některých letadel bych v Rusku nesedl, bývá to džungle
Čech z Izraele: Rodiče přežili holokaust. Kdyby to dnes viděli, plakali by od rána do večera
Opravdu?
Že to nese těžkosti, je jasné. Německo však nezkolabovalo. Bezpečnostní situace se tam sice zhoršila, není ale rozhodně výjimečně špatná. Byl jsem poslední dobou v Německu asi čtyřikrát. A nikdy jsem neměl pocit, že je to tam dramaticky nebezpečnější než před deseti roky. Jistě, dneska by se Merkelová k migrační vlně zřejmě postavila jinak, jenže na druhou stranu – co od ní asi tak bylo v roce 2015 možné očekávat?
ČTĚTE TAKÉ: Tajemná vražda poslala na smrt přes milion lidí. Před 90 lety zemřel Stalinův „krvavý playboy“
No, co?
Ona je holka z Hamburku, která s tátou pastorem krátce po narození odešla do NDR. V rodině tedy viděla odmala silný duchovní aspekt, pomáhání, obětování se pro jiné. Přičtěte to navíc k německé zátěži viny za druhou světovou válku. Jakmile jste si toho všeho vědomi, nejsem si moc jistý, že by se jakýkoli německý kancléř v roce 2015 zachoval jinak. Dobrá, zpětně se možná některé osobní fotografie s uprchlíky zdají méně vhodné. Možná to platí i o samotném výrazu „Wir schaffen das – Zvládneme to.“ Soud času je nemilosrdný. A v případě Merkelové se dnes nezdá být příznivý. Ale mohlo opravdu Německo v roce 2015 reagovat dramaticky jinak? Nebyli jsme tam, nenesli jsme odpovědnost. Valily se sem mraky lidí z přetíženého Turecka, ze Sýrie. Ano, je na místě se k éře Merkelové stavět kriticky. Věci jsou však vždycky mnohem složitější, než se třeba zdají. Kritizujme ji, jen buďme fér.
Angela Merkelová Zdroj: foto AP
Jenže Merkelové se zpětně nevyčítá jen přístup k uprchlíkům, ale i k ruskému vládci Putinovi. Mohla být k němu méně vstřícná?
Určitě mohla. Nezapomeňme však na to, že Merkelová byla čtyřikrát v řadě zvolena kancléřkou. To samo o sobě vypovídá o určité náladě ve společnosti. I o tom, že za jejím opakovaným zvolením jistě existovaly nějaké důvody. Její éra byla mimo jiné dobou ekonomické prosperity. A za zvládnutím krize z let 2008-09 či zmíněnou prosperitou přitom stály mimo jiné i suroviny, potažmo tedy také vztah k Rusku.
Čili, ano: v dané době sledovala bezprostřední zájmy Německa. A že to znamenalo úzké vztahy s Ruskem? Ony byly přece vždy specifické. To Němci Lenina transportovali do Ruska. Právě Rapallskou smlouvou s Německem se bolševické Rusko v roce 1922 dostalo z diplomatické izolace. Pak tu byly pakt Molotov-Ribbentrop, Brandtova Ostpolitik v 70. letech, specifický přístup Gerharda Schrödera, nakonec i Angely Merkelové; německo-ruský vztah je zkrátka složitý.
Donald Trump v OSN roku 2018 varoval Německo před přílišnou energetickou závislostí na Rusku. A existuje slavná fotografie, jak se tomu němečtí delegáti smějí. Taky se to dneska nejeví jako moudré. Nezapomeňme však, že Merkelová tehdy nebyla jediná, kdo s Putinem jednal tak, jak jednal. Vzpomeňme si na minský summit 2015 k situaci v Donbasu; u něj byl vedle Merkelové, Lukašenka a Putina i François Hollande. Dnešníma očima se to zdá naprosto šílené.
Angela Merkelová v roce 1997 Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Na Merkelovou tedy prostě bylo jen víc vidět?
Jasně. Byla to přece německá kancléřka, tak bylo víc vidět jak na ni, tak na to, co se dnes jeví jako její chyby. Veškeré negativní stránky éry Merkelové jsou nyní zdůrazněny třeba i tím, že se jí v CDU nepovedlo nástupnictví. Další předsedkyně strany Annegret Krampová-Karrenbauerová (AKK) padla po dvou letech, Armin Laschet dovedl CDU k nejhorší prohře od roku 1949. Dnešního šéfa CDU Friedricha Merze oproti tomu Merkelová dvakrát „zařízla“, téměř úplně mu zničila kariéru.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Vedení Sněmovny nezvládáte, obul se Vondráček do Pekarové. Ta mluvila o smrduté řece
Však se jeho dnešní CDU Merkelovou také příliš nechlubí.
Nechlubí. Merz stranu „demerkelizoval“. I samotní Němci tedy vidí dědictví Merkelové jako kontroverzní, případně jako nejednoznačné. Nic to však nemění na tom, že to jsou ti samí Němci, kteří ji čtyřikrát za sebou zvolili kancléřkou. Byla pro ně symbolem stability. Dnes se kritizuje její přístup. Ale i pro něj si ji volili. Že řídila šestnáct let Německo? To je naprosto úžasné! Všem Němcům, kteří ji kritizují, by se tedy slušelo položit otázku: A koho jste tehdy volili? Já byl proti Merkelové kritický dlouho. Stále jsem k ní kritický. Zároveň však zvedám prst: s tou kritikou opatrně.
A ještě jednu poznámku k tomu mám: pokud jde o česko-německé vztahy, byli jsme na tom za Merkelové dobře. Měla pro nás pochopení, snad až slabost. Jednak pro svou východoněmeckou zkušenost. A pak – málo platné, byla doktorandkou na Akademii věd ČR, na profesora Zahradníka vždycky vzpomínala hezky a s láskou. Z hlediska Česka to tedy nepochybně bylo dobrých 16 let. Politický odkaz bývá vždycky komplikovaný. Jasné distancování se od Merkelové má svá „ale“.
Angela Merkelová Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Kdybyste tedy měl osobně definovat odkaz Merkelové, jak jej vidíte vy, co byste řekl?
Byla to velká politička, ve své době mimořádně úspěšná státnička, která 16 let řídila Spolkovou republiku Německo a s nadsázkou i celou Evropskou unii. Každý, kdo v tom Bruselu byl – z politiků i novinářů – vám potvrdí, že to bylo evidentní.
Koneckonců dnešní šéfkou Evropské komise je už podruhé její čtyřnásobná ministryně, Ursula von der Leyenová. Její politické dítě. Kdysi jsem napsal, že hlavní kvalitou paní von der Leyenové bylo, že byla nesmírně loajální ke kancléřce Merkelové. Je to možná krutá poznámka, ale trvám na tom, že je naprosto pravdivá. Je nepochybné, že Merkelová řídila SRN úspěšně. Být čtyřikrát za sebou zvolena? Ať to někdo zkusí, co by za to François Hollande dal, ten radši podruhé ani nešel do voleb…
Což je další věc – Merkelová nebyla srab. Po aféře s dary pro CDU se roku 1999 odvážila jít dokonce i proti Helmutu Kohlovi. Byla jeho politickou žačkou, přesto se kvůli problémům s financováním strany od svého mentora veřejně distancovala.
Ano, jako je von der Leyenová „jejím dítětem“, ona byla „Kohlovým dítětem“. A způsob, jakým „zařízla“ Helmuta Kohla? Ne že by k tomu nebyly věcně důvody. Ale vzhledem k tomu, co všechno pro ni udělal, tak bych si uměl představit i jiný způsob, jak se k tomu mohla postavit.
Také to o ní něco vypovídá?
Jako o každém politikovi: jsou to lidé bez skrupulí, s prudkým tahem k moci. Pokud v sobě tuhle nemilosrdnost nemáte, nikdy se nestanete kancléřem Spolkové republiky. Nikdy čtyřikrát v řadě nevyhrajete volby. Čili: ano, byla to ostrá paní, která se s tím nemazala. Uměla nakládat s mocí. Některá její rozhodnutí se dnes jeví jako kontroverzní. Respektive – čas ukázal, že některá z nich se sice v dané době jevila jako jediná možná a správná, ve výsledku však správná být nemusela. Jsou buď kontroverzní – jako třeba její přístup k imigrační otázce – nebo jdou dokonce proti zájmu Německa a Evropy – jako v případě její ruské politiky.
Angela Merkelová a Mirek Topolánek Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Vyniká dnes její lídrovství o to víc, když ji postavíme do kontrastu se současným kancléřem Olafem Scholzem?
Scholz je socan z Hamburku. Což, prosím pěkně, neříkám s pohrdáním ani s despektem, jen konstatuji; Hamburk totiž patří socanům tradičně. Scholz převzal Německo v okamžiku, kdy nebyl žádný důvod k radosti: zrovna vrcholil covid, za rok mu začala válka na Ukrajině, přišla energetická krize, naplno se projevovaly dopady imigrační politiky jeho předchůdkyně.
To je také třeba vidět. Ano, buďme k němu kritičtí. Ale pokud se budeme bavit jen o obratu v Ostpolitice vůči Rusku, pak to byla kardinální změna německé zahraniční politiky. A on ji dokázal provést, byť je sociálně demokratickým kancléřem. Připomeňme si, že posledním socanem v této funkci byl Gerhard Schröder. A přece víme, jak to se Schröderem a s Ruskem je…
Já ale narážel na to, že Scholz nedělá dojem charismatického lídra.
Nedělá. Když s ním šéf CDU Armin Laschet prohrál volby, mělo to velkou vypovídací hodnotu. Scholz přece nebyl žádný Schröder.
Angela Merkelová s Viktorem Orbánem v roce 2011 Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Já si pořád dobře pamatuji, když šel Schröder v roce 1998 do voleb. Byl jsem tehdy zrovna v Kostnici, bylo ho plné Německo. Prezentoval se jako charizmatický lídr, dynamický vůdce. Všude se psalo: „Wir sind bereit! Už jsme nachystaní!“ A opravdu – Kohla pak zničil. Jenže Scholz tohle Schröderovo kouzlo v sobě nemá. Ve volbách vyhrál, protože Německo už nechtělo CDU. A to byl asi pro paní kancléřku šok. Ona věděla, že nedostanou moc. Ale že dopadnou tak strašně? Že prohrají se Scholzem? Ty jo… To muselo být velmi bolestivé. Koneckonců – paní kancléřka se poslední dobou na veřejnosti moc neukazuje. Myslím, že pro ni politický důchod není úplně jednoduchý.
V Německu se však její paměti staly bestsellerem.
Přiznám se, ještě jsem je nečetl, mám je připravené až na Vánoce. Říká se, že se nesou v duchu „ničeho nelituju“. Pokud ano, není se čemu divit. Přesně taková přece byla celou dobu.
Jak na ni tedy dnes Němci nahlížejí?
Jak kdo. Ve své době na ni nedali dopustit. Byla to jejich Mutti Merkel. Byla ten typ – všeobjímající matka. Němci si za ní užívali stabilitu, byli bohatí, dařilo se jim. Žili dobře. Nezapomeňme, že ji ve své době nekritizovali ani za dnes tolik propíranou uprchlickou krizi. Pocit německé viny předávaný z generace na generaci je složité téma na mnoho rozhovorů. Už nikdy nikdo nemůže říct, že Němci nechali někoho na holičkách! Že se chovali nehumánně! To jsou strašně citlivé věci. A mají ji v sobě jak generace Merkelové, tak i mladí Němci. Já je znám, byl jsem tam mnohokrát na univerzitách, takže vám to mohu potvrdit.
Při 70. výročí Dne D v Normandii se sešla překvapivá trojice: Vladimir Putin, Miloš Zeman a Angela Merkelová. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Politika je nevděčná v tom, že když se to pokazí, nebo mají-li lidé pocit, že se to nepovedlo, otočí klidně z minuty na minutu o 180 stupňů. Z někdejšího oblíbence je gauner. Idiot. Vzpomeňme si, jak na přelomu září a října 1938 lidé v Londýně vítali Nevilla Chamberlaina jako mírotvorce. A za rok mu nikdo nemohl přijít na jméno, jaký to byl hlupák, darebák, appeaser. Takže se nebavíme o něčem, co potkalo jen Merkelovou. S tím se potká kdekdo. Politické poměry jsou brizantní, rychle se mění. V dnešní době zvlášť.
Dnes je tedy náhled většiny Němců na Merkelovou kritický. Ostatně CDU zachránilo, že to po AKK a Laschetovi pro sebe urval Merz, o kterém se ví, že je to „nemerkelovec“. Však také tu stranu důsledně vyčistil. A když má dnes nějakých 37 procent, je to po mém soudu mimo jiné proto, že ti, kteří jej chtějí volit, vědí, že to nebude pokračování merkelovské politiky.
Pokud Merkelovou vnímáme jako silného vůdce, pak se nabízí otázka: chybí dnešnímu Západu silný vůdce, jakým byla třeba právě ona, a to bez ohledu na její někdejší rozhodnutí?
V obecné rovině asi ano. V Evropě nikdo takový není. Nikdo ve velkých zemích tohoto kontinentu nemá takovou autoritu, aby mohl fakticky řídit celou Evropu. Měl k tomu nakročeno Macron, ale přistoupil k rozhodnutí rozpustit parlament a vypsat nové volby do Národního shromáždění, které se mu viděno s půlročním odstupem fakt nepovedlo. Teď se mu půlka Francie směje. Vzhledem k tomu, čemu musí čelit, se vlastně drží. Ale Merkelová to není. Ta vždycky řekla: „Bude to takhle!“ A opravdu to tak bylo.
Vstřícný postoj Angely Merkelové k migrantům přinesl nevoli i za hranicemi Německa, v tomto případě při návštěvě ČR. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Je fakt, že Macron občas působí poněkud směšně, trochu jako nějaký operetní tanečník. A Merkelová byla všechno, jen ne směšná.
Také bych řekl – všechno, jen ne směšná. To víte, Macron je francouzský prezident. A italská i francouzská politika je vždycky trochu jiná, ano, trochu operetní.
Mimochodem – nejpozoruhodnější evropskou političkou je dnes bezesporu Giorgia Meloniová. O tom vůbec není sporu. Vládne třetí rok, drží si vysokou podporu. Na rozdíl od většiny vládnoucích politiků dokázala odolat svodům moci, nespojila se s komisí, která teď vládne v Bruselu. S USA, konkrétně s Trumpem, má vynikající vztahy. Nenalhávejme si, že to nebude důležité. Takže kdybyste se mě zeptal, zda tu dnes je někdo s potenciálem „merkelovat“ Evropě, pak je to Meloniová. Má jen jednu smůlu: nikdy tomu tak nebude, protože nestojí v čele Německa, ale Itálie. A to je sakra velký rozdíl.
Navíc má krajně pravicový cejch.
Jasně. Ale i tak je právě Meloniová s ohledem na novou administrativu USA nejmocnější a potenciálně nejvlivnější žena v Evropě. Trump se s ní bude hodně bavit. A mimochodem – všimněte si, kdo je teď potřetí v krátké době u Trumpa v Mar-a-Lago. Viktor Orbán. Pokud si tedy španělská eurokomisařka nebo Věra Jourová myslí, že ho budou peskovat, můžou to zkusit. Orbán si nesmírnou loajalitou a sázkou v čase nejistot udělal za oceánem hodně vlivného strýčka.
Angela Merkelová a Emmanuel Macron Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Paradoxní věc: malé Maďarsko vlivného hráče mít bude, velké Německo jej nemá.
Nemá. Jenže pozor: ani Merz není zatížen žádným antitrumpismem. Na konci února 2025 budou v Německu volby, jasně je vyhraje CDU. Jen se ještě ukáže, zda vyhraje dost a zda se do parlamentu dostane i FDP. Dát to takhle jen s liberály, to je Merzův sen. A pokud se to povede – a já myslím, že ano – pak se Merz může s nadsázkou stát ohledně míry vlivu novou Merkelovou.
Takže se teprve míchají karty. A i to, jak se namíchají, může mít vliv na konečný odkaz Merkelové.
Ano. Jako potřebovalo čas, aby uzrály dopady jejích rozhodnutí, teď je čas potřeba k tomu, aby odezněla logická kritika směrem k její osobě. S takovou kritikou se koneckonců potýká každý z velkých šéfů, a to i v české politice. Miloš Zeman s Václavem Klausem by mohli vyprávět.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Vojáci KLDR omylem zabíjeli Kadyrovce. Nerozumí si, fatálních chyb přibude, míní Šedivý
