Pelta a Růžička v base? Náraz, hegeš a loterie. Šikana tam číhá všude, říká bývalý vězeň

K vězení teď mají blízko hned dvě známé postavy českého sportu – bojovník MMA Tadeáš Růžička a bývalý šéf fotbalového svazu Miroslav Pelta. Koho z nich může za mřížemi čekat větší peklo od spoluvězňů?
Myslím, že spíš Peltu. Je obviněn, že rozkrádal dotace od ministerstva školství. A muklové nejsou úplně blbí, jakési vnímání spravedlnosti v base přece jen je, takže to nebude mít jednoduché.

Jasně – Růžička zmlátil frajera, který se zastával holky na koupališti. Jenže to se mezi mukly vnímá jako obyčejná výtržnost. Růžička je navíc fighter, na něj si asi jen tak někdo netroufne. Jen by se na to neměl příliš spoléhat. Taky se totiž může stát, že skončí na oddílu s nějakými magory.

MOŽNÁ VÁM UNIKLO: Český pilot: Tragédie v Jaroslavli? Do některých letadel bych v Rusku nesedl, bývá to džungle

I jeho si může někdo chtít podat?
Může. Třeba na něj vlítnou. Anebo taky ne… Předpokládám, že u něj může být problém chování. Pokud bude arogantní, může se do potyčky dostat hodně snadno. Každopádně to nebude mít jednoduché, vždyť mu hrozí až deset let. Měl podmínku, nepřevzal si ani trestní příkaz. Takže k němu soud zřejmě nebude moc shovívavý. Obecně jde jak u něj, tak u Pelty o mediálně sledované osoby, takže si Vězeňská služba dá velký pozor, aby se jim nic nestalo. Nikdy ale nevíte. Oukej, Růžička je fighter, jenže v kriminále jsou lidi, kteří nemají co ztratit. Navíc to možná nebude jeden na jednoho, že… Nezapomínejte, že oni znají muklovské fígle. On zatím ne. A fight v kleci, podle pravidel, nemusí být to samé, jako fight v base.

Přesvědčil jste se o tom ve vězení někdy na vlastní oči?
Muklové dělají všechno možné. Zlomí třeba koště, zmlátí vás násadou. Vezmou židli, přetáhnou vás s ní přes záda. A je to. Obecně řečeno, pokud k tomu Růžička či Pelta nezavdají svým chováním nějaký důvod, spíš se asi nějakým velkým problémům vyhnou. To slovo ASI je ovšem důležité. U Růžičky je třeba předpoklad, že může být coby bojovník MMA mezi mukly za hvězdu. Předpokládám, že tam bude chtít cvičit. A že kluci budou mít zájem trénovat s ním. Proto si myslím, že u Pelty si to budou brát osobněji.

Proč?
Lidi jeho chování štve; i na ulici jsem nějakou paní slyšel láteřit, že měl dostat jednou tolik, ne jen pět a půl roku. I Pelta má ovšem z vězeňského pohledu body k dobru. Zná slavné fotbalisty, má peníze. Já si navíc myslím, že zrovna on si to se svými známými a konexemi dovede zařídit, aby měl kriminál víc v pohodě; s dobrou prací, časem i s vycházkami, propuštěním na půlku.

Představme si přesto, že skončí v klasickém vězení. Kde by si tam měl dát největší pozor?
Ostré bývají sprchy, to je jasné. Jste v nich obnažený, je vás tam hodně, může se stát cokoliv. Nebezpečné to ale může být i na záchodech, na vycházce. Nebo na chodbě eskortní místnosti, kde snadno narazíte na nějakého vraha bez zábran. Člověk si musí dávat pozor všude. Jsou basy, kde více méně vládnou muklové. Existují místa, kam se bojí chodit i bachaři. Džungle, v níž si muklové dělají, co chtějí, je horší. Třeba pro Růžičku teda zrovna asi ne, tam by si spíš vydobyl své místo; pro něj lepší než šikana od bachařů. Ale těžko odhadovat – bude záležet na konkrétním místě a konkrétních lidech okolo.

Jak vám mohou spoluvězni ztrpčovat život?
Můžou vám brát věci. Můžou vás „okoňovat“ – udělají si z vás svého sluhu. Přinutí vás vytírat, stlát jim. Mohou vás psychicky šikanovat. Dělat vám odběry.

Odběry?
To jim musíte kupovat věci. Nebo odevzdat, co vám přijde v balíku. Způsobů, jak jinému vězni ztrpčit život, je mnoho. Psychický nátlak je jedním z nejhorších. Když do vás celou dobu šijí, je těžké to vydržet. Já měl docela štěstí. Občas někdo něco zkoušel. Jelikož jsem ale seděl za prodej koksu, byl jsem v base celkem populární. Občas někdo řekl, že když jsem dostal málo, tak jsem určitě práskal, nějakou tu facku nebo pěstí jsem proto taky schytal. Oukej. Holt mi občas něco ukradli, nebo jsem někomu něco dal, aby byl klid. Jinak to ale šlo.

Ví se ve vězeních o celách, kde je to zvlášť o strach?
Jasně. Máte celu, kde jsou pacienti. Lidi, kteří jsou psychicky mimo. S nimi nechcete být. Jen tak řvou, začnou se klepat, dělají bordel, pomočují se, nemyjí se. K nim nechce nikdo.

Oddíl s cimrami je navíc průchozí, takže po chodbě se může pohybovat kdokoliv. Jednotlivé cimry jsou rozdělené na prvotresty a vícetresty. Mnohdy je to ale tak, že vícetresty jsou mnohem spíš v klidu než prvotresty. Ti zkušenější už jsou prostě vyklidnění. Ví, jak fungovat. Jak se chovat. Protože chování v base je hrozně důležitá věc. Jde o jednu z nejdůležitějších věcí, jaké ovlivní váš trest. Chce to mít vysokou sociální inteligenci, zásady slušného chování a hygieny. Jakmile něco z toho nemáte, snadno se dostanete do maléru.

Zkusme si to tedy představit: Jste Miroslav Pelta, poprvé vstupujete na cimru mezi další vězně. Co je rozumné udělat? Říct: „Dobrý den, já jsem Míra“ a každému podat ruku?
Říct „dobrý den“ je debilní, muklové si tykají. Spíš prostě přijde, řekne: „Čau, já sem Pelta.“ Oni asi odpoví: „My víme, kdo seš.“ Tak řekne: „Oukej, jdu si to sem odsedět.“ Asi pak na něj budou něco zkoušet: „Hej, co to tam strkáš do skříňky?“ To je běžné. Dál už je to ale loterie. Může mít kolem sebe lotry, ale i samé pohodové lidi; přestože zrovna to druhé je málo pravděpodobné.

Peltovi je 59 let. Jakou roli může hrát v tom, jak ho přijmou ostatní vězňové, jeho věk?
Velkou. Starší lidé to mají ve vězení těžší. Jsou častěji nemocní, jsou méně pohybliví, mají horší motoriku. Chrápou. A chrápání se v base na cimře mezi deseti chlapy moc necení. No, 59 let je na pětiletý trest dost. Teoreticky by se mohl dostat ven na půlku, ale…

Existuje ve vězení respekt ke starším?
Obecně ano, spíš ale ve vztahu ke zkušeným vězňům. Čím víc máte odsezeno, tím větší k vám panuje úcta. Taky ne vždycky – když je dědek arogantní a neumí se chovat, dostane stejnou bídu jako mlaďas. Pokud se ale chová, jak má, a barákový ho třeba uvidí něco uklízet, vyslechne si: „Hele, nech to, běž si lehnout. A ty, mladej, vem to za něj, přece to tady nebude uklízet šedesátiletej dědek! Švihej!“ Taková pravidla se v base dodržují.

Pelta byl jako šéf českého fotbalu zvyklý žít na úrovni. Byl by to pro něj ve vězení velký náraz?
Pořádný! Všude je špína, plíseň, hnusné jídlo, debilní lidi kolem. Blechy, štěnice, krysy. Svrab, všelijaké kožní nemoci. Člověk o sebe musí hodně pečovat. Nezanedbávat hygienu, čistit si zuby. Pozor, mít ve vězení problém se zuby je fakt problém. Zubaři tam nestojí za nic, všechno řeší vytrháváním. Já se celý trest modlil, aby mě zuby nezačaly bolet. Čistil jsem si je až čtyřikrát denně.

Ve vězení může skončit vedle Růžičky a Pelty i jiný známý člověk – psychiatr Jan Cimický, který je obžalován ze čtyř znásilnění a 35 vydírání. V čem to u něj bude jiné?
V lecčems, u něj by to bylo vzhledem ke zmíněným proviněním horší. Pokud skončí za mřížemi, bude rozhodně tzv. „monka“, MON, tedy možný objekt napadení. Mukly tohoto typu to za mřížemi dost chrání. Pokud by je totiž kdokoliv napadnul nebo se o to třeba i jen pokusil, hrozil by viníkovi až dvojnásobný trest. Jenže ne vždycky to funguje – muklové, kteří jsou v base celý život, fakt nemají co ztratit. Těm nevadí ani zbít „monku“.

Ony úplně stačí i jiné nátlaky. „Monkám“ se plive a močí do jídla a pití, neustále musí uklízet záchody, jsou nuceni dělat nechutné, špíňácké věci. A do toho v jednom kuse slyší: „Zabiju tě! Zbiju tě! Počkej, až budeš někde sám…“ No jo, je to tvrdé. U Cimického navíc platí, že zrovna hříchy, za něž je souzen, muklové chápou za nejhorší možnou trestnou činnost. Takoví to mají ve vězení nejtěžší. Na druhé straně – u podobných viníků platí: co udělali, je hrozné, a tresty za jejich přečiny bývají dost nízké. Takže…

Takže?
Takže soudit, co je pak potká ve vězení, je podle mého sporné. Tvrdím, že v Česku panuje strašný nepoměr v tom, jak přísně je postihována například distribuce omamných látek typu marihuana, běžné přestupky jako malé finanční podvody, řidičáky či alimenty, a jak nízké tresty jsou naopak za násilnou trestnou činnost, znásilnění, napadení. Myslím, že by se v tom měl udělat pořádek. Svým způsobem je podle mého podivné i porovnání trestů, které hrozí Růžičkovi a Peltovi. Růžička může dostat deset let.

Šel tomu dost naproti.
Jasně – dopustil se násilného trestného činu, měl by být potrestán. Ale dostat za to desítku? To je faaaakt hooodně (schválně obě slova protahuje). Celý život má v háji. Pelta oproti tomu v podstatě ve velkém okrádal děti a může dostat „jen“ něco přes pět let? Soudí se už sedm let, potáhne se to další rok, dva. Růžička oproti tomu šel do vazby hned, už z ní nevyleze, odtamtud zamíří přímo k soudu, pak do basy.

Třeba se tam setká s údržbářem z Českého Krumlova, který před pár dny při snaze zneškodnit vosí hnízdo ohněm zapálil plavecký bazén a hrozí mu až osm let. To je taky krásný příklad vámi zmíněného nepoměru trestů. Jakého zacházení od spoluvězňů se mimochodem může dostat podobným smolařům?
Tomuhle se říká opravdová smůla. Do vězení se může dostat opravdu každý... Myslím si, že takový typ mukla to bude mít stejně těžké jako každý další řadový vězeň. Asi ho to zlomí spíš psychicky; bude ho to trápit celý trest. To, že má v životě takovou smůlu, může negativně ovlivnit jeho morálku a případně i dostat do problémů. Ale těžko spekulovat. Podle mého by si podobný člověk zasloužil podmínku nebo alternativní trest s pokutou za způsobenou škodu.

Ještě mě napadá další skupina specifických odsouzených – dezinformátoři. Jakub Netík dostal nedávno za vyhrožování politikům podmíněný trest 27 měsíců, Patrik Tušl už ve vězení je. Jakou pozici tam mají lidé jeho typu?
Bohužel, mohou tam být za podobné hvězdy jako fighter Růžička.

Jak to?
Ve vězení totiž obrovsky frčí fake news. Mega. K běžným zdrojům se tam až na televizi moc nedostanete, takže muklové překrucují fakta ve velkém. Neví se tam nic. Neví se tam data, jména ministrů, vzdálenosti mezi městy. Proto může mít dezinformátor v kriminálu obrovskou výhodu.

Ještě na jednoho vězně se zeptám. Na toho, který se kriminálu nakonec vyhnul – na střelce z filozofické fakulty. Lze si představit, co by za mřížemi zakusil, pokud by to v prosinci přežil?
Toho by čekalo peklo. Ostatní by si ho strašlivým způsobem podali. Určitě by z něj byla „monka“, byl by hodně hlídaný. Jako masovému vrahovi by mu to ale moc nepomohlo. Podle mě by se oběsil. Jako spousta takových lidí. Ve vězení se ocitnou pod tak šíleným nátlakem, že se to nedá vydržet.

Pro nikoho ve vězení by nebyl za hrdinu?
Určitě ne. Zabíjel bezdůvodně mladé lidi. I pro ty nejhorší mukly by byl odpad.

Byl by pro mukly odpad i bachař, kterému teď hrozí několikaletý žalář za to, že trestal vězně používáním paralyzéru na genitáliích? Co jej čeká, pokud skončí na špatné straně mříží?
Taky by byl „monka“, taky by to měl v případě odsouzení hodně těžké. Podobných osudů je ovšem víc, za nepřiměřené tresty se k soudu nedávno dostali i dozorci z vězení v Rýnovicích. Je to jen něco přes měsíc, co Nejvyšší soud rozhodl, že čtyři z nich trestný čin nespáchali. Myslím, že soudy jsou k zaměstnancům Vězeňské služby shovívavější. A asi to má logiku – ať jsou dozorci, jací chtějí, jejich práce je nebezpečná. Někteří to možná berou moc vážně, dozorce ale prostě nemůže být sluníčko. Musí být drsný. Ve věznici bývají darebáci, kteří potřebují pevnou ruku.

Uvízli vám někteří spoluvězni speciálně v paměti?
Jasně. V Novém Sedle se mnou například seděl Jan Silovský, který byl prvním Čechem obviněným z terorismu. Možná si na něj vzpomenete – chtěl se svého času přihlásit k Islámskému státu. Byl to velký podivín. Choval se megaslušně, uklízel, pracoval, skoro vůbec nemluvil. Což mi nevadilo – já se tam snažil spíš nebavit s lidmi, se kterými jsem se názorově neshodoval. Ono vám i pouhé mluvení může v kriminálu přijít osudné.

Potkal jste ve vězení lidi, kterých jste se vyloženě bál?
Ano. Strach jde hlavně z lidí, kteří si v životě odseděli několik desítek let. Mají úplně jiné návyky, násilí je pro ně běžné. Berou jako normální, že někoho plesknou, straší, obírají. Strach z nich máte už jen kvůli tomu, jak vypadají. Mají často vypadané zuby, vlasy, nehty plesnivé. Není to příjemné.

Jak s nimi jednat?
Co nejmíň si jich všímat, co nejmíň je otravovat. Vycházet jim vstříc, třeba je i psychicky podporovat. Většina z nich není na příliš vysoké inteligenční úrovni, dá se s nimi komunikovat na základě jistých dohod: „Když mě necháš být, já ti tady uklidím. Koupím ti tatranku.“ Pak zjistíte, že i oni mají své slabé místo. Třeba bejvalku, děti apod. Začnete to s nimi rozebírat, najdete společnou řeč. Už se pak můžete v té džungli trochu pohybovat.

Je lepší se takovému vězni dívat zpříma do očí, nebo spíš ne?
Určitě je v base lepší moc nezírat. Bitky často začínají větou: „Co na mě čumíš?“ Proto je rozumnější koukat do země. Do problému se dostanete hrozně snadno. Stačí blbý pohled, blbě se usmát, říct špatný fórek, uklouznout a na někoho spadnout, na někoho něco vylít. Položit si někam něco, co tam nepatří. Teď mi psal jeden kluk, který sedí za trávu. Dali mu na celu frajera, který seděl 20 let v nejhorších věznicích. A tenhle můj známý si položil solničku na jeho skříňku. Když to ten frajer viděl, prý mu pravým hákem nadvakrát zlomil čelist. Takhle ten kluk začal svůj šestiletý trest za drogy…

Asi je obecně lepší si držet ostatní vězně od těla, že?
Určitě. Na druhé straně je ale fajn mít alespoň jednoho parťáka. Ve dvou se trest táhne líp. Přestože je na to ve finále stejně každý sám; i ten parťák může kdykoliv odejít, být přesunutý, takže se na někoho vyloženě upínat taky není rozumné.

Natožpak druhým ukazovat fotky manželky, dětí…
Ale jo, to se dělá. Nemůžete se divit, v kriminále je totiž šílená nuda, takže se pořád něco řeší – rodina, děti, váš trest, majetky, balíky, právníci. Z každého mukla je najednou právník, dává vám rady, co s odvolačkou apod.

Čím se ve vězení zahání nuda?
Čímkoliv. Já ve vězení vyluštil tisíce křížovek. Děláte cokoliv, je to tam strašně ubíjející. Čas běží jinak, den ve vězení trvá týden, možná i dva. Ráno vás vzbudí a už od samého začátku nevíte, co dělat. Jste tam mezi degeši (slangový romský hanlivý výraz pro nepřizpůsobivého člověka, pozn. red.), koukáte se na hodiny, jak se jejich ručičky skoro nehnou a jste zoufalý. Pro člověka jako Pelta to bude strašný problém – do teď byl zvyklý pořád něco dělat, být v zápřahu. Tam? Zblázní se.

Co s člověkem udělá vězení?
Jak s kým. Je dobré se snažit ten čas nějak smysluplně využít. Přijít na činnost, která vám trest zkrátí. Jinak šíleně zakrníte. Tím spíš, pokud tam máte tvrdnout pět, nedej bože deset let. Vezměte si, jak se svět rychle mění. Co bylo před deseti roky a co je teď.

Když lidi po deseti letech vylezou z vězení, je to pro ně absolutní sci-fi. Po deseti letech ve vězení navíc člověk vyleze na svobodu v dezolátním stavu. Z lidí to dělá systémový odpad. Prisonifikace funguje už po dvou letech, byť vždycky záleží na odolnosti každého člověka. Zhruba po pěti letech se to láme, lidi pak už nejsou zvyklí na nic jiného, na život venku se jim špatně adaptuje.

Je ve vězení problém, že snad nikde nemůžete být úplně sám?
Obrovský problém! Jediné místo, kde mukl může být sám, je záchod. Ve výkonu trestu bývá většinou jedna kabinka na dvě, tři cimry; s lítačkami místo klasických dveří. Ano, tam snad můžete být trochu sám, proto se tam taky vykonává jak velká potřeba, tak masturbace. Jinak je však vaším jediným osobním prostorem lůžko. A i na něj vám může někdo vlézt, přestože se to v base nedělá.

Pokud jste na cimře „pampeliška“, nástupák, nováček, pak vám na postel sedá každý. Probíhá velký boj, jestli ležíte dole nebo nahoře. Kdo leží nahoře, musí tam pracně lézt, nemůže si na lůžko jen tak sednout, hrozí mu pád; mazáci prostě mají místo dole. Vůbec nejmazáčtějším místem je ovšem „kabrio“, postel bez palandy.

Platí v Česku, že není kriminál jako kriminál?
To určitě! Liší se to věznice od věznice. Tři nejhorší zla jsou Valdice, Horní Slavkov, Mírov, kde máte nejvyšší stupeň zabezpečení, na každém rohu vraha. Jsou to navíc celkem velké věznice, které nemají zrovna dobrou pověst. Do Horního Slavkova umístili i rappera Leo Beránka, který si ho vysloužil tím, že v pankráckém vězení natočil přes zakázaný mobil hudební klip Kluci z basy. Do nejhorších věznic poslali i všechny ostatní, kteří s tím klipem měli něco společného. Výkon trestu se jinak samozřejmě může lišit i tím, jakou práci v kriminálu vykonáváte.

Jaká je nejhorší?
Vůbec nejhorší je mytí záchodů. Není to tedy přímo zaměstnání, jen neplacené rajony, ale dělat to nechce nikdo. Otravné jsou i tzv. koridory – na ty vás pošlou, pokud nejste zaměstnaný; a taky je děláte zadarmo. Přitom je to šílená buzerace! Zametáte třeba louže v dešti, no, naprosto zbytečné věci. Z klasické práce, za kterou jste i placen, je nepříjemné pálení pneumatik; tím si tak akorát zničíte plíce. Blbé mohou být i různé práce ve fabrice, zase je to ale „venkovka“, podíváte se alespoň z vězení.

Jaká práce je naopak oblíbená?
Může se stát, že jste v něčem šikovný a všimne si toho vychovatel, pedagog: „Ty umíš pokládat dlažbu? Něco tady ve věznici opravujeme, pojď, stáhnu si tě k sobě.“ Nebo jsem slyšel o tom, že docela snesitelné vězení je Znojmo, kde momentálně sedí lobbista Marek Dalík. Právě on údajně dochází pracovat někam na hotel – oficiálně tam snad uklízí, dělá údržbu nebo tak něco. A to vůbec není špatné. „Dobrou prací“ je ve vězení i vysedávání v call centru, případně funkce „cáchaře“ – to sedíte nad nějakými statistikami, mzdami. Můžete dělat i zahradníka. Anebo kuchaře, to je snad vůbec nejlepší flek!

Líp se najíte?
Jasně. Jinak se totiž ve vězení vaří hrozně, horší blafy jsem nikdy v životě nejedl. Nejhorší hegeš (slangový výraz pro hnus, pozn. red.) jsem zažil na Ruzyni. Furt jsem tím jen krmil záchod, zhubnul jsem deset kilo. Po přesunutí na Nové Sedlo už bylo jídlo o něco lepší, pořád je to ale vězeňská strava – cpou do vás hnusné, předpotopní konzervy, které smrdí, že i kočky utíkají. Humus. No, pokud pan Pelta opravdu skončí za mřížemi, jsem zvědavý, co na to bude říkat.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Krvavé svědectví z Donbasu. Rusové se při útoku často plazí přes mrtvoly svých spolubojovníků