POVÍDEJ
Bubeník Pavel Grohman, přezdívaný Hroch, zemřel před více než deseti lety. Přesto neuplyne den, kdy by na něj frontman legendární české kapely Chinaski Michal Malátný nepomyslel. Často si s ním prý ve své hlavě povídá a radí se s ním. Do nebe mu také poslal dojemný vzkaz.
„Na Hrocha myslím velmi často, skoro denně. A často si s ním v hlavě povídám a radím se s ním,“ svěřil se Malátný v pořadu Povídej na CNN Prima NEWS. Právě s Grohmanem stáli u zrodu Chinaski. Znali se už od základní školy a v roce 1987 založili skupinu Starý hrady, ze které se staly nejprve Starý hadry a kterou později přejmenovali na Chinaski. „Pro nás s Pavlem byla kapela všechno. Absolutně jsme jí podřídili naše životy. Byla na prvním místě,“ uvedl Malátný.
V kapele působili více než dvacet let, jejich vztahy byly ale v posledních letech velmi napjaté. „Skládali jsme spolu písničky řadu let. Je ale pravda, že se naše cesty dávno rozešly. Já jsem byl rozevlátý bohém, kdežto Pavel nesmírně cílevědomý a pracovitý člověk, který měl pocit, že když se věci nedaří, tak se dají přetlačit silou. A já tohle neměl rád,“ popsal Malátný.
S Grohmanem se prý moc nebavili, po pracovní stránce se však velmi respektovali. Až do poslední chvíle byli spolu schopni psát písně. V roce 2008 přišla tragická zpráva. Grohman zahynul při dopravní nehodě na motorce. „Ačkoliv jsme spolu nechodili na pivo a ani se neplácali po ramenou, tak ve studiu jsme se vždy shodli. Pokud šlo o píseň, tak jsme vždy věděli, co chceme. Bohužel však měl Pavel vášeň pro motorky a skončilo to takovou tragédií,“ doplnil zpěvák.
Neuplyne den, aby na svého dlouholetého kamaráda nepomyslel. Od nehody uplynulo 13 let a Malátný se dnes na věci dívá z úplně jiného úhlu pohledu. „Zpětně vidím, že spoustu věcí, které Pavel direktivně razil a mně tenkrát byly proti srsti, byly vlastně docela dobré. Tenkrát jsme si ale dělali naschvály a měli mezi sebou kohoutí zápasy, občas až trochu nesmyslné,“ zamyslel se frontman Chinaski.
Svému zesnulému kolegovi pak do nebe vzkázal i pár slov, které mu před jeho odchodem nestihl říct. „Jeho disciplína, pracovitost a jistá zabejčenost je pro mě dodnes velmi inspirující. Jeho vlastnosti, kterých jsem si tehdy nevážil, dnes oceňuji a snažím se jimi často řídit. To bych mu rád řekl, ale bohužel jsem to už nestihl,“ uzavřel Malátný.
