Rozhovor s europoslancem Stanislavem Polčákem
Jak dobře se zná s obviněným podnikatelem Michalem Redlem a co věděl o jeho stycích s mafiánem Radovanem Krejčířem? Europoslanec Stanislav Polčák se v rozsáhlém rozhovoru pro CNN Prima NEWS poprvé rozmluvil o kauze Dozimetr. Kvůli ní v červnu pozastavil své členství v hnutí STAN. Mluvil i o případu odškodnění pro Vrbětice, o tlaku na šéfa hnutí Víta Rakušana či o komunálních volbách.
Jak dobře se znáte s Michalem Redlem, hlavní postavou pražské korupční kauzy Dozimetr, když jste kvůli tomu v červnu pozastavil členství v hnutí STAN?
V této věci si musím dát pozor, protože je živá a já jsem splnil svou zákonnou povinnost svědčit. Takže nemohu být příliš konkrétní, protože zrovna tyto otázky dával i policejní orgán. Ale známe se asi deset let. Po smrti jeho otce, který byl vážený patriot Zlína, naše rodinné vztahy ustaly. Od roku 2017 jsem ho viděl maximálně jednou, dvakrát ročně.
Při jakých příležitostech?
Společenských – víno, moje narozeniny, znám i jeho děti. Takže pro mě je pochopitelné, že se potkám s někým jeho typu, protože ho nemůžete vymazat ze své minulosti, historie. Nikdy jsem se neskrýval, že bych toho člověka neznal. Samozřejmě informace, které jsem obdržel v roce 2017, pro mě byly překvapivé. Do té doby jsem je nevěděl, a proto naše vztahy ustaly. Nejezdíme na žádné dovolené a nekonaly se žádné další aktivity, které by nás nějak propojovaly. (V roce 2017 informoval Radiožurnál o tom, že Polčák konzultoval nominace na důležitá místa v pražských firmách a na magistrátu s Redlem, pozn. red.)
Ale říkal jste, že jste spolu slavili narozeniny.
Ne. V uplynulých pěti letech vám neřeknu, při jakých přesně příležitostech jsme se potkali. Možná někde při sklence vína, ale nebylo to tak, že bychom se potkávali, že by za mnou jezdil domů. Rodinné vztahy jsme jednoznačně ukončili.
Po roce 2017? Před tím jste tedy spolu ty narozeniny slavili?
Ano, byli jsme i na dovolených. To nebudu popírat, to se opravdu stalo. Protože jsem o jeho propojeních nevěděl, nikdo mi to neřekl. (Michal Redl v minulosti spolupracoval s odsouzeným podnikatelem Radovanem Krejčířem, pozn. red.) Když jsem se ty informace dozvěděl, tak jsem se ptal i jeho otce a on to komentoval slovy, že byl v mládí pitomec. Já jsem pevně věřil, že se z té věci poučil. Poté, co zemřel jeho otec, jsme na žádné dovolené nejezdili.
Máte ještě nějaké kostlivce ve skříni v souvislosti s Michalem Redlem?
Ne, opravdu ne. Výslech policie považuji za korektní, v té věci jsem odpověděl na všechny otázky, ale ať to policie vyšetří. A také ať se prokáže, co se v té věci stalo. Odpověděl jsem na všechny otázky a ani jedna nesměřovala na pražský dopravní podnik, nikoho tam neznám, nikoho jsem nepropojoval, neovlivňoval jsem veřejné zakázky. Ale nemohu být konkrétní, protože jsem svědčil.
Mluvila jsem s některými politiky ze Zlínského kraje, kteří mi řekli, že vaše vztahy byly veřejnou šuškandou, a že jste s Petrem Gazdíkem moc dobře věděli, kdo Michal Redl je.
Já jsem to do roku 2017 nevěděl a podívejte se do vyhledávače, zadejte si to jméno v historii v roce 2016 a zjistíte, že nenajdete žádný záznam. Ty informace nebyly nikterak veřejné. Teď to vypadá, že to je boom, že o Redlovi věděli úplně všichni, ale já jsem o tom propojení, které bylo před rokem 2016, vůbec nevěděl a na internetu to nebylo dohledatelné. Proto jsem také s celou rodinou pana Redla udržoval kontakt. A v okamžiku, kdy se informace objevily, tak jsme kontakty a rodinné vazby ukončili.
Takže to nebyla veřejná šuškanda?
Nebyla. Ke mně se aspoň nedonesla.
O vás se mluví jako o mozku všech zákulisních kontaktů v hnutí STAN, neodstoupil jste i kvůli tomu?
Řekl jsem, proč jsem pozastavil své členství v hnutí STAN, a myslím, že se z vyšetřování prokáže, že jsem nebyl žádný mozek těchto kontaktů. Ti lidé nesou svou zodpovědnost, já jsem ji musel také přijmout. V okamžiku, kdy vyšetřování ukáže, že nejsem v žádném případě mozek – to úplně odmítám, nejsem jakýmkoliv aktérem, nejsem ani podezřelý, ani obviněný – tak bude jasné, že má slova byla pravdivá.
Je rozdíl v kauzách a kauzičkách. Zastihlo nás to nepřipravené.
V kauze Dozimetr byl každopádně obviněný bývalý člen hnutí a náměstek pražského primátora Petr Hlubuček. Kvůli kontaktům s Redlem odstoupil i bývalý ministr školství Petr Gazdík. Vy jste si dlouho ve STAN hráli na hodné skautíky, kteří mají čistý štít. Uvědomujete si, kolik lidí jste po všech těch kauzách za poslední dobu zklamali?
Pokud selže jednotlivec, jsem přesvědčen, že hnutí jako takové se má od něj distancovat, omluvit se, ale nezasahuje to jako systémový problém celé hnutí. To má obrovské množství úspěšných představitelů obcí a měst v České republice. A to nejsou lidé, kteří by se mohli někde skrývat, ale každý den chodí na obecní nebo městský úřad a odpovídají občanům. A lidé vědí, kde si je mohou ráno najít, takže nikdo ze STAN se před ničím neskrývá, my jsme to razantně odsoudili. Týkalo se to kauzy selhání jednotlivce.
Já bych byl také rád, aby ta věc byla vyšetřena, aby bylo opravdu jasně řečeno, co měl kdo spáchat, a aby se dotyčný také mohl případně obhájit. To je součástí demokratického právního státu. V minulosti jsme byli svědky velkých kauz, které vypadaly dramaticky, zabavovalo se zlato, stovky milionů korun, nakonec se ukázalo, že to byly kabelky. Nechci to zlehčovat, ale trvám na tom, že každý musí mít možnost obhájit své jednání.
Mluvíme o kauze Dzimetr, ale hnutí mělo za poslední půlrok spoustu dalších přešlapů – Jan Farský odjel na půlroční stáž do USA a chtěl si nechat post poslance, vaše odškodnění za pomoc obcím kolem Vrbětic, pochybné podnikání Věslava Michalika na Kypru… Je tam několik věcí, které vrhají špatné světlo na hnutí, takže voliči asi musí být zklamaní z toho, co se kolem vás děje, ne?
Od toho rozhodně nemůžeme uniknout, že bychom to zlehčovali. Ani jsem to nezlehčoval. Je rozdíl v kauzách a kauzičkách. Zmínila jste například stipendijní cestu Jana Farského, kterou měl projednanou i se členy koalice. Asi to nebylo šťastné, ale já jsem byl proti tomu, aby se vzdával mandátu. To, jakým způsobem se k tomu postavil, je určitě příkladné, ale podle mého názoru to určitě neměl a nemusel dělat. On opravdu v Americe studoval a měl stipendijní prestižní pobyt.
Neříkám, že by tu nebyl postrádán, ale řekl, že na důležitá hlasování by stejně doletěl. Ale to, co dokázal v Americe i pro Českou republiku, by se jí určitě vrátilo. Jeho rozhodnutí respektuji, ale to opravdu nelze srovnávat s tím, pokud někdo údajně tuneluje dopravní podnik, to jsou úplně nesrovnatelné kauzy.
Vy tyto „kauzičky“ často nazýváte chybami v komunikaci. Nepřipadáte si trošku jako amatéři?
Nepochybně nás to zastihlo nepřipravené v této věci. Možná, že jsme třeba i odjezd Jana Farského měli více probrat. Na druhou stranu se ukazuje, jak k tomu hnutí přistupuje – čelem. Ne procházet zadními vchody do soudních budov a vyhýbat se otázkám novinářů. Všichni se k té věci postavili čelem, já jsem si například dobrovolně pozastavil členství v hnutí STAN, dokud se nevyšetří, že v té věci nejsem žádným aktérem. Petr Gazdík za úplnou minimální úroveň kontaktu odstoupil z funkce ministra školství.
Když vidíte, jak to jak z chlupaté deky leze z hnutí ANO – paní Vildumetzová hrála více než dva měsíce hru na schovávanou – tak je to naprosto nesrovnatelné.
S odstupováním možná stálo za to vyčkat, ale nešlo to ustát.
Neřešíte to tedy trošku zbrkle?
Mluvila jste o kauze Vrbětice, která byla uvozena mediálními výroky jednoho média, že jsem si řekl za práci 7,75 milionu korun a 47 tisíc korun na hodinu. Naprostá lež a nepravda. Já se samozřejmě bráním soudní cestou vůči tomuto médiu a jsem rád, že to mohu vysvětlit. My jsme tam odvedli opravdu stovky hodin práce, nejen já se svými kolegy, a okruh činnosti zahrnoval i zastupování opomenutých občanů. Zákon byl bohužel v této části nedokonalý. Administrace veřejných zakázek měla probíhat následující dva až tři roky, a to všechno bylo kryto jen jednou jedinou odměnou.
Výpočty byly úplně nesprávné, řekl bych jednoznačně od základu lživé, a jsem rád, že to Česká advokátní komora celé prošetřila a dala mi za pravdu, že jsem jako advokát postupoval zcela přesně podle právních předpisů. Zároveň například ústavní soud rozhodl, že v té části bohužel zákon o Vrběticích o odškodnění nesprávně opomíjel skoro až 500 osob. Ty měly být pokryté právní pomocí, kterou jim obce u mé advokátní kanceláře objednaly.
Takže možná stálo za to vyčkat na oficiální šetření, na soudní rozhodnutí, ale přijal jsem za to míru odpovědnosti. Nikdy neodhadnete, kdy vám někdo předhodí vaši advokátní činnost a řekne, že jste ve střetu zájmu s politickou funkcí. To jsem ani já do detailu neodhadl, ale trvám na tom, že jsem žádný předpis neporušil. Naopak jsme postupovali tak, abychom práva občanů ochránili.
Takže chcete říct, že jste v březnu možná neměl kvůli kauze Vrbětice odstupovat z postu místopředsedy hnutí?
Projednali jsme to na předsednictvu, byla to velmi férová debata, zaznívaly úplně rozdílné hlasy i mých kolegů, a já jsem nakonec řekl: podívejte se, nemám žádný papír, kterým bych vám mohl ukázat, že jsem postupoval v souladu lege artis. V tu chvíli odstupuji z funkce místopředsedy. V předsednictvu jsem ale zůstal jako člen bez titulu funkce, protože jsem zástupce hnutí v Evropském parlamentu. Přijal jsem odpovědnost, ale zároveň jsem mohl být a byl nadále platným členem předsednictva. Jakmile jsem si pozastavil členství v souvislosti s kauzou Dozimetr, tak jsem v předsednictvu skončil.
K image hnutí čestných politiků ale vaše kauza Vrbětice nepřispěla. Uvědomujete si zpětně, co jste udělal špatně?
Nemohl jsem se třeba bránit v českém Parlamentu. Tam byla svolaná nějaká mimořádná schůze, kde byly vršeny jedny lži za druhými, a já jsem se nemohl bránit, protože sedím v Evropském parlamentu. Například starostové dotčených obcí vyhotovili jednoznačné prohlášení, postavili se za mě a řekli, že měli rozsah služeb dramaticky jiný, než bylo uváděno.
Bojovali za vás kolegové dostatečně? Vybavuji si, jak váš předseda Vít Rakušan řekl, že už byste neměl kandidovat do Evropského parlamentu.
To mě trochu zamrzelo, ale bylo to poté, kdy jsem mu sám řekl, že už nebudu chtít obhajovat mandát. Řekl jsem mu to na začátku roku v souvislosti s určitými zdravotními problémy, které mám. Na druhou stranu byli kolegové, kteří se jednoznačně vyjádřili.
Takže špatně na té kauze za vás bylo jen to, že jste se nemohl obhájit v českém Parlamentu?
To byl jeden z těch problémů. A samozřejmě tam byly hnojomety a nesmysly, že to bylo osm milionů a 47 tisíc korun za hodinu práce. Byly vyvráceny, bohužel papír jsem obdržel až po dvou měsících. Ústavní soud rozhodl jednomyslně o návrhu senátorů, kteří napadali části zákona, vůči kterému jsme měli poskytovat právní službu pro opomenuté občany. Rozhodl ale až v půlce června. To nešlo ustát od začátku dubna, kdy jeden týden kauza rezonovala v českém prostoru.
Udělal jste tedy v té kauze ještě nějakou chybu?
Už jsem to řekl. Rozlišit funkci advokáta a politika je někdy obtížné. Advokacii mám dlouhodobě nahlášenou v Evropském parlamentu, všechny předpisy i procedury jsem splnil, nebyl jsem v žádném střetu zájmů, protože jsem o žádném zákonu nehlasoval, ani v EP jsme nehlasovali o nějaké legislativě, která by odškodňovala občany. Takže v tom smyslu jsem, myslím, dostál všem svým povinnostem, ale cítím, že v kombinaci těchto dvou rolí by měl být člověk do budoucna rozhodně opatrnější. A doporučuji to i ostatním advokátům nebo daňovým poradcům v europarlamentu. Člověk se na to musí podívat pohledem voliče, toto jsem určitě podcenil.
Po všech těch kauzách hnutí STAN v průzkumech vychází kolem šesti procent potenciální voličské podpory. Nebojíte se, že skončíte?
Pět šest procent není konec hnutí. Dlouhodobě jsme se pohybovali v jednociferných číslech, průzkumy nás podceňovaly, potom byl výsledek opačný. Myslím, že i v komunálních a senátních volbách se mnozí naši konkurenti těší, jak to smete STAN, protože by byli strašně rádi, aby ho to smetlo, aby tato vláda skončila a nastoupila vláda, která má blízko k diktátorům, k prezidentovi Zemanovi a podobně. Všem těmto silám vyhovuje, aby STAN u voleb neuspěl, ale já jsem přesvědčený, že voliči mu důvěru dají.
Rakušan je kotva, hnutí bez něj nepřežije. V komunálních volbách obhájíme výsledek.
V poslední době to trošku vypadá, že Vít Rakušan je taková jediná figurka, na které STAN stojí.
Figurka to není, je to kotva.
Mělo by hnutí alespoň těch šest procent i bez Rakušana?
Žádné hnutí bez svého předsedy nepřežije, takže musíme pomoct Vítu Rakušanovi, aby touto krizí prošel. Myslím, že to většina lidí ve STAN chápe, podívejte se na důvěru, kterou dostal na sněmu – přes 95 procent hlasů. Vít Rakušan je dlouhodobě nejúspěšnější předseda STAN a myslím, že to tak zůstane i nadále.
Ustojí podle vás tlak, který se na něj poslední dobou valí ze všech stran?
Jednoznačně, protože on nic neprovedl. Stejně jako já nejsem aktér žádné kauzy Dozimetr. On má v této věci jednoznačně čistý štít.
Za týden jsou v Česku komunální volby. Pokud pro STAN dopadnou špatně, měl by Vít Rakušan rezignovat?
Co znamená dopadnou špatně?
Vít Rakušan mi před několika měsíci říkal, že očekává, že budete mezi třemi nejúspěšnějšími subjekty. To bylo ale ještě před kauzou Dozimetr…
Nebudu spekulovat, jak dopadnou komunální volby, ale podle mých očekávání dopadnou nad očekávání našich politických konkurentů z opozice, kteří si přejí pád hnutí STAN. Ten se konat nebude.
Co znamená nad očekávání vašich politických konkurentů?
Hnutí STAN podalo kolem 770 kandidátek, to je velké množství. To nesvědčí o nějakém odlivu kandidátů za hnutí. Myslím, že minimálně obhájíme výsledek z minulých komunálních voleb.
Myslíte si, že všechny ty kauzy a problémy STAN v komunálních volbách nepocítí?
Jistý dopad to mít určitě bude. V každé straně občas najdete období, kdy prochází velkými kauzami. A volby tyto kauzy tu a tam poznamenají. Ale myslím, že se prokáže, že je hnutí silné. V této věci chci lidi z menších měst a obcí podpořit, protože oni s dopravním podnikem ani s Prahou nemají nic společného. Jak je vidět, v kauze figurují různá hnutí i opoziční. Bohužel v této věci bylo prorůstání stranami asi daleko větší, než jsme si všichni mysleli. Ale to nemůže dopadnout na kandidáty z menších obcí, kde se všichni lidé znají a vědí, že s žádnou korupcí, s žádnými problémy celostátní politiky, nemají nic do činění.
Pokud tedy neobhájíte výsledek z loňských komunálních voleb, pak by měl pan Rakušan rezignovat?
Ale on v těch volbách nekandiduje. On bude mít základní odpovědnost za volby sněmovní, ty budou za tři roky, ale do té doby hnutí určitě opět přesvědčí a získá důvěru i těch, kteří dnes pochybují. Myslím, že se to podaří.
Takže za komunální volby Rakušan jako předseda hnutí nenese odpovědnost?
Ne, určitě nenese za komunální volby odpovědnost. Za ty nese odpovědnost vždycky ten kraj, který organizuje kandidátky a zejména lidé v tom místě. A není to odpovědnost hnutí. Oni prostě předstupují před lidi, dávají jim nabídku a lidé za čtrnáct dní rozhodnou, jestli jsou to dobří kandidáti a mají nadále vést jejich obec nebo město. A já jsem přesvědčen, že se tak opravdu v drtivé většině případů stane. Komunální volby nepochybně nejsou o osobní odpovědnosti předsedy.
Do STAN se chci jednoznačně vrátit. Členové hnutí mi volají o rady.
Ve STAN jste v červnu pozastavil členství kvůli kontaktům s Michalem Redlem, plánujete se vrátit?
Pro mě je důležité, aby se potvrdilo, že nejsem v kauze žádným aktérem a budu o tom se svými kolegy mluvit. Tak jsem se dohodl i s Petrem Hlaváčkem, (lídrem kandidátky STAN v Praze, pozn. red.), vynikajícím expertem v Praze, že to zhodnotíme v okamžiku, kdy na to nastane čas. Uvidíme, jak rychle bude postupovat policie.
Chcete se do hnutí STAN vrátit?
Jednoznačně, chci se vrátit do hnutí STAN.
Kdy si myslíte, že byste se vrátil?
To vám teď neřeknu, nezávisí to na mně.
Budete případně opět usilovat o místo ve vedení hnutí?
Teď nemáme žádný sněm, kde bych o takové místo mohl usilovat.
To nemáte, ale v budoucnu?
Myslím si, že ne, že je čas na to, aby hnutí vedli noví lidé. Už se to stalo, a pokud se mě někdo na něco zeptá, velmi rád jim pomůžu, poradím. Myslím, že strategií jsem za těch skoro už dvacet let vymyslel v tom hnutí dost.
Mají o vaše rady zájem?
Ano, volají mi velmi často.
Kdo vám volá?
Nezlobte se, nebudu vám teď říkat, kdo mi volá. Jsou to normální přátelské kontakty lidí, kteří kandidují, pomáhám jim. Ptají se mě například na to, co mají napsat do headlinu na své osobní sociální sítě. To se mi stalo zrovna před víkendem.
Vy jste odborník na sociální sítě?
Vůbec ne. Ale nějakých pár nadpisů už jsem kdysi v životě vymyslel a myslím, že byly úspěšné.
Volají vám i lidé z vedení hnutí, aby se s vámi poradili?
Měl jsem několik dotazů, to určitě ano.
Co jim radíte?
S ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou jsme řešili energetickou část. Také jsem se bavil s ministrem pro evropské záležitosti Mikulášem Bekem o otázce víz turistům z Ruska do evropského prostoru. To souvisí s mým evropským mandátem, protože hnutí teď nemá nikoho jiného v evropské politice než mě, takže to jsme konzultovali poměrně úzce.
Takže i když v hnutí máte členství oficiálně pozastavené, zdá se, že tam výrazně figurujete.
Ale ne, to souvisí s výkonem mého mandátu v evropské politice. Mám mandát a musím tuto agendu komunikovat, to je obsahem mé povinnosti vůči voličům.
Ale dovnitř do fungování hnutí nemluvíte?
Ne, do toho jim nezasahuji. Jsou to spíš jen soukromé záležitosti co si o něčem myslím nebo jak by mohl znít třeba jejich titulek volebních novin.
Takže vás berou jako otce zakladatele, ke kterému si mohou přijít pro radu?
Ne, spíš kamaráda, který když ví, tak jim pomůže, pokud chtějí.
Říkal jste, že už znovu nebudete kandidovat do Evropského parlamentu, platí to?
Ano, to jsem říkal už na přelomu loňského roku.
Proč ne?
Jsou to důvody i osobní, mám zdravotní komplikace a také menší děti, a chci ještě stihnout aspoň část jejich dětství. Není vůbec jednoduché kombinovat práci evropského poslance s několika sídly Evropského parlamentu a s dětstvím svých dětí. A člověk má také po těch deseti letech pocit, že by měl jít možná jinou cestou, podívat se do jiných oblastí.
Volby jsou za dva roky. Blíží se tedy váš konec v politice?
Já budu pracovat tvrdě ty dva roky, určitě se neflákám. Jsou přede mnou zásadní věci i v krátkodobém horizontu, je to výzva zvládnout třeba zrovna cestu do Alžírska, zkusit pomoct Evropě zvýšit šance na mezinárodním poli. A v dlouhodobé perspektivě se věnuji práci v nejvytíženějším výboru pro ochranu životního prostředí, bezpečnost potravin a zdravotnictví, veřejné zdraví. Tam mám tolik práce, že nevím, co mám dělat první.
A po těch dvou letech skončíte v politice?
To zhodnotím za ty dva roky.
Co byste jiného dělal?
Budete se divit, ale můžu být nadále advokát.
Myslím v politice.
Jejda, to nevím. Ani nevím, co bude za volby za ty dva roky. To bude půlka roku 2024, to vám teď určitě neřeknu.
Problematická bude letošní zima.
Pojďme se ještě podívat na energetickou krizi, kterou v současné době řeší celá Evropská unie. Vláda v pondělí řekla, jak zastropuje ceny energií. Je to podle vás řešení?
Je to jedno z řešení, které může vést k tomu, že se ceny energií trochu stabilizují. Ale domácí řešení určitě není dostatečné, musíme najít řešení na celoevropské úrovni. Chci připomenout, co se na úrovni Evropské unie podařilo, protože to v České republice není příliš známo. Jako kontinent jsme měli skoro 30procentní závislost na ruském plynu – to se ještě počítalo v loňském a na přelomu letošního roku. Po tom neuvěřitelném činu agrese, napadení Ukrajiny ze strany Ruska, Evropská komise a instituce pracovaly na tom, aby se tato závislost dramaticky snížila. Už nyní činí devět procent. Jsme schopni dodávky ruského plynu, kterého už tak je málo, nahradit. Myslím, že se to podaří.
Samozřejmě problematická bude letošní zima, to je evidentní. Evropa ale musí také prosazovat dlouhodobá řešení – infrastrukturní projekty, propojenost energetických soustav. Byl jsem sám šokovaný, jak je toto v plenkách, jak je evropský energetický trh nepropojený. Takže to jsou věci, do kterých musíme investovat a i Česká republika má vlastní domácí úkoly. Musíme investovat do naší energetické nezávislosti a bezpečnosti.
Když se ale vrátíme k zastropování cen energií v Česku, podle vás to tedy nestačí a musíme se spoléhat na řešení Evropské unie?
Jednoznačně. To není možné si vykonstruovat na českém základě. Potom bychom museli najít nové modely prodeje elektřiny, takhle to prostě nebude fungovat. Ale je zde obrovská míra připravenosti ze strany Evropské komise i členských států řešit to společně. Na druhou stranu se čas krátí a musím říct kritickou připomínku – už loni na podzim předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová sdělovala, že je poněkud zvláštní, pokud se i v této době války a volatility trhu obchodují komodity společně, tedy jedna cena plynu a elektrické energie. Hovořilo se o tom, že se to oddělí. Do dnešní doby se to nepodařilo a myslím, že třeba toto by byla jedna ze zajímavých úvah, kudy by se Evropa měla ubírat.
Uvědomují si politici na úrovni Evropské unie, jak naléhavá je situace pro obyčejné lidi?
Určitě si to uvědomují, protože tomu se nevyhnete. O tom lidé mluví v krámech, na ulicích, v městské hromadné dopravě, prostě všude, protože jsou znejistěni. Podařilo se mnohé, jak jsem řekl, například snížit závislost na ruském plynu. Teď je důležité nahradit dodávky stabilními příjmy, vybudovat třeba LNG stanoviště na moři. Ono to z hlediska naší environmentální odpovědnosti není nejšťastnější řešení, ale jsme ve válce a musíme to provést.
