Putin pošilhává po Podněstří. Co je zač sovětský skanzen plný mafiánů a separatistů?

Kdybyste si měl tipnout: Vtrhne Putin kvůli Podněstří do další postsovětské země?
Myslím, že ne. Kritické to bylo loni po ruském vstupu na Ukrajinu. Tehdy se reálně uvažovalo, že Rusko může dostat pod kontrolu Oděsu, ovládnout celý jih Ukrajiny. To se však Putinovi nepodařilo. A zásadní vliv to mělo i na Moldavsko.

To nejhorší pro Moldavsko bylo zažehnáno.
Bezesporu. Jakmile se bavím s moldavskými bezpečnostními analytiky, pokaždé opakují to samé: Bez ovládnutí Oděsy nemá Putin šanci ani na Moldavsko. Letecky je to pro něj tímto směrem uzavřené, jedinou cestou je tak ta pozemní. Kdyby chtěl přistoupit k výsadku, zase by k tomu potřeboval Oděsu jako klíčovou logistickou stezku.

Celé tamní prostředí je totiž s Oděsou spojené. Bez ní se tam od 90. let nic neobešlo, ani pašeráctví. Rusové si na Moldavsko možná dělali zálusk, od dvoumilionové Oděsy byli ale zatlačeni až za Dněpr. A ovládnutí Moldavska tak je nyní z pohledu Ruska mrtvá idea.

ČTĚTE TAKÉ: Jaká je pravda o neonacismu na Ukrajině a v Rusku?

Počkejte, a co ruská vojenská posádka, která v Podněstří pobývá už od 90. let?
S ní souvisí hrozba možné vnitrostátní destabilizace, sabotáží. Říká se, že čítá až 1 500 bojeschopných lidí, spíš to ale bude o něco míň. Jsou to většinou jedinci místní příslušnosti, spolupracující s ruskou armádou, která tam je už od roku 1991. Kde se ta posádka v Podněstří vzala? Došlo k tomu jednoduše: Místní velitel se po rozdělení SSSR zkrátka rozhodl, že se nikam nestáhne a s obrovským arzenálem zůstal na místě. Dnes ale sama o sobě nepředstavuje nikterak značnou sílu.

Vážně se o ni Putin nemůže při případném útoku opřít?
Ona je od ruské podpory odříznutá, bez vnější pomoci toho mnoho nezmůže. Rusové se ve skutečnosti v Podněstří drží zuby nehty toho postavení, které už mají. Na nic jiného už nedosáhnou. Můžeme se samozřejmě bavit o obrovském arzenálu, který zdědili ještě ze sovětských časů. Je to staré, do velké míry nefunkční, ale k sabotáži to stačí. Největší bezpečnostní hrozbou proto je, že Rusové v Moldavsku způsobí něco srovnatelného s někdejším výbuchem muničního skladu ve Vrběticích.

K sabotážním akcím za poslední rok ostatně v Moldavsku už došlo.
Právě. Před necelým rokem byl v Moldavsku vyhlášen výjimečný stav. V Tiraspolu někdo, neví se přesně kdo, vystřelil bazukou na dům místních tajných služeb. Došlo i k narušení vysílačů šířících ruskou propagandu. Komu to prospělo? Podle mého byla minimálně část operace zosnovaná ze strany ruských tajných služeb. Ale těžko soudit, i Moldavané mají mezi sebou celou řadu lidí, kteří fandí ruské věci, sledují ruská média, opakují ruská propagandistická hesla.

Asi není náhoda, že se v zemi poslední dobou konají i proruské demonstrace.
Není, byť musíme být opatrní. Protesty organizují proruské skupiny v čele Ilanem Šorem, oligarchou napojeným na Kreml. Šor nechává demonstranty svážet z regionů, za účast na protestech je štědře odměňuje. Podle mých informací si účastník protestů může za několik hodin přijít na částku až 30 eur, za celonoční setrvání na náměstí se platí i 100 eur. To jsou na moldavské poměry veliké peníze. Nic to však nemění na faktu, že je tamní prostředí opravdu velmi fragmentované. Jezdili jsme třeba hodně na sever, kde jsou lidé zřetelně proruští, protizápadní. Některé moldavské regiony jsou tím vyloženě typické.

Podněstří také? Proběhlo v něm přece několik referend, podle jejichž výsledků si obyvatelé drtivě přejí buď nezávislost na Moldavsku, nebo přímo připojení k Rusku.
Věřím, že většina Podněstří se opravdu chce připojit k Ruské federaci. Zda je ale ta většina tak obrovská, jak udává Moskva? Spíš ne. Pořád se bavíme o postsovětském prostoru, kde se na výsledky voleb vyplatí pohlížet s rozvahou. Na druhé straně – společnost byla v Podněstří vždycky relativně pluralitní, mezi sebou tam soupeřily různé mocenské frakce. A volby nebývaly tak šíleně zmanipulované jako třeba referendum na Krymu.

Proč v Podněstří vůbec tak vzhlížejí k Rusku?
Protože jde o sovětský skanzen s velkým podílem staršího obyvatelstva. Lidi, kteří tam zůstali, lze pojmenovat jednoduše: homo sovieticus. Cítí pomýlenou nostalgii po starých dobrých časech, kdy se všem dařilo a všechno bylo krásné. Asi nikde jinde na území bývalého SSSR tohle neucítíte tak silně. Setrvačností se tahle sympatie přenáší i na samotné Rusko. Uvědomme si, že jde o uzavřený region. A Moskva s tím umí pracovat. Ve spoustě separatistických regionů typu Abcházie platí místním seniorům důchody. V Podněstří taky.

Prostě si lidi v Podněstří kupuje.
Přesně tak. Navíc… Přestože je Moldavsko od Podněstří odděleno řekou Dněstr, je na něm do velké míry závislé. Už od socialistické éry se Kišiněv bez Podněstří neobejde co se týká energetiky, průmyslové výroby. Podněstří si můžete představit jako naše Kladensko. Je plné elektráren, tepláren, uhlí. Posledních třicet let to tedy funguje tak, že Moskva posílá energetické suroviny do Podněstří, které je zpracuje a distribuuje dál do samotného Moldavska. Účty, které by za normálních okolností měly chodit do Podněstří, se posílají do Kišiněva.

Tím Rusko vytváří tlak, aby bylo Moldavsko a jeho oficiální vláda ve slabé pozici, musely ustupovat, dělat kompromisy jak vůči Moskvě, tak k Podněstří. Kreml se vší silou snaží, aby Moldavsku zamezil v hlubší integraci se severoatlantickými strukturami, zabránil jeho dalšímu rozvoji. Chce ho stáhnout zpátky. Jenže moldavské území jako celek je na rozdíl od Podněstří na míle vzdálené přímé ruské kontrole.

Jak vztah mezi Moldavskem a Podněstřím ovlivňuje občanská válka z let 1991 a 1992?
Podněsterská identita je do určité míry definována právě tímto konfliktem. Vždyť jinak je Podněstří od začátku umělým subjektem, který měl podle sovětských představitelů už ve 20. století hrát jedinou roli: oslabit Rumunsko, které jinak drželo v celém regionu důležitý vliv. Zmíněná občanská válka z 90. let stála hodně životů. Do dění vstupovaly místní zájmy lidí, kteří se nechtěli smířit s nadvládou vzdáleného Kišiněva. V okamžiku, kdy šlo během bojů o všechno, zasáhli Rusové. Příslušníci jejich armády se v Podněstří postavili za místní, odrazili snahu Kišiněva získat plnohodnotnou kontrolu nad regionem. Moldavané to dodnes prokremelským separatistům nezapomněli.

5 fotografií

Rusové mučí oběti elektřinou, jedí u masových hrobů. Čech mapující Putinova zvěrstva promluvil

Rozhovor

Kriminolog Petr Pojman se na Ukrajině dostal nadosah nejstrašnějším hrůzám. Coby pozorovatel organizace Team4Ukraine dokumentuje válečné zločiny. V osvobozeném Izjumu se tak zúčastnil otevírání masových hrobů, v Charkově mluvil s oběťmi ruského mučení. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS přiznává, že po tom všem považuje Putinovu zemi za fašistický stát.

Putin se zlobí, že v Podněstří dochází k utlačování ruskojazyčného obyvatelstva. Je na tom něco pravdy?
Absolutní nesmysl. Už jsem mluvil o tom, že tam žijí lidé typu homo sovieticus. To jsou jedinci starého ražení, kteří sami sebe nedefinují na základě národnostního základu. Etnickou kartu tam vnáší hlavně Moskva, aby situaci využila ve svůj prospěch. Celé je to umělý problém, Rusy tam rozhodně nikdo neutlačoval. Když už, tak to byli právě oni, kdo měl v regionu privilegované postavení.

Co za lidi teď má tedy v Podněstří hlavní slovo?
U moci je konglomerát Šeriff. Velmi specifická skupina, která se vyšvihla v prvním desetiletí 21. století, kdy vyšachovala staré elity spojené s někdejšími sovětskými strukturami. Šeriff tvoří lidé, kteří jsou na poměry sovětského skanzenu globálně orientovaní. Dokáží si spočítat jedna a jedna, produkují slušné ekonomické zisky. Jsou to pragmatici, takže když Moldavsko začalo v roce 2014 usilovat o sblížení s Bruselem, vůbec se tomu nebránili. Nejsou to žádní separatisti, jde jim o zisk. Proto se obrovsky báli, že Ukrajina zasáhne proti tiraspolské ruské jednotce. Mají ale vítr i z Putinovy možné intervence. Pro ně platí, že jakákoli destabilizace regionu podkope jejich ekonomické a společenské postavení. O žádné turbulence nestojí.

O Šeriffu se mluví jako o mafii. Je to na místě?
Je. Jde o lidi naučené fungovat v šedé zóně. Podněsterský region byl už od 90. let známý pašeráctvím, provázaným s organizovaným zločinem v Oděse. Pašovalo se obrovské množství cigaret a zbraní, přes hranice se načerno přepravovaly i tanky. Skrze Podněstří to putovalo do Moldavska a dál do Rumunska, na Balkán, do Evropské unie. A od začátku do toho byly zapojené i současné podněsterské elity, navázané na černý trh. Podněsterští bossové v tom zkrátka umí chodit.

6 fotografií

Rusko se musí stát členem NATO, říká historik Zubov, který kvůli Putinovi odešel do Česka

Rozhovor

Ruský historik Andrej Zubov je jedním z důležitých kritiků Putinova režimu, proto mu časem nezbylo nic jiného než z vlasti raději odejít. Od října vyučuje na Masarykově univerzitě v Brně. A v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, jak by mělo Rusko vypadat, až válka na Ukrajině skončí.

Z toho plyne, že Podněstří je dost nebezpečné místo.
Jde o zónu, kde platí právo podle toho, jak si jej vykládají místní. Jakmile jste v problémech, jen tak něčeho se nedovoláte. Je to kout světa, v němž je velmi běžný i obchod s bílým masem. V němž o mnohém rozhodují kriminální struktury. Když se do takového soukolí připletete, mohou se dít věci.

V samotném Moldavsku je to jiné?
Rozhodně. Ale nejen v tomto ohledu. Moldavsko se od Podněstří liší mnohým.

Čím třeba?
Hodně z toho závisí na již zmíněné závislosti Moldavska na Rusku, které ovlivňuje ceny zemního plynu a ropy. V Podněstří zásluhou Moskvy zůstaly regulované ceny, oproti Moldavsku jsou třeba až sedmkrát nižší. Spousta Moldavanů naopak žije skutečně bídně, inflace v jejich zemi dosahuje čtyřiatřiceti procent. Rychle poznáte, že jste se ocitli v suverénně nejchudší končině Evropy. To v Podněstří máte na první pohled jiné dojmy. Zatímco Moldavsko je hodně zemědělské, na rozbitých silnicích běžně potkáváte koně s povozy, v Podněstří míjíte fabriku za fabrikou.

Copak Moldavsko s Podněstřím nic nespojuje?
Ale to víte že ano. Především spousta věcí týkajících se každodennosti, tradičních zvyků.

Ruská Amerika. Kdyby byla Aljaška Putinova, Západ by ke Kremlu nebyl tak rázný, říká expert

Rozhovor

Představte si, že by Aljaška byla ruská. Že by Putinova říše v časech ukrajinské krize sousedila s Kanadou, patřila ke stejnému kontinentu jako USA. Není to takové sci-fi, tyhle divoké severské končiny ještě v 19. století skutečně vlastnil car. Rusko je Američanům předalo 18. října 1867, tedy přesně před 155 lety. Jaké by to dnes bylo, kdyby k „nejhoršímu obchodu historie“ nedošlo? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to rozebírá politický geograf Vladimír Baar z Ostravské univerzity.

Jako třeba?
Napadá mě jeden poněkud morbidní. My Češi také hodně dbáme o hroby, na Moldavany a obyvatele Podněstří ale nemáme. Běžně u hrobů svých blízkých nechávají lahve s vodkou nebo salámy, aby se mrtví taky poměli… Ale to je spíš anekdota, Moldavsko a Podněstří samozřejmě spojují i jiné záležitosti, důležitější. Oba regiony například tíží obrovský demografický problém. Elity a pracovní síly jim odchází do ciziny. Uvádí se, že dneska už více Moldavanů žije v zahraničí než ve vlasti. Není se tedy co divit, že se globální emigrace Moldavanů na celkovém HDP země podle některých odhadů podílí až 30 procenty. Sám mám zkušenost, že jsem v Moldavsku nastoupil do taxíku a šofér poslouchal české rádio. Byl jedním z těch, kteří ve vlasti v určitou chvíli neviděli budoucnost, tak utekli jinam. O Moldavsku to platí právě o to víc, že je tam dráž než v Podněstří.

Čímž jsme zase u těch rozdílů.
Mnohé z nich vás bouchnou do očí okamžitě: Podněstří je coby sovětský skanzen plné srpů a kladiv, v Tiraspolu stojí obrovská Leninova socha. V moldavském Kišiněvu se oproti tomu ocitnete ve městě se zachovalou starou architekturou, narazíte i na hipsterskou kavárnu. V Tiraspolu byste ji hledali marně…

Liší se i povahy Moldavanů a Podněsterců?
Ano, pro Moldavany je typická jistá otevřenost, běžní Podněsterci se spíš drží zpátky. Jsou od světa izolovaní, rozhodně se navíc nedá říct, že by o západní kulturu nějak zvlášť stáli. Byť to taky má svoje výjimky. Znáte fotbalový klub Šeriff Tiraspol?

Putinovy „zázračné“ zbraně: Místo Terminátorů fiaska a hrozby, které svět neviděl

Rozhovor

Vladimir Putin před ukrajinskou protiofenzivou tvrdil, že Rusko je se svými superzbraněmi mnoho let před Západem. Jaká je skutečnost? Nesvědčí poslední selhání jeho armády spíš o tom, že doopravdy žádným zázračným arzenálem nedisponuje? Kapitán František Krejčíř z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, co jsou zač všechny ty opěvované zbraně, které Kreml tak rád spojuje se soudným dnem.

Ano, hrál prestižní Ligu mistrů, porazil i slavný Real Madrid.
I tohle hezky ilustruje, jak to v Podněstří chodí. Velmi úzká skupina lidí kontroluje veškeré bohatství, takže si může dovolit financovat klub s kvalitou, která obstojí i na evropské úrovni.

Zajímavé je, že Šeriff Tiraspol v Evropě reprezentuje Moldavsko, nikoliv Podněstří. A nezdá se, že by to komukoliv vadilo.
Berme to jako důkaz pragmatičnosti podněsterských elit. Ekonomicky jim visačka moldavského klubu prospívá, tak proč by ji strhávali.

Fandí moldavští fanoušci v Lize mistrů podněsterskému Šeriffu?
Bez problémů. Taky v sobě mají jistý pragmatismus. Nezapomeňme, že do roku 2009 u nich rovněž vládly postsovětské struktury. Nedělejme z Moldavanů svatoušky, i jejich elitám dlouhá desetiletí vyhovovalo, že se v šedé zóně přes Podněstří točily špinavé peníze. I jejich zemi vládli lidé, kterým bylo v mafiánském marasmu dobře. Tohle se v Kišiněvě změnilo až s příchodem prozápadních politiků v čele se současnou prezidentkou Maiou Sanduovou.

Kde se tenhle obrat vzal?
Moldavsko hodně poznamenává vliv Rumunska, které zdejší prostor mezi válkami kontrolovalo. Dodnes jsou vztahy s touhle zemí bratrské, až milion Moldavanů má rumunský pas. Moldavština jako jazyk ostatně v zásadě neexistuje, je to poruštěná rumunština. Klíčové rozhodnutí pro národní postavení Moldavanů bylo, že se intelektuálové a elity po roce 1991 rozhodli vrátit od cyrilice k latince. Chtěli přiblížit svou zemi od SSSR zpátky k Rumunsku. Třicet let byly v politice i ve společnosti patrné síly, které jevily zájem o reintegraci své země do Rumunska.

Udeř a zmiz. Z okupovaných Ukrajinců jsou partyzáni, střílí kolaboranty a škodí od počítače

Rozhovor

Rusové se chlubí, že obsadili celou Luhanskou oblast. Ukrajincům zde stejně jako na jihu u Chersonu nezbývá nic jiného, než se spolehnout na partyzánský boj. Jak ve 21. století vypadá způsob válčení, který si spojujeme spíš se Slovenským národním povstáním? A má proti Putinově armádě nárok na úspěch? Vedoucí Katedry vševojskové taktiky plukovník Jan Zezula z Univerzity obrany brzdí přehnanou euforii, optimismus valící se ze sociálních sítí nesdílí.

To nevyšlo.
Ne, ale rumunský faktor je v Moldavsku i dál určující. V moldavské ústavě dokonce najdete, že pokud by se Moldavsko mělo stát znovu součástí Rumunska, musí tomu předcházet referendum v Podněstří. Je to nuance, kterou zrodil bolestný válečný proces 90. let. Odráží podněsterskou nejistotu: „Co vlastně jsme? Patříme k Moldavsku? K Rumunsku? Jsme samostatná země? Čím chceme být?“ V moldavské ústavě je vůbec několik zajímavých věcí. Najdete tam třeba, že Moldavsko je formálně neutrální stát.

Co to v praxi znamená?
Že Moldavané z pohledu bezpečnosti chtějí být druhým Švýcarskem. Má to neblahý důsledek: adekvátně k tomu dlouho vůbec neinvestovali do armády. Jejich armáda vlastně ještě před dvěma roky takřka neexistovala. Spoléhali se místo ní na civilní síly, na policii. Chtěli hrát roli, že jich se velké spory netýkají. Do armády se začíná investovat až teď, s ohledem na vnitřní destabilizaci, o kterou se v Moldavsku Ruská federace pokouší.

Tím jsme zase u nejisté situace, u války za humny.
Pro mě je teď největší otázka, jak se k situaci v Podněstří postaví Ukrajinci. Dneska mají velikou vojenskou sílu, z případného zásahu proti ruské jednotce v Tiraspolu by mohli benefitovat. Minimálně munice tam přece je, zásahem by si taky zakryli týl. Ruský vpád jim odsud asi už nehrozí, pořád ale v zádech cítí vojenskou přítomnost, kterou nemají pod kontrolou ani oni, ani moldavská vláda. Ukrajinci zásah podle mých informací nabízeli, Kišiněv se toho ale bojí. Pro Kišiněv by to byla až příliš silná výzva.

Zkuste si ještě jednou tipnout: Jak to bude v Podněstří vypadat za pět, deset let?
Podněstří podle mého tak, jak ho známe, už nebude existovat. Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou by do té doby mohl skončit. A jakmile se Putinova říše dostane do ještě větších problémů, uvolní se ruce jak Ukrajincům, tak Moldavanům. Všechny dosavadní tlaky zmizí. Už teď je existence podněsterského regionu na pokraji. Tamní proruská klika se bojí, co bude. Má vlastně jedinou dynamiku: Nějak přežít. Kvůli tomu všemu tvrdím, že za pět let tu už žádné Podněstří nebude. Nadcházející geopolitické změny ho prostě smetou.