Sejdeme se pod ocasem: Socha sv. Václava píše dějiny. Modelem stál voják, po Únoru ho zavřeli

Desítky tisíc lidí tu v několika mrazivých dnech listopadu 1989 protestovaly proti komunistické totalitě. O devět let později se Češi na stejném místě tísnili při euforii z hokejového triumfu v Naganu. Vlajkou se tady mává v podstatě kdykoliv, kdy se k tomu najde sebemenší důvod.

Slaví se? Demonstruje?

Pak je jasné, kde to dát najevo: u sochy svatého Václava na pražském Václavském náměstí. Tedy „pod ocasem“, jak se slangově říká.

ČTĚTE TAKÉ: Rudá věž smrti. Děsivé uranové peklo zabíjelo ve jménu komunismu hrdiny, umělce i mistry světa

„Každá československá a posléze česká doba otiskla do okolí sochy svou výraznou stopu,“ souhlasí publicista Josef Pepson Snětivý. „Pod dohledem našeho národního patrona byla vyhlášena Československá republika dne 28. října 1918. Neblahým momentem byla manifestace se Slibem národa Velkoněmecké říši 3. července 1942, která se konala v reakci na atentát na Heydricha. Nedaleko vykonal svůj hrdinský čin Jan Palach – stalo se tak 16. ledna 1969. Vedle roku 1989 se tu konala i celá řada dalších shromáždění, manifestací či demonstrací.“

Snětivému právě ve spolupráci s kolegou Otomarem Dvořákem vyšla nová kniha o svatém Václavovi. Věnuje se v ní i světcově soše od Josefa Václava Myslbeka. Za ní samotnou je totiž pozoruhodný příběh.

Co by nás na ní překvapilo?
Třeba to, že Myslbekův Václav není první, který zmíněnému náměstí vévodí. Jeho předchůdcem byla Václavova socha od barokního mistra Jana Jiřího Bendla, jehož dílo obdivuji a který světce ztvárnil i jinde (třeba na viničním sloupu na Křižovnickém náměstí nebo na hradní budově Starého proboštství).

Je pravda, že předchozí Bendlův Václav musel z náměstí pryč, protože „nebyl dostatečně důstojný“?
Oficiální výklad, respektive zdůvodnění, zní tak, jak říkáte. Osobně s tím však nesouhlasím. Bendl vytvořil v letech 1678-1680 nádherné dílo.

Stálo na stejném místě?
Ne. Až do roku 1879 byste je našli přibližně uprostřed náměstí. Po neuctivém odstranění do obecního skladiště Na Františku se mu naštěstí dostalo důstojného umístění ve Štulcových sadech na Vyšehradě. Tam se může každý vypravit a u kopie (originál je v Lapidáriu Národního muzea) popřemýšlet například o tom, kde vévoda ztratil korouhev, která byla původně součástí sousoší.

To se stěhovalo už dříve – v roce 1827 z původního místa naproti vyústění dnešní Jindřišské ulice před dům U Arcivévody Štěpána (pozdější Hotel Evropa). Po celou dobu se u něj shromažďovali zbožní lidé, díky čemuž tento Bendlův pomník považuji za „bratra“ Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Také zde máme vyhrocený příběh: mše sloužená Janem Arnoldem 12. června 1848 byla rozbuškou protihabsburského povstání.

Myslbekovu sochu dnes považujeme za klenot, historicky se na ni však názory lišily. Když se v roce 1894 konalo výběrové řízení, porotci jí neudělili první cenu, skončila na děleném druhém místě. Takže s Myslbekovým dílem nebyli úplně spokojeni?
Je pravda, že jak on, tak i další umělec na zmíněném druhém místě – Bohuslav Schnirch – byli vyzváni, aby své návrhy ještě vylepšili a upravili. Spíše se však domnívám, že došlo ke střetu zastánců dvou koncepcí sochy, jakož i pohledů na Václava. Schnirch ho pojednal jako světce, který žehná davům a třímá praporec s Palladiem země české, zatímco Myslbek jako vojevůdce. Václav byl obojím.

A nakonec bylo i Myslbekovo vítězné pojetí vyváženo přidáním soch dalších národních patronů – světců a světic. Tvrdí se, že Myslbekovi k vítězství pomohla podpora vlivného architekta, podnikatele a mecenáše Josefa Hlávky. Každopádně jak jeho, tak Schnirchův návrh byl velmi kvalitní.

12 fotografií

Pithart: Komunisté v listopadu 89 padali jak umrzlí ptáci. Zpátky jim pomohla šikovná dáma

Rozhovor

Nejnovější volební průzkumy ukazují, že by se KSČM opět dostala do Sněmovny. Jak je to 35 let po pádu rudé totality možné? Co to vypovídá o našem národu? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS hledá vysvětlení Petr Pithart, který si v životě zkusil několik rolí: V letech 1959-68 byl členem KSČ, což podědil po tátovi, prvorepublikovém komunistovi a válečném koncentráčníkovi. Za normalizace se z něj stal pronásledovaný disident. A v roce 1989 patřil k hybatelům změn, které sám od začátku odmítá nazvat revolucí. „Spíš bych volil slovo převrat,“ tvrdí jeden z nejdůležitějších politiků polistopadové éry.

I vy jste to zmínil – Myslbek Václava zpodobnil jako bojovníka. Je to ale vzhledem k životu světce, kterého si spojujeme s odváděním poplatku za mír Sasům ve výši 120 volů a 500 hřiven stříbra, správné zobrazení?
Ano, je. Neboť Václav byl – mimo jiné – opravdu statečný člověk, který se, když to bylo nutné, nevyhýbal ani boji. Svědčí o tom i rána na jeho lebce (zhojená, takže nemůže pocházet ze staroboleslavské vraždy).

Přesto se dodnes objevují názory, že Václav byl pro svou zahraniční politiku i symbolem beznaděje, podřízenosti, pro někoho dokonce až kolaborace.
Takové pohledy mě mrzí. Považuji je za naprostý nesmysl. Pokud se hlouběji seznámíme s jeho dobou a skutky, stojí před námi – alespoň podle mě – fyzicky silná, morálně a duchovně založená osobnost. Člověk statečný v boji i v okamžiku poddání se, když viděl, že by odpor vedl ke ztrátě státnosti a mnoha lidských životů. Ano, i k takovému rozhodnutí je potřeba být statečný!

Je nesporné, že Václav byl vedle bojovníka i opravdovým křesťanem. Proto, když jste se ptal na „správné“ zobrazení, mohu jen zopakovat, že je nakonec dobře, jak celé sousoší vypadá. Nechybí v něm ona statečnost a vůdčí role, ale (díky ostatním sochám) ani křesťanská rovina. Přiznávám, že nevím, jak by se dalo obé spojit přímo na soše samotného Václava, a zřejmě to nevěděli ani Schnirch s Myslbekem, proto si každý z nich vybral jednoznačné zobrazení.

9 fotografií

Její Excelence panenka Shirley. K revoluci patřila i americká velvyslankyně z Hollywoodu

Historie

K symbolům přicházející svobody patřila před 35 lety i Shirley Temple-Blacková. Americká velvyslankyně byla dávno před diplomatickou kariérou dětskou hvězdou Hollywoodu, kterou – jak po letech přiznávají Havlovi lidé – bylo snadné podcenit. Nakonec se zařadila mezi historicky nejúspěšnější zástupce USA v Praze, v opojných časech velkých změn si ji zamilovali i sami Čechoslováci. Třeba proto, že jim dobře rozuměla: Osobně byla v srpnu 1968 přítomna okupaci země.

Schnirchův nerealizovaný návrh se mi moc líbí a do Prahy jako takové, jež je pokladnicí historických slohů, by se asi hodil lépe. Ovšem před pompézní fasádou Národního muzea a na vydlážděné ploše se lépe vyjímá Myslbekovo pojetí.

Jen v Praze je na veřejných prostranstvích zhruba 30 soch, bust a plastik sv. Václava. Jsou založeny čistě na fantazii tvůrců, nebo o světcově podobě něco málo víme?
Jsou tu samozřejmě zjištění antropologů. Šlo zřejmě o urostlého a silného muže, který mohl být přibližně 175 centimetrů vysoký. Podlouhlý obličej byl pravděpodobně porostlý světlehnědým vousem a zářily v něm modré oči. Taková je alespoň obecná představa, s níž souzním. A můžeme říct, že ji vzala za svou i většina umělců.

O třech Bendlových sochách jsem se už zmínil. Přísně a asketicky se tváří Václav vytesaný Ottaviem Mostem (a renovovaný Čeňkem Vosmíkem) ve vyústění ulice Ke Hradu do Hradčanského náměstí. Naopak zbožnější verzi vidíme na malostranském konci Karlova mostu; vděčíme za ni Josefu Kamilu Böhmovi, který ji vytvořil podle předlohy malíře Karla Führicha.

Vytvořil Myslbek Václavovu podobu podle někoho konkrétního?
Začněme největší skulpturou – koněm. Sedmiletého černého hřebce, východofríského teplokrevníka jménem Ardo II, si Myslbek našel v Zemském hřebčinci Písek. Kůň byl nejen nádherný, ale pravděpodobně i dobře vycvičený, neboť byl přiváděn až do mistrova ateliéru.

10 fotografií

Miloň Čepelka: Revoluce, válka, okupace a já. Jak mi do života vstupovaly velké dějiny

Rozhovor

Zažil nacisty, komunistickou totalitu, srpen 1968, listopad 1989, teď i 21. století plné technologických a hodnotových veletočů. I proto je jedním z témat nové knihy 88letého cimrmanologa Miloně Čepelky to, jak velké dějiny dokáží zamíchat s životem obyčejného člověka. Oblíbený herec a spisovatel v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vypráví, co udělaly historické zlomy s jeho vlastním osudem.

Myslbek původně zamýšlel vytvořit sochu koně podle některého z klasických vzorů, nakonec však jako realista sáhl po živém zvířeti. To zpodobnil skvěle, a pokud se podíváme na dobovou fotografii, Ardo a jeho bronzové „dvojče“ jsou si opravdu podobní. Jen se nejedná o realismus odpovídající době svatého Václava – východofríský kůň je totiž kočárový, takže na takovém mohl náš národní patron jen sotva sedět. Což Myslbekovi na mistrovství samozřejmě nic neubírá.

Předobrazem jeho světce Václava je pak prý plk. JUDr. Brzorád, mimochodem po Únoru – když už byl ve vysokém věku – nespravedlivě odsouzený za velezradu. Odseděl si spoustu let…

A co přítomní světci?
V původním návrhu vůbec nefigurovali, pak byl zamýšlený svatý Ivan nahrazen tehdy ještě blahoslavenou Anežkou Českou. A především v okamžiku slavnostního odhalení, k němuž došlo v roce 1913, nebyly hotovy všechny – chybějící svatý Vojtěch a snad i Anežka byli osazeni až ve dvacátých letech, když už Myslbek ani nežil. Nemluvě o tom, že se prý Vojtěch příliš nepovedl, a tak byl „prohozen“ se svatým Prokopem. Ten byl přemístěn dopředu, zatímco Vojtěch upozaděn.

Co je vypovídající: Běžně se tvrdí, že na podstavci postupně pracovali vynikající architekti Bedřich Ohmann a Alois Dryák, že za ornamentální výzdobu vděčíme Celdovi Kloučkovi.

11 fotografií

Z tajných archivů KGB. Čechů popravených Stalinem bylo víc, než jsme mysleli, říká historik

Rozhovor

Expedice společnosti Gulag.cz se před pár týdny vydala do Kyrgyzstánu, kde s pomocí tajných a běžně nepřístupných archivů KGB vypátrala dosud neznámé skutečnosti o Češích, kteří byli vězněni a popraveni ve Stalinově SSSR. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to popisuje historik Štěpán Černoušek, který se v daleké středoasijské republice setkal i s potomky perzekvovaných.

Autorství samotných soch je oproti tomu uváděno „mezi řádky“. Subjektivně tedy cítím, že se nad nimi vznášejí rozpaky; i když je to možná jen můj pocit. Implicitně se dozvídáme, že za ně vděčíme též Myslbekovi, který prý vtiskl svatému Prokopovi svou vlastní tvář a svatého Vojtěcha připodobnil pro změnu arcibiskupovi Františku Schönbornovi. Úsudek nechť si udělá každý sám. Dodávám, že Anežka prý nese tvář jedné z mistrových dcer a Ludmila zase babiččinu.

Podle mého subjektivního názoru sochy světců nedosahují mistrovství, s jakým byli provedeni Václav a Ardo. Je to ovšem pochopitelné. Myslbek byl v době, kdy je tvořil, muž pokročilého věku, navíc stíhaný životními tragédiemi… Na mém obdivu k jeho tvorbě to nic nemění.

Vnímali Myslbekovi současníci sv. Václava jinak než my dnes? Nemáme jeho odkaz trochu pokroucen třeba tím, jak s nahlížením na Václava nakládali nacisté?
Domnívám se, že po celá staletí je Václav vnímán dvojím způsobem: jako světec a jako vládce – kníže České země a hlava přemyslovské dynastie (která si tak ovšem tehdy neříkala). Obecně řečeno se na tom příliš nemění. Každá doba přirozeně akcentuje něco jiného; třeba za socialismu byla upozaděna role světce, v dobách národního ohrožení jsme ho zase vnímali jako svého vévodu a ochránce.

Co se zmiňovaných nacistů týká, ti zneužili a překroutili cokoli, jen aby ospravedlnili své zrůdné cíle. Už jsme zmínili, že někteří chybně či zlovolně považují Václava za německého kolaboranta. Nacisté neméně zlovolně tvrdili, že „správně“ pochopil a udržoval podřízenost Čechů vůči Říši. Stačí si připomenout Svatováclavskou orlici, kterou za protektorátu udělovali.

7 fotografií

CIZINKY: Pořád se bojím, že mi na hlavu spadne bomba, přiznává úspěšná logopedka z Ukrajiny

Rozhovor

Jakmile na Ukrajinu vtrhla vojska ruských okupantů, Tamara Ledenkova rychle popadla dvě dcery a z napadené země utekla. Nebylo to snadné – prchající rodině nad hlavou létaly bojové vrtulníky, všude panoval šílený chaos, nebezpečí hrozilo od padajících bomb i nášlapných min. Právě příběhem uznávané logopedky začíná na CNN Prima NEWS nový seriál Cizinky, v němž představujeme ženy, které se po odchodu z vlasti dokázaly prosadit i v Česku.

Vůči jejím nositelům však buďme – samozřejmě s výjimkou zjevných a prokázaných kolaborantů – smířliví. Teror a strach, který nacisté šířili, si umíme jen těžko představit, a odmítnout takovéto „vyznamenání“ se mohlo krutě vymstít.

Odkdy je sv. Václav vůbec považován za českého patrona?
Řekl bych, že prakticky od své mučednické smrti, ačkoli jeho straníci měli zpočátku úplně jiné starosti. Pokud je Boleslavovi muži nepozabíjeli, museli se rychle přizpůsobit změněné situaci. Podle legend byly světcovy ostatky přeneseny do Prahy už po třech letech (podle jiných názorů a pramenů později, k čemuž se přikláníme i my dva s Otomarem).

Václavův kult byl rozvíjen v církevním prostředí, mj. o něco staršími legendami. A poměrně nedávno pokřesťanštěné Čechy takového světce potřebovaly, to si řekněme otevřeně; i proto, že už Boleslav I. usiloval o zřízení pražského biskupství. Českých patronů jsou – včetně těch málo známých – skoro dvě desítky. Václav je bezpochyby nejznámější, proto nepřekvapí, že je naším hlavním patronem. Nepředpokládám, že by se na tom mělo vůbec kdy něco změnit.

O sv. Václavovi se vypráví mnoho legend. Které jsou vzdálené realitě a na kterých něco bude?
Částečně jsem už odpověděl. O jeho zbožnosti není třeba pochybovat – ovšem legendární zaujetí výrobou mešního vína či hostií berme s rezervou (čímž netvrdím, že nikdy nic takového nedělal). Jako opravdový křesťan se jistě staral o potřebné; ovšem sotva se tak dělo způsobem popsaným v úsměvné epizodě cyklu Mikuláše Hutského od Křivoklátu.

8 fotografií

Smutný příběh stoleté legendy. Loučení ČSA úspěšného pilota bolí a štve, drsný konec nechápe

Domácí

Sbohem, tři slavná písmena. V sobotu 26. října 2024 končí po 101 letech existence ČSA. Místo samostatné letecké společnosti se stávají pouze značkou v portfoliu skupiny Smartwings. Pro Miloše Kvapila to znamená nesmírnou bolest: U ČSA strávil téměř 40 let, z toho pětadvacet jako pilot, později mimo jiné coby viceprezident. Pro CNN Prima NEWS svolil být průvodcem po příběhu kdysi tak hrdého rodinného stříbra.

Přiznávám – neznám ji.
Václav v ní inkognito chodí krást do vlastního lesa dříví, aby je pak opět inkognito mohl odnést vdovám. Pravda, knížecí oděv, v němž je vyobrazen, se k takové akci pramálo hodí, jenže Václavovi vlastní lesníci se přesto domnívají, že dříví krade obyčejný zloděj, a bijí svého pána holemi. Ten ve své skromnosti neprozradí, kdo ve skutečnosti je, a během utrpení se jen modlí. Jindy čteme o Václavově statečnosti, třeba v příběhu souboje s Radslavem Zličským.

Velkou roli zde (stejně jako v případě pozdního příchodu na říšský sněm v Quedlinburgu) hraje znamení, jímž ho Bůh označuje za vyvoleného. Jako věřící člověk se zde zdržím úsudku, přičemž o Václavově udatnosti a jeho snad až přátelském vztahu s východofranským králem Jindřichem Ptáčníkem nepochybuji. Zajímavé jsou vedle toho i zmínky o Václavově soukromém životě. Zde se domnívám, že kníže, dbalý svých vladařských a dynastických povinností, ženatý byl a o potomstvo se přinejmenším pokoušel.

Co legendy kolem staroboleslavské vraždy?
Bývá popisována poměrně realisticky… A to včetně legendistova podřeknutí se, že se krvavý akt „hodil“ na den 28. září, dosud „neobsazený“ mučednickou smrtí. S kolegou Otomarem Dvořákem se domníváme, že Boleslav přikročil k činu o něco později – poté, co byl Jindřich Ptáčník stižen mrtvicí.

9 fotografií

Legendě NHL v Izraeli létají nad hlavou rakety. Gretzkého nenáviděl, Jágra měl za spratka

Rozhovor

Jaromír Jágr mu někdy přišel jako rozmazlený spratek, Waynea Gretzkého nenáviděl. To v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS přiznává legendární Američan Stan Fischler. V 92 letech patří k nejslavnějším zámořským novinářům píšícím o NHL, poprvé viděl zápas této ligy už v roce 1942. O hokeji napsal kolem stovky knih, od 50. let poznal zblízka všechny důležité hvězdy. Během studené války se dvakrát podíval i do komunistického Československa, pro New York Rangers verboval Nedomanského. Nyní žije v Izraeli u libanonských hranic, nad hlavou mu létají smrtonosné rakety.

Ve své nové knize jste se s kolegou Dvořákem věnoval i místům, která jsou se sv. Václavem spjatá. Jaká z nich jsou vám nejmilejší?
Je jich celá řada – a odpovím tím i na otázku, kde by mohlo stát ono Schnirchovo sousoší. Především miluji Starou Boleslav; i jako architektonickou a kunsthistorickou pokladnici a jako poutní místo. Navštěvuju ji opakovaně a naposled jsem se s oběma syny vydal na pěší pouť z Hradčan až ke staroboleslavské kapli blahoslaveného Podivena. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek!

Neméně rád mám další svatováclavská místa. Ta mimopražská jsou dnes jakoby „ve stínu“, ale genius loci přetrval. Jde například o Stochov, kde se Václav údajně narodil. O Budeč, kde se vzdělával. Či o Přistoupim, kde dosáhl legendárního vítězství nad Radslavem. Právě sem by se myslím Schnirchovo sousoší z ideového pohledu výborně hodilo (byť už tu Václavovu sochu samozřejmě mají).

Na Václava můžeme vzpomínat i na vinicích – třeba na pražské Opyši nebo na vrchu Cecemín u středočeské obce Dřísy. A samozřejmě jsou tu pražská místa, která jsou s ním spjatá: na Hradě původně rotunda, později bazilika a nakonec katedrála svatého Víta, Starý královský palác (který by ale Václav nepoznal), bazilika svatého Jiří či pozůstatky kostela Panny Marie, na Malostranském náměstí bývalá rotunda svatého Václava, na Proseku kostel téhož zasvěcení…

Svou svatováclavskou mapu si může sestavit každý sám. Nejdůležitější je podle mě skutečnost, že ať se člověk nachází kdekoli, příběh svatého Václava nikdy neskončí a vždy se zas a znovu odvíjí v každém myslícím a duchovně založeném Čechovi.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Putinův projev budí pochybnosti. Nehnul rukama, média spekulují o zdraví. Prohlédněte si video