Na tohoto soupeře v posledních letech moc neumíme. Když už se nám podaří Švýcarsko zdolat, je to zpravidla velká dřina. Před osmi lety nám na šampionátu ve Stockholmu uštědřilo nepěkný debakl a ve čtvrtfinále nás poslalo domů. Nakonec si reprezentanti helvétského kříže došli až pro stříbrnou medaili.
Tenhle tým se rozhodně nevyplatí podceňovat. Švýcarsko už dávno nepatří mezi mužstva, která na mistrovství světa slouží k tomu, aby si na něm soupeři dělali snadné body. Vždyť za posledních osm let mají lepší medailovou bilanci než Česká republika. Alpská země se může pochlubit dvěma tituly vicemistrů světa z let 2013 a 2018, zatímco Češi zažívají od roku 2012 medailový půst.
MS hokej 2023
Právě rok po bronzu v Helsinkách nás čekal doslova horor na ledě ve Stockholmu. Tam jsme sice na úvod porazili 2:0 Bělorusko, v dalším zápase jsme ale padli 1:2 se Švédskem a ve třetím klání na nás čekali… rozjetí Švýcaři. Ti už měli na čepelích skalp jak Švédů (zvítězili 3:2), tak Kanaďanů, které porazili stejným poměrem, jen na nájezdy.
2013: Debakl a konec ve čtvrtfinále
Zápas proti Švýcarsku se pro nás vůbec nevyvíjel dobře. Před polovinou zápasu jsme prohrávali 0:2 a skvělého Berru překonal až ve 34. minutě Jiří Hudler. Ten také v poslední minutě druhé části vyrovnal. Jenže to bylo z naší strany všechno, skóre pak už měnili jen Švýcaři. Po debaklu 2:5 nebyly vůbec mimo mísu otázky, zda postoupíme do vyřazovací fáze turnaje. O to více, když jsme o tři dny později porazili Dánsko až v samostatných nájezdech.
Do čtvrtfinále jsme nakonec doklopýtali, přestože jsme ještě 1:2 prohráli s Kanadou. V základní skupině jsme skončili čtvrtí a za normálních okolností by nás čekal vítěz druhé skupiny Finsko. Jenže kvůli tomu, že šampionát tehdy pořádalo Švédsko společně právě s Finskem a přejezdy by byly logisticky velmi náročné, čtvrtfinálové dvojice se rekrutovaly právě ze základních skupin.
A o možnost hrát o medaile jsme se měli střetnout právě se Švýcarskem, které skupinu ovládlo se ztrátou jediného bodu. Ani tentokrát jsme do zápasu nevstoupili dobře. V šesté minutě překonal Ondřeje Pavelce Denis Hollenstein a na začátku 34. minuty ještě Roman Josi. Našim se v čase 45:29 podařilo snížit Kutlákem, ale na víc už se nezmohli. Česko jelo domů a v konečném pořadí obsadilo sedmé místo před Slovenskem.
Dvakrát proti Švédům
Švýcarsko v semifinále vyřadilo 3:0 USA a v boji o zlato padlo se Švédskem 1:5. I tak to byl pro alpskou zemi historický úspěch, protože do té doby jediné stříbro získala v roce 1935 na domácím šampionátu v Davosu. Bronzů má Švýcarsko osm, poslední z roku 1953. Svou spanilou jízdu Švýcaři zopakovali v roce 2018. Tehdy jsme je ve skupině zdolali 5:4 na nájezdy, ale z medaile se nakonec opět radovali oni. V repete finále z roku 2013 už byli Švédům daleko důstojnějším soupeřem a o světovém titulu musely rozhodnout samostatné nájezdy, když duel skončil po normální hrací době i prodloužení 2:2.
Současné týmy Česka i Švýcarska jsou ale naprosto jiné než v roce 2013. Pamětníci se v nich však přesto najdou. V tom českém si na dvojitý švýcarský knock-out pamatuje Jan Kovář, ve švýcarském brankář Reto Berra a útočník Andres Ambühl. Papírově jsou Češi silnější, ale po úvodním nevydařeném zápase s Ruskem mohou být v nepohodě. Naproti tomu od Švýcarů se toho příliš nečeká, což může být pro ně výhodou. Stejně jako před osmi lety.
