Patnáctiletý Šimon absolvuje hipoterapii od devíti měsíců. I díky ní udělal velký posun vpřed. Zdroj: CNN Prima NEWS, Simona Vacínová
Patnáctiletý Šimon se narodil předčasně. Po porodu u něho došlo ke krvácení do mozku a jeho následnému poškození. Byla mu diagnostikována dětská mozková obrna (DMO). Toto postižení nelze plně vyléčit, ale správně nastavenou léčbou lze alespoň zmírnit jeho projevy. V průběhu let rodina vyzkoušela celou řadu rehabilitačních postupů, které měly Šimonův vývoj posunout vpřed. Podle Šimonovy maminky Simony Vacínové nejvíce pomohla hipoterapie neboli léčba pomocí koňského hřbetu. V čem přesně spočívá a jak je na tom Šimon dnes?
Jste maminkou tří dětí, máte dvě již dospělé dcery a patnáctiletého syna Šimona. Ten se bohužel narodil předčasně, co všechno tomu předcházelo?
Ještě před Šimonem jsem čekala holčičku, která se narodila už ve 22. týdnu těhotenství a o kterou jsme přišli. Tenkrát nic nenasvědčovalo tomu, že by k potratu mělo dojít. Jenom den předtím jsem měla silný pocit, že není něco v pořádku. Ale byl to jen pocit, žádné fyzické obtíže. Dnes už vím, že to byla intuice, kterou se mě ta holčička snažila upozornit, její volání o pomoc. Tehdy jsem neuposlechla. Byla jsem racionální člověk, který vystudoval vědu, konkrétně chemii. Ale tento silný zážitek mě naučil intuici nepodceňovat a plně respektovat. A pak jsem otěhotněla znovu, tentokrát jsem čekala chlapečka.
Šimon se narodil ve 28. týdnu těhotenství. Krátce po porodu nastaly vážné zdravotní problémy.
Jenže Šimon se narodil také dříve…
Ano, těhotenství se Šimonem bylo opět naprosto bezproblémové. Měla jsem za sebou i veškeré genetické testy, které jsem musela podstoupit kvůli vyššímu věku. Tehdy se u mě zjistila pouze vyšší srážlivost krve. Bohužel porod opět přišel dříve, tentokrát ve 28. týdnu těhotenství. S manželem jsme se báli, že o miminko znovu přijdeme.
Šimon to ale zvládl. Komplikace tedy nastaly až později po porodu?
Šimon měl dokonce i krásnou porodní váhu na daný týden těhotenství, vážil 1900 gramů. Veškerá poporodní vyšetření byla v pořádku, nic nenasvědčovalo tomu, k čemuž bohužel došlo později. Šimon po předčasném porodu zůstal na neonatologii a my jsme ho s manželem pravidelně navštěvovali. Dojížděla jsem za ním třikrát denně na mazlení, kojení i koupání. Jednoho dne bohužel začal mít problémy s dýcháním, byl opět napojený na kyslík a dostal antibiotika, nicméně se stalo něco, čemu se přes veškerou péči nedalo zabránit. Při kontrolním vyšetření pár dní před propuštěním z neonatologie se ukázalo, že v mezičase došlo u Šimona k masivnímu poškození mozku v důsledku infekce, krvácení a následné ztráty bílé mozkové kůry. A já jsem z vyděšeného a vážného pohledu a strohé informace pana doktora, který mi Šimonka předával zpět, pochopila, že je zle.
Šimon pravidelně rehabilituje. Zdroj: CNN Prima NEWS, Simona Vacínová
O poškození mozku jsme věděli, již když jsme odcházeli z porodnice. Později byla u Šimona diagnostikována dětská mozková obrna (DMO), konkrétně spastická kvadruparéza, jako důsledek krvácení do mozku. DMO je označení zastřešující centrální poruchy hybnosti u dítěte, ke kterým dojde do jednoho roku.
Co následovalo po této diagnóze?
Bylo nám doporučeno cvičení Vojtovou metodou. Měli jsme si najít dětského neurologa, fyzioterapeuta, ortopeda. Začali jsme docházet do centra zrakových vad a poradny pro předčasně narozené děti a pravidelně jsme navštěvovali pediatra. První rok Šimonova života jsme prakticky strávili návštěvami lékařů a cvičením. Absolvovala jsem kurz dětských masáží a aromaterapii. Tam jsem se od jedné maminky dověděla o dětském plavání, o němž jsem už dříve uvažovala, a dále o hipoterapii.
K hipoterapii jsme se se Šimonem dostali, když mu bylo devět měsíců.
Co obnáší hiporehabilitace a jak moc Šimonkovi pomohla?
K hiporehabilitaci jsme se dostali, když bylo malému devět měsíců. Kontaktovali jsme tenkrát ještě studentku fyzioterapie Terezu Kopeckou, která na téma hiporehabilitace psala svoji závěrečnou diplomovou práci. Do té doby se s hiporehabilitací začínalo u dětí od tří až čtyř let věku. Tereza řekla, že nevidí důvod, proč to nezkusit s tak malým dítětem, jakým byl Šimon. Ale první hiporehabilitační pobyt ve Strážném sedle v Krkonoších měl proběhnout až koncem prázdnin, což bylo za tři měsíce. Obrátili jsme se tedy na paní Hanu Hermanovou, která se věnovala hipoterapiím v bohnické léčebně, a vyšlo to. Tehdy Šimon seděl prvně na koni. V tomto věku jezdil vleže na břiše hlavou proti směru jízdy. Během jeho vývoje se jeho jízda na koni modifikovala na klek proti směru, po směru, případně s různými pomůckami, přes asistenční sed, kdy seděl před fyzioterapeutem, až k samostatnému sedu.
Jak často Šimon hipoterapii absolvuje?
V současné době dojíždíme třikrát do roka na týdenní pobyt v hiporehabilitačním centru Mirákl v Bohuslavicích na Vysočině, kde Šimon každý den absolvuje ranní čištění koní a dopolední a odpolední dvacetiminutovou jízdu na koni. Během dne podstupuje fyzioterapii, která je přizpůsobena jeho aktuálním potřebám a v jejímž rámci se řeší problémy v celé škále od fyzických po emoční a psychické, prostě vše, co by mohlo bránit jeho dalšímu vývoji. Při některých pobytech, kdy bylo v týmu více lidí, kteří se věnují výcviku koní, byla součástí Šimonova denního rozvrhu ještě takzvaná práce s koněm ze země, při které se učil komunikovat s koněm a ovládat jej z vozíku. To mu dodávalo určité sebevědomí, pocit důležitosti a samostatnosti a zbavovalo strachů a nejistot. Jednou byl dokonce za dobrou práci i na vyjížďce s koňáky mimo jízdárnu.
Šimonovi je 15 let a hipoterapii absolvuje od necelého roku. Jaké pokroky za tu dobu udělal i přes ne příliš příznivou diagnózu?
Ty pokroky jsou obrovské. Například od sedmi let mluví. Najednou se krásně rozmluvil, i když předtím prakticky zvládal pouze jednoslovné odpovědi. Jeho slovní zásoba je dnes velmi bohatá. Bohužel ale sám nesedí ani nechodí. Ne, že by na to jeho tělo nebylo připravené, ale Šimon zatím nepřevzal za svůj život zodpovědnost. A to je to, co nás dnes brzdí. Má svůj vozík, výřečnost a diplomacii a pocit, že vše zařídí někdo jiný. Zatím si neuvědomuje, že tím přichází o svoji svobodu, která je pro život tak důležitá. I když občas je samozřejmě vidět, že pokud si něco zařídí, vyjedná, vykomunikuje sám, je na sebe náležitě hrdý a prožívá příjemný pocit.
Jak to má Šimon se školou?
Chodí do osmé třídy. V posledních dvou letech navštěvuje školu při Jedličkově ústavu v Praze, kde nám byla nabídnuta i ergoterapie, fyzioterapie, vodoléčba a plavání. Současně zde může navštěvovat sportovní kroužek. Pokud nepočítám poruchy učení, což je v jeho případě balík tvořený dyslexií, dysgrafií a dyskalkulií, lze ho považovat za průměrného studenta.
Co byste jako rodič dítěte s DMO vzkázala ostatním rodičům, kterým se narodí dítě s tímto zdravotním znevýhodněním? Jak to vlastně celé zvládnout?
Možná čekáte nějaké rady týkající se nabídky terapií, způsobů, jak získat finance na život s takovým děťátkem, protože těch bude potřeba opravdu hodně, ale to si každý může dohledat. Za sebe bych asi vzkázala, abyste se nebáli. Strach sem nepatří. Je to cesta, která není snadná, ale na které mnoho získáte. Snad větší pokoru, jiný pohled na svět. Potkáte nové, kvalitní lidi, kteří vás budou inspirovat. A ve vašem děťátku získáte laskavého učitele.
Hiporehabilitace: Léčba s pomocí koňského hřbetu
Centrum hiporehabilitace Mirákl je obecně prospěšná společnost, která se zaměřuje na fyzioterapeutické pobyty. Hlavní léčebnou metodou je terapie pomocí koňského hřbetu. V Centru Mirákl působí jako fyzioterapeutka Kateřina Maříková (dříve Čapková), které jsme položili ohledně hiporehabilitace a její prospěšnosti pár otázek.
Co přesně si pod pojmem hiporehabilitace můžeme představit?
Hipoterapie je fyzioterapeutický přístup, ve kterém je hlavním léčebným prvkem pohyb koňského hřbetu v kroku. Tento pohyb je velmi rozmanitý a závislý na plemenu koně, ale i na různých faktorech, jako je tempo kroku koně, jeho délka nebo způsob vedení koně. Díky této variabilitě můžeme rehabilitovat na koni velkou škálu nejrůznějších diagnóz nejmenších pacientů, ale i dospělých lidí. Indikace hipoterapie záleží hlavně na tom, co chceme u daného klienta rehabilitovat a zlepšit. Vždy je nutné vstupní vyšetření, na základě kterého se určuje vhodnost této metody pro konkrétního klienta.
Kateřina Maříková pracuje v Centru Mirákl jako fyzioterapeutka. Zdroj: CNN Prima NEWS, Kateřina Maříková (Čapková)
Hradí tyto léčebné pobyty pojišťovny?
Hipoterapie, přesněji hipoterapie u DMO, je certifikovanou metodou a je tedy možné ji vykazovat na pojišťovny. Bohužel však málokteré hipoterapeutické středisko je poskytovatelem zdravotních služeb a má s pojišťovnami smlouvy. Proto je ve většině případů hipoterapie hrazena přímou platbou klientů. Náklad na jednu terapeutickou jednotku je 600 až 800 korun. I proto je většina středisek neziskovými organizacemi a snaží se držet ceny na co nejnižší možné výši.
Po jaké době jsou vidět první výsledky?
Dle mého názoru by výsledek, ač nepatrný, měl být vidět po každé terapeutické jednotce. Pokud na základě vyšetření vím, co chci cíleně rehabilitovat a celou hipoterapeutickou jednotku k tomu směřuji, vždy by klient měl být „o něco lepší“. Problém je spíše s udržením dosaženého efektu. Učení se pohybu je stejné jako učení se například matematice. Pokud mě to baví, lépe si to pamatuji. A právě z tohoto důvodu má hipoterapie nadstandardní výsledky oproti jiným fyzioterapeutickým metodám, a to zejména u dětí.
Od jakého věku může dítě hipoterapii využívat?
V České republice je hranicí přijetí do péče věk tří měsíce. V tomto jsme velkou výjimkou, například v USA doporučuje americká organizace AHA věk čtyři roky a více.
Kdo může hipoterapii provádět, jaké je k tomu potřeba vzdělání?
Hipoterapii jako oficiální léčebnou metodu uznanou ministerstvem zdravotnictví může provádět pouze fyzioterapeut s odbornou způsobilosti k výkonu hipoterapie získanou v rámci certifikovaného kurzu Hipoterapie u DMO, popřípadě fyzioterapeut s ukončeným vzděláním pod dohledem certifikovaného fyzioterapeuta.
