Láska Dietrichové a Gabina byla jako z hollywoodského filmu. Nakonec ale nevydržela

Ve světě filmových hvězd se občas stane, že se do sebe dvě celebrity zamilují. Výjimkou nebyli ani francouzský herec Jean Gabin a německá zpěvačka a herečka Marlene Dietrichová. Ačkoliv se do sebe nezamilovali na první pohled, jejich láska pro ně byla výjimečná. Museli překonat dlouhé vzdálenosti a strasti druhé světové války. I přesto, že v těchto životních zkouškách uspěli, jejich vztah po válce nevydržel.

17. května 1904 se v Paříži narodil Jean Gabin. Byl nejmladším synem majitele revue kavárny a operetního komika, takže se narodil do světa umění. Marlene Dietrichová, narozená 27. prosince 1901 v Schönebergu, dnešní čtvrti Berlína, vyrůstala zcela jinak – jako dcera z pruské rodiny poznala, že život umělkyně neodpovídá jejímu společenskému postavení. Přesto ji matka v plánech stát se herečkou podporovala.

Jak se do sebe tak rozdílní lidé jako Marlene Dietrichová a Jean Gabin zamilovali? V roce 1930 Marlene opustila Německo, aby se vydala na dráhu hollywoodské herečky. Když se v roce 1933 chopili moci nacisté, do Německa se nevrátila a oznámila, že tam už nebude natáčet, přestože jí četné filmové nabídky dával sám Joseph Goebbels.

Gabin narukoval do armády

Jean byl v té době úspěšným francouzským hercem. A Marlene čekal ve Spojených státech podobný osud. Gabin ve filmech představoval vykořisťovaného dělníka, zatímco Dietrichová ztělesňovala „femme fatale“.

V létě 1938, rok před vypuknutím druhé světové války, došlo k rozhodující události – Marlene a Jean se setkali v Paříži. Je těžké u nich hovořit o lásce na první pohled. Bezpochyby však lze říci, že si ti dva dobře rozuměli už tehdy.

Přestože druhá světová válka začala v roce 1939, mezi Marlene a Gabinem se nic nezměnilo až do okupace Francie německými vojsky v roce 1941. Gabin byl donucen emigrovat do Hollywoodu, protože se bránil spolupráci s německými okupanty. Tam se setkal s dalšími emigrovanými francouzskými umělci, jako byli Charles Boyer nebo Jean-Pierre Aumont. Zde také znovu našel Marlene a tentokrát se zdálo, že to byla láska na první pohled, i když až na druhý pokus.

V Hollywoodu pomáhala Marlene Jeanovi naučit se anglicky. FBI měla podezření, že za jazykovými cvičeními se skrývá tajný kód a že ti dva ve skutečnosti mají společnou řeč s vichistickým režimem. Po dvou filmech v Hollywoodu si Gabin uvědomil, že se nedokáže přizpůsobit americkému způsobu života a že si nemůže nechat ujít věci ve Francii. Rozhodl se narukovat jako mariňák do Svobodných francouzských námořních sil.

Udržování morálky pomocí zábavy

V lednu 1944 nastal čas rozloučit se. Marlene doprovázela Jeana do Norfolku, kde se Gabin hlásil do služby na tankeru Elorn. Marlene nevěděla, zda svého milence ještě někdy uvidí. Gabin dal Marlene na rozloučenou zlatý řetízek od Cartiera.

Poté, co se rozloučili, se vrátila do Hollywoodu a bez svého milence, kterému téměř denně servírovala francouzskou kuchyni, se cítila osamělá. V minulosti jezdila prodávat válečné dluhopisy. Pak byla založena USO, organizace, jejímž posláním bylo udržovat morálku vojáků na frontě prostřednictvím zábavy. V návaznosti na svou pruskou výchovu a pravděpodobně v naději, že se znovu setká s Gabinem, se přihlásila, aby bavila americké vojáky na frontě.

Dne 5. dubna 1944, čtyři měsíce poté, co doprovázela Jeana do Norfolku, byla letecky přepravena z New Yorku na bojiště v Alžírsku. Od té doby bylo jejím úkolem udržovat morálku vojáků vystupováním v USO Camp Shows. Několik dní po příjezdu do Alžírska poprvé vystoupila před 3 tisíci vojáky. Zde se znovu setkala s Gabinem, který byl nyní převelen z nebezpečného tankeru do bezpečnějšího výcvikového střediska. Když Marlene nevystupovala před vojáky, trávila čas s Jeanem.

Co bylo příčinou rozchodu?

V závěrečné fázi války však ti dva nemohli být stále spolu – často je dělily velké vzdálenosti, které byly překlenuty korespondencí. Gabin ve svých dopisech oslovuje Marlene „Ma Grande“ (Má velká). Ačkoli se v tisku objevily zvěsti, že Marlene měla i jiné milence, vztah zpočátku vydržel. V době války však ani výměna dopisů není vždy možná. V rozhlasovém rozhovoru v Paříži v roce 1944, krátce po osvobození Francie, Marlene řekla, že Gabin je někde na moři a že od něj už nějakou dobu nedostala žádné zprávy, ale zoufale si od něj přeje znamení života.

Až do konce druhé světové války v Evropě Gabin sloužil jako velitel tanku. Nedaleko Mnichova se krátce po německé kapitulaci konala přehlídka na počest armádních velitelů, mezi nimiž byl i Charles de Gaulle. Gabin byl u toho. Mezi řadami tanků se objevila běžící silueta a ženským hlasem volala: „Jeane, Jeane, Jeane!“ – byla to Marlene, která dostávala od ostatních vojáků instrukce, kde Gabina najde. Když ho konečně našla mezi tanky, oba se vášnivě políbili. Před jeho kamarády to Gabinovi možná připadalo poněkud trapné, přesto to pro oba bylo šťastné shledání.

Konec druhé světové války ale znamenal úpadek milostného vztahu. Společně natočili film Martin Roumagnac, který nebyl úspěšný. Odcizili se. Když se Marlene rozhodla vrátit do Ameriky, kde pokračovala v poválečné kariéře, Gabin chtěl ve Francii založit rodinu. A právě kvůli tomu dospěl vztah konci. Gabin pak rodinu založil, ale s jinou ženou.

Rozchod byl pro zpěvačku obzvlášť těžký. V listopadu 1946 Jean v dopise Marlene napsal, že už ji nikdy nechce vidět a že se nechce dívat ani na filmy, které spolu natočili. Až do konce života zůstal pro Marlene vztah výjimečný mezi všemi, které prožila. Když Jean Gabin 15. listopadu 1976 zemřel několik měsíců po jejím manželovi Rudim Sieberovi, oznámila, že je nyní podruhé vdovou.