Záškrt, spalničky a další „zapomenuté“ nemoci PŘEHLEDNĚ: Jak je rozpoznat a co prevence?

Černý kašel je pro malé děti velmi nebezpečný. (Ilustrační foto).

„Zapomenuté“ nemoci se vracejí

V závěru roku 2024 vyplynuly z údajů Státního zdravotního ústavu (SZÚ) nepříznivé statistiky: v Česku bylo nejvíce případů příušnic za sedm let a spalniček za posledních pět let. U záškrtu a černého kašle se jednalo o nejvíce případů za desítky let. Proti všem zmíněným nemocem, které mnozí považují za „zapomenuté“, je k dispozici – a je dokonce povinné – očkování. Nejen z uvedených dat SZÚ však vyplývá, že proočkovanost u dětí není dostatečná. Jak se zmiňované choroby projevují, jak vypadá vhodná prevence a v čem se nemoci odlišují?

Od narození se to, zda a proti čemu se necháme očkovat, řídí takzvaným očkovacím kalendářem. Povinně by děti měly být očkovány takzvanou hexavakcínou, která se skládá ze tří očkování, a je proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, virové hepatitidě (žloutence) typu B a hemofilové nákaze B.

Povinné je také očkování vakcínou MMR proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

V případě, že schéma rodiče dodržují, je chráněna i celá populace – nemoc se nešíří. „Od určitého stupně proočkovanosti funguje kolektivní imunita. Čím je nemoc nakažlivější, tím více lidí musí být očkováno, aby kolektivní imunita vznikla,“ sdělila dříve expertka Svazu zdravotních pojišťoven Ludmila Plšková.

Spalničky

U spalniček je ke kolektivní imunitě potřeba mít 95 procent populace proočkované. Mezi dětmi z ročníku 2020 je však podle ministerstva zdravotnictví více než 14 tisíc těch, které do dvou let věku vakcínu nedostaly, proočkovanost tedy dosáhla jen 87 procent.

V posledních čtyřech letech se vlivem covidových opatření spalničky téměř nevyskytovaly, v roce 2024 však bylo evidováno 35 případů. Nemocní byli ve věkových skupinách od novorozenců po padesátníky.

Ohniska nemoci, která je minimálně desetkrát nakažlivější než chřipka, souvisela v loňském roce s importy ze zahraničí. Například od neočkované sedmileté dívky, která pobývala v Německu, se nakazilo dalších 13 osob. Situace však není kritická: v roce 2019 bylo v Česku zaznamenáno téměř 600 případů.

Onemocnění přichází ve dvou fázích. První trvá zhruba čtyři dny a začíná vzestupem teploty, rýmou, kašlem a zánětem spojivek.

Druhou vlnu horečky následuje výsev vyrážky, která začíná za ušima a na zátylku, poté se šíří na obličej, na trup a končetiny. Po pěti dnech horečka prudce klesá a vyrážka bledne.

Spalničky mohou provázet komplikace, jako jsou zánět plic, mozku či středního ucha. Častější jsou u malých dětí a dospělých. Nakazit se mohou i očkovaní, u nichž došlo k poklesu či vyvanutí imunity – v jejich případě však mohou být příznaky výrazně mírnější.

Inkubační doba obvykle činí sedm až 21 dní. Nakazit se člověk může pouze od nemocného, a to vzdušnou cestou – skrze respirační kapénky při mluvení, kašlání a kýchání – přičemž vstupní branou viru jsou spojivky a sliznice dýchacích cest.

Na onemocnění žádný lék neexistuje – pacient se musí zdržovat v izolaci a léčit příznaky. Jako prevence slouží zmiňované povinné očkování.

Černý kašel

Černý kašel mnozí až do letošního roku skutečně brali jako nemoc, která už neexistuje. Evidence nakažených v roce 2024 – 37 375 však mluví o výrazném opaku. Jedná se o nejvyšší počet případů od roku 1958, kdy se proti této chorobě začalo v Česku očkovat.

Nejčastěji je pacientům mezi 10 až 19 lety. Podle odborníků to může souviset se změnou složení vakcíny v minulosti a zároveň s postupným slábnutím ochrany. Doporučují proto jedno přeočkování v dospělosti. Dříve o něj zájem nebyl, letos lékaři do poloviny prosince aplikovali více než 230 tisíc dávek vakcíny.

Jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění dýchacích cest. Uvažovat o tom, že by se mohlo jednat o černý kašel, by se mělo podle odborníků začít ve chvíli, kdy kašel trvá déle než týden.

Zpočátku mohou mít nakažení běžné příznaky: kašel, rýmu, slzení, zánět spojivek, zvýšenou teplotu, chrapot či bolest v krku. Dominantní je však rozvoj záchvatovitého, obvykle suchého kašle, s rudnutím až modráním zejména v obličeji. Může se objevit krátká zástava dechu, po které následuje hlasitý, zajíkavý nádech připomínající zakokrhání kohouta.

Záchvat kašle někdy končí vykašláním malého množství vazkého sputa nebo zvracením (dávivý kašel). Kašel se zhoršuje v noci a nereaguje na běžnou léčbu. Příznaky neléčeného onemocnění mohou trvat tři měsíce i déle.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Syndrom bílého pláště. Třes rukou, nervozita a vysoký tlak. Hrůzu z lékařů má každý třetí Čech

Nejzávažnější je onemocnění pro novorozence a kojence: mohou totiž vzniknout život ohrožující komplikace. Léčba spočívá v cílené terapii antibiotiky a v podpůrné léčbě. Nejvhodnější prevencí je zmiňované povinné očkování.

Inkubační doba trvá obvykle sedm až deset dní, může ale dokonce být až 21 dní. Choroba se přenáší od nemocného nebo infikovaného jedince na osoby v blízkém okolí prostřednictvím respiračních kapének, které vznikají hlavně při mluvení, kašlání a kýchání. Výjimečně je možný přenos předměty, na nichž se vyskytují kontaminované sekrety od nemocného.

Záškrt

Záškrt se v České republice nevyskytoval od roku 1996, nemoc se vrátila předloni. V roce 2022 Státní zdravotní ústav zaznamenal pět případů, loni sedm a v roce 2024 deset. Nejvíce pacientů – celkem čtyři – se nacházelo ve věkové skupině 40 až 44 let.

Záškrt se nejčastěji projevuje jako těžká angina se šedavými pablánami, která vede k zúžení hrtanu i hltanu a k dušení. Mezi další příznaky patří slabost, bolest v krku, horečka, zvětšené krční mandle a dýchací obtíže.

Při podezření na záškrt se podává antitoxická protilátka. V časných stadiích nemoci je možná léčba antibiotiky, u těžkých forem je nutná hospitalizace a nitrožilně podávaný krystalický penicilin. Jedinou prevencí záškrtu je očkování, které je v Česku povinné.

Inkubační doba trvá obvykle dva až pět dní. K přenosu dochází vzdušnou cestou z osoby na osobu prostřednictvím kapének, které vznikají při mluvení, kašlání a kýchání, nebo kontaktem s kontaminovanými předměty, včetně prádla a podobně. Bakterie se mohou do organismu dostat i kožními lézemi.

Příušnice

V minulosti se s příušnicemi léčily i desítky lidí ročně. V roce 2024 bylo evidováno 659 případů, jedná se o největší počet pacientů od roku 2017 – ovšem o rok předtím byly počty skoro desetinásobné. Letos bylo nejvíce nakažených ve věku od 15 do 19 let.

Příušnicím mohou předcházet nespecifické symptomy, které trvají tři až pět dní: jde o malátnost, horečku, bolest hlavy, svalů a kloubů.

Počáteční příznaky pak mnohdy zahrnují horečku, bolest svalů a hlavy, nechuť k jídlu a celkový pocit nemoci. Obvykle následuje bolestivý otok jedné nebo obou příušních slinných žláz. Charakteristickým projevem je bolestivé měkké zduření obvykle příušních, někdy také podčelistních nebo podjazykových slinných žláz.

V dětském věku infekce většinou proběhne bez dalších komplikací, ve vyšším věku se častěji objevují komplikace: zánět slinivky břišní, zánět pohlavních žláz (vaječníky, varlata) nebo velmi vzácně zánět centrální nervové soustavy (encefalitida, meningitida) s možnými trvalými neurologickými následky.

Častou komplikací bývá jednostranný zánět varlat u dospívajících chlapců (20 až 40 procent případů) či meningitida (10 procent). Nejobávanější komplikací bývá zánět mužských pohlavních žláz, který může vést k neplodnosti. Následkem onemocnění může být i trvalá, většinou jednostranná, hluchota. Infekce u těhotné ženy může vést k potratu plodu.

Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 14 až 25 dní, obvykle činí 16 až 18 dní. Onemocnění je vysoce nakažlivé a šíří se vzdušnou cestou z osoby na osobu prostřednictvím respiračních kapének, které vznikají při mluvení, kašlání a kýchání nemocného jedince, nebo kontaktem s kontaminovanými předměty. Virus se vylučuje slinami a močí. Lék proti příušnicím neexistuje, nejlepší prevencí je povinné očkování.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Hasiči z celého Česka pomáhají kolegovi, který bojuje s ALS. Na jeho podporu založili sbírku

Tagy: