360°, Eva Decroix, Jarolsav Bžoch, Roman Prymula, Kateřina Fabiánová - 4.4. v 21:30
Osobně si nedokážu představit spolupráci s SPD, na rozdíl od některých členů našeho hnutí. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl poslanec Jaroslav Bžoch, který je zároveň dvojkou ANO do Evropského parlamentu a ministrem zahraničí ve stínové vládě Karla Havlíčka. Kromě jiného se rozpovídal o kampani do eurovoleb či o současné roli Andreje Babiše v opozičním hnutí. Zároveň zhodnotil působení Jana Lipavského na resortu zahraničí. Za co by šéfa české diplomacie pochválil? A v čem naopak podle Bžocha vláda selhává?
Z průzkumů veřejného mínění zatím vyplývá, že hlavním favoritem sněmovních voleb 2025 je hnutí ANO. S kým byste chtěli sedět ve vládní koalici? Spekuluje se například o ODS či SPD. Nabízí se také návrat sociální demokracie.
To se teď velmi těžko odhaduje. Uvidíme, jak budou vypadat programové průniky. Já osobně si nedokážu představit spolupráci s SPD. Programově se hodně lišíme. SPD chce vystupovat z NATO a z Evropské unie. Přes to nejede vlak.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zemřel Jaroslav Bašta. Byl ministrem v Zemanově vládě, kandidoval i na prezidenta
Jste v odmítavém postoji směrem k SPD uvnitř ANO jednotní? Myslím, že někteří členové ANO by si vládu s SPD uměli představit.
Jsme v tomto rozkročeni. Někteří členové by si spolupráci s SPD skutečně dokázali představit. Tomio Okamura a spol. sice často říkají, že by s námi chtěli navázat konstruktivní spolupráci. Zároveň se ale neštítí do nás kopat kvůli úplným nesmyslům a nepravdám. Člověk si pak říká, jak by s námi asi chtěli vládnout.
Hlavním posláním vlády by mělo být zvyšování prosperity České republiky, rozhodně by to neměly být boje uvnitř koalice. Když se neustále musíte starat o to, abyste vůbec dokázali udržet koalici pohromadě, na samotné vládnutí už vám nezbude moc času. To je mimochodem problém i vlády Petra Fialy.
Dokázal byste si představit vládu ANO s ODS?
Nechci předjímat. V tuto chvíli asi úplně ne. Ty příkopy jsou velké a vztahy nejsou vůbec dobré. Rozcházíme se v přístupu k pomoci lidem. Museli bychom dát dohromady tým, který by si rozuměl a neřešil by každý den neshody v koalici. Když bychom se jasně shodli na prioritách, které by vedly ke zlepšení poměrů v České republice, mohlo by to být jiné. Pro mě osobně to možné je, ale byla by to dlouhá cesta. Variant po volbách bude jistě více.
Pojďme k Evropskému parlamentu. Ve veřejném prostoru se hodně mluví o tom, že červnové eurovolby budou vskutku přelomové, ať už jde o migraci, energetickou politiku či ruskou agresi na Ukrajině. Která témata EU jsou pro hnutí ANO nejdůležitější?
Už jste je trochu zmínil. Pro nás bude důležité, jak budou vypadat další revize Green Dealu. Jednoznačně také musím zmínit vnitřní bezpečnost, s níž je spojená migrace a samozřejmě i situace na Ukrajině a Blízkém východě. Doufám, že se trochu změní zastoupení v Evropském parlamentu. To současné řeší více ideologii než reálnou politikou. Pevně věřím, že se europarlament vrátí ke své původní funkci – méně nezávazných rezolucí, více reálné politiky.
O zmíněných tématech či funkci Evropského parlamentu by podobně mluvili i zástupci ODS. Proč by měl člověk volit ANO, a nikoliv třeba kroužkovat představitele ODS na kandidátce Spolu?
Právě proto, že jde o kandidátku koalice Spolu, kde nikdo neví, co budou skutečně prosazovat. Vždy tam budou dosti rozdílné názory. Vezměte si třeba Alexandra Vondru a Luďka Niedermayera. Jeden chce euro, druhý ne, jeden chce zrušit právo veta, druhý ne. Takto je to u nich se vším. Ještě dodám hlavní důvod: Jako hnutí ANO na domácí scéně ukazujeme, že máme řešení a chceme pracovat. Co říkáme, myslíme vážně. Už dnes máme dobré zastoupení v Evropském parlamentu. Věřím, že v tom budeme pokračovat.
Příkopy mezi koalicí a opozicí jsou dosti hluboké. Sám nepatřím mezi útočné poslance. Spíš se to prostředí snažím kultivovat, když to jen trochu jde.
Zkusme si trochu zatipovat. Na kolik mandátů hnutí ANO v eurovolbách dosáhne?
Byl bych moc rád, kdybychom získali osm mandátů.
Vy sám budete na kandidátce ANO figurovat na druhém místě hned za Klárou Dostálovou. Jakým způsobem povedete horkou fázi kampaně? Evropské volby mají přece jen jiný charakter než třeba volby sněmovní.
Povedeme hlavně kontaktní kampaň. Budeme se snažit lidem vysvětlovat, jak moc se nás dění v EU dotýká. Volební účast u eurovoleb je v Česku dlouhodobě mizivá. Přitom většina legislativy, kterou Parlament ČR v současnosti schvaluje, přichází z Evropské unie. Proto je strašně důležité české zastoupení v EU. Mnoho občanů nevnímá, jak jsou tyto věci zásadní. Média zároveň nemají šanci pokrýt celou evropskou agendu.
Jak moc do kampaně bude zasahovat Andrej Babiš? V minulosti už několikrát uvedl, že se chce v evropských volbách hodně angažovat. Zajímalo by mě, jestli bude v popředí Klára Dostálová a vy, nebo spíš Andrej Babiš.
Plánujeme do budoucna mnoho meetingů. Na těch větších akcích se dost možná potkáme všichni tři. Chceme být vidět v regionech. Já třeba pocházím z Teplic, takže budu často vést kampaň v Ústeckém kraji.
Andrej Babiš bude součástí naší kampaně. Chceme vyzdvihovat hlavně evropská témata. Ta se však často prolínají i do domácí politiky. Když se třeba bude řešit migrace, určitě jako hnutí ANO budeme mluvit o migračním paktu, který se domlouval za českého předsednictví Fialovy vlády. Vůbec se nám nelíbí, protože jde o pozvánku pro nelegální migranty do Evropy.
I když chápu, že poslední předvolební kampaně byly vyhrocené z různých stran, vyhovuje vám způsob, jakým váš předseda vedl poslední kampaně? Připomenu například velmi konfrontační slogany jako „Chaty a chalupy migrantům? To fakt nechci.“ či „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják.“
Nemám rád vyhrocené kampaně. Mnohem radši vedu klidnější kampaň, která má pozitivní cíle. Na druhou stranu si přiznejme, že jen těžko povedete méně konfrontační kampaň, když konkurence dá vašeho předsedu na billboard s Putinem a k tomu napíše: „Stejní agenti“. Nebo když se sníží k tomu, aby vyčítala zemřelé během covidové krize. To bylo dno. Pokud se vrátím ke kampani ANO, ve sloganech typu „chaty migrantům“ byly dva prvky. Zaprvé to byla částečně nadsázka. Zadruhé v tom byl takový vykřičník, že nemůžeme mít laxní přístup k tak důležitým tématům, jako je migrace.
Tak trochu jste naznačil poněkud napjaté vztahy mezi vládou a opozicí. Podle mnoha politiků jsou nyní nejhorší za několik posledních let. Vás osobně vnímám jako zástupce opozice, který nekope do pětikoalice za každou cenu. Co udělat, aby se vztahy opozice a koalice zlepšily?
Velmi složitá otázka. Také nad tím přemýšlím. Je pravda, že příkopy mezi koalicí a opozicí jsou dosti hluboké. Problém je v tom, že na sebe ve Sněmovně házíme vinu, kdo za co může a kdo ty příkopy prohlubuje. Ustoupit by asi museli všichni, což není jednoduché. Mně samotnému takové místo nevyhovuje. Nepatřím mezi útočné poslance. Spíš se to prostředí snažím kultivovat, když to jen trochu jde. A i když často kritizuji vládu, chci to dělat konstruktivně.
Někdy je ale opravdu těžké ukázat vlídnou tvář, když vás zástupci koalice onálepkují jako extremisty, populisty či proruské šváby. To už jsem kolikrát vyletěl jako čert z krabičky. Taková označení jsou absolutně za hranou.
Přijde vám, že vás takto nálepkují všichni z vládní koalice? Řekl bych, že politici jako třeba Pavel Blažek, Jana Černochová či Marek Výborný se snaží chovat k opozici poměrně korektně.
Máte pravdu v tom, že nás nenálepkují všichni členové koalice. Vycházím velmi dobře se spoustou kolegů ze Sněmovny, a to napříč spektrem. Největší směr však udávají šéfové jednotlivých stran a další velmi viditelní politici. Ti můžou strhnout s sebou celou Sněmovnu.
Dělat z ANO zlo kvůli tomu, že má Andrej Babiš přátelský vztah s Viktorem Orbánem, je mimo mísu. Myslím, že ohledně toho panuje zbytečná hysterie.
Zpátky k Evropské unii. Ve které z unijních frakcí byste po volbách nejraději skončil?
Myslím, že bychom měli zůstat součástí ALDE a Renew Europe, i když jsme měli určité názorové neshody. Ta frakce je ideologicky šířeji rozkročená než ostatní unijní skupiny. To nám jako hnutí ANO vyhovuje. I u nás najdete několik názorových proudů.
Říkám si, jestli ta frakce není rozkročená až moc. Připomeňme, že jste ve stejné politické skupině jako například Progresivní Slovensko Michala Šimečky. Andrej Babiš zástupce této strany označuje za zelené šílence. Není trochu podivné mluvit takto o svém spojenci?
Tato prohlášení nevznikají ve vzduchoprázdnu. S Michalem Šimečkou se známe. Proti hnutí ANO bojuje uvnitř ALDE dlouhodobě. Mrzí mě, když přijede do české Sněmovny, tak se se mnou ani nesejde. Míří rovnou za Piráty, to mi přijde absurdní. Takhle se choval dávno předtím, než se o něm kriticky vyjádřil Andrej Babiš. Je na ALDE, aby si situaci vyhodnotila a rozhodla se, kterým směrem se bude ubírat.
Někteří evropští partneři ANO jen těžko rozdýchávají „koketování“ Andreje Babiše s Viktorem Orbánem. Toho Babiš opakovaně označil za přítele. Jak vůbec maďarského premiéra vnímáte vy?
Dělat z ANO zlo kvůli tomu, že má Andrej Babiš přátelský vztah s Viktorem Orbánem, je mimo mísu. Myslím, že ohledně toho panuje zbytečná hysterie. Nikdy jsme neříkali, že naprosto souhlasíme se vším, co Orbán dělá v Maďarsku, nebo že bychom chtěli replikovat jeho politiku u nás. EU má veškeré nástroje, jak k Maďarsku přistupovat, pokud nebude plnit svoje povinnosti.
Zároveň je třeba říct, že jako představitele evropské země vás jednání s Viktorem Orbánem chtě nechtě neminou. Budete s ním sedět u stolu a budete se s ním muset bavit. Nemusím souhlasit s jeho názory. Nicméně vnímám, že má Orbán v Maďarsku výraznou podporu.
To bezpochyby. Obecně bych ale řekl, že evropským lídrům v současnosti nejvíce vadí Orbánův vlažný postoj k napadené Ukrajině…
Ano, jeho pohled je zde odlišný. Nepodporuje posílání zbraní na Ukrajinu. Pokud jde ale o protiruské sankční balíčky, vždy nakonec došlo k dohodě. Vzpomeňme na poslední jednání V4 v Praze. Všichni čtyři lídři se shodli na tom, že Rusko je agresor.
Pokud bych se jako ministr zahraničí měl scházet pouze s liberálně demokratickými ministry, moc by jich na schůzku nezbylo. Politici se musí scházet i s lidmi, s nimiž nesouzní.
Když jsme u V4, jak hodnotíte rozhodnutí českého kabinetu přerušit mezivládní konzultace se slovenskou vládou?
Tento krok jsem kritizoval. Mám sice pochopení pro to, co bylo cílem. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že nikdo nemá ke Slovensku blíže než my. Toto pouto bychom neměli rozbít.
Připomeňme jen, že nešlo o přerušení diplomatických styků. Jen na dobu neurčitou skončily mezivládní konzultace. Nebylo přece jen na místě nějak naznačit slovenské vládě, že už zašla moc daleko? Mám na mysli třeba výrok premiéra Roberta Fica o „řádění ukrajinských neonacistů“ pronesený během druhého výročí ruské invaze. V paměti mi utkvěla také schůzka slovenského a ruského ministra zahraničí.
Pro mě bylo také nepředstavitelné, že se slovenský ministr zahraničí sešel s Lavrovem, na druhou stranu se ministr obrany Kaliňák setkal ve stejnou dobu s americkým ministrem zahraničí. Chápu, že reakce české vlády má být velkým gestem, ale takhle se diplomacie opravdu nedělá. Obávám se, jak toto gesto vnímá česká a potažmo i slovenská společnost. Bojím se, aby se naše národy nezačaly od sebe vzdalovat. Uškodí nám to v diplomatické i lidské rovině. Mezivládní konzultace jsme mohli zachovat s tím, že by česká vláda jasně a zřetelně dodala, že nesouhlasí se slovenskou zahraniční politikou.
Když zůstaneme u těch ministrů zahraničí. Má vůbec smysl, aby se český šéf diplomacie scházel se svým slovenským protějškem v případě, že se ten slovenský ministr vídá s Lavrovem?
Ta situace skutečně není jednoduchá. Slovensko je nicméně pořád členem Evropské unie a naším nejbližším partnerem. Pokud bych se jako ministr zahraničí měl scházet pouze s liberálně demokratickými ministry, moc by jich na schůzku nezbylo. Politici se musí scházet i s lidmi, s nimiž nesouzní. Taková je holt diplomacie.
Lipavský se postavil rázně k ruské invazi a v konfliktu na Blízkém východě vyjádřil podporu Izraeli. Obojí je chvályhodné. Mám ale problém s tím, co se děje uvnitř ministerstva.
Nyní zastáváte post ministra zahraničí ve stínové vládě Karla Havlíčka. Chtěl byste být po příštích sněmovních volbách opravdovým ministrem zahraničí?
Moje práce bude v Evropském parlamentu. Když mě tam lidé zvolí, bral bych jako podraz, pokud bych z té funkce utíkal.
Určitě ale bedlivě sledujete práci Jana Lipavského na ministerstvu zahraničí. Jak byste zhodnotil jeho výkon?
Když přejdu to, že se pan ministr někdy také uchýlí k nálepkování opozice a osobním útokům, které jsou za hranou, tak klíčová rozhodnutí ve funkci byla dle mého názoru správná. Postavil se rázně k ruské invazi na Ukrajinu a v konfliktu na Blízkém východě vyjádřil podporu Izraeli. Obojí je samozřejmě chvályhodné.
Mám ovšem problém s tím, co se děje uvnitř ministerstva zahraničí. Mám tam stále kontakty. Z toho, co slyším, se můžu domnívat, že ten resort nešlape tak, jak by měl. Jan Lipavský si nechal sebrat peníze z rozpočtu, což teď bude horko těžko dohánět. Mám obavy, že nejschopnější a služebně nejstarší pracovníci budou z ministerstva odcházet, přičemž je nahradí nekompetentní diplomaté.
Ještě bych měl jednu výtku. Sice chápu, že vláda chce prosazovat hodnotovou diplomacii ve stylu prezidenta Václava Havla. Jenže svět není ideální místo plné demokratických zemí. Naše zahraniční politika bývá často až zbytečně moc aktivistická. V diplomacii je ale třeba více pragmatismu.
Chápu ale správně, že za postoj k Ukrajině a Izraeli byste Jana Lipavského pochválil?
Ano. Tam asi není co vytknout. Ostatně my máme stejný postoj. To bych pak musel hanit sám sebe.
To máme jednu pochvalu pro člena vlády. Dokázal byste říct ještě dalšího ministra, který by si za něco zasloužil palec nahoru?
Pochválil bych ministra Pavla Blažka. Když procházela Sněmovnou legislativa týkající se násilí na ženách, tak se strany dohodly napříč spektrem. To byl od Pavla Blažka dobrý počin, jeho konstruktivní přístup je oceněníhodný. Koneckonců je to vždy o přístupu.
