Ruská armáda odhalila, o co jí na Ukrajině skutečně jde
V pondělí 18. dubna se Janě Bachekové změnil život. Její 79letý otec Viktor Gubarev vyšel z domu v Charkově, aby koupil chleba. Po cestě domů jej však zasáhla střepina ruské střely. Když se vystrašená žena rozhodla jít otce hledat, naskytl se jí jen pohled na jeho bezvládné tělo, nad kterým se skláněli záchranáři.
Když začalo ostřelování města, učitelka angličtiny Bacheková se ve svém malém bytě, který se nachází nedaleko domova jejích rodičů, připravovala na on-line výuku. „Pamatuji si jen ten výbuch,“ svěřila se žena reportérům Reuters. Během chvíli se jí rozzvonil telefon, volala její matka.
Válka na Ukrajině
„Hlas se jí třásl. Řekla mi, že otec šel koupit chleba a stále je venku,“ vzpomínala. Její partner Jevgenij Janě zabránil, aby okamžitě vyběhla na ulici v obavě, že se spustí další vlna ostřelování. Jeho strach byl oprávněný, městem se znovu rozezněly výbuchy.
„Volala jsem mu, ale nebral to,“ pokračovala Bacheková. O několik minut později si oblékla kabát a vyrazila svého otce hledat. Nic ji nemohlo připravit na pohled, který se jí naskytl. Bezvládné tělo otce leželo před domem, ve kterém žil. Již se nad ním skláněli záchranáři, pomoci mu však nebylo. Zasáhla ho střepina z ruské střely.
Byly jsme jeho hrdinky
Tragický moment, kdy se dcera snaží dostat k tělu svého otce, zachytili právě reportéři Reuters. Na snímcích je vidět, jak ji záchranáři musí držet ve chvíli, kdy odnášeli jeho tělo. „Chci na to zapomenout. Na ten obraz, kdy jsem ho viděla,“ dodala zdrcená žena.
V pondělí při ostřelování zemřeli nejméně tři lidé včetně Gubareva. „Před válkou i během ní se snažil usmívat a žertovat. Neustále nás s mamkou podporoval. Říkal nám, že jsme jeho hrdinky, jeho holky,“ vzpomínala Bacheková. Nyní čeká, až bude moci svého milovaného otce pohřbít. Kvůli ostřelování města nemůže proběhnout tradiční smuteční obřad.
„Už to není jako dřív. Hřbitov ani hrob už není zvláštním místem, který je oddělený od ostatních, aby zde mohli lidé být v klidu, mluvit se zesnulými či plakat,“ posteskla si. Předmět, který stál jejího otce život – bochník chleba – si Bacheková nechala. „Je od krve. Nemohu ho držet v rukou, ale chci si ho nechat. Je to kousek mého otce. Jde o poslední věc, kterou držel,“ dodala.
