Když Breivik zahájil střelbu na mladé účastníky letního tábora na norském ostrově Utoya, došlo k masakru. Zdroj: ČTK
Když krajně pravicový extremista převlečený za policistu Anders Behring Breivik střílel na letním táboře mládeže na norském ostrově Utoya, zemřely desítky lidí. Mezi účastníky byla i sedmnáctiletá Lisa Marie Husbyová. Jde o jednu z teenagerů, kteří na malém ostrově v osudný den 22. července 2011 byli. O svém zážitku se nyní rozhodla promluvit.
V rozhovoru se Stephenem Jardinem v pořadu Kaye Adamse na Radio Scotland Lisa uvedla, že hodiny před začátkem střelby lidé zvažovali, že kvůli špatnému počasí odjedou domů. „Bylo velmi deštivo. A spali jsme ve stanech. Ale všichni byli v dobré náladě,“ vzpomínala.
BREİVİK'İN 'AKIL DIŞI' TALEPLERİ / TV5 HABER MERKEZİPosted by TV5 Haber on Thursday, August 4, 2011
Pak se k lidem v táboře začaly dostávat zprávy o teroristickém útoku v Oslu. Výbuch v centru města zabil osm lidí. „Někteří se chtěli vrátit do Osla, protože se nemohli dovolat rodinám. V tu chvíli tam ale nebylo možné jet, všechno bylo uzavřené – žádné autobusy, žádné vlaky. Řekli jsme si, že nejlepší bude zůstat,“ sdělila dívka BBC.
Několik minut před příchodem Breivika Lisa telefonovala své matce. Ubezpečila jí, že je v pořádku a nemusí se ničeho obávat. „Chtěla jsem jí říct, že jsem od Osla daleko a v bezpečí. Během hovoru jsem ale z dálky slyšela policejní auta. Když jsem jí to řekla, prohlásila: ‚Myslím, že vy jste další cíl.‘ Měla prostě takový pocit. Odpověděla jsem jí: ‚To není možné, jsme na ostrově, jsme v bezpečí,‘ a pak jsem zavěsila. O pár minut později jsem uslyšela něco, co jsem považovala za ohňostroj,“ popsala první okamžiky střelby Lisa.
Byla se skupinou několika desítek lidí v lese, když Breivik přijel na ostrov jako přestrojený policista. „Nechápali jsme, co se děje. Ti, kteří viděli, co se stalo, utíkali. My jsme ale neměli ponětí,“ vysvětlovala.
Schovali se v chatě
„Ostrov je velmi malý. Můžete ho přejít za deset minut. Je tu spousta útesů a všude samé stromy. Když mi došlo, co se děje, nenapadlo mě, že bych z ostrova mohla doplavat. Vlastně mi ani nedocházelo, že jsem na ostrově – prostě jsem myslela na to, že musím utéct a schovat se,“ pokračovala Lisa.
Norsko si připomíná smutné výročí. Uplynulo deset let od střelby na ostrově Utoya. Zdroj: ČTK
22. července nejprve došlo k bombovému útoku v Oslu, při kterém zemřelo osm lidí. Zdroj: Profimedia.cz
Breivik si pro místo střelby vybral ostrov Utoya, kde se konal mládežnický tábor Strany práce. Zdroj: Profimedia.cz
Na ostrově Utoya zemřelo 69 mladých lidí. Zdroj: Profimedia.cz
Po celém Norsku se truchlilo. Zdroj: Profimedia.cz
Anders Breivik byl odsouzen k jedenadvaceti letům vězení. Zdroj: Profimedia.cz
Na místě útoku vznikl i pomník. Zdroj: ČTK
Norsko si připomíná smutné výročí. Uplynulo deset let od střelby na ostrově Utoya. Zdroj: ČTK
22. července nejprve došlo k bombovému útoku v Oslu, při kterém zemřelo osm lidí. Zdroj: Profimedia.cz
Breivik si pro místo střelby vybral ostrov Utoya, kde se konal mládežnický tábor Strany práce. Zdroj: Profimedia.cz
Na ostrově Utoya zemřelo 69 mladých lidí. Zdroj: Profimedia.cz
Po celém Norsku se truchlilo. Zdroj: Profimedia.cz
Anders Breivik byl odsouzen k jedenadvaceti letům vězení. Zdroj: Profimedia.cz
Na místě útoku vznikl i pomník. Zdroj: ČTK
Dívka se se svou skupikou běžela lesem ukrýt do jedné z chatek sloužící jako lékařská základna. „Podařilo se nám dostat dovnitř. Pak jsem ale byla úplně v šoku a vyděšená. Myslela jsem, že se musím vrátit zpátky. ‚Jestli půjdeš, zamkneme za tebou dveře,‘ řekli mi. Utekla jsem. Pak jsem uviděla postřelenou dívku a rozhodla jsem se vrátit dovnitř,“ uvedla Lisa. „Ozvalo se spoustu výstřelů. Mysleli jsme si, že je tam více než jeden střelec, ale používal automatickou zbraň,“ dodala.
Celkem 47 studentů, včetně Lisy, se zabarikádovalo v chatě. „Schovali jsme se pod postele, snažili se dostat do malých místností uvnitř chaty a ukrýt se před tím, co se dělo venku. Slyšeli jsme, jak se výstřely přibližují a vzdalují, a pak byly najednou velmi blízko,“ vzpomínala Lisa. Breivik se prý pokoušel otevřít dveře. Když se nemohl dostat dovnitř, vypálil dva výstřely oknem a pak odešel. „Nevěděli jsme, jak dlouho bude policii trvat, než se na ostrov dostane. Venku jsme slyšeli čluny, ale ukázalo se, že to byli civilisté, co pomáhali lidem, kterým se podařilo utéct, nebo se rozhodli odplavat. Také jsme slyšeli vrtulníky, ale ukázalo se, že v nich byly novináři,“ řekla Lisa.
Studenti z chaty přijímali zběsilé telefonáty od svých rodin, které je varovaly, že střelec se má vydávat za policistu. Skupina se také rozhodla, že pokud Breivik vstoupí do chaty, budou všichni nehybně ležet a předstírat, že jsou mrtví. „Poslední zpráva, kterou jsem tehdy dostala od rodiny, byla: ‚Nevěřte policii, na internetu píšou, že je převlečený za policistu, takže nevěřte nikomu, kdo tvrdí, že je od policie.‘ Pak vše utichlo a střelba odezněla,“ sdělila Lisa.
Breivik se policistům vzdal
Když lidé začali vylézet z úkrytů, vtrhla do chaty policie. „Řekli nám, abychom si lehli na zem a ruce měli za hlavou. Mysleli jsme si, že nás přišli zabít,“ vzpomínala Lisa. Ve skutečnosti policisté hledali Breivika.
Jakmile byl s nimi Breivik konfrontován, okamžitě se vzdal. Na ostrově Utoya zabil 69 mladých lidí, z nichž 33 bylo mladších 18 let. Celkem toho dne zavraždil 77 osob, včetně těch v Oslu. Později byl po soudním procesu, kterého se Lisa rozhodla zúčastnit, uvězněn na 21 let. Řekla, že ji zarazilo, jak malý Breivik na lavici obžalovaných vypadal.
Dva roky po masakru se Lisa snažila žít normální život. V roce 2013 si ale vzpomínky na hrůzný zážitek vybraly svou daň. „Něco tak traumatizujícího vás nikdy neopustí. Snaha vrátit se do role normálního teenagera byla velmi obtížná. Začalo to nočními můrami, spoustou vzpomínek na ten den. Noční můry byly někdy opravdu zlé – uprostřed noci jsem se probudila a věřila, že mě zastřelili,“ popsala Lisa.
U dívky se vyvinul pocit, že „jede na autopilota“ a svůj život pozoruje z dálky. Poté strávila rok intenzivní léčbou, během níž se naučila mluvit o svých zážitcích. Získala pocit odhodlání, že „tento jeden červencový den nebude určovat celý můj život“. V roce 2016 začala Lisa studovat v zahraničí a stala se propagátorkou projektu zvyšování povědomí o otázkách týkajících se duševního zdraví.
