Ebola je tu s námi už 45 let. (Ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
Virus, který způsobuje horečky, zvracení a průjmy, krvácení a v nejhorším případě i smrt. Ač se to zdá neuvěřitelné, ebola je tu s námi už 45 let. Na jejím odhalení se podílel mikrobiolog a lékař Peter Piot, který na výzkum a návštěvu tehdy zasaženého Konga vzpomínal ve své knize Není čas ztrácet čas: Život v honbě za smrtícími viry.
Když bylo Piotovi 27 let, naskytla se mu jedna z největších příležitostí, o jaké může začínající mikrobiolog snít – možnost objevit nový virus, prozkoumat způsob jeho přenosu a zastavit epidemii. Celý příběh začal, když jeho laboratoř na Institutu tropické medicíny v Antverpách obdržela vzorek z oblasti, která se tehdy jmenovala Zair. Obsahovala krev vlámské jeptišky, která zemřela na žlutou zimnici.
Just Liked on YouTube: The Ebola Outbreak of 1976 | Going Viral https://t.co/J1xpBPiUDu
— Peter Azak (@thepha) November 13, 2020
„Z tohoto vzorku však naše laboratoř izolovala nový virus, který byl potvrzen Centrem pro kontrolu nemocí v Atlantě a následně nazván ebola podle řeky ležící asi 100 kilometrů severně od Yambuku, centra epidemie. Ukázalo se, že jde o jeden z nejsmrtelnějších známých virů,“ vzpomínal Piot.
Začátkem září 1976 zemřel Mabalo Lokela, ředitel místní školy, s vysokou horečkou, nezvladatelným průjmem a krvácením. Jeho smrt vyvolala v malé misijní komunitě vlnu paniky. Brzy byla nemocnice plná pacientů s podobnou nemocí a téměř všichni do týdne zemřeli. „To byl začátek prvního známého výskytu eboly. Přibližně týden po nákaze se u pacientů objevuje silná horečka, průjem a zvracení. Poté začnou krvácet a v cévách se vytvářejí malé krevní sraženiny, což nakonec vede k celkovému selhání orgánů, šoku a smrti týden po nástupu příznaků,“ popsal průběh nemoci mikrobiolog.
Zemřel každý jedenáctý
Téměř 90 procent z 318 osob, u nichž byla nemoc diagnostikována, nakonec během epidemie v Yambuku zemřelo. Stejně tak více než polovina nemocničního personálu a 39 lidí z 60 rodin žijících v misii. Celý region byl zničen. V některých vesnicích zemřel na ebolu každý jedenáctý obyvatel.
Když Piot společně s kolegy přiletěl do postižené oblasti, jejich letadlo bylo první, které „prolomilo“ karanténu. „Očekávání, že nemoc zastavíme a přivezeme potraviny a léky, bylo velké,“ vzpomínal lékař. První, co Piot při návštěvě veřejné nemocnice viděl, byl velký černý náklaďák u vchodu s nápisem „Márnice“. „Mezi pavilony se pásl dobytek. Nemocnice byla z velké části prázdná, protože pacienti si museli za všechno platit a nebyly tu téměř žádné léky. Stát už léta neposkytoval žádnou podporu,“ pokračoval mikrobiolog.
Rychle se ukázalo, že v nemocnici není něco v pořádku. „Náš tým potvrdil podezření – lidé se v nemocnici nakazili prostřednictvím kontaminovaných jehel a stříkaček (sestrám bylo každé ráno vydáno pouze pět stříkaček a jehel, pozn. red.) a zaměstnanci nemocnice a účastníci pohřbů se stali oběťmi v důsledku kontaktu s tělními tekutinami infikovanými virem,“ vysvětlil Piot.
Špatná lékařská péče
16. prosince 1976, po dlouhých čtyřech měsících, byla karanténa oficiálně zrušena. „Jednoduše řečeno, špatná lékařská praxe zabila stovky lidí. Misionáři nepochybně odváděli velmi cennou práci v oblasti vzdělávání a rozvoje komunity, ale řízení nemocnice bez lékaře, protože nemohli najít žádného, který by v tak odlehlém místě pracoval, bylo mimo jejich kompetence,“ má jasno lékař.
Od roku 1976 zemřelo na ebolu asi 15 tisíc lidí. Nejvíce případů zaznamenala Afrika. Nejhorší vlna nákazy vypukla na přelomu roku 2013 a 2014 v Guineji a začala se šířit dále. V té době za více než dva roky ebola připravila o život více než 11 300 lidí.
