Historik: Válka Čechoslováků s Němci mohla svrhnout Hitlera, Ukrajina může zničit Putina

Postoj západních demokracií k ruské agresi na Ukrajině je v těchto dnech porovnáván i s poraženectvím Západu na podzim 1938, kdy Francie a Velká Británie odmítly pomoci Československu v případné válce s nacistickým Německem. Historik Jan Boris Uhlíř oceňuje, že Ukrajina klade hrdinský odpor okupantům. Bránit se prý měli i Čechoslováci v roce 1938. „Národní hrdost považuji za důležitější devízu než skutečnost, že nám byl zachován chrám sv. Víta na Hradčanech a že Prahu nepostihl osud Varšavy,“ říká Uhlíř.

Západ s Hitlerem v září 1938 raději podepsal Mnichovskou dohodu, aby byl takzvaně zachován evropský mír. Československo se bez boje vzdalo pohraničí a posléze 15. března 1939 ztratilo i zbytek národní svobody, když do Prahy bez odporu napochodovali nacisté. Hitler vytvořil z republiky německý protektorát a posílen o české zbraně se brzy vrhl na Polsko i Francii.

Mělo se Československo v roce 1938 pokusit bránit německé armádě?
Jsem skálopevně přesvědčen, že jsme se bránit měli. Za každou cenu. Žádný stát, který se vojensky střetl s nacistickým Německem, nezanikl. V této souvislosti připomínám verše prorocké básně Viktora Dyka Země mluví: „Třeba mě opustíš, nezahynu. Ale víš, kolik sem přijde stínů? Kolikrát pěst bude potomek zatínat a syn tvůj kolikrát bude tě proklínat?“ Stíny přišly nejprve od října 1938 do Sudet a potom od 15. března 1939 do Čech a na Moravu. Pobývaly zde 2 245 dnů a zcela změnily všechno a všechny. Český národ se jako dosud nikdy v dějinách neocitl na pokraji fyzické likvidace.

Ocitla by se na pokraji fyzické likvidace v případě porážky Ruskem i Ukrajina?
Nedomnívám se, Moskva nechce Ukrajinu rusifikovat. Zdá se, že ji chce ovládnout stejně, jako ovládala země bývalého východního bloku. Také v Československu jsme se po únoru 1948 rusky učili, ale neprošli jsme selekcí a nenutili nás tímto jazykem hovořit jinde než ve škole.

V čem je pacifistický přístup Západu (appeasement) z roku 1938 podobný dnešním postojům Evropské unie a NATO k ruské invazi na Ukrajině? Lze to vůbec porovnávat?
Obě situace jsou nesrovnatelné. Snad jediné identické hledisko by bylo možné aplikovat, a to že reakce Západu na okupaci a přivtělení Krymu opisuje právě politiku appeasementu. Dnes je Západ jednotnější, rozhodnější a přesvědčivější. Ono mu už také nic jiného nezbývá. Projev strachu, nerozhodnosti a nejednotnosti by mohl nést smrtelné následky. Stejně jako strach, hloupost a zbabělost, kterou předvedli premiéři Francie a Spojeného království Daladier a Chamberlain v Mnichově v roce 1938. Už necelé dva roky po Mnichovské dohodě pak stály Hitlerovy tanky na francouzském pobřeží kanálu La Manche. A dokonce tam stály i po Mnichovu ukořistěné české tanky, ovšem již přetřené do německých barev.

Co mohla přinést aktivní obrana Československé armády vůči wehrmachtu?
Válečný střet Německa s Československem na podzim 1938 mohl s vysokou mírou pravděpodobnosti vést ke svržení Adolfa Hitlera a nacistického systému. Detailně propracovaný státní převrat připravil podplukovník Hans Oster, přední činitel vojenské zpravodajské služby Abwehr, ve spolupráci s generalitou a úředníky Říšského ministerstva zahraničních věcí. Oster i reprezentanti generálního štábu se domnívali, že říšská branná moc není na válku připravena, a obávali se dokonce války na dvou frontách. Z tohoto důvodu považovali Adolfa Hitlera za vlastizrádce. Na sklonku třicátých let bylo Československo v poměru počtu zbraní a munice na obyvatele nejlépe vyzbrojeným státem na světě.

A co může přinést dnešní ukrajinská obrana, a to nejen této zemi, ale i zbytku světa?
Rovnou páteř, morální odrazový můstek pro budoucnost a kredit ve světě. A pro ty, kteří přímo neválčí, tedy pro Evropskou unii, je to varování, že vlk už číhá za humny. A také poučení, že preventivní úder je nejlepší obranou. Bojíme se o sebe? Bojme se tím více o naše děti. A učme se od Izraele.

Prohráli bychom přímé boje s německou armádou na podzim 1938?
Válečný střet mohl skončit i jinak než porážkou. Každopádně by vypadal velmi odlišně od bojů v Polsku, Norsku, Belgii, Nizozemsku či Francii. Těžko lze předpokládat, že by morálka obránců pevností, kteří bránili vlastní zem ve spravedlivém boji, selhala stejně jako u jejich protějšků v Belgii či Francii. Československá armáda měla všechny předpoklady říšskou brannou moc fatálně oslabit a před eventuální porážkou znehodnotit zbraně a zbraňové systémy, vyhodit do vzduchu skladiště pohonných hmot a munice či ochromit zbrojní podniky. A také nechat alespoň část letectva přeletět na spojenecká letiště do Rumunska a další zbraně ukrýt pro potřeby budoucího odboje.

Jak to podle vás dopadne na Ukrajině? Dokáže ukrajinská armáda vzdorovat Rusům? A jak dlouho?
Novináři často zaměňují historiky s prognostiky. Je to stejné jako zaměnit gynekologa a patologa. Predikce se ode mě nedočkáte.

Pojďme tedy zpět k Mnichovu. Kdybychom nacistům vojensky odporovali, možná bychom měli až půl milionu obětí. Nebyl to tedy vzhledem k národu vlastně lidumilný krok, že jsme k nám po Mnichovské dohodě nechali wehrmacht napochodovat bez boje?
Domnívám se, že válečný střet z podzimu 1938 by nepřesáhl počet obětí, které tak jako tak Čechy, Morava, Slovensko i Podkarpatská Rus za druhé světové války přinesly. To znamená asi 360 tisíc Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků, Židů, Rusínů a Romů, ale také asi 250 tisíc českých Němců padlých v bojích. Československá republika, byť osamocena, měla v roce 1938 historickou šanci změnit průběh světových dějin. Nestalo se tak a naše reakce na Mnichov, podle mého názoru, zjednodušila třeba uvažování sovětských vojenských stratégů při invazi v roce 1968.

Rozhodnutí nebojovat tedy podle vás přineslo přes 600 tisíc obětí. Chtěl jsem se původně zeptat, zde se prezident Zelenskyj neměl podobně jako Edvard Beneš raději vzdát Rusům, ale už se mi do té otázky nechce...
Rád odpovím. Prezident Zelenskyj dle mého názoru o variantě vzdát se po prvních výstřelech neuvažoval. Navíc si je jako vrchní velitel armády vědom skutečnosti, že by se jednalo o vlastizradu. Dokonce jsem přesvědčen, že armáda by mu obdobný přístup nedovolila a zmařila by jej hned v zárodku. Víme, že jakmile se napil ruský koník z Vltavy, čtyřicet let tu pak tráva nerostla. Ukrajina to ví také. Ví to i Polsko, Finsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko a koneckonců i Německo. Marně přemýšlím, kde v Evropě mají Rusy skutečně rádi. V Srbsku?

Ukrajina hrdinnou obranou překvapila i Kreml. S takovým odporem asi Putin nepočítal.
Že by selhala zpravodajská služba? Anebo se dopustil Putin stejně přezíravého přístupu jako Hitler v roce 1941? Nevím. Nechci podceňovat ukrajinskou armádu ani její vůli k odporu, spíše mám pocit, že zatím, a slovo „zatím“ podtrhávám, selhává ruská armáda jako celek. A protože si nemůže v žádném případě dovolit ztratit tvář, musí za každou cenu zvítězit. Jsem přesvědčen, že NATO se nebude angažovat.

Vraťme se zase do podzimu 1938. Jaké byly další důsledky Mnichovské dohody?
V Mnichově se demokratické síly v Evropě vlastně samy porazily. Československo bylo obětováno na oltář velmocenské politiky Velké Británie, Francie pouze trapně statovala a podepsala si rozsudek smrti v podobě prohrané války. Československá armáda musela v říjnu 1938 odevzdat Německu v neporušeném stavu i pevnostní hraniční systém, na který českoslovenští daňoví poplatníci přispěli částkou přesahující dvě miliardy tehdejších korun. Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se pak do rukou říšské branné moci dostala další výzbroj a výstroj pro dvaačtyřicet divizí na bojových stavech. A díky českému zbrojnímu průmyslu narostla Němcům v tomto odvětví výroba skokově o šestadvacet procent. Kompromisní rozhodnutí nebojovat s wehrmachtem z roku 1938 se tak v důsledku stalo vydatnou materiální pomocí německé armádě při jejím útoku na Polsko (září 1939), Francii (květen 1940) i při dalším drancování Evropy.

Takže na Mnichovu nevidíte žádné pozitivum?
Národní hrdost považuji za důležitější devízu než skutečnost, že nám byl zachován chrám sv. Víta na Hradčanech a že Prahu nepostihl osud Varšavy.

Jinými slovy, i pro Ukrajince je teď lepší úplně rozstřílený Kyjev, než se vzdát a vydat ho Putinovi?
Analogie s Varšavou: Pro Poláky byla lepší zcela zničená Varšava než její zachování, byť jen částečné. Varšava dnes stojí znovu a každému doporučuji její návštěvu. Lépe se staví na zeleném drnu, než opravuje starý skelet. Ukrajinci bojovali proti Stalinovi ještě dlouho po druhé světové válce. Mají dobrou historickou paměť, ale zdá se, že paměť teď selhala v Moskvě. Konflikt mezi Ukrajinou a Ruskou federací je tragédií nejen pro Ukrajinu. Je tragédií i pro Rusko, jenomže tohle Kreml nikdy oficiálně nepřipustí. Anebo až za padesát let, jako se Moskva až po půlstoletí přiznala k masakrům polských důstojníků v Katyni. Bez ohledu na výsledek války, ruská propaganda bude reagovat v intencích interpretace bitvy u Borodina. Vítězství tehdy ohlásil jak císař Napoleon, tak car Alexandr I.