Dusil jsem se a nemohl se nadechnout, popisuje Martin příznaky rakoviny mízních uzlin

První příznaky nemoci pocítil Martin na konci léta 2017 po návratu z dovolené u moře. „Nejprve jsem měl problémy s polykáním, později jsem se začal zadýchávat při běhu a velmi rychle se unavil,“ popisuje. „Byl jsem ale zvyklý sportovat, takže jsem i přesto dokázal uběhnout více než většina mých vrstevníků, proto mě to příliš neznepokojovalo. Myslel jsem, že jsem zkrátka jen unavený, tak jsem běh omezil,“ pokračuje.

Jenže zdravotní problémy přibývaly. Postupně začal ztrácet hlas, přidaly se teploty a noční pocení. V té době raději navštívil lékaře na ORL v Plzni. „Lékař mi pouze doporučil užívat Vincentku. Jenže můj stav se stále zhoršoval, až jsem o hlas přišel téměř úplně,“ vysvětluje a dodává, že na doporučení okolí navštívil jiného lékaře na ORL v Sušici, ale ani ten mu příliš nepomohl.

Další lékař mi diagnostikoval zanedbaný zánět hrtanu a nasadil antibiotika. Můj stav se ale vůbec nezlepšoval, naopak.

„Druhý pan doktor mi pouhým pohledem diagnostikoval zanedbaný masivní zánět hrtanu a nasadil antibiotika a kortikoidy. Léčba pokračovala asi měsíc až do chvíle, kdy jsem se začal dusit a abych se mohl vůbec nadechnout, musel jsem hlavu vždy natočit do strany a uvolnit tak průchod vzduchu do plic,“ vypráví Martin.

Přestože problémy začaly Martina trápit už v říjnu, teprve v prosinci se konečně dočkal specializovaného vyšetření. „Paní doktorka Matoušová z ARO Plzeň mi doslova zachránila život. Když se dozvěděla o mých zdravotních obtížích, ihned mi zařídila rentgen plic,“ dodává.

Pak už vše nabralo obrátky. Po rentgenu byl Martin odeslán na vyšetření CT, a ještě tentýž den podstoupil také biopsii. Diagnóza zněla primární mediastinální B-lymfom. „Byl to pro mě obrovský šok. Tři měsíce jsem chodil po lékařích a nedočkal se žádného pořádného vyšetření a najednou se dozvím, že mám nádor,“ pokračuje.

Léčbu Martin započal hned druhý den po stanovení diagnózy. „Musím říct, že hned první dávka chemoterapie mi přinesla velkou úlevu, nádor se trochu zmenšil a já už mohl konečně normálně dýchat. Cítil jsem se jako vítěz. Bohužel přede mnou byla ještě dlouhá cesta,“ popisuje léčbu.

V první fázi jsem podstoupil několik chemoterapií, které měly být zakončeny biologickou léčbou. Bohužel  kontrolní CT ukázalo, že léčba nezabrala.

V první fázi podstoupil několik chemoterapií, které měly být zakončeny biologickou léčbou. „Na konci první série chemoterapií jsem znova absolvoval CT, které ukázalo, že nádor téměř zmizel. V té chvíli jsem věřil, že mám vyhráno. Jenže mé nadšení netrvalo dlouho. Na kontrolním vyšetření se bohužel ukázalo, že nádor je zpět v plné síle,“ vzpomíná Martin na nejtěžší okamžiky svého života.

Boj s rakovinou tedy pokračoval. Následovaly další chemoterapie, tentokrát výrazně silnější. To už vyžadovalo hospitalizaci na hematologicko-onkologickém (HOO) oddělení v Plzni. Kromě této léčby musel Martin podstoupit ještě transplantaci kostní dřeně. „Autologní transplantaci jsem podstoupil v srpnu 2018. Po třech měsících jsem znovu absolvoval CT, které bohužel opět ukázalo, že léčba dostatečně nezabrala,“ pokračuje.

Lékaři se tedy rozhodli zkusit ozařování. „Díky snaze mé úžasné ošetřující lékařky z HOO Plzeň se podařilo dostat mě na ozařování do Protonového centra v Praze. Téměř měsíc jsem čekal na to, zda mi tuto léčbu schválí má pojišťovna. Měsíc nejistoty byl zakončen dobrou zprávou, léčba mi byla schválena,“ říká Martin s úlevou.

„Celou procedurou ozařování a přístupu všech, zejména pak doktorky Dědečkové, jsem byl velice mile překvapen, byli úžasní. Bylo mi nastaveno 20 cyklů ozařování, na které jsem denně dojížděl,“ pokračuje Martin a dodává, že po měsíci léčby následovaly tři měsíce čekání na kontrolní CT. Toto vyšetření odhalilo, že léčba konečně zabrala a nádor zmizel.

„Nejprve jsem nemohl uvěřit, že jsem rakovinu konečně po tom všem porazil. Měl jsem vlastně i štěstí, protože jsem se mnoha vedlejším účinkům v první fázi vyhnul. Myslím si, že to bylo i díky mému zdravému životnímu stylu – aktivně jsem sportoval, měl jsem vyšší množství svalové hmoty a byl celkově v dobré fyzické kondici,“ říká.

Druhá fáze léčby však byla pro Martina náročnější. Kvůli silným dávkám chemoterapie přišel o vlasy, obočí i řasy a celkově se cítil o dost hůř. „Mezi jednotlivými dávkami chemoterapie byly vždy tři týdny na malé zotavení. Z toho jsem prakticky dva týdny zvracel a pravidelně léčil zánět průdušek. Transplantaci jsem pak už zvládl celkem dobře, protože jsem věděl, že je to cesta k uzdravení,“ pokračuje.

Jsem šťastný, že jsem dostal druhou šanci. I když trpím nespavostí, únavou a často bojuji s nemocemi, žiju a jsem zdravý, to je hlavní.

Dnes je Martin v pořádku, cítí se šťastný a vděčný, že dostal druhou šanci. S následky dlouhé a náročné léčby se však potýká dodnes. „Trpím nespavostí a velkou únavou, často bojuji s infekcemi horních cest dýchacích a jsem trochu nesoustředěný a zapomětlivý. Je to ale daň za to, že žiju. A já jsem rád, že tomu tak je,“ říká Martin, který dojíždí na pravidelnou kontrolu jednou za rok do Prahy a do Plzně.

A co by doporučil všem, kteří nyní procházejí náročnou léčbou, nebo je to teprve čeká? „Důvěřujte odborníkům, ale také věřte, že to zvládnete a že tento boj, byť je těžký a dlouhý, vyhrajete. Protože bez této víry je snaha lékařů zbytečná,“ uzavírá.

Lékař: Zvětšené uzliny mohou signalizovat lymfom

Koho lymfomy postihují a jak se nejčastěji projevují, na to se CNN Prima NEWS zeptala Prokopa Vodičky – lékaře v oboru hematologie působící na I. interní klinice (hematologii) Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Co je to lymfom?
Lymfom je nádorové onemocnění vycházející z bílých krvinek, konkrétně lymfocytů – odtud pochází i název nemoci. Lymfocyty jsou buňky imunitního systému specializované především na boj s infekcí, podle jejich funkce je dělíme na T-lymfocyty a B-lymfocyty. Nacházejí se prakticky všude v lidském těle, nejvíce v lymfatických (mízních) uzlinách lokalizovaných na krku, v podpaží, tříslech, mezihrudí (mediastinum) a břišní dutině, dále v kostní dřeni, krvi a dalších specializovaných orgánech, jako je slezina nebo brzlík. Vzhledem k této povšechné lokalizaci lymfocytů může i lymfom vzniknout kdekoliv v lidském těle, ale úplně nejčastěji se objevuje právě v lymfatických uzlinách, což se projeví jejich zvětšením.

Jaká je vlastně hlavní příčina vzniku lymfomu?
Příčinou je poškození genetické informace buňky (DNA), které vede k jejímu nekontrolovatelnému růstu. V drtivé většině případů je ovšem těžké určit, kdy k tomuto jevu dojde, lymfom tedy objevíme až při vzniku příznaků onemocnění a není tedy možné předejít jeho vzniku.

Jaké jsou první varovné příznaky nádorového onemocnění lymfatických uzlin?
Nahromadění nádorových lymfocytů v lymfatických uzlinách vede k jejich nebolestivému zvětšení – to bývá nejčastějším a hlavním projevem onemocnění. Je třeba ale zdůraznit, že zvětšení lymfatických uzlin může být způsobeno i jiným typem rakoviny, možná ale daleko častěji pouhou reakcí na infekci, během které dojde k rozmnožení zdravých lymfocytů – ty mají za úkol proti infekci bojovat. Podle typu lymfomu může zvětšení lymfatických uzlin vzniknout poměrně rychle v řádu jednotek týdnů (u „agresivních“ – rychle rostoucích lymfomů), jindy zvětšování uzlin může trvat dlouhé týdny až měsíce („indolentní“ – pomalu rostoucí lymfomy). Zvětšené uzliny řadíme do takzvaných lokalizovaných nebo též místních příznaků. Stejně tak i například zvětšení sleziny nebo jater způsobené nahromaděnými nádorovými buňkami lymfomu považujeme za příznaky lokalizované. Kromě těchto orgánů ale může dojít ke vzniku lymfomu prakticky kdekoliv včetně kůže, mozku nebo očí.

Stejně jako u většiny nádorů se může lymfom projevovat i takzvanými nespecifickými příznaky. Jakými nejčastěji?
Ano, jedná se zejména o nevysvětlitelnou únavu, která jedinci zabraňuje ve vykonávání běžných každodenních aktivit a neodeznívá ani po řádném odpočinku. Dalším příznakem je hubnutí během relativně krátkého času (týdny až měsíce), které není způsobeno změnou životního stylu. Dále může jít o horečku nebo zvýšenou teplotu bez souvislosti s infekčním onemocněním, nebo přetrvávající i po jeho odeznění. Typickým a velmi obtěžujícím příznakem je noční pocení, pacienti často musí měnit oblečení i několikrát za noc, ale i tento příznak se může vyskytnout u jiných, méně závažných chorob, případně i při pouhém stresu nebo například u žen v přechodu.

Kterému lékaři je vhodné se nejprve s těmito neduhy svěřit?
Pokud se objeví některý z výše uvedených příznaků, je vhodné navštívit praktického lékaře. Ten na základě celkového vyšetření zváží, jestli opravdu daný příznak může souviset s některým onemocněním, jako je například lymfom, a rozhodne o dalším postupu. Někdy je nezbytné provést doplňující vyšetření, na prvním místě odběr krve a její rozbor, a také zobrazení pomocí rentgenového snímku hrudníku nebo sonografického vyšetření břicha, případně i CT vyšetření.

Jaká vyšetření musí člověk podstoupit, než je mu diagnostikován lymfom?
Pokud praktický lékař pojme podezření, že by se mohlo jednat o lymfom, je nezbytné tuto diagnózu potvrdit. Už bylo řečeno, že nejčastějším příznakem je zvětšená uzlina, a právě tato uzlina musí být odebrána a vyšetřena. Podle umístění a dostupnosti takový výkon provádí chirurg v místním nebo celkovém znecitlivění. Následně je uzlina odeslána na vyšetření patologovi, který pomocí mikroskopického vyšetření a dalších vysoce specializovaných metod včetně genetické analýzy vyvrátí, nebo potvrdí diagnózu lymfomu. Pokud se skutečně jedná o lymfom, je poté třeba zjistit, o jaký typ se jedná. Spolupráce s patologem je pro nás hematology nesmírně důležitá, protože pro každý podtyp lymfomu máme jinou léčebnou strategii, a liší se i jejich prognóza, tedy jakou má pacient šanci na dlouhodobé vyléčení. Doplňující genetická analýza lymfomu v dnešní době přináší důležité informace o možnostech cílené (dříve též „biologické“) léčby. Pacient je následně s diagnózou lymfomu předán do péče hemato-onkologa.

Je nutné absolvovat ještě nějaká další doplňující vyšetření, aby lékař mohl s jistotou stanovit přesnou diagnózu?
Ano, je nutné provést ještě další vyšetření, která ukážou rozsah a prognostické znaky onemocnění. Na prvním místě je to odběr krve – vzorek krve je odeslán na vyšetření krevního obrazu, krevní srážlivosti a na biochemický rozbor. Dalším nesmírně důležitým vyšetřením je dnes PET/CT. Toto vyšetření je kombinací klasického CT zobrazení, které informuje o lokalizaci a velikosti zvětšených uzlin, případně jestli lymfom postihl i jiný orgán, doplněného o informaci o metabolické aktivitě lymfomu – čím rychleji roste, tím je metabolicky aktivnější a tím rychleji a intenzivněji je třeba zahájit léčbu. Dalším vyšetřením je takzvaná trepanobiopsie – jedná se o odebrání vzorku kostní dřeně (nejčastěji z oblasti lopaty kosti kyčelní). Toto vyšetření provádíme k potvrzení či vyloučení přítomnosti lymfomu v kostní dřeni. Všechny získané výsledky jsou poté jako puzzle poskládána do celkového obrazu onemocnění, který nám pomáhá vybrat pacientovi na míru ušitou léčbu.

Jaké existují typy lymfomu? A které jsou nejčastější?
Lymfomy tvoří skupinu několika desítek onemocnění. Základní dvě velké skupiny tvoří Hodgkinův lymfom a lymfomy tzv. non-hodgkinské. Hodgkinův lymfom je pojmenovaný po svém objeviteli britském patologovi Thomasi Hodgkinovi, který žil v 19. století. Pacienti, kteří tímto lymfomem onemocní, mají dnes velmi dobrou šanci na vyléčení. Non-hodgkinské lymfomy představují velmi různorodou skupinu různě závažných chorob. Podíváme-li se na ni z pohledu buněk, ze kterých mohou vzniknout, rozlišujeme větší skupinu B-lymfomů a menší skupinu T-lymfomů. Z pohledu rychlosti růstu pak rozlišujeme lymfomy agresivní, tedy rychle rostoucí, a pomalu rostoucí – indolentní. U agresivních lymfomů nesmíme otálet se zahájením terapie, naopak u indolentních v některých případech s léčbou vyčkáváme někdy i dlouhé měsíce. Bylo totiž prokázáno, že v počátečních stádiích těchto pomalu rostoucích nádorů přináší zahájení léčby s sebou i riziko různých komplikací a nezlepšuje prognózu pacientů. Jednotlivé typy lymfomů v sebe navíc mohou přecházet takzvanou transformací, proto se jedná o poměrně dynamický stav, který je třeba monitorovat.

Můžete srovnat lymfom a leukémii? Co mají tato nádorová onemocnění společného?
Lymfomy a leukémie jsou příbuzná nádorová onemocnění – obě tyto skupiny chorob mají svůj původ v buňkách krvetvorby a v některých případech mohou mít i podobné příznaky nebo jsou dokonce různým projevem jednoho onemocnění. Leukémie se také mohou projevit celkovými příznaky podobně jako lymfomy a její nejčastější typ – chronická lymfatická leukémie – i zvětšením lymfatických uzlin. Obecně ale můžeme říct, že lymfomy spíše napadají lymfatické uzliny, zatímco leukémie kostní dřen a krev. Aby to nebylo úplně jednoduché, léčba lymfomů s sebou nese určité riziko dlouhodobého poškození kostní dřeně, které může vyústit i v rozvoj akutní leukémie. Je ale velmi malé a benefity léčby lymfomu rozhodně převažují.

Kolik lidí ročně si v ČR vyslechne diagnózu lymfomu?
Častější skupinu tvoří pacienti s non-hodgkinskými lymfomy, těchto onemocnění je v ČR ročně diagnostikováno kolem 1 400. Méně je pacientů s Hodgkinovým lymfomem, zde se celkový počet nových případů pohybuje kolem 250 ročně.

V jakém věku se onemocnění nejčastěji objevuje? Může postihnout i děti a mladé lidi?
Nejčastější typ non-hodgkinských lymfomů – difúzní velkobuněčný B lymfom – je onemocnění převážně dospělých pacientů se středním věkem v době diagnózy v sedmé dekádě, ale i ostatní non-hodgkinské lymfomy jsou onemocnění převážně staršího věku. Přesto máme i řadu dětských pacientů. Mimochodem, úplně nejčastějším nádorovým onemocněním dětské populace jsou leukémie.

A jak je tomu v případě Hodgkinova syndromu?
Hodgkinův lymfom postihuje spíše mladší lidi mezi 20 a 30 lety – u těchto pacientů doznala jeho léčba od 2. poloviny 20. století nebývalého úspěchu a z původně neléčitelného smrtelného onemocnění se stala choroba, kterou vyléčíme u více než 90 procent nemocných. To ovšem neznamená, že se onemocnění nemůže vrátit a bohužel i dnes velmi malé procento pacientů na tento lymfom umírá. Další skupinu nemocných s Hodgkinovým lymfomem zaujímají pacienti nad 60 let, u kterých je ale šance na úplnou úzdravu o něco nižší.

Je toto onemocnění dědičné – tedy pokud se v rodině objevilo, je větší pravděpodobnost výskytu i u potomků?
U některých nádorových onemocnění byla prokázána dědičná vazba v rodině. V našich ambulancích se setkáváme s rodinami, ve kterých se vyskytlo více jedinců s nádorovým onemocněním krvetvorby. Je to však extrémně vzácná věc a lymfomy jsou obecně považovány za nedědičné choroby.

Jak se lymfomy léčí?
Léčba spočívá v podávání kombinace chemoterapie a cílené léčby, to se však velmi liší u jednotlivých podtypů lymfomů a u konkrétního lymfomu i podle rozsahu onemocnění. Chemoterapie se podává ve většině případů nitrožilně, výjimečně ve formě tablet. Lékař zpravidla indikuje čtyři až šest cyklů léčby podle aktuálně platných léčebných doporučení a konkrétního zdravotního stavu pacienta. Jeden cyklus může obsahovat jednodenní až několikadenní podávání chemoterapie. Terapie je aplikována v určitých rozestupech, zpravidla jednou za tři až čtyři týdny, celková délka léčby tedy může činit až šest měsíců i déle.

Zmiňoval jste, že v posledních letech je léčba lymfomů stále úspěšnější. Čím to?
Chemoterapie bývá doplněna cílenou léčbou, která za posledních 30 let doznala značného rozmachu, její arzenál se neustále rozšiřuje a pomáhá tak zlepšovat přežívání pacientů. Zásadní roli hraje přesné určení typu lymfomu a jeho vlastností. Tak například u lymfomů, které vycházejí z B-lymfocytů, používáme uměle vytvořenou protilátku s názvem rituximab. Cílí téměř výlučně na povrchové bílkoviny těchto nádorových buněk a její nežádoucí účinky v organismu jsou daleko nižší než u klasické necílené chemoterapie, která působí na všechny rychle se dělící buňky.

Naopak ozařování, tedy radioterapie, byla před objevem chemoterapie prováděna u pacientů s lymfomy s nepříliš dobrým výsledkem, v současnosti má své místo pouze ve specifických situacích, kdy může sloužit jako vhodný doplněk k chemoterapii a potencuje účinek léčby.

Jaké vyšetření je nutné provést na závěr léčby, aby bylo možné zjistit, zda léčba skutečně zabrala?
Abychom mohli posoudit, jak úspěšní jsme v léčbě lymfomu, v polovině a na konci léčby provádíme opět zobrazovací vyšetření (CT nebo PET/CT), které porovnáváme s vyšetřením před zahájením léčby. Pokud lymfom zcela zmizí, mluvíme o takzvané celkové (kompletní) remisi.

V jakých nemocnicích se na léčbu rakoviny mízních uzlin specializují?
V České republice existuje sedm hemato-onkologických center při fakultních nemocnicích, které se specializují na léčbu lymfomů (abecedně FN Brno, FN Hradec Králové, FN Královské Vinohrady, FN Plzeň, FN Olomouc, FN Ostrava a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze), na léčbě se ale podílejí i další hematologická a onkologická pracoviště. Léčba lymfomů s sebou přináší méně či více závažné komplikace, kterými si projde většina pacientů. Zvládání každodenních záležitostí pro ně může být proto poměrně náročné nejen po zdravotní stránce, o kterou se starají hlavně zdravotníci, ale i po stránce sociální a psychologické. V tomto směru patří velký dík pacientským spolkům, zejména organizaci LymfomHelp, kteří jsou vždy ochotni pacientům ve složité situaci pomoci a kde si pacienti mohou navzájem vyměňovat zkušenosti s průběhem léčby a dostávat informace od těch, kteří ji již úspěšně absolvovali.

Organizace LymfomHelp představuje příběhy pacientů

Lidem, kteří onemocněli lymfomem, pomáhá pacientská organizace LymfomHelp. „V současné době pracujeme na projektu Příběhy pacientů, skrze který sdílíme příběhy nemocných s lymfomem. Vytvořili skupinu Lymfom Help sobě, v níž pacienti společně sdílejí své příběhy, ale je zde prostor i pro dotazy, jelikož její součástí jsou i odborníci,“ uvádí za pacientskou organizaci Alžběta Hynková.

Největším projektem, který navazuje na Mezinárodní den lymfomu, bude opět celostátní setkání pacientů, které se uskuteční v listopadu. „Jedná se o akci skládající se z přednášek a prezentací nejen odborníků, ale například i bývalých pacientů s jejich osobními příběhy. Mohou se zde setkat a propojit jednotlivé skupiny lidí, které by se za normálních okolností pouze míjeli v čekárnách nemocnic. V průběhu podzimu také chystáme edukační videa z oblasti psychologie, sociálního poradenství a se sportovním zaměřením,“ upřesňuje Hynková.

V budoucnu je hlavním cílem pacientské organizace vytvořit síť sester/zdravotnických pracovníků v rámci republiky, aby bylo možné pomáhat na všech místech, kde bude potřeba. „O všem informujeme buď na našem webu nebo na facebookových stránkách,“ dodává Hynková.