Podle některých ekonomů bude napětí mezi bělochy a Afroameričany v USA přetrvávat, dokud se nezacelí propast v majetku a příjmech. Zdroj: Profimedia.cz
Podle afroamerických ekonomů bude napětí mezi Američany tmavé a světlé pleti přetrvávat tak dlouho, dokud bude existovat propast v bohatství. Typická afroamerická rodina je až o osmdesát procent chudší než rodina bělošského etnika. U příjmů činí rozdíl asi 42 procent v neprospěch Afroameričanů. Situace se za uplynulých šedesát let prakticky nezměnila.
Statistika je neúprosná. V roce 1962, tedy dva roky před schválením zákona o lidských právech zakazujícího diskriminaci osob mimo jiné na základě barvy pleti, bylo průměrné bohatství bělošských domácností asi sedmkrát větší než u těch černošských. Po téměř šedesáti letech je tento rozdíl prakticky stejný. Průměrná výše bohatství afroamerických domácností dosahuje 138 tisíc dolarů, zatímco u těch bělošských je to přes 933 tisíc.
V případě mediánového bohatství (medián dělí množinu na dvě stejně velké části) je propast ještě větší. Bělošská rodina disponuje 171 tisíci dolary, zatímco ta černošská jen zhruba desetinou, tedy 17 tisíci. „Dokud bude rasová majetková mezera přetrvávat, budeme stále čelit rasovým problémům,“ uvedl pro portál Marketwatch.com Patrick Mason, profesor ekonomie na Floridské státní univerzitě. Obdobný názor zastávají i další Masonovi afroameričtí kolegové. „Majetková mezera je jedna z příčin současné vlny protestů,“ řekl Linwood Tauheed, ekonom z University of Missouri-Kansas City a prezident Národní ekonomické asociace.
Jen zákony nestačí
V příjmech je mezera mezi oběma etniky o něco menší. Mediánový roční výdělek bělošské domácnosti přesahuje 68 tisíc dolarů, afroamerická domácnost má roční příjem o 42 procent nižší, tedy jen něco málo přes 40 tisíc dolarů. Podle propočtů Edwarda Wolffa, ekonoma Newyorské univerzity, se dá rozdíl v příjmech mezi černošským a bělošským etnikem z necelé čtvrtiny vysvětlit dědictvím v podobě rasové majetkové mezery. Jinak řečeno, i kdyby běloši a Afroameričané měli stejnou startovací čáru v podobě stejně velkého bohatství, příjmová mezera ve prospěch bělošské populace by se stejně vytvořila.
Časopis The Economist upozorňuje na pozoruhodné souvislosti této nerovnosti. Diskriminace je sice podle zákonů nepřípustná, to ale neznamená, že k ní nedochází. A to i přesto, že v USA existují programy, které mají za cíl zlepšovat přístup Afroameričanů ke všem stupňům vzdělání nebo zvyšovat jejich šance na získání lepšího zaměstnání, než by zřejmě jinak získali. „Určitá část nerovnosti je způsobená diskriminací, s níž se Afroameričané stále setkávají,“ píší analytici časopisu The Economist. Existují prý silné důkazy, že zaměstnavatelé se méně často ozvou zpět těm žadatelům o práci, jejichž jména znějí „černošsky“.
„K diskriminaci bude docházet, dokud si neuvědomíme, že je iracionální. Antidiskriminační legislativa to sama o sobě nezmění,“ řekla CNN Prima NEWS Veronika Hedija, ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické, která se dlouhodobě zaměřuje na výzkum příjmových nerovností mezi muži a ženami. Podle ní si zaměstnavatel vždy před zákonem obhájí to, proč dal přednost konkrétnímu uchazeči před jiným. Totéž platí i pro různou výši mezd. „Je velmi obtížné prokázat, že někdo dostal vyšší mzdu neoprávněně, například na základě toho, že je muž, nebo že je příslušníkem bělošského etnika,“ dodala.
Jsou řešením dětské účty?
Diskriminace ale není jediný faktor, který způsobuje příjmové i majetkové rozdíly mezi etniky. Podle Economistu na černošské obyvatelstvo daleko hůře dopadají ekonomické krize nebo hospodářské strukturální změny. Například deindustrializace spojená s rozmachem služeb coby dnes nejvýznamnějšího sektoru národního hospodářství (nejen) v USA. Afroameričané také častěji končí ve vězení a méně často vytvářejí stabilní rodiny, v nichž jsou přítomni oba rodiče. „Všechny tyto charakteristiky jsou do určité míry spojené s dědictvím historického rasismu,“ píše The Economist.
Jak z této situace ven? Podle ekonomů jsou zcela neúčinné vládní programy, které rozdíly v příjmech nebo bohatství řeší kompenzačními dávkami. A je v zásadě jedno, zda jde o peněžní plnění nebo nějakou formu poukázek na ty či ony služby. Jako slibný se naopak jeví koncept takzvaných „dětských obligací“ z pera ekonomů Darricka Hamiltona a Williama Darityho.
Jedná se o účet, který by stát založil každému dítěti narozenému v USA, na který by federální vláda zasílala každý rok nějaký obnos peněz v závislosti na příjmové situaci rodiny. Pointa je v tom, že na peníze by dotyčný mohl sáhnout až po dosažení dospělosti. Za tento nápad se již postavil demokratický senátor za New Jersey Cory Booker a navrhl příslušnou legislativu. Jednou z nevýhod takového programu je, že přínosy jsou patrné až po osmnácti (respektive 21) letech. Velká Británie podobné schéma již v minulosti zavedla, ale po šesti letech ho zrušila. Program sice do jisté míry kompenzuje historickou nespravedlnost, příjmovou ani majetkovou mezeru mezi etniky ale nejspíše nezacelí, uzavírá The Economist.
