Dnes přišel o své digitální alter ego Donald Trump. Koho sociální sítě „popraví“ zítra? Zdroj: Profimedia.cz
Provozovatelé sociálních sítí si došlápli na dosluhujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Rozpoutala se debata, zda na jeho digitální výmaz mají právo, či nikoli. Přestože zní otázka jednoduše, nelze na ni odpovědět „ano“, nebo „ne“. Kauza totiž v plné nahotě ukázala, že v sociálních sítích státu vyrostl mocný soupeř, který začíná přebírat moc a vlády tomu zatím nečinně přihlížejí. Existuje z toho cesta ven?
Hned na začátek na rovinu říkám, že v aféře „Trumpgate“ nestojím ani na jedné straně. Nejsem ani příznivcem, ani odpůrcem faktické digitální „smrti“ dosluhujícího amerického prezidenta. Nemyslím si ani, že svoboda slova je slučitelná s vybízením k násilí, zostuzováním nebo vědomým šířením lží či nenávisti. Problém ale vidím ve směřování do situace, kdy se rozhodování o postihu za takové činy vymyká z rukou státu. Dochází k něčemu, co by před patnácti, dvaceti či padesáti lety bylo zcela nemyslitelné.
Jsem přesvědčen, že v on-line světě by měly platit naprosto stejné zásady jako ve světě reálném. Tedy to, co je postižitelné off-line, má být postižitelné on-line. Předpokládám, že na tom se shodnou snad všichni lidé, kteří uznávají zásady demokratického zřízení a právního státu. To mimo jiné znamená, že o vině a trestu rozhoduje nezávislý soud a nikoli internetová platforma, byť se k ní hlásí a využívají ji miliardy lidí denně.
Soustava paralelních pravidel
Jak ale Twitter, Facebook a další sociální sítě mají řešit situaci, kdy se někdo zjevně hlásáním svých názorů dopouští činu, za který mu hrozí trest odnětí svobody? Mají dát podnět k soudu a čekat, až ten rozhodne a do té doby nechat příspěvek nebo celý profil hlasatele bez povšimnutí? Nebo k výmazu postačí, že člověk svým chováním porušil zásady komunity, s nimiž nutně vyjádřil souhlas, když si účet zakládal? Podle zásad právního státu by se skutečně mělo čekat až na rozhodnutí soudu (případně správního orgánu). Je ale v praxi něco takového vůbec realizovatelné?
Na druhé straně nechat podobná rozhodování na samotných sociálních sítích považuji za nebezpečné. Riskujeme, že zde vznikne soustava paralelních pravidel a jakýkoli pokus o regulaci ze strany státu může být dříve či později chápán jako nepřípustný zásah do svobody internetu. Ostatně už dnes nejsou výjimečné názory, že soukromá sociální síť si může dělat prakticky, co chce, vždyť s podmínkami jejího využívání jsme předem souhlasili.
Vyhlazení Izraele nevadí, zabíjačka ano?
Další rovinou je, že sítě neměří všem stejným metrem. Proč musel Trump zmizet, ale duchovní vůdce Íránu může dál beztrestně vybízet k likvidaci Izraele? Známé jsou také případy, kdy uživatelé dostali ban za sdílení fotografie Winstona Churchilla drže v rukou samopal, nebo za nikterak pohoršující fotografie z obyčejné zabíjačky. Podle mého neobstojí vysvětlení, že příspěvky jsou mazány na základě algoritmického rozhodnutí jakéhosi „robota“. A jaká kritéria jsou vlastně uplatňována? Jsou výzvy Donalda Trumpa k obléhání Kapitolu nebezpečnější než někoho, kdo nemá ani miliontinu Trumpových followerů? Určitě ano, ale…
Pokud chce stát v souboji s technologickými giganty skutečně obstát, měl by co nejdříve najít nástroje, kterými by je přiměl na svých nedostatcích pracovat. Bude to chtít ale hodně odvážné politiky, protože ani ti už se dnes bez svého digitálního alter ega neobejdou. A jak víme, kdo nežije ve virtuálním světě, jako by nežil ani v tom skutečném.
