Děsivé svědectví uprchlíka z Mariupolu: Viděl jsem, jak bomba ustřelila hlavu člověkovi

Pohřbívání těl v Mariupolu

Rodina uprchla ze zničeného Mariupolu

Přes tři týdny se ukrývali ve sklepě v Mariupolu. Dmytro, Tania a jejich sedmiletá dcera Vlada popsali hrůzy války, které zažili během ostřelování přístavního města. Nakonec utekli do více než 300 kilometrů vzdáleného města Dněpropetrovsk. Každý den teď čekají na zprávy od příbuzných, kteří zůstali v Mariupolu, a to s vědomím, že už je možná nikdy neuvidí.

Jedním ze symbolů kruté války na Ukrajině se stal obklíčený a zničený Mariupol. Ve městě, které mělo před začátkem ruské invaze zhruba 400 tisíc obyvatel, podle místních úřadů zahynulo od začátku konfliktu přes 2500 civilistů. Ruská armáda Mariupol dennodenně ostřeluje.

Hororové scény z přístavního města zažili i Dmytro, Tania a jejich sedmiletá dcera Vlada. Než z Mariupolu utekli, schovávali se 23 dnů v jednom z tamních sklepů. „Každých patnáct až dvacet minut jsme slyšeli stíhačky. Zaměřily cíle a střílely. Pak už jen zněly výbuchy,“ popsal Dmytro.

Jeho žena Tania ještě před útěkem pořídila fotky a videa jejich rozstříleného domu, nevybuchlé munice v ulicích či vyrabovaného a zdevastovaného místního obchodu. Podle odhadů je v Mariupolu zničených zhruba 80 procent tamních domů. Nefungují dodávky elektřiny ani tepla, rovněž je problém s nedostatkem vody, potravin a léků.

„Velký problém je voda. Nikde tam není pitná,“ potvrdil Dmytro. Zásoby proto doplňoval dešťovou vodou z kanalizace. Když jednou čekal ve frontě s barelem, vybuchl vedle něj dělostřelecký granát. „Jednomu muži to ustřelilo hlavu. Další ve frontě měl jen půlku obličeje. Zemřel ještě jeden další člověk. Pro mrtvé jsem pak kopal hroby,“ dodal.

Když z města konečně mířili pryč, museli s Taniou nechat v Mariupolu své rodiče, kteří odmítali odejít. „Matka byla úplně na dně. Nevyšla ven ze sklepa více než tři týdny. Potom ke mně přišel otec. Plakal a zoufale mě prosil, abychom odjeli, a to prý kamkoliv,“ popsal Dmytro.

Tania se svými rodiči hovořila alespoň po telefonu. Její matka plakala a loučila se s tím, že možná nepřežije další noc. Vladova sedmiletá dcera poslala svým vrstevníkům dojemný vzkaz: „Ráda bych pozdravila všechny ostatní děti a přála bych si, aby válka skončila co nejrychleji.“

Mezitím bombardování Mariupolu i tvrdé boje v ulicích města nadále pokračují. Rusové chtějí město dobýt za každou cenu. Moskvě by to umožnilo propojit Krym po souši se separatistickými oblastmi a zajistit si úplnou kontrolu nad pobřežím Azovského moře.

Tagy: