Rusové zaútočili na Ukrajinu přesně před třemi měsíci. Čeho dosáhli „speciální operací“?

Původně mělo jít o třídenní „speciální vojenskou operaci“, jak vpád svých vojsk na Ukrajinu Rusové dodnes nazývají. Očividně však nepočítali s houževnatou obranou ukrajinských vojáků, ale také s hromadným selháním vlastních jednotek. Konflikt na Ukrajině již trvá přesně tři měsíce a zatím se navíc nezdá, že by jeho konec byl blízko. Jaké byly nejdůležitější okamžiky probíhající války a co světu ukázala?

Demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. Takové důvody pro invazi svých vojsk do sousední země uvedl v noci 24. února ruský prezident Vladimir Putin v předtočeném televizním projevu. Již několik týdnů před osudnou nocí se na hranicích Ukrajiny hromadily ruské jednotky. Ty navíc neposilovaly svoji přítomnost pouze na svém vlastním území, ale také ve spojeneckém Bělorusku, které rovněž hraničí s Ukrajinou. Svět s napětím doufal, že Putin z možné ofenzivy vycouvá, ten však všechny naděje nevyslyšel.

Ukrajinci by chtěli zpět i Krym, Zelenskyj lavíruje. Pošle Kyjev ruský most ke dnu?

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že pokud má Rusko zájem vyjednat mír, musí přistoupit na vrácení území, které Ukrajina ovládala v minulosti. Nejde pouze o předválečné oblasti, ale i například poloostrov Krym, který Rusové násilně anektovali v roce 2014. Později svá prohlášení krotil, ale myšlenka již je ve vzduchu. Ve hře také je, že by Ukrajinci mohli zničit Krymský most, který spojuje poloostrov s Ruskem v Kerčské úžině.

V brzkých ranních hodinách ve čtvrtek 24. února ruská armáda vpadla na Ukrajinu. Od samého počátku se přitom Putin a jeho lidé vyhýbali slovu „válka“. Rusko podle nich na Ukrajině vede „speciální vojenskou operaci“.

Rusové okamžitě zahájili útoky hned z několika směrů. Pod takřka okamžitým ostřelováním se ocitlo druhé největší město země Charkov. Ruské síly proudily ve velkém ze severu k Černigovu, ale také z východu do Luhanské a Doněcké oblasti a z jihu, tedy z anektovaného poloostrova Krym, který ještě v roce 2014 ovládala Ukrajina.

Do ohrožení se dostalo i hlavní město Kyjev. Ruští výsadkáři totiž obsadili blízké letiště Hostomel a začalo se hovořit o možném výsadku ruských speciálních sil ve vládní čtvrti. Cíl měli mít jediný – zajistit ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Tento plán ovšem nevyšel. Zelenskyj ještě v první den války k večeru vyhlásil všeobecnou mobilizaci a do branné povinnosti povolal všechny muže od 18 do 60 let.

Ruská válečná lodi, jdi do p***le!

Hned následující den se Kyjev dostal pod ruskou palbu. Zelenskyj obyvatele hlavního města vyzval, aby svoji armádu informovali o možných pohybech Rusů a aby se sami zapojili do boje. Kyjevané tak ve velkém začali například vyrábět zápalné láhve – proslulé Molotovovy koktejly. Do obrany hlavního města se zapojila také legendární boxerská dvojice – bratři Vitalij a Vladimir Kličkové. Starší Vitalij přímo z pozice starosty Kyjeva.

Jedna událost hned druhého dne války přinesla jeden z nejsilnějších symbolů celého konfliktu. Vlajková loď ruské Černomořské flotily, raketový křižník Moskva, dorazil k ukrajinského Hadímu ostrovu a jeho 13 obránců vyzval ke kapitulaci. Ti sice věděli, že proti ruské válečné lodi nemají šanci, přesto odpověděli: „Ruská válečná lodi, jdi do p***le!“ Tento citát se stal zásadním heslem Ukrajinců a jejich podporovatelů. Ukrajina uvedla, že obránci následně padli a Zelenskyj je posmrtně vyznamenal. Nakonec se však ukázalo, že je Rusové zajali.

Ruská diplomacie vyzvala po vpádu vojsk Ukrajinu ke složení zbraní. Putinův ministr zahraničí Sergej Lavrov ovšem popřel, že by ji Rusko chtělo okupovat, ačkoliv se později objevily údajné plány na její poválečné rozdělení. Ruské ostřelování a bombardování s sebou kromě vojenských přinášely i civilní oběti. Média z celého světa začala se zveřejňováním záběrů rozbombardovaných ukrajinských měst, včetně Kyjeva či Charkova.

Západ se probouzí

Sám Zelenskyj se navzdory ohrožení země a i vlastní osoby rozhodl zůstat v Kyjevě. Jeho poradci ho nepřesvědčili ani v době, kdy bylo hlavní město pod usilovným ostřelováním, na okraji metropole se projížděla ruská obrněná vozidla a jemu samotnému hrozila smrt. Začal hojně komunikovat se západními mocnostmi a na dálku tak vystoupil v projevech v celé řadě různých parlamentů, včetně europarlamentu či amerického Kongresu.

Evropská unie a státy Severoatlantické aliance (NATO) se postupně aktivizovaly. Představitelé západních zemí začali Ukrajině nabízet výzbroj, zejména pak tu sovětské výroby, kterou Ukrajinci dobře znali. Zároveň pravidelně apelovali na Rusko, aby svá vojska z Ukrajiny stáhla a zahájila jednání o míru.

Ukrajinský prezident po několik týdnů horoval za to, aby západní mocnosti vyhlásily nad Ukrajinou takzvanou bezletovou zónu. K tomu ovšem nakonec nedošlo, protože se státy NATO obávaly, že by se tak mohly dostat do přímého konfliktu s Ruskou federací.

Začíná obléhání Mariupolu

O přístavní město Mariupol se sváděly boje už na začátku invaze, ale počátkem března ruské síly zahájily obléhání, které se stalo dalším smutným symbolem války na Ukrajině. Velmi důležité bylo dobytí města i pro ruskou propagandu. Mariupol totiž bránili vojáci praporu Azov, který Rusové označují za neonacistický.

Příslušníci kontroverzního, ale elitního praporu byli postupně vytlačováni z pozic ve městě, až nakonec drželi pouze ocelárny Azovstal. Navzdory mnoha mrtvým a raněným, docházející munici i nedostatku potravin či vody.

Mariupol jako takový ovšem de facto přestal existovat. Letecké bombardování, dělostřelecká palba a pouliční boje mezi Ukrajinci a Rusy, kterým přijeli na pomoc také čečenští kadyrovci (vojáci tamního autoritářského vládce Ramzana Kadyrova – pozn. red.) či donbaští proruští separatisté, zanechala Mariupol v troskách.

Fiala odstartoval cesty do Kyjeva

Ruské rakety nesměřovaly pouze na Kyjev, Charkov či Černigov, ale zasahovaly cíle po celé zemi včetně západoukrajinského Lvova. Toto město se stalo záchytným bodem pro ukrajinské civilisty, kteří začali v houfech prchat z Ukrajiny. Statisíce Ukrajinců, převážně žen a dětí, se tísnily ve vlacích či čekaly v několikahodinových kolonách aut směrujících na západ. Z Ukrajiny uprchly už miliony lidí, jen do České republiky jich zamířilo přes 300 tisíc.

Právě Česko v konfliktu sehrává svoji významnou roli. V polovině března totiž český premiér Petr Fiala (ODS) společně se svými protějšky z Polska a Slovinska nečekaně vyrazil do ukrajinského Kyjeva.

Hlavní město Ukrajiny bylo stále pod ostřelováním, přesto se trio předsedů vlády setkalo s ukrajinským prezidentem Zelenským a jeho delegací. „Vaše návštěva je silnou ukázkou podpory Ukrajiny,“ děkoval politikům po setkání Zelenskyj. Fiala a spol. tak tímto odstartovali cesty evropských politických špiček na Ukrajinu.

Ruské zbraně se obracejí proti svým tvůrcům

Samotným Rusům se i přes tlak a neustálé ostřelování ukrajinských měst příliš nedařilo. Dosáhli sice územních zisků u poloostrova Krym, na Donbase a aspoň dočasně kolem Kyjeva či Charkova, podle Ukrajinců i NATO ovšem postupovali jen za cenu velkých ztrát jak na životech svých vojáků, tak i vojenské techniky.

Ukrajina má úctyhodnou armádu, na Rusko to ale nestačí. Kdo má kolik vojáků a tanků?

Ruské síly napadly hranici Ukrajiny z Ruska i Běloruska. Hlášeny jsou útoky na pohraniční hlídky a kontrolní stanoviště s využitím dělostřelectva, těžké vojenské techniky i ručních zbraní. Na některých místech podle médií ruské jednotky hranici překročily. Jak přímý konflikt dopadne? Zřejmě ne tak jednoznačně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ukrajina totiž po anexi Krymu v roce 2014 svou armádu významně vylepšila. Kolik mají Ukrajinci vojáků či tanků a kolik jich má k dispozici Moskva?

Tu Rusové mnohdy nechali opuštěnou a sami utekli, takže Ukrajinci pak mohli obrátit ruské tanky a vozidla proti jejich původním majitelům. Kromě toho přišla na Ukrajině o život celá plejáda vysoce postavených velitelů ruské armády.

Rusové se dokonce s Ukrajinci několikrát sešli v Bělorusku, posléze i v Turecku, kde jednali o možném vyjednání příměří. Bez úspěchu. Ukrajinští obránci postupně převzali iniciativu a na některých částech fronty zahájili vytlačování ruských sil.

Ke konci března se ruské jednotky v okolí Kyjeva rozhodly stáhnout, a to až zpět do Ruska, potažmo Běloruska, ze kterého rovněž útočili. Ukrajinci a jejich příznivci ve světě mohli aspoň trochu slavit. Než ovšem obsadili města, která Rusové u Kyjeva okupovali.

Zvěrstva, která šokovala celý svět

Buča. Tohle jméno si budou nejen Ukrajinci, ale i mnozí lidé po celém světě asi navždy pamatovat. Město poblíž Kyjeva se stalo dalším ze symbolů válečného konfliktu, a to kvůli zvěrstvům, které zde napáchali ruští vojáci.

Těla mrtvých lidí ležela na ulicích, a to klidně celé týdny. Nikoliv vojáků, ale běžných civilistů. Další mrtvé našli ukrajinští vojáci ve sklepeních a u některých bylo patrné, že byli mučeni. Některá z těl Rusové „uklidili“ do masových hrobů. Celkově mělo v Buči zemřít až 400 civilistů, mnohdy i žen a dětí.

Záběry a příběhy z Buči šokovaly celý svět. „Poslední týden (okupace) chodili kolem rezidenční oblasti už od samého rána a stříleli na každého, koho uviděli. Každý den jsme museli někoho pohřbít,“ popsal řádění jeden z přeživších Ukrajinců. Později se ukázalo, že civilisty Rusové vraždili ve velkém i jinde, například v blízkých městech Irpiň nebo Borodjanka. Další případy byly hlášeny i z jiných koutů Ukrajiny.

První fáze války skončila, začíná pravý boj o Donbas

Válka se ovšem podle Ukrajinců a řady expertů začala obracet ve prospěch obránců. Nejenže se jim podařilo odrazit Rusy u Kyjeva, ale následně je zvládli z oblasti vytlačit zpět do Ruska. Severní část Ukrajiny byla znovu pod kontrolou Zelenského a jeho vojáků. Velkým úspěchem pro Ukrajince pak určitě bylo potopení zmiňovaného křižníku Moskva, který měli Ukrajinci 13. dubna zasáhnout raketami Neptun. Rusko oproti tomu tvrdilo, že se potopila kvůli nehodě.

Odchodem ruských vojsk ze severu Ukrajiny se začalo hovořit o konci první fáze války. O několik dní poté Rusové zintenzivnili svoji ofenzivu na východě země, na Donbase. Mezitím Putin upřel svou pozornost i na jiné státy. Švédsko a Finsko začal odrazovat od myšlenky, že by vstoupily do NATO, Polsku a Bulharsku přerušil dodávky zemního plynu.

Finsko a Švédsko však i přes varovná slova z Ruska přihlášku pro vstup do NATO odeslaly. Zahraniční experti a politici začali ironicky říkat, že se Putin invazí na Ukrajinu a svými výhrůžkami stal vlastně nejlepším „náborářem“ pro Severoatlantickou alianci.

Pád Azovstalu

Na Den vítězství 9. května, tedy na jeden z nejdůležitějších ruských svátků, Putin na vojenské přehlídce na moskevském Rudém náměstí prohlásil, že invaze na Ukrajinu bylo „jediné správné rozhodnutí“. „Rusko vždy usilovalo o vytvoření systému rovnoprávné bezpečnosti, Západ ale nevyslyšel ruské návrhy, a to svědčí o tom, že ve skutečnosti měl jiné plány,“ prohlásil tehdy Putin.

Kýženého velkého vítězství na některé části fronty se do onoho svátku nedočkal. Až 20. května se jistý úspěch dostavil, když Rusové oznámili, že se jim konečně podařilo dobýt ocelárenský komplex Azovstal v Mariupolu. Ten byl poslední baštou odporu místních ukrajinských obránců. Obsazením tak Rusové získali kontrolu nad Mariupolem a zároveň zajali velkou část příslušníků batalionu Azov.

Konflikt ohrožuje celý svět

Válka nyní pokračuje již přesně tři měsíce. Rusové se po sérii neúspěchů omezili pouze na snahu o dobytí Donbasu a propojení Krymu se separatistickými republikami, potažmo Ruskem. Ukrajinský odpor však stále trvá, a to i díky masivním dodávkám zbraní ze zahraničí.

Rusko a Ukrajina přerušily vyjednávání, a tudíž to nevypadá, že by se v brzké době mohly dohodnout na příměří. Někteří Ukrajinci včetně nejvyšších představitelů moci navíc začínají hovořit o tom, že pokud chce Rusko mír, muselo by Ukrajině vrátit území Luhanska a Doněcka, někteří si myslí i na anektovaný Krym. Oproti tomu Rusové stále doufají, že požadavky budou diktovat oni.

Putinova válka každopádně i nadále trvá a umírají kvůli ní desítky tisíc lidí na obou stranách. Miliony Ukrajinců opustily svou domovinu a hledají azyl v cizině. Vzdělaní a specializovaní lidé musí v zahraničí mnohdy brát podřadné práce, aby se uživili. Válka navíc značně rozkolísala nejen ruskou ekonomiku zatíženou sankcemi, ale také státní kasy mnoha zemí. Konflikt ovlivňuje v podstatě celý svět.