Ukrajinista Svoboda: Zelenskyj může jít po válce před soud. Dělá chyby, je to ale velký muž
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Volodymyr Zelenskyj: Od populisty k válečné ikoně?
Zelenskyj před invazí čelil politickému pádu.
Jak se změnilo jeho vnímání v očích Ukrajinců?
Vladimir Putin Zelenského podcenil.
Jak Ukrajinci čtyři roky po začátku ruské invaze vnímají prezidenta Volodymyra Zelenského? Ukrajinista David Svoboda v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, že pověst hrdiny a spasitele už ustoupila do pozadí. Zelenskyj je podle něj populista, který se tím překvapivě podobá Donaldu Trumpovi. Lídr napadené země navíc podle Svobody dělá chyby, které přímo ohrožují bezpečnost Ukrajiny.
Kým je dnes pro Ukrajince Volodymyr Zelenskyj?
Sociologické průzkumy hovoří odlišným hlasem než lidé přímo v terénu. Já třeba nepotkal Ukrajince, který by měl pro Zelenského dobré slovo.
Čtěte také
Vážně?
Je to zjevné na první pohled. Jednou věcí jsou dílčí nezdary na frontě, které mu vyčítají odpůrci jako generál Valerij Zalužnyj, nynější velvyslanec ve Velké Británii. Další záležitostí je zpackaná mobilizace. Nedivme se, že se takové množství mužů službě v armádě vyhýbá, když vůbec nejsou ošetřeny její podmínky a zejména trvání. Zelenskyj se podepsal i na tom, že ukrajinská společnost nasazuje do boje své lidské zdroje velice selektivně a nerovnoměrně, což zadělává na obrovský morálně-demografický dluh.
Volodymyr Zelenskyj Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Co si pod tím mám představit?
Že zatímco si celá armáda dezertérů debužíruje někde stranou, potažmo v cizině, ti nejlepší z Ukrajiny hynou. Až to celé skončí, země je bude velmi bolestně a dlouhodobě postrádat. Současně samozřejmě Zelenskému nelze upřít, že se stal tváří ukrajinského vzdoru. Podařilo se mu dát ukrajinskému traumatu jasný a chytlavý verbální podkres.
To ve válečném stavu není tak málo, ne?
Není, zejména zvážíme-li, že sebeprezentace, tedy to, co by každá země měla efektivně uplatňovat, aby o ní bylo slyšet, Ukrajině do té doby nešla. Myslím tím umění vytvářet své PR, zdůrazňovat světu svůj význam. To se Zelenskému prostřednictvím jeho gest a projevů podařilo.
Čtěte také
Vypráví světu o Ukrajině srozumitelný příběh.
Přesně tak. Pokud by na začátku ze země utekl, ukrajinský odpor by asi neutichl, měl by však jinou podobu. Šlo by více o formu partyzánskou, živelnou. Prezident svým činem – setrváním v zemi – významně usnadnil armádě její úkol ve zlé hodině. Spekulace, že musel být důrazně přemlouván, aby setrval, nechme prozatím stranou; čas ukáže.
Zelenskyj zanedbal přípravu na válku
Minimálně na začátku invaze byla tedy Zelenského úloha nesporně pozitivní?
Tehdy došlo k zajímavému kontrastu, s nímž se u osobností evropské historie setkáváme málokdy. Jen si srovnejte Zelenského před invazí a těsně po ní. Zelenskyj těsně před invazí dal volný průchod své politické nátuře, kterou je populismus, amatérismus, povrchnost. Byl to on, kdo trestuhodně zanedbal morálně-psychologickou přípravu své země na to, co se chystá. Morálně tím házel klacky pod nohy varujícím západním rozvědkám. Přicházel s plány na snížení stavu ukrajinských ozbrojených sil.
Zasadil se o to, aby v srpnu 2019 oslavy ukrajinské nezávislosti v centru Kyjeva proběhly bez vojenské přehlídky, což pohnulo veterány a účastníky války v Donbasu k uspořádání své vlastní. Zelenskyj setrvával v úloze politika vedoucího volební kampaň pod hesly snadného a sladkého života. Jenže snadný a sladký život jej opustil ve chvíli, kdy s ruským útokem poznal, že Američani o jeho rizicích nelhali.
Čtěte také
Už před invazí se prý blížil politickému pádu.
Je nesporné, že jeho popularita byla před ruským útokem na sestupu. Klesá i teď, pořád má ale šance vyhrát i v příštím volebním klání, což by za jiných okolností zřejmě nehrozilo. Takže pokud to shrnu: začínal jako populista, jako reprezentant těch, kteří se chtějí bavit bez morálních nákladů. Dějiny mu však přisoudily úplně jinou roli.
Zelenskyj zosobňoval postsovětskou popkulturu
Vezměme to popořadě – jaká byla u Ukrajinců jeho pověst před zvolením prezidentem?
Nastoupil jako kandidát vymezující se nejen vůči svému předchůdci Porošenkovi, ale i vůči étosu, který dřívější ukrajinský prezident zastupoval. Mluvím o étosu revoluce důstojnosti – Majdanu 2014. Zelenskyj na jeho účet jako bavič ve svém pořadu Kvartál 95 nejednou vtipkoval. Jezdil na turné po Rusku. Ač to v prezidentské debatě popíral, zosobňoval postsovětskou popkulturu.
Čtěte také
Tím už jsme u voleb.
Západ do nich zasahoval projevy svých nepokrytých preferencí. V roce 2019 jsme nebrali jako problém Rusko, ale Ukrajinu odhodlanou a varující. A protože Porošenko byl jejím ztělesněním, třásli jsme se na Zelenského prezidentství jako hafan na buřta. Západ ve své pozici nebyl zviklán ani okupací Krymu, ani krveprolitím na Donbasu. Pozor – stejná výčitka platí i pro majoritu ukrajinské společnosti. I pro ně byla válka něčím odlehlým, co baví možná radikály a patetiky, ale neohrožuje samotné základy ukrajinské státnosti, natožpak její biologickou existenci.
Zelenskyj toho využil, vystupoval v kampani s málo konkrétním heslem „Vyřeším a ukončím válku, prostě přestaneme střílet.“ Své ostatní úmysly v případě volebního vítězství se nenamáhal rozvést. Porušil mimochodem zákon, když odmítl debatovat s Porošenkem ve veřejnoprávní televizi a prosadil utkání na stadionu. A tohle stačilo 73 % Ukrajinců, aby ho ve druhém kole zvolili.
Čtěte také
Ono heslo snadného míru by možná znělo povědomě i Trumpovi.
Nám dnes Zelenskyj přijde jako opak Trumpa. Zelenskyj je v našich očích svědomím, Trump voláním divočiny. Nutno však říct, že Zelenského politický genotyp ve skutečnosti s Trumpovým splývá. Je to populista, jehož smyslu pro historii naučilo až to, že si pro něj historie 24. února 2022 sama došla.
Jsou si s Trumpem povahově podobní?
To zas ne. Zelenského vlastností je touha být milován, nevystavovat se proto větší nepřízni. Jak se několikrát ukázalo, přálo to Zelenského schopnosti ustoupit tlaku občanské společnosti. Zřejmě by z něj tedy nebyl dobrý diktátor (a je skandální, že právě tak ho Trump loni nazval). K tomu je ovšem nutno zároveň dodat, že součástí jeho politického charakteru je i mstivost. Značná mstivost vůči Porošenkovi, ale i kritikům v uniformách. A že je na něm co kritizovat. Zelenskyj už před invazí překazil plány rozvědky, která se v létě 2021 chystala na velkolepý únos množství wagnerovců z Běloruska. Z prezidentova okolí před třemi lety unikly i zprávy o datu velké protiofenzivy. Zelenskyj viníky nikdy nehledal, zato nečinně přihlížel vyšetřování a šikaně aktivistů ukrajinského odporu.
Čtěte také
Jistou nesmiřitelnost vůči svým oponentům dal najevo už po zvolení prezidentem, kdy rozpustil parlament, aby mu nikdo neházel klacky pod nohy.
Funkční období parlamentu ale už dobíhalo, Zelenskyj chtěl jen využít konjunktury, což mu vyšlo.
Pak tu byl ale faktor Rusko…
Samozřejmě nejde tvrdit, že by Putin v Zelenském našel povolnou loutku – a tady je nutné připsat Zelenskému první bod. Putin v něm tušil nováčka, jehož povolnost se zdála prozrazovat rétorika vstřícná k Moskvě a důvěrný vztah k ruskému auditoriu vypěstovaný léty Zelenského šoubyznysu. Zklamal se v něm už v prosinci 2019 na pařížském jednání, od kterého se může datovat myšlenka Kremlu, že s Ukrajinou bude třeba zúčtovat. A to i po zlém, když to nešlo po „méně zlém“.
Čtěte také
Hraje podle vás nějakou roli i Putinova osobní nenávist k Zelenskému?
Na to lze odpovědět porůznu. Pro Putina je Zelenského prvotním hříchem už jeho status prezidenta země, jejíž samotná existence uráží vkus ruských imperialistů. Ale právě jejich pařížská schůzka neskutečně vydráždila Putinův narcistní komplex tím, jak se před objektivy kamer proměňovala Zelenského mimika tváří v tvář absurdním ruským požadavkům. Putin se cítil veřejně ponížený, a v tom může být vaše otázka na místě.
Z Trumpovy šikany mi bělaly klouby na rukou
Dospěli jsme k začátku invaze. Jak Ukrajinci vnímali Zelenského v únoru 2022?
Míra jeho podpory dosáhla nevídaných výšin. Byl opravdovým lídrem, což pak trvalo až do roku 2023. Ukrajincům se do té doby dařila protiofenziva, chystala se ta zlomová, zásadní. Jenže když na ni došlo, nezdařila se.
Čtěte také
Proč?
Lidé jako Zalužnyj poukazují, že za tím byla zásadní Zelenského vina. Měl prý tehdy rozhodnout o roztáhnutí linie útoku po celé šíři místo toho, aby jeho hrot soustředil k prolomení ruské obrany na záporožském směru, nevydělit na to ke všemu postačující prostředky. To je ale myslím příliš redukované zdůvodnění, pomíjející celou skrumáž doprovodných okolností, jaké se na nezdaru podílely. Zalužnyj má dozajista motivaci nešetřit preventivními údery proti Zelenskému, aby se pojistil před intrikami prezidentova rivalizujícího týmu.
Dalším výrazným bodem Zelenského prezidentství byla památná šikana v Oválné pracovně Bílého domu. Byl jsem při ní mimo jiné překvapen, že ji Zelenskyj neustál jako herec. Že na něm na první pohled bylo tolik vidět, jak moc ho Trumpova a Vanceova neomalenost vyvedla z míry.
Když jsem si tu situaci nedávno přehrával, přišlo mi, že Zelenskyj svou roli nejlépe sehrál právě tím, že nehrál. Ano, byly na něm vidět zdrchání, frustrace. Ale aby ne: i mně při té kanonádě bělaly klouby na rukou. V domácím prostředí mu tahle situace pomohla, znovu byl miláčkem svobodomyslného světa. Vývoj se od té doby nicméně hnal kupředu. Efekt příběhu z Bílého domu překryl půl roku nato střet s ukrajinskou občanskou společností i samotnou EU, když se prezidentská parlamentní většina pokusila omezit působnost protikorupčních orgánů a lidi opět vyšli do ulic. Zelenskyj couvl, stejně jako později, v listopadu, poté co přišel pro změnu obrovský skandál spojený se jménem Timura Mindiče z okruhu Zelenského spolupracovníků, obviněného z rozsáhlého organizování úplatků v oblasti energetiky a obrany. Prezident se zbavil i své letité šedé eminence Andrije Jermaka.
Čtěte také
Trump měl rázem nabito pro své zpochybňování Zelenského legitimity.
To ale nesouviselo s korupcí, nýbrž s Putinovou trvalou strategií delegitimizovat Ukrajinu poukazem na přesluhování a tedy nelegitimnost jejího vedení. Zabírá to na Trumpa i na evropské novináře, a proto se tak často zdůrazňuje, že by si Ukrajina měla ve svých věcech udělat pořádek. Navzdory faktu, že v Rusku svobodné volby neproběhly už po desetiletí a Zelenskyj setrvává v úřadě ve shodě se zákonem.
Zeptám se napřímo: kdyby teď na Ukrajině mohly proběhnout volby, vyhrál by Zelenskyj?
Pokud by se konaly teď, měl by rozhodně větší šance než po ukončení válečného stavu.
Volodymyr Zelenskyj Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Ani Churchill po druhé světové válce ve volbách neuspěl, ačkoliv ji vyhrál.
Poslední dobou jsem dokonce zaznamenal i spekulace, k nimž je potřeba přistupovat s chladnou myslí: že Zelenskyj může mít eminentní zájem na tom, aby válečný stav neskončil. Berme je s rezervou. Válka buď jak buď potrvá možná do konce našich životů, a i kdyby skončila, bude se Zelenskyj potýkat s dost nepříjemnou a pracnou situací související s obnovou země. Bude mít sílu a chuť pokračovat? Jediné relevantní zdůvodnění, že ano, nabízí rozmrzelá, zradikalizovaná část ukrajinské společnosti. To zdůvodnění zní: co když teď Zelenskému kvůli všem jeho aférám ze všeho nejvíc půjde o beztrestnost? Pak bude mít zájem jen tak neodejít.
Čtěte také
To se může stát?
Hodně záleží na jeho nástupci. Na povaze budoucího režimu. V dalším vývoji existuje obrovské množství proměnných. Za jisté bych považoval leda to, že ukrajinská společnost bude hodně traumatizovaná a naštvaná. Tak moc, že mu klidně může být ledacos z toho, co jsme stačili vyjmenovat, spočteno a přičteno k tíži a může být podle některých dokonce trestně stíhán.
Takový vývoj by se nám asi chápal těžce. Zelenskyj je pro nás často tím, koho v něm chceme vidět.
Jednoznačně. Ale pomněme, že u základu našeho romantického vztahu k tomuto muži je v podstatě sdílená vina. Zelenskému dávno před invazí byla jako populistovi ukrajinská revoluce na překážku stejně jako českému nebo západnímu mainstreamu. Západ nikdy neuvykl skutečnosti, že ukrajinský politický radikalismus je radikalismus občanský, národně demokratický. Že dnes nemá nic společného s tím, co u nás zastupuje krajní pravice se svými šovinistickými hesly.
Čtěte také
Pro mnoho Čechů pořád platí: ukrajinský nacionalismus = Bandera. A to je tu přece neblahý cejch.
Ukrajinizace Ukrajiny je pro spoustu lidí něco jako svatokrádež. Nenaslouchali jsme nositelům ukrajinského národně demokratického étosu, veteránům Revoluce důstojnosti, ale raději ruským nacistům, a tak jsme podlehli představě o Majdanu jako oslavě intolerance nebo zkorumpovanosti pomajdanské elity – Porošenka a lidí kolem něj. Zkorumpovanost Zelenského okolí se na Západě přehlížela tak dlouho, až s ní v nejméně vhodné chvíli pro Ukrajinu vyrukovali proruští dezinformátoři. Ti však po svém způsobu – prolhaně a účelově.
Velký proti své vůli
Asi není náhoda, že se proti němu čím dál víc ozývají opoziční hlasy. Kritizuje jej především generál Zalužnyj.
Jejich vztah je krajně konfrontační. Před měsícem Zalužnyj podal svá hlediska celkem nedvojznačně v interview pro Associated Press: upozornil na šikanu, jaké jeho tým čelí, vyčetl Zelenskému odtažitý vztah k využívání moderních válečných technologií (je to skutečně generál, kdo pochopil a několikrát veřejně popsal změny, jakými moderní válčení prochází) a již zmíněná prezidentova strategická pochybení. Političtí komentátoři nyní dumají nad pohnutkami tohoto Zalužného vystoupení. Je to příprava na prezidentské volby, které podle ústavy zatím beztak nemohou proběhnout, což Zalužnyj sám podle svých vyjádření plně respektuje? Nebo prostě jen zamyšlení nad problémy, které tento voják pokládá za zásadní, právě na výročí invaze, aby to nezapadlo?
Čtěte také
Pro něco z toho, co se Zelenskému vytýká, bych asi měl pochopení. Dá se přece vůbec v tak vypjaté chvíli, jakou je napadení cizí armádou, vládnout jinak než autoritářsky?
Je třeba si uvědomit, že i Churchill, se kterým je spojován, vládl ve velké koalici. Zelenskyj se něčemu takovému zatvrzele vyhýbá, ačkoli to podlamuje ukrajinské vyhlídky na válečný úspěch. Nezapomínejme, že Zelenskyj má kromě jiného i naprosto nestandardní většinu v parlamentu. Prezidentsko-parlamentní republika ustoupila modelu čistě prezidentskému už před válkou. Jak už jsme naznačili – teď se to může obrátit proti němu. Ukrajinci jsou rozezleni na stát, na jeho politické špičky.
Čímž jsme opět u toho, co bude se Zelenským, až tohle všechno skončí. Mám za to, že i když pro Ukrajinu válka dopadne dobře, jemu bude až do konce života hrozit ruská pomsta.
Důležitá otázka zní: Co znamená, že válka dopadne pro Ukrajinu dobře? Že se země vrátí do mezinárodně uznaných hranic, dočká se reparací apod. A v takovém případě by Rusko mělo jiné starosti než osnovat pomstu. Navíc si už nikdy nebudou jisty ani špičky ruského zločinného konglomerátu. Ukrajinci to už průběžně dokazují.
Čtěte také
Je podle všeho, co jsme si o Zelenském stačili říci, tento politik překážkou, nebo garancí příznivého vývoje?
To už záleží na úsudku a politickém rozhodnutí samotných Ukrajinců. Jsem historik a vím, že tak jako se o brzkém Velkém pátku otevře země se svými poklady, i náš pozemský čas rozhrne zeminu let a pod ní se vyjeví mnohá fakta, důkazy a svědectví o Volodymyru Zelenském, které nám zatím unikají. Prozatím si musíme vystačit se spatřeným a vyslechnutým. A podle toho je Volodymyr Zelenskyj přese všechno velký muž. Otázkou však je, zda není vlastně velký tak trochu proti své vůli.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Töpfer se obul do Macinky a daroval mu Rudé právo. Za co asi krabici dostal, rýpl si ministr
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS.
