Je to nenápadné místo na Benešově náměstí v Teplicích. Události z listopadu 1989 připomíná bronzová pamětní deska umístěná na nízké kruhové zídce podobné skruži, která je ve skutečnosti kašnou. „V těchto místech se ve dnech 11.–13. 11. 1989 konaly ekologické demonstrace, které byly prvním signálem k pádu totality v Československu,“ hlásí nápis na tabuli.
Je krátce po 15. hodině a ke vzpomínkovému místu se trousí hloučky lidí. Většina z nich nese svíčku nebo květinu, kterou pokládá na zem pod pamětní desku. „Letos je to takové komorní, normálně tu bývá víc lidí najednou,“ říká asi 50letá paní a snaží se zapálit svíčku. Skrze roušku vysvětluje, že sem chodí každý rok a nezabrání jí v tom ani koronavirus. „Loni to bylo daleko masovější, přece jen to bylo 30 let od doby, kdy jsme tu cinkali klíči,“ dodává.
První ekologická demonstrace v listopadu 1989 v Teplicích proběhla ještě v klidu. Na dalších už zasahovaly pořádkové složky. Zdroj: ČTK
První ekologická demonstrace v listopadu 1989 v Teplicích proběhla ještě v klidu. Na dalších už zasahovaly pořádkové složky. Zdroj: ČTK
Ke kašně přicházejí další lidé. „Je dobře, že jste sem vzali děti. Je důležité, aby věděly, co se tenkrát dělo,“ chválí mě postarší žena. Pod pamětní deskou leží také dvě kytice se stuhou v barvě trikolóry. Na jedné stojí nápis „Statutární město Teplice“, na druhé „Konfederace politických vězňů“. „To nebývalo příliš zvykem, že sem někdo přinesl květinu z města, ale je to dobře,“ kvituje manželský pár postávající poblíž.
Plakátová revoluce
11. listopadu 1989 se na Benešově náměstí, které za minulého režimu neslo název náměstí Dr. Zdeňka Nejedlého, konala první ze tří demonstrací proti nedýchatelnému vzduchu, který rok co rok v podzimních měsících padal jako deka nejen na Teplice, ale na celou oblast pod Krušnými horami. Severozápad Čech byl totiž jedním ze dvou center těžkého průmyslu socialistického Československa. Tím druhým bylo Ostravsko.
Zatímco na severní Moravě se hlavně těžilo černé uhlí a tavila ocel, Teplicko, Mostecko a Sokolovsko bylo drancováno těžbou uhlí hnědého, které končilo jako „potrava“ několika místních tepelných elektráren. Do vzduchu se z jejich komínů dostával oxid siřičitý, který při nadlimitních koncentracích způsoboval nejen akutní dýchací potíže, ale trvale ničil zdraví zdejšího obyvatelstva.
Situace se stávala neúnosnou už od poloviny října 1989, kdy koncentrace oxidu siřičitého vystoupala vysoko nad stanovený limit 150 mikrogramů na metr krychlový a dále rostla. Symbolem teplických ekologických demonstrací se stal tehdy 16letý učeň Zbyšek Jindra, který se svými kamarády oblepil Teplice plakáty, na nichž stála výzva k protestům. První proběhly ještě bez odezvy pořádkových sil, na dalších dvou už proběhl tvrdý zásah pohotovostních jednotek, které byly přivolány z Ústí nad Labem.
Teplice předznamenaly Národní třídu
„Když jsem viděla policajty, musela jsem zmizet,“ vzpomíná jedna z přímých účastnic protestů Jana Jirušková. „Měla jsem u sebe namnožené videokazety Originálního videožurnálu. Kamarád dělal kopie, které se pak přes další lidi posílaly dál,“ řekla CNN Prima NEWS. Originální videožurnál (videojournal) představoval alternativní zpravodajství vůči tehdejší komunistickou stranou ovládané Československé televizi. Videonahrávky vznikaly v období normalizace a šířily se mezi obyvatelstvem. Byli na nich zachyceni tehdejší disidenti, kteří debatovali o politické situaci, respektive o všem, o čem se v oficiálním zpravodajství mlčelo. „Díky tomu jsme mohli vidět, jak ti lidé vůbec vypadají, a slyšet, co říkají,“ dodala Jirušková.
Sídlo bývalého Okresního výboru KSČ v Teplicích je dnes opuštěné. Zdroj: CNN Prima NEWS
Sídlo bývalého Okresního výboru KSČ v Teplicích je dnes opuštěné. Zdroj: CNN Prima NEWS
Ekologické demonstrace v Teplicích se během pár dní přetavily v protesty proti totalitnímu režimu. Lavinu strhly události ze 17. listopadu, kdy tehdejší režim tvrdě zasáhl proti demonstrujícím studentům na Národní třídě v Praze. Přesto Teplice sehrály důležitou roli v revoluční době.
„Teplice byly podle mě strašně důležité, protože do té doby se otevřeně demonstrovalo prakticky jenom v Praze, trochu v Brně. A navíc to byly demonstrace ,jen‘ za lidská práva. Teplice tomu daly další rozměr, nešlo o politiku, nýbrž o řešení existenciálních otázek. Později to už dostalo další level a lidé se scházeli každý den,“ řekl CNN Prima NEWS historik a teplický rodák Miroslav Vaněk, nynější ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky.
