Měla to být velkolepá vysvětlovací tisková konference. Místo toho předvedli občanům zástupci vlády často nesrozumitelné, zdlouhavé, útrpné rétorické cvičení, které běžný divák u televizních obrazovek – soudě třeba dle ohlasů na sociálních sítích – absolutně nedokázal pochopit. To vše za doprovodu nekonečných prezentací v PowerPointu. Ale aspoň v něčem se ajťák a ministr financí Zbyněk Stanjura mohl cítit jako expert…
Na tu tiskovou konferenci koukalo opravdu mnoho lidí, vysílaly ji živě obě zpravodajské televize i všechny důležité zpravodajské servery. Klíčem by tedy měla být jakási její stravitelnost. Lehkost. Místo toho přišlo padesát pět houskových knedlíků a spousta zbytečné omáčky.
Taková komunikační pointa Fialovy vlády. Rozmělněné, zdlouhavé, nesrozumitelné, někdy až vyloženě otravné. A bylo tam víc postav než v marvelovkách. Mluvilo tolik různých lidí, že se skoro zdálo, že cílem tiskovky je rozmělnit ji do absolutní nesrozumitelnosti, aby se divák u televize nenaštval, protože to prostě nepochopí…
ČTĚTE TAKÉ: Rozzuřený Středula se pustil do vlády. Odbory hrozí generální stávkou
Navíc, v samotné prezentaci – třeba u té Mariana Jurečky – byly faktické chyby, což potvrdila Jurečkova mluvčí (ministr se spletl s navázáním OSVČ na minimální mzdu)…
Otázkou je, kolik lidí vydrželo aspoň do druhé hodiny, v níž se konečně začala prezentovat alespoň nějaká data. Protože když třeba v příšerně dlouhém „představovacím“ úvodu přišel Vít Rakušan a začal opakovat to samé, co před ním Fiala, Pekarová a další, tedy že je vláda zodpovědná a že je třeba TO UDĚLAT, přepnul už asi i největší apatický trpělivec. První hodinu tiskovky jsme se nedozvěděli vůbec nic. Byla tam Danuše Nerudová aplikující zásadní starostlivý výraz a spousta sdělení důležitých pro samotné politiky, ale nikoliv pro voliče.
Pokud jste přeci jen přežili s očekáváním do druhé hodiny, okamžitě vaši pozornost zabil nekonečným ubíjejícím výčtem z výčtů Zbyněk Stanjura, to pak ale nějak přerušil, protože nemohl najít tu správnou tabulku. Tuto správnou tabulku našel Stanjura asi až za sedm minut, což radostně oznámil davu novinářů a jeho šéf Petr Fiala pak na tomto případu ministra hledajícího tabulky poznamenal, že „vidíte, jak je to složité.“
V základu je samozřejmě nutno napsat, že JE potřeba škrtat. Jednoznačně. A je potřeba férově dodat, že mezi druhou a třetí hodinou (DRUHOU A TŘETÍ HODINOU!) vládní politici trpělivě odpovídali novinářům (kteří to z předchozí dvouhodinové prezentace očividně moc nepochopili, čemuž se není co divit). A rovněž je potřeba na rovinu říct, že český daňový systém je nesmírně složitý, což třeba bylo ve světlém okamžiku tiskovky vysvětleno na bizarních devíti výkladech sazby na pivo – škoda, že takových „polopatických“ vysvětlování nebylo víc. Utopeno.
Prezentace vládních škrtů se změnila pro drtivou většinu občanů v masu mnoha informací, které teď budeme všichni „nějak“ stravovat, přežvykovat, analyzovat. Diváci si ale budou pamatovat především to, že vládní TV show trvala déle než Titanic, akorát to byla nuda a na konci se neutopil Leonardo di Caprio, ale tak nějak my všichni…
