Foto: Klára Mayerová
Tento díl je doprovázený soustavným ďábelským smíchem...
Od té doby, co píšu tyhle články, se mí známí strašně často ptají tak jako soucitně: „Jak to zvládáš?“ a „Máš toho hodně, viď?“
Odpovídám, že nééééé, pohoda, hrdinka, že jo… a vnitřně pláču. Ono to totiž fakt není lehký. Třeba zrovna teď. Je noc. Píšu na zemi vedle hojdavaku, kde houpu usínající šestiměsíční mimino. Čtyřleté dítě teatrálně vzdychá v pokojíčku, protože bylo před chvílí sprdnuto za opětovné vzbuzení mimina a byla mu odepřena 151. pohádka. Vzdycháním budí mimino.
Jak si tak sedím mezi futry, slyším rachot. Králík se mi pokouší odkousnout mobil od nabíječky, protože jí překáží v cestě kamsi. Pizzly je v karanténě v předsíni protože je podzim a on je opět 24/7 obalen bahnem. Samozřejmě se z ní pokouší dostat ven, asi jako my všichni doufal, že na jaře to bylo naposledy.
K tématu
Shodil věšák, mimino je opět vzhůru. Vepřena se má nakázáno karanténovat s Pizzlym, ale co chvíli se nepozorovaně vyplíží a zaleze k dítěti do pokojíčku. Tam se chvíli chová mravně, ale pak stejně vždycky začne hrabat v peřině, oblizovat dítěti bulvy anebo prdět. Dítě samozřejmě hned řve – buď smíchy, anebo „Mááámíííí!“
Průběžně se zvedám od počítače, abych vylovila Vepřenu uvězněnou v peřině, vypáčila Pizzlyho zaklíněného ve věšáku na prádlo, podala miminu dudel, který si během dvou vteřin nějak zastrčilo kamsi k nohám, sprdla dítě, aby aspoň nehlučelo, když už nemá dost slušnosti na to, aby jako normální člověk spalo, zachránila Králíka od smrti elektrifikací… a do toho se ozve hromové: „MŇAFFFFFFF“, protože Mumie se rozhodla opět vstát z mrtvých. Upřímně, někdy to není k smíchu ani mně.
Ale když už je mám, tak je přece nedám do útulku a nenarvu do babyboxu, že jo. Ten babybox by prý u čtyřletého nebyl legální. Ptala jsem se.
Zdroj: Klára Mayerová
Zdroj: Klára Mayerová
Zdroj: Klára Mayerová
Zdroj: Klára Mayerová
Zdroj: Klára Mayerová
Zdroj: Klára Mayerová
Zdroj: Klára Mayerová
Občas přemýšlím, že se rozvedu, ne že bychom měli v manželství nějaké problémy, ale ta střídavá péče mě láká. Otevřela jsem tohle téma nedávno před manželem, bohužel moje nadšení nesdílel.
Takže mi nezbývá nic jiného, než z toho vytřískat maximum. A musím říct, že po těch letech je z toho už velmi propracovaný systém pomst, pomstiček, zlomyslností a dalších, pro mě velmi uspokojujících momentů.
Řekněme, že Vepřena opět zapomene, že není dobytek, ale pes – a vykadí se třeba k dítěti do pokojíčku na koberec. Zhaftnout ji u toho se mi nikdy nepovedlo, takže trest nepřichází v úvahu. Ona by zrovna Vepřena stejně po pěti sekundách netušila, o co kráčí, její mozek není zařízený, aby udržel jakoukoli myšlenku, jeho hlavní funkce je žrádloradar. To je všechno, co zvládne.
K tématu
Já se ale nenechám vykolejit. V takové chvíli například nabídnu dítěti, jestli se nepůjde vykoupat. Do koupelny si nenápadně vezmu něco k jídlu, jakože se tam nasvačím, a jakmile se objeví Vepřena, dítě začne žadonit, jestli k němu může Vepřena do vany. Vepřena nenávidí koupání…. Takže beze všeho!!! Buhahahahahaaaaa. Pomsta je na světě a já jako bych s tím neměla nic společného.
Funguje to na všechno a na všechny. Čtyřletá si odmítá uklidit pokojíček? Jee promiň, že jsem tu pískla tím míčkem a Pizzly se sem vřítil a všechno, co sis odmítla uklidit, ti pošlapal a zabahnil… Králík kousla manžela? Hmm, jestlipak by si dítě nechtělo hrát s vodou v rozprašovači… a co kdyby stříklo zrovna do támhletoho kouta? Jé, Králíku, ty tam zrovna spíš? Manžel dělá chytrého a tvrdí, že by to doma zvládnul líp? Co mu takhle předložit k večeři klobásu a pak náááhodou říct děcku, ať si jde dát oblečení do koše na prádlo. Jenom já moc dobře vím, že při tom pokaždé, pokaždé(!) vpustí Vepřenu do kuchyně… a šup, je po klobásce. A já jsem v tom jako vždycky „nevinně“, jen to pozoruju, tvářím se soucitně nebo pohoršeně… a vnitřně už nepláču, ale řvu smíchy.
A teď mě omluvte, dítě vylilo pití do postele. Jdu to uklidit a vypustit Mumii, svou ultimátní pomstu. Její dech je něco jako velmi ohavný, až nesnesitelně smradlavý rajský plyn. Buď se dávíš, nebo omdlíš. Doufám v to druhé, je to o trošku humánnější řešení, jak dosáhnout volného večera, než dítě přidusit polštářem nebo praštit pánvičkou. Ačkoli…
K tématu
Prima Mazlíček
Komiksové okénko Kláry Mayerové: Květiny a zvířata? To nejde dohromady!
- 7. října 2020
Prima Mazlíček
Komiksové okénko Kláry Mayerové: O králíkovi, který žije život krvelačné bestie
- 30. září 2020
