Jak přimět děti, aby je bavilo čtení knížek? Začněte především u sebe, radí odborníci

Co vlastně zahrnuje porucha čtení u dítěte?
Porucha čtení se nazývá dyslexie. Je více definic, ale souhrnně lze říci, že se jedná o poruchu, kdy se dítě za běžných výukových podmínek, s přiměřenou inteligencí a tréninkem nedokáže naučit číst plynně a s porozuměním. Neurologické příčiny, které jsou u každého jedince „různě“ namíchány, mohou ovlivňovat i další složky učení. Například psaní i matematiku, ale působí i na chování. Ale také se jinde projevit vůbec nemusí. Oslabená funkce či více funkcí může způsobit specifické problémy v oblasti čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie), pravopisu (dysortografie), matematice (dyskalkulie), řeči (dysfázie), pohybů (dyspraxie) či hudby (dysmúzie).

Jak se dyslexie u dítěte projevuje?
Projevy mohou být různé i různého stupně. Některé dítě čte s mnoha chybami, plete si písmena, zejména ta tvarově podobná, jiné zbrkle hádá. Nedokáže se soustředit na text, oči mu „skáčou“ po písmenech či řádcích tam a zpátky. Někdo nedokáže čtení zautomatizovat a stále slabikuje.  Některé dítě čte plynule, ale vůbec neví o čem, jiné lopotně slabikuje, ale příběh vnímá. Velký vliv má i vnitřní motivace a chuť překonávat obtíže, když to nejde snadno. V Česku máme různé metody výuky čtení a je třeba si uvědomit, že každému dítěti může vyhovovat jiná, ale třída samozřejmě postupuje jednotně.

Je porucha čtení u dětí dědičná? Když například jeden z rodičů touto poruchou trpí, je pravděpodobné, že ji bude mít i potomek?
V praxi se ukazuje, že ano. V anamnézách mých malých klientů se často objevuje rodová linie dyslexie, třebaže ji nikdo dříve nediagnostikoval. Bohužel se projevy jazykových oslabení (které ovlivňují i dyslexii) manifestují zřejmě vlivem dnešního způsobu života mnohem dříve nebo v těžší formě. Tyto děti mají významné problémy už s osvojováním mateřského jazyka – později se rozmlouvají, mají problém s porozuměním, obtížně se vyjadřují a velmi špatně vyslovují.

Kolik dětí v Česku má problémy se čtením – alespoň přibližně?
Uvádí se kolem čtyř procent, ale někdy až 20 procent. Každý specifikuje problém trochu jinak.

Dnešní doba čtení moc nepřeje. Děti tráví hodiny na mobilech a tabletech. Jak často by měly děti do deseti let a pak ty starší denně číst? Nebo kolik hodin týdně by měly strávit nad knížkou?
Obecné pravidlo asi neexistuje, pro někoho je i deset minut výkon. Nás od knih rodiče odháněli, abychom se šli taky trochu hýbat a něco udělat doma. Dnes děti odháníme od technologií. Vyváženost je asi nejzdravější. Studenti nad knihami samozřejmě tráví času více, některé děti číst musí, protože to po nich chce škola, ale jsou i školy, kde to nechávají na bázi dobrovolnosti a jejich děti roky nečtou. Chybí jim pak samozřejmě praxe. Pár řádek ve škole to nezachrání. A pak máme i přirozené milovníky knih. Co považuji za důležité zdůraznit a co denně zjišťuji v praxi jako speciální pedagožka, je obrovský rozdíl mezi dětmi, které se k technologiím nedostanou skoro vůbec, a těmi, které tráví hodiny u tabletu apod.

Jaké rozdíly máte na mysli?
U dětí, které se díky pasivní zábavě méně hýbou, hrají si a komunikují, vychází v testech jednotlivé dílčí funkce v mnohem horší kondici. Dílčí funkce „prodávají“ vrozený potenciál dětí a musí se v určitém období přirozeně rozvíjet a stimulovat. A bohužel tyto děti mají malou vnitřní motivaci učit se „obyčejné“ věci a žít běžný, vlastně trochu nudný a náročnější život. Milí rodiče, pokud se nechcete s dětmi na základní škole roky dřít, vydržte bez pasivních technologií co nejdéle!

S trochou nadsázky říkám, že u nás v poradně nedokážeme to, aby dítě milovalo čtení, ale aby četlo a rozumělo ano. Rada? Jestliže se chci jako rodič pokusit o to, aby mé dítě rádo četlo, nesmím nabízet moc brzy jednodušší zábavu. Náš mozek se nechce namáhat, bere vždy tu snazší cestu, šetří energii.

Když už zmiňujete technologie, jak je to u dětí, které mají dyslexii? Může časté hraní her na tabletu nebo telefonu poruchu čtení ještě zhoršit?
Ano. Proto bych tam, kde je genetický předpoklad pro poruchu učení, byla s technologiemi opravdu velmi opatrná. Teprve ve školním věku bych děti učila s nimi „zdravě“ zacházet. V praxi se setkávám se závislostí již u čtyřletých dětí.

Může být porucha čtení propojena s poruchou řeči? Jdou tyto dvě věci ruku v ruce?
Ano, je to častější, ale opět není to pravidlem. Velmi záleží nejen na genetických předpokladech, ale i cílené stimulaci okolím, tedy především na rodičích a jejich přístup k dítěti, a motivaci. U nás v poradně pracujeme nejen s dítětem, ale i s rodiči, a tak často přijdeme na to, že někde dítě „opravdu hodného“ rodiče přesvědčilo, že něco dělat nechce. Třeba sedět u knížky. Nebo mu k naplnění potřeb stačilo pár slov. A pak má samozřejmě větší problém v jazykové rovině, protože kniha je neocenitelný pomocník při učení nejen základních pojmů. Mnohdy i rodiče ke čtení nepřistupují tak, aby dítě jazykově posouvali kupředu.

Poradíte tedy rodičům, jak to „dělat správně“?
Zjistila jsem s kolegyněmi, že rodiče dnes musíme opravdu učit, jak na batole mluvit a používat knížky, aby to děti nevzdávaly a rodiče s nimi. Vytvořily jsme pro ně webináře, kde jim prakticky vysvětlíme, jak v které oblasti postupovat, a máme skvělé ohlasy, jak jejich batole či předškolák nejen knihy akceptoval, ale staly se jeho oblíbeným rituálem. Tyto děti k nám pak vůbec nemusí zamířit. Některé děti však rodiče jazykově rozvinou skvěle, přesto tam dyslexie je.

Jak by měli rodiče přistupovat k dětem s dyslexií, aby jim co nejvíce pomohli a motivovali je ke čtení?
Určitě bych rodičům doporučila nebrat diagnózu dyslexie jako konečnou stanici. Tedy, aby si nemysleli, že se jejich dítě nenaučí číst. Nejít jen cestou úlev a nedávat jen náhradní formy učení, stačí čas na nácvik. Velmi doporučuji percepčně motorická cvičení, díky kterým malý školák dotrénuje oslabenou funkci, aniž by jen hodiny četl. Pokroky jsou úžasné. Velmi se vyplatí zamyslet se nad metodou výuky čtení a jestli ji nezměnit. Často se zapomíná na to, že cílem čtení je porozumění. První pomoc je tedy nechat děti číst pár vět víckrát a neradit jim stále, ale nechat je samotné v textu najít smysl.

Můžete být konkrétnější?
Je důležité vždy postupovat od jednoduššího ke složitějšímu. Existují také různé pomůcky, ale nejbližší a vždy dostupný pomocník je prst, který oči při čtení vede. Dyslektické děti, které mám v péči, nepřestanou být dyslektiky, vždy jim čtení dá trochu více práce, ale jejich čtení je funkční – získávají jím podstatné informace a nemusí mít zástup pomocníků, aby jim četl zadání. A bonusem je, že umí překonávat překážky a nějaká ta chyba je nerozhází.

Základem je najít žánr, který bude dítě bavit

Jak podpořit české děti, aby více četly? Na to se zaměřuje charitativní projekt Čtení pomáhá, jehož zakladatelem je Martin Roman.

Založil jste projekt, jehož cílem je podporovat české děti, aby četly. Jak tedy podle vás vést děti ke čtení, aby je to bavilo?
Každé dítě je osobnost, každé je jedinečné a na každého platí něco jiného. Abychom dítě knihou oslovili, je potřeba v prvé řadě vybrat takový žánr, který mu bude blízký s ohledem na jeho věk, povahu a zájmy. Dobrý výběr knihy považuji za základ. Pokud tedy kluk rád hraje fotbal, dejme mu do ruky knihu o fotbalových rekordech, pokud děvče rádo tancuje, najděme knihu o baletu, pro milovníky zvířat volme knihu se zvířecím hrdinou, pro obdivovatele mistra Yody vyberme něco ze sci-fi příběhů atd.

Mladé čtenáře můžete oslovit ale i jinými aspekty než jen žánrem a zajímavým příběhem. Někteří mohou slyšet na slavné jméno autora, jiné zaujmou poutavé ilustrace. Někoho mohou bavit knihy, které mají filmové zpracování nebo předlohu. Přispět pozitivní motivací má i projekt Čtení pomáhá.

Podle vás je tedy důležité v prvé řadě najít vhodnou knihu, která dítě vtáhne do děje?
Ano, když najdeme něco z toho, co dítě na knize ocení a zaujme ho, podaří se nám, aby vzalo do ruky první knihu, pak druhou, třetí… Máme už vlastně vyhráno. Dítě postupně začne rozšiřovat svůj repertoár i o další autory a žánry, protože zjistí, že čtení je fajn, pomáhá překonat nudu, opustit realitu a alespoň na chvíli se přesunout do jiného světa.

Měli by rodiče jít dítěti příkladem?
Jistě, protože vzor rodičů je velmi důležitý. Čtěme našim dětem alespoň chvíli před spaním, vezměme je někdy do knihovny a buďme vidět s knihou v ruce. Právě my jsme pro své děti velkou inspirací.

Můžete vysvětlit, proč je podle vás čtení tak důležité?
Čtení je pro zdravý rozvoj dítěte zásadní hned z několika důvodů. Ovlivňuje jeho jazykový vývoj –⁠ čtenář nenásilným způsobem bez nutnosti memorování přejímá gramatická a syntaktická pravidla jazyka a rozvíjí si slovní zásobu. Má vliv i na morální vnímání světa –⁠ učí čtenáře rozlišovat mezi dobrem a zlem, vytváří v jeho vnímání obraz správného člověka. V neposlední řadě rozvíjí dětskou fantazii, která obohacuje jeho svět myšlení a ovlivňuje jeho nápaditost, tvořivost a kreativitu.

V čem spočívá projekt Čtení pomáhá?
Čtení pomáhá jsem založil už před deseti lety. Tehdy pro mě byly hlavním motorem výsledky mezinárodních srovnávacích testů PISA, v nichž české děti v oblasti čtenářské gramotnosti nedopadly vůbec dobře. Přemýšlel jsem, jak situaci zlepšit, jak děti motivovat k tomu, aby se kniha stala silným konkurentem televizí, počítačů, internetu a sociálních sítí. A tak vzniklo Čtení pomáhá.

Na jakém principu to funguje?
Mladý čtenář ve věku do osmnácti let se zaregistruje na našich stránkách www.ctenipomaha.cz, vybere si ze seznamu knih titul, který přečte. Poté se vrátí na stránky a musí vyplnit čtyři kvízové otázky. Ty mají prověřit, zda knihu opravdu poctivě přečetl. Pokud všechny otázky zodpoví správně, získává kredit 50 korun. Peníze si nenechává pro sebe, ale věnuje je na vybranou dobročinnou aktivitu. Vybírat může z deseti uvedených charitativních projektů různého zaměření. Pomáháme handicapovaným lidem, opuštěným seniorům, lidem ze sociálně slabších rodin, dětem z Afriky, opuštěným nebo ohroženým zvířatům atd. Aktuálně přispíváme také na pomoc lidem z Ukrajiny.

Máte představu kolik dětí se této akce zapojilo?
Do projektu Čtení pomáhá je teď zaregistrováno téměř 300 tisíc dětí, kterým se podařilo za celou dobu fungování rozdělit přes 55 milionů korun.

Plánujete ještě něco dalšího, jak motivovat malé čtenáře?
Jistě, právě nyní jsme spustili novinku – Čtení pomáhá přírodě. Do našeho seznamu knih jsme přidali vybrané tituly od nakladatelství Kazda, které mají nějakou vazbu na přírodu. Cílem je edukovat děti v této oblasti, pěstovat v nich kladný vztah k přírodě a ukázat jim způsoby, jak ji chránit. Pokud si dítě některou z těchto knih vybere, tak kromě 50 korunového kreditu za něj společnost RD Rýmařov, s níž jsme spojili síly, vysadí dvě sazenice stromků. Postupně tak vznikne les Čtení pomáhá. Stromky budou sázet lesníci z České lesnické akademie Trutnov v oblasti Krkonoš nedaleko od Trutnova.