Robert Fico navštívil v Moskvě Putina
Robert Fico svou předvánoční návštěvou u Vladimira Putina zradil Evropu. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to říká publicista Pavel Kosatík, který se dění v podtatranské zemi dlouhodobě věnuje. Co se to podle něj na Slovensku v poslední době děje? Jak Ficovo proruské počínání vnímají jeho krajané? A co má premiér, na něhož byl před pár měsíci spáchán atentát, společného s Mečiarem či Husákem?
Jak si máme vyložit Ficovu předvánoční cestu za Putinem do Ruska? Co to znamená pro Slovensko, pro Rusko, pro Evropu?
Vyložit si to můžeme jako zradu Evropy, jinak to říct nejde. Fico je předsedou vlády členského státu EU a NATO. Může být s oběma tisíckrát nespokojen, ale jako člen, který z tohoto členství navíc až dosud mnohonásobně profitoval, by se měl zaměřit na to, jak činnost obou těchto institucí zlepšovat.
Velké rozhovory
Legendě NHL v Izraeli létají nad hlavou rakety. Gretzkého nenáviděl, Jágra měl za spratka
Pelta a Růžička v base? Náraz, hegeš a loterie. Šikana tam číhá všude, říká bývalý vězeň
Bestiální vražda, řekl lékař u Masarykova těla. Nové důkazy mohou objasnit smrt syna TGM
Český pilot: Tragédie v Jaroslavli? Do některých letadel bych v Rusku nesedl, bývá to džungle
Čech z Izraele: Rodiče přežili holokaust. Kdyby to dnes viděli, plakali by od rána do večera
On se ale místo toho bratříčkuje s režimem, který vede agresivní válku nejen proti Ukrajině, ale proti celému evropskému principu, snaží se stát alternativou vůči němu. Fico věří, že jestli Putin na Ukrajině vyhraje, bude pak k těm, kdo se mu zavčasu vlísali, shovívavý. Je to jednání nedůstojné dospělého člověka, ani nevím, jestli se tomu ještě dá říkat politika.
ČTĚTE TAKÉ: Merkelová? Byla to ostrá paní, která měla i chyby. Lídr jako ona ale teď Evropě chybí, říká Kovář
Jaký ohlas mají na Slovensku podobné Ficovy kroky? Je poznat, že Slováci stojí oproti Čechům daleko častěji na Putinově straně?
Slováci jsou ve srovnání s námi tradicionálnější společností.
Donedávna velká většina Slováků žila na venkově. A sociální antropolog Juraj Buzalka v knize Postsedliaci ukázal, že venkovskou mentalitu si často ponechávají, i když už žijí několik generací ve městech.
Co to znamená?
Donedávna velká většina z nich žila na venkově. A sociální antropolog Juraj Buzalka v knize Postsedliaci ukázal, že venkovskou mentalitu si často ponechávají, i když už žijí několik generací ve městech. Mnozí z nich se vůbec nechtějí angažovat v občanské společnosti a přijímat s tím související odpovědnost. Byli by radši, kdyby se události děly nějak mimo ně. Kdyby mohli věci veřejné svěřit člověku, který by se angažoval za ně a jim dopřál klid.
Fico jim to jako vzorový populistický vůdce slíbil, a bude-li své sliby plnit, konzervativní část venkovského voličstva ho bude dále podporovat. Premiérův proputinovský appeasement tedy neznamená, že by řadoví Slováci Putina až tolik milovali. Chtějí klid, skoro za každou cenu.
Spisovatel Pavel Kosatík se Slovensku věnuje v několika svých knihách. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Expremiér Igor Matovič Fica nedávno označil za „strašného kolaborantského tchoře“. Je podle vás takové označení na místě?
Výroky Igora Matoviče bych se nezabýval. V minulosti dostal velkou politickou šanci, když se sám stal slovenským premiérem. A totálně ji promarnil.
Chaos, který jeho vládnutí provázel, nakonec přivedl Fica k moci, přestože se už v roce 2018 jevil jako politická mrtvola. Lidé si ale časem začali říkat: Než blázen Matovič, to už je lepší Ficova silná ruka, ta dá aspoň věci do pořádku. O Matoviče bohužel nemá velký smysl se zajímat, i kdyby měl v některých svých konkrétních výrocích náhodou pravdu.
Ficovi a SMERu v posledních měsících klesaly preference. Procitli snad slovenští voliči z opojení tímto lídrem? Mění se něco podstatného ve slovenské společnosti?
Není jisté, nakolik volili Fica z opojení. Možná to často bylo spíš ze zoufalství. Problémem všech zemí střední Evropy je, že mnoho lidí má o politice, a hlavně o politicích, nereálné představy. Žádají od nich často věci, které by měli chtít sami od sebe, nechce se jim ale občansky se angažovat. Když potom politik přehnaná očekávání nesplní, tentýž volič v dalších volbách klidně zvolí jeho protipól.
Robert Fico nechyběl na oslavě 80. narozenin Miloše Zemana. Zdroj: Profimedia.cz
Z nereálných přání a odmítání odpovědnosti potom roste nenávist k demokracii, která od lidí naopak žádá realistické uvažování a přijetí občanského angažmá. To se může stupňovat až k jakémusi nihilismu, ve kterém se část současné společnosti podle všeho nachází.
Nevím zatím s jistotou, jestli se v této společnosti něco podstatného mění, jak se na to ptáte. O takové změně bude možné mluvit, až se o veřejné věci začne doopravdy zajímat víc lidí. Slováci dokážou být občany v časech revolučních vzepětí. Pak ale často následují dlouhá období, kdy účast na veřejném dění vypouštějí.
Před půl rokem byl na Fica spáchán atentát. Co to tehdy udělalo s jeho pozicí a popularitou?
Podle všech dostupných indicií byl atentátník osamělým střelcem. Fico ale ten atentát prodal jako dílo politické opozice, která podle něj vytvořila v zemi tak agresivní atmosféru, až vše vyvrcholilo tímto útokem. Fico byl už předtím mužem revanše, vrátil se do politiky mimo jiné proto, aby se mstil těm, kteří mu předtím nešli na ruku. Dobře je to znát například na politickém pronásledování exprezidenta Kisky, do jehož rukou Fico v roce 2018 nuceně podal demisi. Atentát podle toho, co je vidět, premiérovu nelásku k politickým protivníkům ještě zhoršil.
Policejní vůz přiváží muže obviněného z atentátu na premiéra Roberta Fica ke Specializovanému trestnímu soudu, 18. května 2024 Zdroj: profimedia/ČTK
Dá se popsat, co Slováky zrovna na Ficovi tak fascinuje?
Fico, podobně jako Babiš a ostatní populisté, lidem slibuje: Stačí, když mě zvolíte, a dál už nemusíte veřejně dělat vůbec nic, udělám to za vás. Lidé, kterým se líbí, když jsou ovládáni, existují v každé společnosti. Že je jich na Slovensku víc než dřív, je podle mě také důsledkem zoufalství z politiky, které už jsem zmínil. Politici, kteří v roce 2018 slibovali alternativu, zklamali. A stranu Progresívne Slovensko, která vyrostla jako nová protificovská alternativa, se zatím často dařilo portrétovat jako stranu nezodpovědných dorostenců, kteří mají Evropskou unii s jejími údajnými novotami radši než svou starou zem.
Cení si Slováci i z historického pohledu na svých lídrech něčeho jiného než Češi? Nehledají daleko častěji někoho na způsob „mesiáše“? Zdá se, že ve svém čele vyžadují daleko víc hřmotně nekompromisního vůdce mečiarovského typu.
Politický mačismus je na Slovensku častější než v Česku, to je pravda. Obecně ale poptávka po silných vůdcích sílí všude tam, kde se lidem zalíbí v infantilní pozici. Komunismus, který z dospělých lidí vyráběl děti jako na běžícím pásu, vadil jenom některým; mnohým vyhovoval. V Česku se shora dolů na lidi tolik neřve jako na Slovensku, ale měli jsme a máme svých hulvátů taky dost, exprezident Zeman byl jen nejzářivějším příkladem.
Jistěže jde o naprosto odlišné osobnosti, dá se ale najít něco, co mají společného Tiso, Husák, Mečiar a Fico; výrazní slovenští lídři svých epoch?
Každý se ve své době snažil o nějakým způsobem autentickou slovenskou politiku. Shodou okolností se při tom všichni čtyři opřeli o cizí nevábnou velmoc. Tiso o nacistické Německo, ti další tři o Sovětský svaz, respektive o Rusko. Někdy to působí, jako by ve slovenské politice nebylo dost víry, že malý národ a stát mohou existovat i jinak než v předklonu před těmi mocnými.
Vladimír Mečiar si podává ruku s Robertem Ficem. Zdroj: čtk/profimedia.cz
Svého času jsem byl překvapen, že v Žilině mají významné náměstí pojmenované po Andreji Hlinkovi. Lze to brát jako důkaz, že Slováci dlouhodobě na různé své historické osobnosti nahlížejí jinak, než bychom to čekali my Češi?
Andrej Hlinka ale nebyl žádným politickým uličníkem.
Ne?
Byl to bez ironie otec národa, patriarchální typ v lecčems srovnatelný s T. G. Masarykem. To on v roce 1918, coby nejvlivnější Slovák, rozhodl, že jeho lid se připojí k Československé republice. Proslul jako autonomista, nikdy ale nechtěl rozdělení státu. Za to, že se po jeho smrti, už v éře Slovenského státu, za jeho jméno schovaly třeba Hlinkovy gardy, nemohl. Vyčítat mu to by bylo podobné jako kritizovat Richarda Wagnera za to, že se některé jeho opery líbily Hitlerovi.
Čistě hypoteticky – platil by na slovenské voliče i Andrej Babiš? Jak velké by měl politické šance v zemi, odkud pochází?
Babiš je neobyčejně obratný kejklíř, platil by na podstatnou část voličů kdekoli na východ od Labe a Dunaje.
Některé jeho výroky sice působí neobratně, komicky, co je to ale proti slovenské politické realitě. Opravdu tak velké části tamních občanů nevadí, když se v čele země ocitli lidé, kteří jsou schopni tvrdit, že Země je placatá, covid neexistuje a Ježíš by měl být intronizován za krále Slovenska?
Oni to ale netvrdí proto, že by byli hlupáci. Říkají to proto, aby rozvrátili debatu, vnesli do společnosti chaos a tím ji pak snadněji ovládli. Vzpomeňte si, kolik nesmyslů vypouštěl do éteru už zmíněný exprezident Zeman. Kolik lidí se zabývalo otázkou, jestli existuje nebo neexistuje Peroutkův článek, o kterém prezident tvrdil, že ho někde viděl. Ti lidé mohli zrovna tak dělat nějaké užitečné věci, které pak společnosti chyběly.
Útok na slovenského premiéra Roberta Fica. Zdroj: Profimedia.cz
Mnohé ze slovenské reality každopádně není k smíchu. Tajemník ministra si klidně dovolí svévolně přerušit divadelní představení, ministryně kultury si troufne odvolat ředitele Slovenského národního divadla i Slovenské národní galerie, kontroverzní kroky kupí jak Fico, tak ministr spravedlnosti. Co se to teď na Slovensku podle vás děje?
Ustavuje se moc, která zatím není čistou totalitou, ale obsahuje, včetně toho, co uvádíte, četné totalitní prvky. Tím, že se tolik lidí vyhazuje zejména v kultuře, se má vytvořit atmosféra strachu. Hlavně u vzdělaných lidí, kteří by mohli ovlivňovat nezávislé veřejné mínění. Totalita vzniká, když si už vůbec nikdo není jist, odkud přiletí příští rána. Může přiletět odkudkoli.
Napadá mě, jak by to vypadalo, pokud bychom se kdysi se Slováky nerozdělili. Jaká by byla alternativní realita roku 2024, v níž existuje Československo? Byl by náš větší stát sebevědomější, vyspělejší, nebo by naopak převážily proruské tendence a víc bychom inklinovali k Putinovi, byli bychom ještě náchylnější k podléhání populismu?
Pokud by se stát nerozdělil, znamenalo by to, že jsme se v tom roce 1992 dokázali nějak domluvit. Místo dvou marginálních států by pak existoval jeden stát středně velký a nemarginální, který by měl v Evropě trochu jinou pozici. Pokud bychom byli schopní dohodnout se na společném soužití, byli bychom patrně schopnější konsensu i v dalších, jednodušších věcech. Dnes je to jinak, slovenský i český svět se tím rozdělením zmenšil, slovenská a česká společnost, od sebe oddělené, diskutují zmenšená témata. Přiznám se ale hlavně, že v debatách na téma „Slováci a my jsme tolik jiní“ nevidím velký smysl, protože bližší národ nám Čechům, než jsou oni, nikde nevidím. Vy ano?
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Foltýn vytváří představu obrazného koncentračního tábora, pronesl Zeman
