Prezidentské volby ve Francii
Francouzi si během dvou dubnových víkendů rozhodnou, kdo zemi povede v následujících pěti letech coby prezident. První kolo proběhne v neděli 10. dubna, druhé o dva týdny později. Analytici favorizují Emmanuela Macrona a Marine Le Penovou. Bez šance ale nejsou ani další kandidáti. Kdo všechno o post hlavy státu usiluje?
Emmanuel Macron
Úřadující hlava státu je považována za hlavního favorita voleb. Průzkumy a odborníci odhadují, že Macron by měl bez problémů postoupit do druhého kola, přičemž ve voličských preferencích stále drží náskok. Ten se ale v průběhu posledních měsíců postupně tenčí.
Macron je u moci od předešlých voleb z roku 2017. Před tímto kláním byl zprvu označován za černého koně. Prvotní průzkumy predikovaly, že se ve druhém kole o nejvyšší ústavní post Francie utkají zkušení politici – krajně pravicová Marine Le Penová a republikánský expremiér François Fillon.
V prvním kole těsně zvítězil Macron a utkal se s Le Penovou. Ve druhém kole mladý politik svoji rivalku naprosto převálcoval, když obdržel téměř dvakrát více hlasů.
V Elysejském paláci se Macron rychle zabydlel a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejviditelnějších státníků světa. Jistě za to do jisté míry může děkovat strategickému a mocenskému postavení Francie. Přesto se Macron pravidelně setkával s nejdůležitějšími politiky současné doby. Často spolupracoval s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, až kamarádsky působil s americkým exprezidentem Donaldem Trumpem, pravidelná jednání má i s jeho nástupcem Joem Bidenem či britským ministerským předsedou Borisem Johnsonem.
Emmanuel Macron Zdroj: Profimedia.cz
Francouzský prezident Emmanuel Macron Zdroj: Profimedia.cz
Zleva francouzský prezident Emmanuel Macron a jeho ruský protějšek Vladimir Putin Zdroj: Profimedia.cz
První dáma Francie Brigitte Macronová se svým manželem a prezidentem Emmanuelem Macronem Zdroj: Profimedia.cz
Emmanuel Macron Zdroj: Profimedia.cz
Francouzský prezident Emmanuel Macron Zdroj: Profimedia.cz
Zleva francouzský prezident Emmanuel Macron a jeho ruský protějšek Vladimir Putin Zdroj: Profimedia.cz
První dáma Francie Brigitte Macronová se svým manželem a prezidentem Emmanuelem Macronem Zdroj: Profimedia.cz
V poslední době se často skloňovala Macronova setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Francouzská hlava státu si se svým ruským protějškem už před invazí na Ukrajinu několikrát volala a Macron navíc přímo vyrazil i do Moskvy. Chtěl tak zabránit vypuknutí války, nakonec ale došlo přesně k tomu, čemu se snažil zabránit. Před částí voličů tak může vypadat jako politik, který nezvládá plnit své úkoly.
Veřejnost zaujal i jeho vztah s manželkou Brigitte Macronovou. Pozornost pár získává díky tomu, že první dáma Francie je o celých 24 let starší než on. Vztah spolu navázali už na gymnáziu v Amiens, kde budoucí první dáma pracovala jako učitelka francouzštiny a Macron byl jejím studentem. Vzali se roku 2007 poté, co se Macronová definitivně rozešla se svým prvním manželem.
Marine Le Penová
Macronova rivalka z předešlých voleb je průzkumy vnímána jako jeho hlavní soupeřka i letos. Le Penová má za sebou již téměř dvě desítky let dlouhou politickou kariéru. Řadu let působila jako europoslankyně, od roku 2017 pak sedí v Národním shromáždění (francouzský parlament – pozn. red.). Je vnímána jako jedna z nejvýraznějších postav mezinárodní populistické scény.
Le Penová je považována za kontroverzní postavu francouzské politiky. Dlouhodobě má vyhraněné názory na migranty, hovořila i o možnosti zamezit homosexuálním párům uzavírat manželství, což je ve Francii dnes legální. Patří rovněž mezi kritiky Evropské unie, přičemž už léta volá po vystoupení země ze společenství a návratu k bývalé měně – franku.
V roce 2011 se stala předsedkyní Národní fronty. Tuto stranu založil její otec Jean-Marie Le Pen, proti kterému je Marine považována za umírněnou. Otec francouzské prezidentské kandidátky totiž proslul svými antisemitskými výroky a dalšími radikálními názory. Le Pen i jeho dcera jsou však dlouhodobě „na nože“, což je přičiněno i tím, že Národní fronta svého zakladatele před lety vyloučila. Šéfkou strany již byla právě jeho dcera.
Že mají Le Penové politiku v krvi je zjevné i na další představitelce rodiny. Neteř Marine Le Penové, Marion Márechalová, byla rovněž politicky aktivní a mělo se za to, že by v budoucnu mohla nahradit svoji tetu i v čele strany, čímž by pokračovala v rodinné tradici ve vedení Národní fronty. Maréchalová má svými názory ovšem blíže ke zmiňovanému dědečkovi a s tetou se před časem rozkmotřila. Před nynějšími prezidentskými volbami dokonce podpořila radikálního kandidáta a soupeře Le Penové Érica Zemmoura.
Marine Le Penová Zdroj: Profimedia.cz
Marine Le Penová Zdroj: AP
Marine Le Penová v obležení novinářů Zdroj: Profimedia.cz
Marine Le Penová a Vladimir Putin na fotografii, která měla být tahákem francouzské političky pro nadcházející volby. Po ruské invazi na Ukrajinu nechala letáky s fotkou stáhnout. Zdroj: AP
Marine Le Penová Zdroj: Profimedia.cz
Marine Le Penová Zdroj: AP
Marine Le Penová v obležení novinářů Zdroj: Profimedia.cz
Marine Le Penová a Vladimir Putin na fotografii, která měla být tahákem francouzské političky pro nadcházející volby. Po ruské invazi na Ukrajinu nechala letáky s fotkou stáhnout. Zdroj: AP
Le Penová má podle průzkumů stejně jako před pěti lety znovu stanout proti Emmanuelu Macronovi ve druhém kole. Rozdíl proti Macronovi činí podle posledních průzkumů kolem pěti až šesti procent a na její pronásledovatele jde o podobné číslo. Tentokrát by ve druhém kole mohla těžit z poměrně silné podpory pro Zemmoura, který sice aktuálně působí jako její hlavní názorový soupeř, ale pro jeho voliče by ve druhém kole byla přijatelnější než Macron.
Problémem by mohla být její fotografie s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Le Penová měla totiž v plánu před volbami rozdávat potenciálním voličům letáky, na kterých si podává ruku s ruským prezidentem. Poté, co Rusové zahájili válku na Ukrajině, se však francouzská politička rozhodla distribuci letáků s Putinem okamžitě stáhnout a zničit. Oficiálně kvůli textové chybě.
Éric Zemmour
Letošní francouzské prezidentské volby se už dříve dočkaly pozornosti kvůli kandidatuře bývalého novináře a spisovatele Érica Zemmoura. Ten je znám svými krajně pravicovými názory a zejména pak kritikou islámu. Podobně jako Le Penová se vymezuje proti migrantům, proti kterým slibuje ještě tvrdší postup než jeho rivalka.
Uprchlíky viní například z toho, že stojí za hlavními problémy dnešní Francie. Paradoxem je, že jeho rodina pochází z Alžírska. Velmi proslul jeho slib, že pokud by v prezidentských volbách zvítězil, tak by uzákonil, aby se lidé ve Francii mohli pojmenovat jen místními francouzskými jmény, čímž cílil zejména proti muslimům.
V roce 2021 se začal často objevovat na veřejnosti, kde hlásal své názory, a tak se začalo čile spekulovat, že chce v prezidentských volbách kandidovat. Jeho podpora začala strmě růst a v některých průzkumech se dokonce umísťoval na druhém místě, když přeskočil Le Penovou, čímž by mířil do druhého kola proti Macronovi.
Publicista, který více než dvě dekády psal pro francouzský deník Le Figaro, měl ještě na přelomu roku slibné šance, aby ve volbách uspěl. Založil novou politickou stranu nazvanou Znovudobytí a sliboval, že Francii „deislamizuje“ a sníží množství imigrantů v zemi.
Éric Zemmour Zdroj: AP
Éric Zemmour Zdroj: AP
Éric Zemmour s Marion Maréchalovou Zdroj: AP
Éric Zemmour Zdroj: Profimedia.cz
Éric Zemmour Zdroj: AP
Éric Zemmour Zdroj: AP
Éric Zemmour s Marion Maréchalovou Zdroj: AP
Éric Zemmour Zdroj: Profimedia.cz
I Zemmourovi ovšem ublížila válka na Ukrajině. Stejně jako Le Penová se totiž několikrát obdivně vyjádřil na adresu ruského prezidenta Vladimira Putina, který ovšem 24. února se svými vojsky napadl Ukrajinu. Průzkumy mu od té doby přisuzují výrazně nižší podporu a z druhého místa kandidátů se propadl až na čtvrté.
Jean-Luc Mélenchon
Za nejsilnější politickou postavu francouzské levice je dlouhodobě vnímán Jean-Luch Mélenchon. Nyní 70letý poslanec Národního shromáždění se v prezidentských volbách pokouší uspět už potřetí za sebou. V roce 2012 ani 2017 úspěšný nebyl, ale dokázal pro sebe uzmout miliony hlasů.
Mélenchon je zakladatelem strany Nepoddajná Francie, která je řazena mezi levicové, až krajně levicové politické strany. On sám má ale i přímou komunistickou zkušenost. V 70. letech byl totiž členem Mezinárodní komunistické organizace, což byla politická strana ve Francii, která vycházela z trockismu, marxistického smýšlení Lva Trockého.
Později se přesunul do francouzské Strany socialistů, ve které působil přes 30 let. V roce 2009 se stal europoslancem, kterým byl podobně jako Le Penová do roku 2017. Stejně jako ona se i Mélenchon poté přesunul do lavic Národního shromáždění.
Mélenchon není v zahraničí příliš známý, ale ani on není bez šancí. Ačkoliv si z kandidátů druhého sledu, tedy mimo Macrona a Le Penové, nejvíce pozornosti získal Éric Zemmour, je to právě Mélenchon, který se již nějaký čas v průzkumech drží jako třetí v pořadí.
Analytici mu v poslední době stabilně predikují podporu kolem 15 % voličů. V předešlých volbách v roce 2017 získal 19,58 % hlasů, což pro něj znamenalo až čtvrté místo, ale třetí v pořadí, François Fillon byl jen o půl procenta lepší a náskok Le Penové na levicového kandidáta činil jen necelá dvě procenta. Čtvrté místo mezi kandidáty získal Mélenchon i v roce 2012, ale tehdy na postupující dvojici – Françoise Hollandeho a Nicolase Sarkozyho – ztrácel miliony voličských hlasů.
Jean-Luc Mélenchon Zdroj: Profimedia.cz
Jean-Luc Mélenchon Zdroj: Profimedia.cz
Jean-Luc Mélenchon Zdroj: Profimedia.cz
Jean-Luc Mélenchon Zdroj: Profimedia.cz
Jean-Luc Mélenchon Zdroj: Profimedia.cz
Jean-Luc Mélenchon Zdroj: Profimedia.cz
Jean-Luc Mélenchon Zdroj: Profimedia.cz
Jean-Luc Mélenchon Zdroj: Profimedia.cz
Plejáda kandidátů s minimální šancí
Republikáni do voleb posílají exministryni vyššího vzdělání a výzkumu Valérii Pécresseovou, kandidátem Zelených je Yannick Jadot, sociální demokraté zkouší štěstí se starostkou Paříže Anne Hidalgovou. Zkušenost z kandidatury na prezidenta pak má Jean Lassalle, který se pokoušel uspět v roce 2017, stejně tak Nicolas Dupont-Aignan, ten to zkoušel i o pět let dříve.
Takřka bez šancí jsou pak krajně levicový odborář Philippe Poutou a dvojice komunistů Nathalie Arthaudová s Fabienem Rousselem.
Letošní francouzské prezidentské volby se uskuteční ve dvou termínech. První kolo proběhne již v neděli 10. dubna. Pokud žádný kandidát nezíská více než 50 procent, což je téměř jisté, bude následovat druhé kolo, kam postoupí dvojice kandidátů s nejvyšším počtem hlasů. Druhé kolo je v plánu na 24. dubna.
Francouzští voliči nemohou kandidovat korespondenčně. V 60. letech totiž došlo na podvody právě s tímto typem hlasování u komunálních a celostátních volbách z oblasti Korsiky. Podíl korespondenčních hlasů zde v roce 1967 činil více než 20 procent, přičemž francouzské volby později místní výsledky kvůli podvodům zrušily. V roce 1975 pak francouzští zákonodárci korespondenční hlasování zrušili úplně. Od roku 2020 však Francouzi, kteří v době voleb pobývají v zahraničí, mohou volit přes internet.
