Saúdská Liga mistrů: Šejkové zařizují mír na Ukrajině, mají Neymara i sci-fi stavby

Saúdská Arábie se pouští do jednoho megalomanského projektu za druhým, od nákupů fotbalových superhvězd Ronalda s Neymarem po stavby jako ze sci-fi filmů. Co se to v zemi děje?
Hledejme za tím snahu království vyšvihnout se mezi nejlepší všeobecně uznávané státy světa. A možná i osobní ambice faktického saúdského vládce Muhammada bin Salmána.

ČTĚTE TAKÉ: A co když přijde po Putinovi car? Na ruský trůn si myslí rozhádaní potomci Romanovců

Kam až sahají?
Upřímně? Podle mého jsou v podstatě nekonečné. On se žádného projektu nezalekne.

Co si pod tím lze představit?
Jeho země bude mít bezesporu čím dál větší chuť být u zásadních rozhodnutí světového dění. Ba co víc – přímo se na nich podílet. Nejsem politolog, ale právě fakt, že se Saúdové nebojí ani snahy o vyřešení konfliktu na Ukrajině, jistě vypovídá o jejich nesmírném sebevědomí. Pramení pochopitelně z jejich rozsáhlých finančních možností. Mají na to, být zásadním hráčem i z jiných hledisek? To se teprve uvidí.

Saúdská Arábie je díky ropě bohatá už delší dobu, do podobně troufalých akcí se však pouští až poslední roky. Kde se to vzalo?
Začalo to v lednu 2015, kdy zemřel král Abdalláh. Nastoupil jeho mladší bratr Salmán, který od té doby vládne společně se svým již zmíněným třetím synem, jemuž se v Saúdské Arábii říká zkratkou jeho jména – MBS. Superambicióznímu MBS je 37 let, postupně získal řadu funkcí včetně těch ministerských, de facto tedy opravdu vládne; jeho otec zastává spíše ceremoniální funkci hlavy státu.

Zpětně řečeno byl Abdalláh velmi konzervativní panovník. Jeho nástupci rychle rozjeli mnohé ekonomické i sociální reformy, země se od jejich vzestupu normalizuje, mění se. Saúdská Arábie sama cítí, že se potřebuje otevřít světu. Nelze pochopitelně pominout ani ekonomické pozadí: „černé zlato“ jednou dojde každému z ropných států. V Saúdské Arábii to vědí, snaží se proto diverzifikovat příjmy.

Jak?
Rozvíjejí turistiku, bankovnictví a další sektory. Pokoušejí se být přijatelným partnerem pro světové hráče. Pouštějí se tedy i do změn, které se týkají každodennosti obyvatelstva. Saúdská Arábie byla například poslední zemí, kde ženy nesměly řídit auto. To padlo v červnu 2018. Za změnou stála jednak lidská práva, vedle nich však i ekonomické důvody – šlo zkrátka o to, aby se ženy samy dostaly do práce, a to i bez do té doby najímaných rodinných řidičů.

Žen se vůbec týká spousta dalších změn: mimo jiné už také nepotřebují povolení k úkonům, k nimž dříve musely mít souhlas od takzvaného poručníka – otce, manžela, bratra. Týkalo se to žádostí o pas, přihlášek na univerzity, povolení k vycestování z království, otevření bankovního účtu a podobně. Před sedmi lety by nic z toho bez poručníka samy dělat nesměly, nyní už mohou.

Další zajímavý balíček zákonů se před pěti lety týkal rodinného práva. Tehdy bylo definované, co přesně znamená domácí násilí, jak probíhá péče o děti při rozvodech a podobně. Troufám si říct, že tento balíček zákonů je daleko progresivnější, než máme my v Evropě.

Vážně?
Saúdové zavedli instituce, které jsou nasazené přímo na daný problém, řeší to pak s konkrétní rodinou. V Saúdské Arábii díky tomu prakticky neexistuje přetahování se o děti, jak to bohužel často známe z české praxe. Řeší se to elegantně – děti do dvanácti let přednostně připadají matce. Otec k nim samozřejmě má přístup, podílí se na výchově, spolu s ženou se o ně mohou střídat. Právní přetahování však nepřipadá v úvahu.

Co dalšího patří k saúdským reformám?
Spousta zdánlivých drobností. Že ženy už mohou navštěvovat libovolné restaurace – dříve pro ně byly jen ty s oddělenými kójemi pro rodiny. Že se už dostanou i na sportovní zápasy – rodiny a ženy mívají na stadionu separátní tribunu. Že vznikla kina, že se pořádají veřejné koncerty.

Země též v roce 2019 začala vydávat turistická víza. Dříve se tam ze zahraničí dostali jen muslimové na pouť do Mekky, další lidé nanejvýše kvůli práci, na vědeckou konferenci, veletrh, byznys schůzku.... To už je passé. Cizinky se nyní navíc nemusejí zahalovat, nesezdané páry se mohou spolu ubytovávat v hotelu. Všechny změny neuvěřitelně zjednodušují život místním i cizincům. Byť jisté relikty minulosti nadále přetrvávají.

Jaké?
Ve veřejných institucích do značné míry zůstává oddělen pánský a dámský svět. Studenti jsou například stále rozděleni na chlapecké a dívčí třídy, od základní školy až po přednášky na univerzitách. Banky a úřady mají zvláštní oddělení pro ženy, kde je obsluhuje ženský personál. I svatební party se koná dvojmo – v jedné části svatební haly pro muže s ženichem, ve druhé pro ženy s nevěstou. Samozřejmě v nákupních centrech, na letišti, venkovních festivalech a podobně se však všichni míchají.

Zajímavé je to i se zahalováním žen. Když jsme se do země v roce 2015 přistěhovali, ještě tam působila náboženská policie. Dohlížela na dodržování všech muslimských a sociálních pravidel. Vidět Saúdku bez šátku, okamžitě by ji zadrželi a nastal by velký problém jak pro ni, tak pro manžela. V roce 2016 ale král Salmán náboženskou policii zrušil, ženy tedy již nikdo k zahalování nenutí. Běžná Saúdka přesto bez abáji (kryjící tělo), šátku a nikábu (závoje přes nos a ústa) na ulici nevyjde. Pořád to mají v sobě.

Ne na všechno si Ronaldo zvyká v Saúdské Arábii snadno:

Ronaldo got heated at HT after he was denied multiple penalty shouts during Al-Nassr’s win yesterday.

Wait for the shove at the end 😡

(via @ssc_sports)pic.twitter.com/EnDKsn5ZOO

— B/R Football (@brfootball) August 23, 2023

Takže postoj k některým změnám bývá u obyčejných Saúdů zdrženlivý?
Jak u koho. Ke společnosti patří nábožensky konzervativní vrstva, ale i ta moderně smýšlející, trávící čas korzováním po nákupních centrech, piknikováním v parcích, docházením do fitness. Některé rodiny se baví na soukromých plážích, slyšel jsem i o profesionálních dýdžejkách. Jiné se ani nechodí modlit, jen to otevřeně nepřiznávají – tak daleko země přece jen ještě nepokročila.

Vyvíjí se to postupně, což je podle mého správné. Kdyby byly změny překotné, mohlo by to dopadnout jako v Íránu roku 1979 islámskou revolucí, kdy byly změny na konzervativní vrstvu společnosti příliš rychlé. U Saúdů zatím podobnému vývoji nic nenasvědčuje. Změny vesměs vítají. Velmi často poznáte, že by rádi přejali řadu západních hodnot. Osobně jen doufám, že nepřejmou všechny.

Jak to myslíte?
V mnohém bychom se totiž od Arabů měli učit spíš my. Jako v otázce soudržnosti rodin. Zakládají si na ní, žijí pospolu, případně se pravidelně ve velkém stýkají. Bratranci a sestřenice mají skoro stejný status jako u nás bratr a sestra. Když na ulici spatříte žebráka, nebude to Saúd; o toho by se rodina postarala. V Saúdské Arábii také není vůbec rozšířený fenomén domova důchodců. Pro děti by byla hanba, kdyby se o své rodiče nepostaraly. Buď o ně pečují přímo, nebo si najímají ošetřovatele. To samé se týká postižených. V Saúdské Arábii je bohužel vinou poměrně vysokého procenta dávných příbuzenských svazků rozšířena řada genetických chorob, takže k takovým případům dochází celkem často.

Naznačujete, že nějaká tradiční omezení v zemi přetrvávají. Potýkali jste se s rodinou s nějakým z nich během svého čtyřletého pobytu?
Třeba zákaz fotografování na veřejnosti zrušil král Abdalláh už v roce 2007, dávno před naším příjezdem. Přesto bylo vždy slušné se Saúdů přeptat, zda by jim vyfocení nevadilo. Nemuslimové se také samozřejmě nedostanou na posvátná místa do Mekky a Mediny. Jakmile jste se k těm městům blížili po dálnici, upozorňovaly vás na to velké cedule s nápisem Muslims only. S tím vším samozřejmě dopředu počítáte. Stejně jako s tím, že jistá omezení fungují též na internetu. Jen to občas někdy má až žertovnou povahu, to když k blokování konkrétních webů docházelo na základě klíčových slov. Pokud jste třeba zadali výraz „úsporné žárovky“, měli jste kvůli „porn“ v prvním ze slov smůlu.

Na co ze saúdské každodennosti jste si ještě museli zvykat?
Bydleli jsme v univerzitním kampusu, kde saúdská pravidla neplatila. Mimo něj jste se ale musel přizpůsobit modlitebním přestávkám, k nimž v Saúdské Arábii dochází pětkrát denně. Tehdy musejí všechny obchody, úřady, benzinky i restaurace zavřít, aby se zaměstnanci mohli modlit. Oni tedy často jdou spíš na cigaretu nebo si prostě odpočinout… Tak jako tak 15–45 minut čekáte, než se všechno zase otevře. Řeší se to tím, že si do telefonu nainstalujete modlitební kalendář. Muezzin z ní začne vyvolávat deset minut před tím, než odstartuje modlitba. S předstihem tedy víte, že máte ještě chvíli na to, něco si vyřídit. Případně zaběhnete do supermarketu a necháte se tam na těch 45 minut zavřít. V Saúdské Arábii nikdo nekrade, lidé způsobně čekají ve frontě u pokladny, než se pokladní vrátí.

Nekrade se tam proto, že se zlodějům usekávají ruce?
Kdepak, to už není normální. Dnes se takový přečin trestá vězením, pokutou, deportací. Celkově se tam ale skutečně nemáte čeho obávat. V zemi je absolutně bezpečno, v podstatě nulová kriminalita. Není divu, do určité míry jde o policejní stát, lidé jsou vycepovaní.

Možná až moc. Saúdská Arábie je často kritizovaná za svůj přístup k lidským právům.
Dnes je tahle kritika podle mého už přefouklá. Za posledních osm let se situace dramaticky změnila. Já se tam s rodinou přestěhoval tři dny po smrti krále Abdalláha, žili jsme pak v Saúdské Arábii skoro čtyři roky. Mohu tedy posoudit, že se věci daly do pohybu i v otázce lidských práv.

Jistě, stále je potřeba zapracovat například na právech gastarbeiterů. Přesto je nespravedlivé, pokud se v souvislosti s nimi hovoří o novodobém otrokářství. Nesmysl. Asiati a Afričané, kteří přicházejí pracovat pro Saúdy, si vydělají daleko víc než ve svých domovských zemích. Sice je čeká náročná práce, mohou však zrušit smlouvu. Většina z nich ji naopak prodlužuje. Mrzí mě, že je na Západě obraz Saúdské Arábie velmi zkreslený. Pokud tam žijete a vidíte souvislosti, vnímáte dění v zemi úplně jinak.

Co přesně je zkresleno?
Třeba se na tu zemi pořád nahlíží pohledem, který se ujal po 11. září 2001. Ano, při tehdejších útocích skutečně polovina teroristů pocházela ze Saúdské Arábie. Jenže špatné lidi byste našel v každém národě.

Namítnu – co vysoký počet poprav, k nimž v Saúdské Arábii dochází? To není problém?
Podle statistik se v přepočtu na počet obyvatel skutečně drží mezi Čínou a Íránem. Je to nálepka, které se ta země jen tak nezbaví. Důležité je, že se tam nepopravuje za žádné banality. Důvodem k exekuci jsou vraždy, obchod s drogami, případně rozvracení státu. Byť připouštím, že zrovna s tím posledním obviněním se dostávají na hranu.

Zachází se v zemi podle vašich zkušeností důstojně s šíitskou menšinou? I to některé zahraniční lidskoprávní organizace kritizují.
Šíité žijí hlavně na východě království, kam jsme nejezdili. Říkalo se, že pokud nějak vystupovali proti státu, tak jim to úřady oplácely. Na naší univerzitě však šíita pracoval i na třetí nejvyšší pozici managementu.

Saúdskou reputaci příliš nevyžehlila vražda novináře Chášukdžího z roku 2018, k níž došlo na konzulátu v Istanbulu. Chášukdží přitom proslul jako hlasitý kritik MBS. Co si o jeho smrti mysleli řadoví Saúdové?
Běžní Saúdové se o politických věcech v podstatě nebaví. Přitom si nemyslím, že by odváděli řeč, spíš to prostě nesledují. Jejich tradice nezahrnuje volení členů parlamentu, hlavy státu, takže to neřeší.

Jak Saúdové vůbec nahlížejí na nás ze Západu, když je odsud jejich země co chvíli za něco kritizovaná?
Přijde na to, s kým mluvíte. Pro konzervativní rodiny jsme Zápaďáci, kteří vyznávají všelijaké nešvary. Z jejich pohledu je potřeba si nás „držet od těla“. Pro otevřenější rodiny a vzdělanější vrstvu společnosti jsme naopak vítaní. A to proto, že přinášíme něco, co sami často nemají: know-how. Stále jim v nejrůznějších oblastech chybějí specializovaní experti, tak si je milerádi najímají ze zahraničí.

I s jejich pomocí se pouštějí do omračujících megastaveb. Do nové nejvyšší stavby světa Jeddah Tower s plánovanou kilometrovou výškou a 167 patry. Do projektu Amaala, luxusního srdce středovýchodní riviéry. Do 170 kilometrů dlouhého lineárního města pro devět milionů lidí. Do nejrozsáhlejší sítě metra. Do futuristického letiště s plochou 57 km2. Co z toho dělá zblízka největší dojem?
Na mě nic. Jsem cestovatel a biolog, mám rád přírodu. Pokud chtějí Saúdové ve jménu megalomanského projektu Neom zastavět 200 kilometrů Rudého moře, rozhodně tomu tleskat nebudu. Stavba sama tam může poškodit nádherné korálové útesy. Už se ví, že kvůli ní padlo pár menších archeologických lokalit, které byly na mořském pobřeží. Tlačí se to do rychlé stavby. A další projekty, jako 170 kilometrů dlouhé lineární město? To jsou podle mého jen koncepty, které mají k zemi přitáhnout pozornost. To ostatně platí i o případu nejvyššího mrakodrapu světa: stavbu věže skončili někde kolem padesátého patra. Soukromý investor Valíd bin Talál, jeden z nejbohatších lidí světa, svůj projekt zastavil. Zakryli ji vlnitým plechem a šlo se od toho.

Takže se nedokončí?
Myslím, že ne. Podobný konec mělo v Saúdské Arábii víc ambiciózních nápadů. Nebo to přinejmenším bylo daleko komplikovanější, než se podle původních proklamací zdálo. Saúdové třeba postavili vysokorychlostní železnici z Mediny do Džiddy, hotová byla někdy v roce 2016. Trvalo ale další čtyři roky, než ji zprovoznili. Nádraží už byla postavena, zaparkované vlaky čekaly, přesto se nic nedělo. V Saúdské Arábii je prostě možné všechno...

Člověk by čekal, že v zemi tolika bohatých lidí stačí jen lusknout prsty a nemožné se stane realitou.
Všechno se penězi zaplatit nedá… Ale jinak pozor, narážíte na další mýtus, který na Západě o zemi panuje. Všichni tam rozhodně nejsou bohatí. V zemi je velikánská část obyvatelstva naopak opravdu chudá. Přebývají ve vesnicích v poušti nebo horách, pasou kozy a velbloudy, mají omlácenou toyotu, žijí z dotací, které do jednotlivých regionů posílá král. Pro nás cestovatele jsou právě tito lidé zpravidla nejpohostinnější. Pozvání na čaj, ale i na nocleh bylo vždycky úžasným zážitkem.

Co dalšího je v Saúdské Arábii pro cizince nezapomenutelné?
Je to nepoznaná země se spoustou úžasných míst. Se světovými unikáty, o nichž se skoro neví. Kdo se tam vypraví, najde pozoruhodnosti, jejichž historie se táhne až do pravěku. Objeví neuvěřitelné kamenné struktury, které jsou vidět i ze satelitů. Galerie pravěkých skalních rytin – petroglyfy. Krásné sopečné oblasti, pohádkové kaňony s říčkami. Pouštní duny.

Osobně to mám nejraději na severu, kde jsou krásná skalní města v poušti. Lehnu si do spacáku a sleduju neuvěřitelnou hvězdnou oblohu. Nebo se vydám na jih do Nadžránské oázy k jemenským hranicím, kde stojí prastaré hliněné mrakodrapy. Za ní už začíná poušť Rub al-Chálí, kde najdete obrovské duny. Nádherné jsou i Asírské hory, které se táhnou podél Rudého moře od Jordánska až k Jemenu. Dosahují výšky téměř tří tisíc metrů, setkáte se v nich s cypřišovými lesy, potoky, paviány. Často je tam mlha a prší, teplota spadne oproti pobřeží o deset stupňů dolů. Rádi jsme se tam jezdívali ochladit.

Po takové době strávené přímo na místě si můžete troufnout odhadovat: Jak si představujete budoucnost Saúdské Arábie?
Hlavně doufám, že se z ní nestane něco jako Spojené arabské emiráty, arabský lunapark pro Západ. V Emirátech to podle mého přehnali. Pokud tam chcete vidět něco autentického, musíte hluboko do pouště, do hor, vyhnout se pobřeží. Tohle snad v Saúdské Arábii nenastane, konzervativní historie království to nedovolí. Ale bude zajímavé sledovat, jak moc se ještě posílí pozice království ve světě, jak se dál posune vnitrostátní situace.

Saúdská Arábie totiž vznikla jako spojenectví dynastie al-Saúdů a duchovenstva. Mocné byly původně obě složky. Zjednodušeně řečeno, třeba král Abdalláh nemohl bez souhlasu duchovenstva učinit žádné zásadní rozhodnutí. Král Salmán a jeho syn MSB už na ně tolik nehledí. Možná testují, co duchovenstvo vydrží. Zatím to vypadá, že moc duchovenstva klesá. Pokud to není jen momentální zdání, bude budoucnost země spět k větší volnosti ve všech sférách. Ale jak jsem řekl před chvílí – v Saúdské Arábii je možné všechno…