reklama

Unikátní hrdina tří odbojů. Bojoval s císařem i nacisty, komunisti ho popravili

Lepšího hrdinu pro oslavy 28. října si snad ani nelze představit. „Příběh Petra Křivky je fascinující. Na konci první světové války bojoval za samostatné Československo. Posléze šel proti nacistům a ve Velké Británii dokonce patřil k vojenskému oddílu ochranky exilového prezidenta Edvarda Beneše,“ vypráví pro CNN Prima NEWS badatel a spisovatel Luděk Navara. Třetí odboj proti komunismu se ovšem Křivkovi stal osudný, v roce 1951 ho totalitní režim Klementa Gottwalda nechal popravit.

reklama

Jen málokterý Čech stihl ve 20. století účast v prvém, druhém i třetím odboji. „Zatím jsem narazil pouze na Petra Křivku, rodáka z Kobylí na Břeclavsku,“ říká 57letý badatel Luděk Navara. A to už objevil nejednoho zapomenutého hrdinu, důkladně třeba zmapoval dosud neznámé příběhy Čechů a Slováků, kterým se podařilo překonat „železnou oponu“ na hranicích s Rakouskem a Západním Německem. „České dějiny znají řadu rodin, které se zúčastnily všech tří odbojů. Ovšem tyhle rodiny na to potřebovaly více zástupců z různých generací, třeba Mašínové. Petr Křivka to zvládl sám,“ porovnává.

Křivkův velkolepý příběh teď Luděk Navara prezentuje s kolegou Miroslavem Kasáčkem na výstavě v brněnské pasáži Alfa pod hlavičkou občanského sdružení Paměť, které společně založili před třinácti lety. „Osud Petra Křivky zatím zůstával na okraji zájmu, tento muž byl přitom přímou součástí klíčových okamžiků v dějinách Československa,“ zdůrazňuje.

I. odboj: Bono kamarado!

Petr Křivka byl za svobodné Československo ochoten položit život již v roce 1918. Když se jako dvacetiletý mladý muž z jižní Moravy ocitl v rakouské uniformě na italské frontě, brzy zjistil, že jde o nesmyslnou poziční válku s obrovským počtem obětí. A společně s frontovým přítelem začal plánovat útěk. Největší starost si prý dělali s tím, jak oslovit první italskou hlídku, na kterou narazí. Němčina nepřipadala v úvahu, tak nakonec pozdravili: „Bono kamarado!“ Vojáci se pokusu o italštinu srdečně zasmáli a Křivka mohl zanedlouho vstoupit do československých legií. A tím pádem se stát účastníkem prvního odboje, který bojoval s vojáky rakouského císaře Karla I. s cílem rozbít monarchii a založit samostatný český stát.

Po vzniku republiky 28. října 1918 nesvlékl uniformu a přihlásil se jako dobrovolník do konfliktu o Slovensko. I když bylo v Praze vyhlášeno Československo, o východní část nové republiky mělo velký zájem také Maďarsko a boje s maďarskými vojsky (případně s vojáky takzvané komunistické Maďarské republiky rad) se protáhly až do léta 1919. Jižní a východní hranice Československa se vlastně ustálily až s takzvanou Trianonskou mírovou smlouvou z června 1920, Petr Křivka v té době sloužil v Košicích.

II. odboj: Útěk z gestapácké věznice

Mír nastal jen na dalších devatenáct let, pak se Petr Křivka zapojil do druhého odboje. Obsazení Československa německou armádou v březnu 1939 prožil i s rodinou a dvěma dětmi v Brně. V té době pracoval u železnice a byl přeložen do stanice Kúty na hranicích protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu. Od počátku okupace zvažoval, že se přidá k houfům mužů, kteří utíkali z Československa, aby se domů vrátili jako osvoboditelé. Když se po pádu Polska v září 1939 uzavřela možnost utíkat přes Beskydy, zbývala ještě cesta přes Slovensko do Budapešti, odtud na Střední východ a lodí do Francie, kde už československá zahraniční armáda skutečně vznikala.

„Petr Křivka ve strategické stanici Kúty napřed pomáhal k útěkům desítkám Čechů. S pomocí spřátelených strojvůdců je dokázal posílat přímo do Budapešti,“ vypráví Luděk Navara. Křivkových aktivit si ale časem všimli udavači a gestapo ho zatklo v dubnu 1940. Skončil v nechvalně známých Kounicových kolejích v Brně, což byla zadrátovaná pevnost, odkud se nedalo utéct. Jen chodby v přízemí budovy střežilo 32 plně ozbrojených příslušníků SS. „A tady se zrodil další unikátní příběh, Křivka je dodnes jediným vězněm Kounicových kolejí, kterému se z obávané věznice podařilo úspěšně utéct,“ líčí Navara.

Zatčen byl v železničářské uniformě a v té ho stráž vodila i k prvním výslechům. Jen pár dnů po zatčení prý využil chvilkové nepozornosti patroly, která ho na okamžik nechala samotného na chodbě. Někdo zrovna v budově něco opravoval, Křivka si všiml montérské brašny, nasadil si ji přes rameno a vyrazil k východu. Ozbrojené stráže uctivě zdravil a ty v „montérovi“ s brašnou v železničářské uniformě rozhodně neviděli vězně. Prošel i ostře střeženou hlavní branou a utíkal na brněnské hlavní nádraží.

Na nádraží v Kútech Křivkovi pomohli kamarádi, cesta k legionářům se tak mohla proměnit v realitu. „Přes Slovensko, Maďarsko, Bělehrad a syrský Bejrút se dostal do Francie a později do Velké Británie, kde mimo jiné sloužil ve strážním oddílu, který hlídal bezpečí exilového prezidenta Edvarda Beneše,“ popisuje anabázi Luděk Navara.

III. odboj: Trest smrti pro hrdinu

A pak přišel třetí odboj. Proti komunistům, kteří se 25. února 1948 chopili moci. Pro Křivku to byl šok a začal opět přemýšlet jako voják. Věděl, že bez vojenské pomoci demokratických zemí nebude svržení komunistů možné, proto chtěl dát dohromady skupinky odbojářů, které stejně jako ve válce zajistí zázemí pro parašutisty. „Bohužel, jeho odbojovou skupinu brzy infiltrovala StB, což Křivka nemohl tušit. Státní bezpečnost si dala za cíl vytvořit protistátní centrum Petr Křivka a spol. a zinscenovat odstrašující monstrproces,“ říká Navara.

Odbojář byl zatčen již v létě 1949, Státní bezpečnost případ vedla pod krycím názvem Akce Tábor. „Petr Křivka pro skupinu celou dobu pracoval s těmi nejčistšími úmysly, o konfidentech neměl tušení,“ zdůrazňuje badatel. Že se dostal do spárů zrádců, pochopil až po zatčení. Veterán dvou světových válek stanul před soudem v červnu 1951 coby vůdce protistátní skupiny, kterou dle dobového tisku odhalila bdělá lidově demokratická policie. Ta záhy po zadržení Křivky zatkla také na 180 údajných členů jeho skupiny, mnozí z uvězněných přitom s odbojem neměli nic společného. Za součást smyšleného spiknutí byla třeba označena i Křivkova nevinná sousedka Oldřiška Keithová, která v následném procesu dostala za velezradu neuvěřitelných 14 let.

Státní soud v Brně shledal Petra Křivku vinným rovněž za velezradu. „Byl odsouzen k trestu smrti a popraven 21. června 1951. Obdivuji jeho silnou vůli i po vynesení rozsudku. Jako voják oficiálně požádal, aby byl zastřelen, nikoliv oběšen. Justice mu samozřejmě nevyhověla,“ zjistil Luděk Navara. Urna s popelem oběti politické vraždy byla shodou náhod nalezena v roce 1968 v hromadném hrobě na brněnském hřbitově, a to i s urnami dalších popravených z Moravy. To se stalo za pražského jara, v době normalizace bylo nově zřízené čestné pohřebiště opět zrušeno a urna zmizela neznámo kam. Komunisté vedli se svými protivníky boj i po smrti.

Otázky, které klade výstava

Spisovatel Navara prochází v předvečer svátku 28. října brněnskou pasáží Alfa a těší ho zájem náhodných kolemjdoucích, kteří se zastavují před výstavními panely. O Křivkovi dosud nic nevěděli, přitom byl popraven nedaleko odtud, ve věznici na Cejlu. „Mám dobrý pocit, že se o jeho příběh zajímají i mladí učitelé dějepisu, třeba ze základní školy v Tišnově. Petr Křivka je zaujal natolik, že jeho osud zpracovali do výukových listů, které používají v hodinách dějepisu,“ vypráví Navara.

V pasáži Alfa s badatelem Navarou přemítáme i o širších souvislostech výstavy. Spisovatele trápí, že část mladších historiků začíná dějiny totalitního Československa nenápadně bagatelizovat, a to především éru Husákovy normalizace. Tedy dobu, kdy byla urna s Křivkovým popelem definitivně zlikvidována. „Za Husáka nebylo v Československu zdaleka tolik politických vězňů jako v 50. letech, ale to neznamenalo, že v případě potřeby by se míra represí nemohla vrátit na úroveň stalinismu,“ přemítá Navara nad knihou historika Michala Pullmanna Konec experimentu, která brutalitu normalizace výrazně zlehčuje.

„Míra represe je v totalitních režimech dána vnějšími okolnostmi, ale podstata režimu zůstává stejná,“ upozorňuje spisovatel. Příkladem je třeba současné Bělorusko, kde režim autokrata Alexandra Lukašenka aktuálně vězní již 821 politických vězňů, což je jeho pomsta za sérii protirežimních demonstrací po loňských prezidentských volbách. Do té doby přitom autokratovi stačilo, když držel pod zámkem „jen“ pár desítek politických nepřátel.

Tagy:

Hlavní zprávy

Trable vznikající Fialovy vlády: Židle se kýve hned pod několika kandidáty na ministry
Politika

Trable vznikající Fialovy vlády: Židle se kýve hned pod několika kandidáty na ministry

Nová vláda Petra Fialy nezačala ještě ani vládnout a už se začala kývat židle pod kandidáty na ministry, které pečlivě vybírala. Kvůli možnému střetu zájmů se kandidatury již zřekl místopředseda STAN Věslav Michalik. Někteří Piráti nyní tlačí na to, aby se ministrem spravedlnosti nestal Pavel Blažek z ODS. A otázkou je i to, zda ministrem zdravotnictví skutečně bude Vlastimil Válek z TOP 09.

Sledujte ŽIVĚ Hlavní zprávy: Jak vnímají odborníci povinné očkování pro vybrané skupiny?
Sledujte v TV

Sledujte ŽIVĚ Hlavní zprávy: Jak vnímají odborníci povinné očkování pro vybrané skupiny?

Ty nejnovější ověřené zprávy z domova i ze světa. Zdravotníci, pracovníci v sociálních službách nebo lidé nad 60 let. Těchto skupin se podle ministerstva zdravotnictví bude týkat povinné očkování proti covidu. Povinnost má začít platit od března příštího roku. Vyřešit se ale ještě musí otázka vymáhání. Jak na to reagují odborníci? Je podle nich povinné očkování východiskem? Nejen o tom Hlavní zprávy od 18:55 na Primě a CNN Prima NEWS.

Povinné očkování pro zdravotníky nebo policisty, navrhuje Vojtěch. Za odmítnutí hrozí trest

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) navrhl v pondělí vládě povinné očkování proti covidu pro zdravotníky, policisty nebo hasiče. Na tiskové konferenci o tom informovala ministryně financí Alena Schillerová (ANO). Dodala, že zatím šlo jen o diskuzi nad vyhláškou ministra zdravotnictví. Vojtěch ve svém návrhu uvedl, že povinné očkování pro vybrané profese by chtěl zavést od března. Za odmítání hrozí pokuta až 10 tisíc korun.

KOMENTÁŘ: Proč Češi nezvládají covid jako v Kanadě? Protože jsou to Češi

A je to tady zase. Rekordní počty nakažených, natřískané nemocnice, nouzový stav a stovka mrtvých denně. Covid šílenství se v Česku znovu rozjelo na plné obrátky. Člověku by se chtělo nadávat, že naše vláda (ať ta končící, či ta nastupující) to opět nezvládla. Ale kde je opravdu chyba? Jak je možné, že Kanada s třikrát větším počtem obyvatel má momentálně desetkrát nižší denní čísla v počtu nakažených? A že v Česku zemřelo za dobu pandemie víc lidí?

reklama

Domácí zpravodajství

Zeman: Povinné očkování proti covidu je jediná cesta z krize. Uvažujme jako Rakousko

Země Visegrádské skupiny (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko) by měly podle prezidenta Miloše Zemana uvažovat o povinném očkování proti onemocnění COVID-19. Zdá se, že je to jediná cesta z krize, řekl v pondělí Zeman na summitu těchto zemí. Sdělil to prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Zeman měl ve čtvrtek pozitivní test na koronavirus, podle lékařů se u něj příznaky neprojevily. K summitu, který se koná v Budapešti, se připojil on-line.

reklama